18 hlavních rolí Nicolase Cage: natáčení s Davidem Lynchem a Oscar za image alkoholika

Proč byla „Mandy“ nejlepší novou rolí Nicolase Cage.

11. října vyšel v širokém vydání thriller „Mandy“. Jde teprve o druhý režijní počin italsko-kanadského Panose Cosmatose. Film už byl uveden na velkých filmových festivalech a dokonce vyšel na Amazonu a v Americe iTunes. A stalo se neuvěřitelné. Levný odpad od málo známého autora způsobil nebývalou radost mezi kritiky a diváky.

Ještě překvapivější je ale důvod, proč Mandy všichni chválí. Totiž herectví Nicolase Cage. Tato role již byla nazývána jeho triumfálním návratem.

I když, přísně vzato, nikdy neodešel. Cage hrál hodně ve filmech jako Arsenal, Mirror a The Bureau of Humanity. Málokdo o nich slyšel, ale hodnocení kolem 10 % je orientační: o těchto filmech je těžké říct něco dobrého, i kdybyste chtěli.

A najednou se Cageovo vystoupení líbilo téměř všem. Jak se ukazuje, tajemství je jednoduché: herce není třeba omezovat.

Příběh působí naprosto standardně. Osmdesátá léta, dřevorubec Red (Nicolas Cage) žije se svou ženou Mandy v chatě na samotě. Najednou Mandy přitáhne pozornost vůdce místního náboženského kultu. Vyjednává s motorkáři a ti ženu unesou. A když odmítne poslušnost, je upálena před zraky svého zraněného manžela. Jako zázrakem přežije, získá zbraně a začne ničit padouchy.

Zdálo by se, že divákovi předvádí obyčejný slasher film, jakých jsou na světě už desítky, ne-li stovky. Kromě toho je jednou z Cageových nejvíce podceňovaných rolí film „The Wicker Man“, kde musel podobně bojovat s kultovními stoupenci.

Všichni předchozí režiséři byli ale obezřetní a Cosmatos naopak naplno vytočil nejzářivější rysy klasické levné kinematografie a Nicolase Cage. Slovo „příliš“ se hodí ke všem prvkům tohoto obrázku. Každá scéna, postava nebo fráze je klišé, přehnané až k absurditě.

I název připomíná buď graffiti z osmdesátých let, nebo nápisy na tričkách fanoušků heavy metalu. Názvy a animované přílohy se navíc objeví několikrát a jméno „Mandy“ se zobrazí až v závěrečné části.

Ale je důležité tomu rozumět šílenství, o kterém všichni s potěšením mluví, začne hluboko v polovině filmu. Nejprve musíte projít neuvěřitelně natahovaným úvodem o každodenním životě dřevorubce a jeho ženy. Pak – seznamte se s kultem a místními motorkáři a démony na částečný úvazek.

Navíc ti, kteří milují jasnost a vysvětlení, zůstanou zklamáni. Autor jakoby vyzývá každého, aby se sám rozhodl, co sleduje: krvavý thriller o šílencích fantazie s náboženským přesahem, filozofické podobenství o znovuzrození nebo jen velmi zvláštní komedie.

Příběh antagonistů nebude vyprávěn ani na začátku, ani na konci. Můžeme je tedy s klidem považovat jak za skutečné posly pekla, tak za obyčejné maniaky.

To vše ale není tak důležité. Koneckonců, po vraždě Mandy se její manžel promění v nejživějšího a nejgrotesknějšího psychopata, jakého si lze představit. Jeho chování velmi připomíná některé momenty z filmu Vampire’s Kiss z roku 1989. I ti, kteří tento obrázek neznají, určitě viděli rámeček, který se stal memem, kde Cage nepřirozeně vypoulí oči a divoce natáhne ústa. usměj se.

A zdá se, že mnoho dalších hercových rolí selhalo kvůli pokusům hrát zdrženlivě, s jemnými intonacemi. A díky tomu se jeho tvář proměnila v masku bez emocí s pohledem zbitého psa.

A rozhodli se učinit výraz základem obrazu hlavní postavy „Mandy“. Po zabití manželky pije vodka, šňupe kokain a neustále křičí. A nevezme si jen pistoli nebo pistoli, ale dostane kuši, ukuje si obrovskou sekeru a jde všechny zabít.

Akce se zde vymyká veškeré logice: Red se ani nesnaží kontaktovat policii nebo najít nějakou pomoc.

Rozseká darebáky sekerou, uspořádá souboj motorovými pilami, zapálí těla a zapálí si cigaretu z hořící hlavy. Tvář má zalitou krví, zbyly jen ty samé vypoulené oči, které lze velmi brzy spatřit v tuctu memů.

A to vše doprovází zlověstná hudba skladatele Johana Johanssona, periodické kyselinové výlety jednotlivých postav a divoké barvy, které trhají oko.

Není tak snadné zjistit, co dělá „Mandy“ tak atraktivní. Podle jakéhokoli popisu se jedná o levný slasher film. Pokud si děj rozeberete, je tam mnoho mezer a naprostý nedostatek logiky. Cageovy emoce zde přesahují přehnané hraní; polovinu frází postavy lze předvídat ještě předtím, než otevře ústa. Zároveň ale není cítit banální retro-thriller nebo jiné nekvalitní dílo.

Panos Cosmatos zjevně dokázal zachytit, nafilmovat a zprostředkovat skutečné šílenství, čímž se Cage stal jeho hlavním nástrojem a umístil ho do nejdivočejšího prostředí drogově závislé farnosti. Někoho odradí dlouhý úvod příběhu, ale je nutné se plně ponořit do světa, kde chybí veškerá racionalita, empatie a dokonce i normální sluneční světlo.

„Mandy“ je těžké doporučit ke shlédnutí a dokonce ho nazvat dobrým filmem. Ale tak čistý adrenalin a upřímnost kino už dlouho nevidělo.