4 věci, které se můžete naučit od behavioristů

Jak uplatnit behaviorální vědu pro úspěšnou kariéru a lepší život: Tipy od BrainApps

Osobnost každého člověka se projevuje v jednání a jednání, které vykonává po celý život. Každý den začínáme svými obvyklými akcemi, trávíme ho různými způsoby, komunikujeme s ostatními lidmi, pracujeme a reagujeme na různé situace po svém. Psychologie a behaviorální vědy jsou zaměřeny na studium příčin a charakteristik lidského chování.

Jedním z vědeckých směrů, které studují lidské chování, je behaviorismus. Těžištěm tohoto směru je chování jako výsledek interakce s prostředím a faktory, které jej ovlivňují. Behaviorální vědci studují, jak různé podněty ovlivňují naše chování a jak tyto podněty mohou změnit naši reakci. Zdůrazňují, že naše chování není určeno naším vnitřním bytím, ale výsledkem naší historie interakce s okolím.

Lidské chování je předmětem studia i v jiných vědních oborech, jako je kognitivní psychologie, sociální psychologie, psychodynamika a další. Dívají se na různé aspekty našeho chování, jako jsou naše myšlenky, emoce, sociální interakce, vliv našeho dětství na naše chování atd.

Psychologie a behaviorální vědy nám tedy pomáhají lépe porozumět sobě a druhým lidem a behaviorismus je jedním z myšlenkových směrů, které studují chování jako výsledek interakce s prostředím.

Behaviorismus: přístup ke studiu chování

Behaviorismus je obor psychologie, který systematicky studuje chování zvířat a lidí na základě reflexů, reakcí a interakcí s prostředím. Hlavní rozdíl mezi behaviorismem je v tom, že začíná studium chování pozorováním jeho projevů, spíše než studiem myšlenek a emocí.

Jednou z klíčových myšlenek behaviorismu je, že posilování a trestání, motivační stav a pobídky řídí lidské chování. Popíráním nezávislého vědomí jej představitelé behaviorismu redukují na behaviorální reakce na vnější podněty.

Behaviorismus vznikl na pozadí kritického postoje k introspekci vědecké metody studia lidské psychiky na konci 19. století. V první polovině 20. století se stala revolučním vědeckým směrem a určila tvář tehdejší americké psychologie.

Zakladatel behaviorismu John Watson vyvinul rámec, ve kterém každé zvíře, včetně člověka, reaguje na podněty. Podle tohoto rámce lze chování předvídat a řídit prostřednictvím změn v prostředí. K dosažení tohoto cíle použili behavioristé učení prostřednictvím klasického podmiňování, které studoval I.P. Pavlov.

Behaviorismus v psychologii: historie a vývoj

Behaviorismus je teorie psychologie, která je založena na konceptu podnět-odpověď. Vznikla na základě práce Ivana Pavlova, který studoval podmíněné reflexy. Vědec odhalil schopnost těla vytvářet nové modely chování pomocí podmíněných reflexů.

Vyzkoušejte BrainApps zdarma

Další slavný vědec John Watson prováděl pokusy na lidech a zjistil, že reakce na podněty lze zredukovat na tři hlavní: lásku, hněv a strach. Další vědec, Edward Thorndike, zavedl termín „operantské chování“ do behaviorismu. Domníval se, že základem chování je problémová situace a učení se uskutečňuje hledáním vhodného modelu chování a učením se novým technikám.

Thorndikeova teorie významně přispěla k rozvoji behaviorismu. Podstatu inteligence lze odhalit bez použití vědomí, protože vše, co organismus potřebuje vědět, lze získat z vnějšího prostředí. Pojem „stimul-reakce“ je charakterizován výchozím bodem, odolností těla, hledáním vhodného modelu chování a učením se novým technikám. Je však třeba připomenout, že behaviorismus má různé směry a všechny hrají důležitou roli ve vývoji psychologie.

Takže hlavní myšlenky behaviorismu byly vytvořeny díky vědcům jako Pavlov, Watson a Thorndike. Pomohli pochopit principy formování chování a učení. Behaviorismus je dnes široce používán v různých oblastech, jako je pedagogická psychologie, psychoterapie a behaviorální terapie.

Behaviorismus: studium lidského a zvířecího chování

Behaviorismus je základní vědecký směr v psychologii, který studuje chování a behaviorální reakce lidí a zvířat. Tento přístup ke studiu psychologie se zaměřuje na pozorovatelnou realitu, přičemž zájem vědců se soustředí na studium reakcí na různé podněty.

Behavioristé tvrdí, že všechny mentální a fyziologické aspekty existence člověka jsou určeny jeho chováním. Chování je zase soubor motorických reakcí na podněty. Je možné předvídat reakci na základě povahy podnětu. Hlavním úkolem behaviorismu je předvídat jednání jednotlivce a určitým způsobem ho stimulovat.

Behaviorismus tvrdí, že chování lze ovládat a formovat a všechny reakce jednotlivce jsou buď zděděné nebo získané. Chování je výsledkem učení a dovednosti se formují rozvojem podmíněných reflexů. Paměť je zase mechanismus pro udržení získaných dovedností.

Vývoj duševních reakcí pokračuje po celý život a závisí na životních podmínkách, prostředí a dalších faktorech. Emoce jsou reakce na pozitivní a negativní podněty zvenčí.

Behaviorismus byl poměrně progresivní přístup ke studiu chování a behaviorálních reakcí. Je však třeba poznamenat, že tento přístup ke studiu chování jednotlivce pouze ve vnějších projevech, bez zohlednění mentálních a fyziologických procesů, se stal mechanickým a byl redukován na soubor jednoduchých reakcí.

Klasické behavioristické názory měly významný dopad a inspirovaly vznik mnoha směrů v psychologii, ale ignorovaly sociální faktor, který byl jedním z hlavních důvodů její kritiky a změn metod v psychologickém studiu chování.

Neobehaviorismus: alternativa ke klasickému přístupu

Neobehaviorismus je jedním z trendů v psychologii, který vznikl jako alternativa ke klasickému behaviorismu. Na rozdíl od klasického přístupu rozšířili neobehavioristé model stimul-odpověď o holistické způsoby myšlení a myšlení.

Neobehaviourismus však ztratil své postavení v psychologii a ustoupil kognitivně psychologickému přístupu, který se domnívá, že lidské chování závisí nejen na vnějších podnětech, ale také na vnitřních procesech, jako je vnímání, pozornost, paměť, myšlení atd.

Nové směry v psychologii umožnily objektivněji interpretovat lidské chování, ale některé myšlenky behaviorismu se stále používají v praktické psychologii a psychoterapii. Například behaviorální terapie, založená na principech behaviorismu, se používá k léčbě různých duševních poruch.

Jak nám behaviorismus pomáhá pochopit naše chování a chování druhých

Lidská osobnost je jednou z nejobtížnějších na studium a vyžaduje hodně úsilí a pozorování. Jedním z přístupů ke studiu lidského chování je behaviorismus, který předpokládá, že chování lze vysvětlit pouze pozorováním akcí a reakcí na určité podněty.

Behavioristické myšlenky však ne vždy poskytují úplné pochopení lidského chování, protože ignorují vnitřní faktory, včetně zkušeností, myšlenek a pocitů, které také ovlivňují rozhodování.

Výzkum chování nám však umožňuje vytvářet okolnosti, které motivují jednání, pomocí pobídek, které ovlivňují chování. Pokud například chcete, aby člověk začal cvičit, můžete ho při cvičení povzbudit pozitivní zpětnou vazbou.

Lidské chování také podněcuje reakce ostatních. Pokud si všimneme, že naše jednání obtěžuje ostatní, můžeme přehodnotit své chování a zvážit jeho dopad na životy ostatních. Koneckonců máme vliv nejen na svůj život, ale i na životy ostatních.

Konečně, existuje mnoho dostupných knih, které vám pomohou pokračovat ve studiu lidského chování. Mezi nimi jsou „Vliv: Věda ovlivňování lidí“ od Roberta Cialdiniho a „Získejte, co chcete: Lekce vyjednávání od zpravodaje FBI“ od Chrise Vosse.

Zkuste BrainApps
zdarma