Pet Sematary: Blood Ties je zbytečný prequel, který ztrácí veškeré kouzlo originálu

Recenze Pet Sematary: Blood Ties. Mrtvý musí zůstat mrtvý

Nejnověji streamování Paramount+ vydalo extrémně kontroverzní nový produkt – prequel ke kultovnímu Pet Sematary, jehož potřeba vyvolává nezodpovězené otázky. Abych byl upřímný, slogan předchozího filmu „mrtvý musí zůstat mrtvý“ je pro náš nový produkt vhodnější. Předchozí filmy, dokonce i filmová adaptace z roku 2019, byly místy dobré, jinde neutrální, jinde dokonce spíše snesitelné, ale měly děj a společný leitmotiv. Nový film nezachránil ani samotný Stephen King, který teoreticky mohl snímek strhnout, ale stalo se, co se stalo. Hrdé hodnocení 4.7/10 na IMDb a 4.5 na KinoPoisk nám výmluvně říká o nějakém fiasku spojeném s odvedenou prací.

Proč předělali první film?

_{„Pet Sematary“ (2019)} Nejdůležitější otázkou na začátek je. Ve skutečnosti se filmová adaptace od původního filmu nijak neliší. Jedná se o pauzovací papír, i když s drobnými změnami, které nenesou nic velkého rozsahu, i když poněkud mění konec. Nejdůležitější věcí, kterou se Kevin Kolsch a Dennis Widmyer (režiséři filmu z roku 2019) rozhodli změnit, bylo změnit zaměření ze syna hlavní postavy na dceru a také mírně zvýšit počet mrtvých ve filmu. Pokud někdo neviděl nový „Graveyard“, zde je stručný souhrn zápletky. Doktor z Bostonu Louis Creed se stěhuje do slavného města Ludlow se svou rodinou: manželkou Rachel, dětmi Ellie a Gage a kočkou Church. Na tomto slavném místě je nádherný les a v něm krásný hřbitov, od kterého by stálo za to se držet dál, ale pak by nebyl film ani kniha. Doslova celá atmosféra říká Louisovi, že je to místo nebezpečné, ale navzdory věšteckým snům, varováním a husí kůži hlavní hrdina nejprve pohřbí kočku na krásném hřbitově, aby nenaštval svou dceru, a poté svou dceru – zřejmě proto, aby kočku nenaštval. Poté, co jsou kočka a Ellie vzkříšeni, začnou se bavit a způsobí trochu nepohodlí svému okolí. _{„Pet Sematary: Pokrevní pouta“} Panuje pocit, že se tvůrci čerstvého prequelu rozhodli jít ve stopách Mary Lambert, která v rámci daného univerza natočila dva filmy. Pouze pokud měl režisér originálu výhodu volného místa, pak Lindsey Beer, zodpovědná za náš nový film, má okolnosti, které jsou spíše přitěžující než podpůrné. Jak jste již pochopili, navrhuji vytvořit paralely mezi prvními dvěma a posledními dvěma filmy, naštěstí je co porovnávat, i přes kolosální rozdíl v zápletkách. Ukázalo se, že nové filmy byly dramatičtější, přestože nový film je prequelem a události starého se odehrály o něco později než tragédie rodiny Creedů. _{„Sematář domácích mazlíčků 2“} Stejně jako film z roku 1992 (kdy byl natočen Pet Sematary 2) se Blood Ties snaží hrát na empatii tím, že ukazuje příběh otce a syna, i když to dělá slabým způsobem. Film se ze všech sil snaží zdůvodnit svou existenci tématicky, klade otázky o povaze „domova“, zda je možné „pustit“ své blízké atd., ale jediný háček je v tom, že myšlenka se ukáže být skrovný a jaksi neformovaný. Výsledkem je obyčejný horor, který nemá ani napětí jako takový: snímek pilně parazituje na známém titulu, ale nepřináší nic podstatného, ​​co by se dalo přidat k jeho odkazu. Obrazová část také zanechává mnoho otázek. Ano, místy je to krásné, ale nebudete toho mít dost. Některé scény jsme nechali na samostatném zpracování, naivně jsme věřili, že potřebné fragmenty předloží sám divák. Některé scény jako by zcela odmítaly i samotné slovo „stabilizace“ a připomínají spíše natáčení školní přestřelky středoškoláků. Krev, maso a výkřiky vypadají v záběru lacině a ve skutečnosti nevěříte ničemu, co se děje na obrazovce. Předchůdce natočený před 30 lety působí ještě přirozeněji, ačkoliv v jedné ze scén natočili muže nalíčeného jako žena.

Pohřbte franšízu, prosím

Přestože mnozí kritici označují příběh filmu za mimozemský, ve skutečnosti je trochu jiný. Děj byl založen na příběhu, který v knize vyprávěl postarší Jude. Autoři možná trochu pozměnili osudy Billa a Timmyho, ale kánon plus minus byl dodržen. Zajímavostí je, že ani relativní kanoničnost, ani Stephen King na scénáristickém křesle nezachránili film před neúspěchem. Autoři si vybrali špatnou větev a neprovedli ji tím nejlepším způsobem. IMHO by bylo mnohem zajímavější nevytvářet ulítlé zdání melodramatu, ale vyprávět třeba historii hřbitova – co, kde a kdy. Vzhledem k tomu, že film obsahoval záběry ze sedmnáctého století, lze pochopit, že příležitost byla, ale nebyla využita. Pokud film z roku 1992 také kritika nejprve nepřijala, ale pak si ho lidé oblíbili, tak tady nebude fungovat. Z milovaného „Hřbitovu“ zbylo jen jméno a slabý náznak ducha Wendigo. Co je mrtvé, mělo by zůstat mrtvé a Pet Sematary lze nechat o samotě jako dokonalý a kompletní příběh.