filmLykabetismusNákupVztah

„Světlo“ s Elenou Yakovlevou je realistický film o životě s traumatem, který nenechá nikoho lhostejným

Ahoj. Možná bych na tento film ani nešel do kina. Ale jako vždy byl volný čas. Film se vysílá v kině a není nijak zvlášť propagován. Film je na první pohled těžko pochopitelný. Přesněji.

Doplňky: Herci. Kvalitní. Předmět.
Nevýhody: Složitost vnímání.
Přečíst celou recenzi Doporučená recenze 179 8
Pověst
310912
Rusko, Kazaň
25. března 2024

příliš šedý

Herečka Elena Yakovleva mě opravdu dojímá. Bylo zajímavé vidět ji v dramatické roli – ve filmu „Světlo“. Tatiana oslaví 65 let. Pracuje v centru sociální pomoci. Její život lze jen stěží nazvat šťastným. Hrdinka ne.

Doplňky: život, Elena Yakovleva, vás nutí přemýšlet o smyslu života a výběru
Nevýhody: nudné, šedé, nudné
Přečíst celou recenzi Doporučená recenze 100 5
Pověst
36373
Rusko, Kolomna
6. března 2024

Kam jde toto světlo?

Ahoj moji drazí! Nemohu minout film s jednou z mých oblíbených hereček, Elenou Yakovlevovou, hraje v něm. Hlavní postava z filmu se jmenuje Taťána, je to vedoucí zaměstnanec.

Doplňky: Hluboký, smysluplný film
Nevýhody: Nedívám se
Přečíst celou recenzi Doporučená recenze 74 10
Pověst
590
Rusko, Krasnodar
5. března 2024

Zaujal a zanechal pozitivní pachuť

Ahoj všichni! Nedávno jsem mluvil o novém filmu, který se promítá v kinech, a nyní jsem se rozhodl podělit se o svůj dojem z filmu „Světlo“ od režiséra a scenáristy Antona Kolomeetse. Premiéra se konala v srpnu 20023 (KF ve Vyborgu).

Zajímavé:  Závěsná digestoř: co je lepší do kuchyně? Jak se liší od vestavěného? Jak nainstalovat?.

Doplňky: Herecké výkony ve filmu jsou na nejvyšší úrovni, každá postava je dokonale navržena do nejmenších detailů a umožňuje divákovi procítit jejich emoce a prožitky.

Nevýhody: nenašel
Přečíst celou recenzi Doporučená recenze 5 0
Pověst
0
Rusko
29. února 2024

Schnout. Vlhký. Čerstvý. Beznadějný

Hrubý film. Příběh byl jasně načrtnut bez patřičného propracování. A bylo by fajn, kdyby to byla odvážná improvizace. Na tomto obrázku není nic, na čem byste se mohli opravdu držet. Ano, skvělá kinematografie. Ano, úžasná práce s.

Doplňky: Práce s kamerou
Nevýhody: Nedostatek správného vývoje skriptů
Přečíst celou recenzi Doporučená recenze 0 0
Pověst
148321
Bělorusko, Minsk
18. března 2024

Výborná role Eleny Yakovlevy.

Hezký den všem čtenářům recenze. Mám moc ráda herečku Elenu Yakovlevu, a tak jsem chtěla vidět další její hlavní roli. V tomto filmu hraje Yakovleva sociální pracovnici, připravuje se na oslavu svých 60. narozenin. Pro prvního.

„Světlo“ s Elenou Yakovlevou je realistický film o životě s traumatem, který nenechá nikoho lhostejným

Konstantin Šavlovský

Ve filmu „Světlo“ vidíme vaši hrdinku v mládí, vidíme její nenaplněné touhy, jak na ni rodina a společnost tlačí a v 60 letech se promění v takovou tetu v péřové bundě, která se neustále omlouvá a nemůže dovolit si nosit šaty bezdůvodně a jak říká její syn, celý život si při nákupu zmrzliny bude vybírat pouze zmrzlinu ze všech jejích druhů, aniž by zkoušela cokoli jiného. Tato neschopnost mnoha žen této generace žít pro sebe – jak si to vysvětlujete?

Protože jejich život byl takový, dopadl takto a oni si na to zvykli. A vždy budou vzpomínat na výbornou lékařskou klobásu, na kterou stáli tři hodiny ve frontě, a na tuto báječnou zmrzlinu, protože současná zmrzlina je skutečně jaksi jiná než ta minulá. Každý člověk se vždy ve své paměti vrací tam, kde přesně byla ta zmrzlina a přesně ten doktorský párek. Zdá se mi, že je to všem lidem naší generace velmi známé.

Zajímavé:  Pro mě jsou sex a rodina dvě různé věci. Proč si lidé vybírají vztahy bez intimity.

Naše obyčejné ženy jsou stále v různých ohledech „obyčejné“.

Vaše hrdinka. je šťastná nebo ne?

Svým způsobem se mi zdá, že ano. Má rodinu, má práci, kterou miluje, má opravdu pro co žít.

A toto je návrat do minulosti: děje se to proto, že předtím, než byla tráva zelenější a zmrzlina sladší, nebo protože tam v minulosti, jako vaše hrdinka ve filmu „Světlo“, bylo nějaké nezpracované trauma, které celý život jsi utíkal?

Protože stromy bývaly velké. Obecně si myslím, že návrat do minulosti je pro každou generaci nevyhnutelný. A když je člověku třeba šedesát, pak přijde čas ohlédnout se za svým životem. A pak, minulost si nevybereš. Jsou lidé, kteří si místo sovětské zmrzliny dali Snickers a Mars – ale stejně jako moje hrdinka měli první lásku, opravdové přátelství a chyby svého mládí.

Ale na obrazovce ztělesňujete obraz ženy vaší generace a miliony obyčejných žen se na vás dívají a poznají samy sebe. A je tu například Anya Mikhalkova, která také hraje „obyčejnou ženu“, ale tyto obrazy jsou velmi odlišné. Možná je fakt, že generace, která vystudovala školu před perestrojkou, se ukázala být méně přizpůsobená životu než ta, která vyrůstala v devadesátých letech?

Myslím, že naše obyčejné ženy jsou stále v různých ohledech „obyčejné“. Jsou tací, kteří jdou za svým cílem, tlačí lidi a společnost lokty, a i když před nimi člověk spadne, přejdou to. A jsou lidé, kteří když zakopnou o padlého člověka, zastaví se a začnou mu pomáhat. Obě tyto situace jsou rozpoznatelné a v určitém smyslu běžné. A pokud si vezmete hrdinky, které hraje Anya Mikhalkova, pak se často, ano, dokážou postavit za sebe a překonat smutek ostatních. A moje hrdinka ve filmu „Světlo“ si nemůže pomoct, ale pozvedá padlé v podstatě od přírody. Nehledě na to, že v dětství měla spoustu hořkých věcí. Sám jsem se narodil v roce 1960, takže je to prakticky můj věk. Asi to šlo zahrát jinak, ale měla jsem režiséra, který přesně takovou hrdinku potřeboval. Ale stále se nebudu zavazovat, že budu o generacích zobecňovat.

Zajímavé:  7 filmů o lovu, které vás pobaví nebo donutí přemýšlet.

Umělci studují celý život, to je taková profese

Je to tak, že jsem doslova poznal svou matku v hrdince filmu „Světlo“, a proto jsem plakal, jak přesně zapadla do postavy. Tyto stejné rysy vidím u rodičů svých vrstevníků a spojoval jsem to se sovětskou výchovou a s tím, že rozpad SSSR zasáhl tuto generaci jako parní válec.

Ano.

Jste tedy sentimentální člověk. To je úžasné. To je mimochodem pocit, který teď mezi mladými podle mě úplně chybí. My, šedesátníci, jsme vyrostli v cudné době, kdy byly filmy tak čisté, světlé a nebylo v nich tolik sexuálních scén. Lidé si představovali, že se postavy v rámečku budou políbit, a s obavami na tento polibek čekali až do konce. A teď, bez váhání, v některých televizních seriálech postavy skončí v posteli přes scénu a moje hrdinka – to si ani neumí představit. A když jí to ukážou, bude si myslet, že je to pornografie a že to nemůžete udělat. I když se to prý považuje za umělecké dílo.

Je zvláštní slyšet kritiku sexuálních scén od muže, který vtrhl do sovětské kinematografie s filmem „Intergirl“.

[Smích] Jsem umělec, víš. No, roky také uběhly, na to bychom také neměli zapomínat.

Jaký život žila hrdinka Eleny Yakovlevy na obrazovce? Šťastný nebo nešťastný? Snadné nebo těžké?

Moje hrdinky žily různé životy a je pro mě těžké je nějak zobecnit, jak to po mně zjevně chcete. Mám svůj život a své zkušenosti a teď o nich mohu mluvit. Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl pracovat s Petrem Efimovičem Todorovským, s úžasnými partnery, prvoligovými herci, ani je nebudu všechny vyjmenovávat, abych nikoho nezmeškal. Představte si, pro mě, mladého začínajícího umělce, potkávat takové mistry před kamerou. A musel jsem jim vyhovět. Teď je ale všechno úplně jinak a my se tomu musíme přizpůsobit. Nyní začali režiséři sedět u monitorů, spíše než stát u kamery. A kameramani už také netočí filmy, ale sedí u monitorů. Zvuk je úplně jiný: předtím jsme pracovali na dabingu, ale teď každý píše na natáčení. Dříve se herci neučili pro peníze, každý hrál podle svých možností. Dnes už to není film, ale digitální. Všechno se změnilo, úplně všechno – jak v profesním životě, tak prostě v životě lidském. Už se mi nenabízejí role žen, které se chtějí za každou cenu vdát a mít dítě. Už hraji maminky a babičky. Navíc jsem hrál Baba Yaga v „The Last Bogatyr“, takže, dalo by se říci, jsem dosáhl nejvyšší věkové úrovně.

Zajímavé:  11 potravin s vysokým obsahem vlákniny.

Když jste četl scénář k filmu Světlo, co vás na něm zaujalo?

Potřebovala jsem si představit, že jsem žena, která, zhruba řečeno, neví, že voda v oceánu a mořích je slaná. A obecně jsem s potěšením souhlasil, protože takový materiál tu dlouho nebyl.

Žádný jiný režisér by tento materiál jednoduše nedokázal vytvořit. Neožilo

Jak pracujete s kresbou rolí? Ty někoho špehuješ?

Celý život špehovám a skicuji, učili nás to v ústavu. Pozorujete nějaký zajímavý obraz a v paměti vám zůstanou některé živé epizody, které později použijete. A do „Světla“ jsem také přinesl něco ze svých pozorování takových žen. Některé velmi, velmi malé nuance. Žádný zvyk jsem si tam nevymyslel a ani jsem to nepotřeboval, takže je těžké uvést příklad.

Nedávno jste začal spolupracovat s režiséry generace vašeho syna – Antonem Kolomeetsem, Ivanem Sosninem. Liší se? Zajímá vás, jak přemýšlejí, jak se na vás dívají?

No, samozřejmě. Pokud je role zajímavá a materiál je dobrý, pak mě to vždycky zajímá. Obecně nikdy nepřijdu na natáčení jako hvězda, která všechno ví a všechno umí. A vždy jsem otevřený mladému režisérovi – když mě naučí dělat něco jinak, novým způsobem – proč se to neučit? Umělci studují celý život, to je taková profese.

V čem se režiséři této generace liší od těch, se kterými jste začínal – od Todorovského a Abdrašitova?

Myslím, že z hlediska profese to prostě není příliš spravedlivé srovnání. Nyní je vše více technologické, jak jsem řekl, ale podle mého názoru v sovětské kinematografii není žádná čistota, nějaká sentimentalita, sympatie a empatie. Anton, mimochodem, toho může mít na moderní standardy až příliš. Je to tak uctivý člověk, že proto natočil takový film, který dojímá diváky. Žádný jiný režisér by tento materiál jednoduše nedokázal vytvořit. Neožilo.

Zajímavé:  7 tipů pro ty, kteří chtějí rozvíjet pozitivní myšlení.

Odmítáte nabídky hodně?

Samozřejmě, protože bych chtěla, aby všechny moje hrdinky byly jiné. A například po „Kamenskaya“ bylo mnoho nabídek hrát něco podobného. Jako po každé vysoké roli. Ale moc smysl v tom nevidím.

Jak se herečka cítí, když je nabídnuta hrát roli Baba Yaga?

Abych byl upřímný, bál jsem se. Ale kvůli jeho věku a proto, že mám moc ráda výtvarníka Georgyho Millyara, který hrál babičku Ježka ve všech pohádkách, a zdálo se mi a stále se to zdá, že ho nelze porazit. To byla nejskvělejší Baba Yaga. Proto bylo děsivé převzít tuto roli.

Jsem stále pracující umělec, v provozuschopném stavu. Nemůžu teď nakreslit čáru?

Četl jsem spoustu vašich rozhovorů, kde se vás korespondenti rádi ptají na celounijní úspěch, který vám padl na hlavu s Interděvočkou. Ale rád bych se naopak zeptal, jak se cítíte ve světě, kde se na sovětskou kinematografii pomalu zapomíná a kolem vás se objevují lidé, kteří Abdrašitova nebo Todorovského neznají a nesledovali?

Ano, je jich dost. Mladí herci přicházejí na natáčení, většinou seriálů, a nevědí, kdo jsem. Navíc je to nezajímá. No, je to v pořádku pro mě, pokud je to v pořádku pro ně. I když například když jsem studoval, znal jsem celý repertoár moskevských divadel nazpaměť a chodil jsem do divadla každý večer. Mohli mě kontaktovat s jakýmkoli dotazem: kdo, kde a kdy hraje. Ale mladí lidé nechodí, nemají zájem a nesledují naše filmy, ani staré, ani nové. Něco je zajímá – podívali se do Googlu, přečetli si informace bokem, a je to.

Nenudíte se s nimi?

Ale nebydlím s nimi a nekomunikuji. V práci jsme se zkřížili a utekli. Mně stačí kamarádi, se kterými se bavím.

Zajímavé:  15 nejlepších logických her pro Android a iOS.

Ve filmu „Světlo“ je epizoda, kdy vaše hrdinka, která pracuje v sociálních službách, přijde ke své svěřenkyni Avě a ona jí dá svou knihu o nějaké technické specialitě, kterou vaše hrdinka rozhodně číst nebude, ale tato kniha je všechno co zbylo z Avy. Jaký svůj film a výkon byste dali, kdybyste byli na jejím místě?

Víte, jsem stále pracující umělec ve funkčním stavu. Nemohu tedy nyní nakreslit čáru? Možná budu mít ještě mladé režiséry s jinými scénáři a potěší vás stejně jako film Světlo.

Můžete vyzdvihnout některá svá díla, která jsou vám obzvláště milá, ale nejsou příliš známá?

Mám velmi něžný a velmi uctivý vztah k filmu „Let ptáka“ od Vladimíra Grigorjeva, který byl natočen ještě před „Intergirl“, ale spadl do období, kdy se pokladna zhroutila, a nečekaně se ukázalo, že ani vidět, ani slyšet. Je mi velmi líto, že „Výchova k krutosti u žen a psů“ od Inessy Seleznevové se zobrazuje velmi zřídka – rád bych se na toto dílo podíval a znovu si připomněl. Jsou i dobré televizní filmy, nestydím se za ně. Obecně je tedy na co se dívat. Ano, nehádám se, jsou zde určitá opakování, jsou zde některá, možná, průchozí díla. Ale nakonec je tu „Anchor, more Anchor“, „Retro trojka“, „Jaká úžasná hra“ od Pyotra Efimoviče Todorovského. Něco zůstane.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button