„Luca“ není jako nejnovější filmy Pixar. A tohle má své kouzlo

Proč je elementární o tolik horší než předchozí animace Pixar

15. června se konala světová premiéra karikatury „Elementary“. Jako každá produkce Pixaru byla odsouzena k velkým očekáváním. Bohužel se je nepodařilo obhájit.

„Elementary“ režíroval Peter Sohn („Dobrý dinosaurus“, „Částečně oblačno“). Na scénáři pracovali Song a také John Hoberg („Jmenuji se Earl“), Kat Lickell („Jmenuji se Earl“) a Brenda Hsu („Jak jsem poznal vaši matku“).

„Elementary“ vypráví příběh Elemental City, kde žijí různé živly. Mezi nimi jsou migranti Bernie a Cinder Lumen – ohnivé živly, kolem kterých se vytvořil celý region. Vlastní obchod, který bude v budoucnu řídit jejich dcera Amber. Když se Amber setká s vodním živlem Wadem, začnou problémy – stále více pochybuje, že chce strávit celý život v obchodě.

Příliš jednoduchá romantická linie

Amber a Wade jsou úplné protiklady. Amber je dcera migrantů, vznětlivá a drsná dívka. Wade je chlap ze slušné rodiny a dobré čtvrti, strašně emotivní a neustále brečící z dojemných příběhů. Jejich hlavní rozdíl je však v tom, že jde o odlišné, zdánlivě neslučitelné živly – vždyť jsou to oheň a voda. Čím dále se ale jejich vztah vyvíjí, tím méně je jasné, proč spolu nemohou být. Vzniká klasický naivní příběh o tom, jak se protiklady přitahují a zakázané láska neexistuje. Ve výsledku se romantická linka ukazuje jako nudná.

Jediné, co hrdinům opravdu překáží, jsou Amberini rodiče, kteří nechtějí, aby jejich dcera komunikovala s místním, domorodým živlem. Přitom Wadeovi rodiče do jejich vztahu nijak nezasahují. To znamená, že jen jedna strana vyvolává etnický konflikt, což je docela zvláštní. Nicméně vše, co s tím souvisí emigrace a integrace do společnosti, vypadá v karikatuře divně.

Povrchní historie migrantů

„Elementary“ se věnuje problémům, se kterými se setkávají děti migrantů. Jejich rodiče tíhnou ke své rodné kultuře a vnucují ji svým potomkům. Dítě zároveň lépe pozná prostředí, do kterého se narodilo. Není divu, že mezi dětmi a rodiči dochází ke konfliktům. „Elementary“ tomu na jednu stranu věnuje hodně času, na druhou stranu používá klišé. Kvůli nim hrdinové ztrácejí svou individualitu.

V centru konfliktu je rodinný obchod, kde má Amber pracovat. Pravda, karikatura nikdy nevysvětluje, proč se starší domnívají, že si Amber nemůže vybrat. Názor rodičů je prezentován jako daný, se kterým se musí divák smířit.

Pro zdůraznění jinakosti rodiny se používají další klišé: pikantní jídlo, vlastní hudba a dokonce i svatyně. Více stereotypy zobrazené na obrazovce, tím méně významné jsou.

Skvělá animace

Pixaru se opět podařilo vytvořit neuvěřitelnou animaci – něco, co studio jinak neumí. Výsledkem je kouzelný obrázek, který rozjasní nedostatky příběhu.

Množství detailů, rozmanitost pohybů a barev, přechody mezi scénami – vše je vykresleno na té nejvyšší úrovni. Samotné město, ve kterém se akce odehrává, se ukázalo jako pestré. Zdá se, že když se na pár vteřin rozptýlíte, určitě vám unikne něco důležitého a krásného – každá scéna je krásná sama o sobě.

Není to nejlepší Pixar

V posledních letech začaly filmy Pixaru ztrácet rovnováhu a staly se z nich spíše příběhy pro dospělé než příběhy pro děti. „Elementary“ je pokus o návrat k projektům v duchu „Ratatouille“, která by mohla zajímat jak děti, tak rodiče. Zdá se, že to nevyšlo. Pro dítě je příběh příliš složitý, pro dospělého příliš jednoduchý.

Podobná témata (byť v jiném provedení) byla v „Zootopie“, ale tam se postavy i příběh samotný ukázaly být živější. V Elementary je příliš mnoho klišé, stejně jako drama bez emocí. Jediné, co dělá Pixarův nový projekt šťastným bez jakýchkoliv „ale“, je grafika. Na kreslený film s 200milionovým rozpočtem je to však málo.

Neuvěřitelná dobrodružství obojživelníků v Itálii: recenze filmu „Luca“

Luca je malá mořská příšera, která žije se svou rodinou poblíž italského pobřeží. Zástupci jeho biologického druhu se umí proměnit v lidi, když přistanou na souši, ale to dělají jen ti odvážní: většina tvorů se lidí bojí – a tak mu Lukova matka přísně zakazuje, aby se byť jen přiblížil k čemukoli lidskému. Jednoho krásného dne však toto pravidlo přirozeně poruší. To vše kvůli násilnickému dospívajícímu monstru Albertovi, který hrdinu seznamuje s radostmi lidského světa: vzduchem, hvězdami a v neposlední řadě mopedem Vespa.

Dvoukolový zázrak italského inženýrství se stává předmětem posedlosti dvou chlapů. A když se Lucovi rodiče, když se dozvěděli o jeho cestách na pevninu, rozhodnou ho poslat hluboko do oceánu k jeho nepříjemnému strýci, rybáři, uteče z domova a společně s Albertem se vydá na nejstrašnější místo za mořskou příšerou. – pobřežní město Porto Rosso, jehož obyvatelé byli po mnoho staletí obydleni a lovili své druhy (a stále loví). Potkají tam podivnou dívku Julii a dozvědí se o městské triatlonové soutěži, za kterou zaplatí malou částku za výhru, ale dost na koupi staré Vespy. Přátelé se přirozeně rozhodnou zkusit to.

Ještě z animovaného filmu „Luka“

Zápletka „Luky“ se zvenčí může zdát přetížená – je tu soutěž a konflikt s rodiči a příběh s mořskými příšerami, a nemluvě o dílčích zápletkách s Albertem a jeho nepřítomným otcem, konfrontace s místním arogantem zarostlý teenager, mnohonásobný vítěz triatlonu, i osobní drama Juliina přísného rodiče, který je také hlavním lovcem vodních příšer v oblasti. Ale to je jen zdání. Ve skutečnosti, s množstvím detailů a scénáristických větví, je „Luca“ velmi přímočarý film o dospívání a identifikaci, o tom, jak důležité je přijímat ne lidi, jako jste vy, ale co je ještě důležitější, sami sebe. Taková „Monsters, Inc.“, která nahradila fantastické interiéry slunečnou krajinou italské riviéry.

Ještě z animovaného filmu „Luka“

Ale jednoduchost není vůbec neřest. Pixar obecně nemá rád matoucí metafory, vše se zdá být na povrchu, ale zároveň pokaždé udeří tak silně, o čem se jiným „hlubinným“ festivalovým dramatům ani nesnilo. „Luka“, stejně jako jeho titulní hrdina, se vyhýbá hloubce a nehodlá žít v beznadějné temnotě filozofického oceánu. Naopak se zdá, že divákovi odhaluje svou dramatickou strukturu a jasně ukazuje, že i tisíckrát opotřebované monomýty mohou fungovat. Jak snímek skončí, kdy se kamarádi pohádají, kdy uzavřou mír, si asi snadno domyslíte, až jejich jinakost mohou lidé a příšery kolem konečně přijmout. Ale i při plném pochopení mechanismu zdejšího dramatu je těžké nepropadnout jeho slzavému, pronikavému efektu.

Ještě z animovaného filmu „Luka“

To je velké tajemství Pixaru – technologických proroků a dramatických géniů, kteří rozumí scenáristickému řemeslu tak dobře, že i jejich zdaleka ne nejlepší filmy chtějí být rozebrány pro příklady v odborných učebnicích. Každá linka si rozhodně najde velkolepý závěr, jakýkoli gag ze začátku se může na konci náhle vrátit, psychologické fáze, kterými si hrdinové potřebují projít, i když z narativní struktury trčí jako holý drát, čte kdejaký divák na podvědomé úrovni – právě proto, že jsme si podobní Scény jsme viděli více než jednou. Jejich kreslené filmy sice zdaleka nejsou standardy „chytré“ kinematografie, ale ukazují, jakých efektů lze dosáhnout obratnou prací s klasickými dějovými strukturami, ideálně zvolenými intonacemi, úhly a ladnými pohyby 3D štětce.

„Luca“ je možná na poměry studia docela průměrný film, ale i tak je to skvělý debut režiséra Enrica Casarose a jeden z nejlepších animovaných filmů roku. Ano, je někdy až příliš schematický, děje se v něm často dějí podle vůle scénáře, a nikoli na základě vnitřní logiky (v tomto ohledu vyniká především dojemný konec). V řadě příběhů o sebepoznání ne tak docela člověka účastí v soutěži odehrávající se v Itálii prohrává na všech frontách s Mijazakovým „Porco Rosso“ (a nejde o náhodnou paralelu, zde dokonce město, kde se akce odehrává, se nazývá Porto Rosso). Ale pro jednou Pixar natáčí skutečně „dětský“ film – a tentokrát to není ani o smrti. Roztomilé, teplé, slunečné, vložte jakýkoli jiný příjemný epitet. Takový, po kterém se nechcete zamykat doma a přemýšlet nad nevyhnutelností vlastní smrti a nad tím, proč vůbec na světě existujete. Je těžké tomu uvěřit, ale absence snadno čitelné existenciální krize v animovaném filmu pro děti působí jako téměř inovativní kreativní rozhodnutí.