„Vizuální román „Jdeš se mnou na rande“ – nový trend na internetu s jednou fotografií

„Na kom jsem si myslel, že postavím svou identitu a na kom jsem ji postavil“ je nový trend na internetu.

Když se chcete stát chůvou Vika, ale ukáže se, že je to Zhaba Arkadyevna.

Uživatelé Twitteru mají nový trend: „Na kom jsem si myslel, že postavím svou identitu a na kom jsem ji postavil?“ Uživatelé v něm diskutovali o tom, kterými postavami se v dětství inspirovali a komu se nakonec podobali.

Pravděpodobně to všechno začalo tweetem od uživatele @twitshama: s tímto popiskem zveřejnil fotky Nathana a Simona z televizního seriálu Misfits.

V komentáři k příspěvku vysvětlil, že nejde o nesoulad mezi očekáváním a realitou, ale o změnu priorit: časem si jen uvědomíte, že Simon je vlastně taky cool.

Formát rychle převzali ostatní uživatelé – s jinými sériovými srovnáními.

Mnoho použitých příkladů z kreslených filmů.

Komentáře poznamenávají, že celkově je to ještě lepší.

Tweet s Ryanem Goslingem na sebe nenechal dlouho čekat.

No, kde bychom byli bez postav Harryho Pottera?

Jsou i tací, kterým šlo vše přesně podle plánu.

Ne vždy dobře, ale podle plánu.

Kdo vás inspiroval – a kým jste se nakonec stal? Podělte se v komentářích!

Recenze: Katawa Shoujo. Vizuální román – PC hra – SRSG začala.

Doplňky: Rozmanitost; atmosférický; skvělý soundtrack, který poslouchám dodnes; někdy to nutí přemýšlet i ostatní.

Nevýhody: Nesnažil jsem se je hledat, a když jsem šel kolem, vlastně jsem si jich nevšiml. Netvrdím, že mohou být, ale podle mého osobního názoru jsou tak bezvýznamné.

„Katawa Shoujo“ je vizuální román se subžánrem zvaným „simulátor randění“, kde je několik dívek, z nichž si vyberete tu, která se vám líbí, a jděte do toho, pokuste se dosáhnout její trasy. V podstatě se „Katawa Shoujo“ překládá jako „Dívky se zdravotním postižením“ a odehrává se v internátní škole pro postižené lidi zvané Yamaku. Samotný román vytvořili nadšenci z jednoho fóra, kteří si říkali „Four Leaf Studio“, a pokud vím, je distribuován zdarma. Tady jsem ale nechtěl psát o studiu a vzniku povídky, ale spíše o tom, jaké dojmy ve mně zanechala, protože o to jsem se s vámi chtěl podělit (Zatímco píšu, je možné se ponořit do sebe v SRSG, tj. nazvaný „Syndrom hledání hlubokého významu“).

Nejprve vám řeknu něco o tom, jak novela začíná. Je zde hlavní postava Hisao Nakai, za jejíž jméno budeme hrát. Setká se se svou „tajnou obdivovatelkou“, která mu nechala dopis o místě setkání, ale ukáže se, že je to dívka Iwanako, která je předmětem zbožňování našeho GG. A teď, venku je zima, Iwanako mu chce vyznat lásku, ale stane se něco, co ani on, ani ona nečekali. Hisao dostane infarkt, po kterém se probudí až v nemocnici a zjistí, že má vrozenou srdeční vadu a doprovodnou arytmii. Ubíhají měsíce, spolužáci včetně Iwanako ho začínají v nemocnici navštěvovat čím dál méně a sám Hisao se ponoří do čtení, protože v nemocnici nemá nic jiného na práci. A tak, když měl být ten chlap brzy propuštěn, bylo mu řečeno, že bude přeřazen do jiné školy pro postižené děti, a vlastně neměl jinou možnost. Myslím, že málokdo by měl z takové novinky radost, ale nějak se tomu bránit je v každém případě zbytečné, protože v podstatě je již o všem rozhodnuto. A tak nakonec Hisao skončí ve škole Yamaku, kde nastoupí do nové třídy a snaží se na ni zvyknout.

Poté, co jsem vám řekl o začátku, nyní vám řeknu o čích trasách se můžete vydat (trasa je v podstatě čára té či oné postavy, kterou jste šli).

Emi Ibarazaki je dívka, která přišla o obě nohy těsně nad kolenem. Ale zároveň nosí protetiku a běhá. A je jednou z nejlepších běžkyň na škole. Skoro každý den ráno cvičí a právě s ní jí školní záchranář radí, aby začala běhat, aby si trochu zatížila srdce, ale ne kriticky. Neřeknu celý příběh, ale řeknu, co si z něj mohu odnést. Takže Amyina trasa byla pro mě jednou z prvních a ve skutečnosti jsem hned nezačal přemýšlet o tom, co by mohla obsahovat. Poté, když jsem si vzpomněl na některé momenty z její linie, dospěl jsem k závěru, že tato dívčí linie vyjadřuje skutečnost, že existují lidé, kteří mohou udělat pokrok v čemkoli, a pro takové lidi slovo „vzdát se“ prakticky neexistuje, ale dokonce i Něco se v jejich životě mohlo stát, že o tom neradi mluví, nechtějí a snaží se to nechat pro sebe, nebo to sdílet jen se svými nejbližšími. A i když jste se s takovou osobou sblížili, může existovat něco, o čem nevíte, ačkoli se zdá, že mezi vámi nejsou žádná tajemství. To je přibližná myšlenka, se kterou mohu v tuto chvíli přijít, protože jsem ji prozkoumal a promyslel jen částečně. Amyina cesta má dva konce, dobrý a špatný, a myslím, že každý z nich vás nenechá lhostejnými.

Tezuka Rin je, řekl bych, jednoznačně něco neobvyklého. Dívka s vrozeným nedostatkem rukou, která to vzala jako samozřejmost a docela dobře si poradí jen s nohama. Je to také Amyina kamarádka a je to Amy, kdo jí pomáhá ráno oblékat, protože jsou náhodou sousedky. Ale kromě toho, že téměř vše zvládá jen nohama, je Rin také umělkyně, která maluje lehce abstraktní obrazy a dělá to na tak dobré úrovni, že její učitelka výtvarné výchovy na Yamaku chce udělat výstavu její obrazy, aby připravily cestu dívkám, mají takříkajíc větší budoucnost. Ale o to nejde, Rin Tezuka je jednou z nejzajímavějších, nepochopitelných a fascinujících postav. Někdy dokáže říct takové nesmysly, které málokdo pochopí, ale někdy dokáže vydat velmi dobrý nápad, který opravdu umíte, a dokonce o něm musíte přemýšlet. Byl jsem poslední, kdo prošel její cestou, ale bylo to něco, na co pravděpodobně brzy nezapomenu, protože jsem stále pod již tak slabým, ale stále dojmem. Rin má tři konce: dobrý, neutrální a špatný. Nicméně řeknu, že ten neutrální byl pro mě stejně špatný a vyvolal docela dost emocí, zvlášť když uvážím, že jsem poprvé objevil dobrý konec.

Hanako Ikezawa je postava, kterou v minulosti postihl poněkud nezáviděníhodný osud, a proto není snadné s ní nesympatizovat. Ale i přes to všechno se snaží zůstat silná, ale zároveň je velmi plachá a takříkajíc sociopatická. Nemá žádné fyzické „abnormality“, zhruba řečeno, kromě toho, že celá pravá strana jejího těla byla těsně po tomto incidentu v minulosti popálena, což zanechalo otisk na jejím duševním stavu. Rodina se od ní navíc postupně odvracela, proto si vytvořila jakousi sociální fobii a s málokdo může volně komunikovat, kromě Lily Sato, o které o něco později. Když už mluvíme o linii této postavy, mohu předpokládat, že se nebudete moci zbavit pocitu, který vám čas od času způsobí nepříjemnosti. Existují tři konce, jako je linie Rin, špatný, neutrální a dobrý.

Lily Sato je možná nejvíce lampová postava. Nevím, jak vysvětlit ten pocit, když procházíte její cestou, ale je to něco lehkého a pohodlného. I když v některých scénách uroníte lakomou slzu, je to z určitého pocitu radosti a lehkosti (příliš lehkosti ve dvou větách). Lilyiným neduhem je její vidění, přesněji řečeno, je slepá, a proto se Hisao ocitá v jakési nepříjemné situaci, když udělá jazyk, kterému se Lily jednoduše zasměje, díky čemuž se budete cítit o něco lépe. , ale ten pocit trapnosti stejně prozatím nezmizí, až čas. Lilyina trasa je možná jednou z nejklidnějších, ne-li nejklidnějších, jejíž atmosféra je, stejně jako pro mě, postavena na pohodlí, útulnosti a dalších podobných pocitech. Jsou jen dva konce, neutrální a dobrý.

Shizune Hakamichi – abych byl upřímný, nevím, jak tuto postavu popsat. Řeknu to takhle – je to zajímavá postava s vůdčími návyky, která ráda rozkazuje, ale zároveň se snaží dělat všechno lépe. Tato osoba je hluchoněmá, a proto může komunikovat s lidmi pouze pomocí gest nebo poznámek na papíře, a proto by její komunikace s lidmi byla obtížná, nebýt Mikada Shiiny, jejího přítele, který je také jejím překladatelem. Oba jsou ve školní radě a Shizune je vlastně její předsedkyní, ale ve školské radě kromě nich dvou není nikdo jiný a důvod se dozvíte kontaktováním její linky. Ale i přes veškerou její povahu, jak budete procházet Shizuneovou cestou, tato postava vám bude připadat stále zajímavější, jak se budou odhalovat poznámky její postavy. V její linii se Hisao dokonce naučí znakový jazyk, aby s ní mohl volněji komunikovat, bez překladatelů, jako je Shiina/Misha (jak se jí nejčastěji říká). Cesta Shizune má dva konce, špatný a dobrý, i když bych to nenazval zrovna dobrým, je spíše neutrální.

Je tu další konec, ke kterému dojdete, pokud nedosáhnete ani jedné z cest v prvním dějství, které ale neskončí příliš pozitivně, mírně řečeno.

To byly všechny hlavní cesty, které jsou v románu. Misha/Shiina nemá svou vlastní trasu a je úzce integrována do Shizuneiny trasy, ale zároveň, budu upřímný – její chování je otravné. Ještě podotýkám, že román obsahuje H-scény (hentai scény), ale je jich neuvěřitelně málo a jsou zcela integrovány do děje. Samozřejmě je můžete vypnout a neříkám, že tím přijdete o moc, ale v některých momentech jsou vtipné (např. Amyina trasa) a v jiných mi prostě nepřijdou nadbytečné, protože vše je celkem harmonicky integrováno. A jak postupujete trasou, sami chápete, co v těchto scénách s největší pravděpodobností nebudete chtít dělat, takže tuto část neklasifikuji jako obyčejnou nesmyslnou hentai.

Na závěr dodám, že tato povídka mi dala celou řadu velmi rozmanitých emocí, od radosti až po pocit nějakého chybějícího prvku, protože ať si kdo říká co chce, tato povídka pro mě zůstane jednou z nejzajímavějších . Zaznamenám i soundtrack, který se mi velmi líbil a jasně zapadá do atmosféry každé ze scén, ať už jde o nějaký hloupý rozhovor, nebo scénu loučení, hněvu a podobně.

Myslím, že zde mohu skončit a děkuji těm, kteří četli tuto recenzi. Dobré pro tebe! )