Obsah
- 1 10 dvojích standardů, které nám brání žít
- 2 7 otravných dvojích standardů, které jsou v naší společnosti hluboce zakořeněné
- 3 1. Přátelé a cizí lidé
- 4 2. Reakce na smutek člověka podle jeho pohlaví
- 5 3. Obviňování starší generace v závislosti na něčem
- 6 4. Soudy o sexuálním životě na základě pohlaví
- 7 5. Styl posuzování podle pohlaví a postavy
- 8 6. Závodní záležitost
- 9 7. Náboženská otázka
- 10 Přečtěte si také:
10 dvojích standardů, které nám brání žít
7 otravných dvojích standardů, které jsou v naší společnosti hluboce zakořeněné
Dvojí standard je, když je stejná událost, ale prováděná v různých situacích, interpretována zcela opačnými způsoby. Z tohoto důvodu se objevují fráze „tady jsou…“ (naznačující, že ti ostatní jsou horší) a „ale tady jsme…“ (které se vyznačuje pozitivním názorem).
Takové dvojí standardy jsou v naší společnosti tak hluboce zakořeněny, že je nepravděpodobné, že budou vymýceny i po desetiletích. Zde je několik.
1. Přátelé a cizí lidé
Tento dvojí metr se vyskytuje ve všech zemích, oblastech činnosti a každodenních situacích bez výjimky. Mnohým blízká situace: dvě děti si hrají, jedno po druhém hází auto. Pokud to hodí na vaše dítě, budete nejspíš křičet na pachatele, že je tak krutý a nevychovaný, a pak na jeho rodiče, že si za to můžou sami. Pokud to váš hodil, pak „No, je to dítě, jen si hraje. Nebyl jsi malý?“ A pokud se objeví kritika od jiného dospělého, budou použity fráze jako „Jak se opovažuješ!“! Tohle je moje dítě, učte své!“
To je slyšet o čemkoli, třeba když se mluví o vojenských operacích. Naši bojovníci jsou mírotvorci, osvoboditelé, nezištně pomáhají nešťastným znevýhodněným. Jsou to bandité a vrazi, kteří si vydělávají peníze. A to přesto, že oba dělají totéž.
Nositel takového dvojího metru si najde jakoukoli omluvu pro svou a vynese „rozsudek“ nad cizími lidmi, i když jeho vlastní lidé jsou zjevní darebáci a cizí lidé se mu snaží pomoci.
2. Reakce na smutek člověka podle jeho pohlaví
Od dětství nám byly vtloukány do hlavy mantry: „Muž nepláče“, „Proč kňučíš jako žena“ a podobně. Legrační je, že druhou větu často slýcháte od žen, které se tím nevědomky ponižují tím, že do těchto slov vkládají negativní konotace.
A pokud dívka pláče, pak je chudá, nešťastná. Musíte ji co nejdříve litovat, zeptat se, zda je vše v pořádku, omluvit se, pokud jste ji náhle urazil. Jakmile ale muž uroní slzu, dostane takové přídomky jako „plakač“, „hadr“, „p**k“, „žena“ a tak dále. A bez ohledu na to, jak špatná je lidská duše, nikdy by neměl ukazovat své slzy, někdy ani rodině a přátelům, protože to je vnímáno jako známka slabosti, a ne emocionální uvolnění napětí. A pak se divíme, proč muži žijí méně než ženy.
3. Obviňování starší generace v závislosti na něčem
„Současná generace nedělá nic jiného, než že sedí na chytrých telefonech a tabletech. Ne jako my! Tuto frázi mohou slyšet lidé nad 50 let, kteří jsou neustále nespokojeni s tím, jak jejich děti a vnoučata tráví čas hraním nějaké mobilní hry nebo prohlížením příspěvků na Instagramu. Jakmile jim ale připomenete, že jsou stejně přilepení k televizi, věci se rychle změní. Nejčastější výmluvy, které slyšíte, jsou: „Tohle je úplně jiné“, „Aspoň se odtamtud dozvím užitečné novinky“ a tak dále. A nezáleží na tom, jestli přednášíte astrofyziku z telefonu – podle takových lidí by vám bylo lépe sledovat reality TV.
4. Soudy o sexuálním životě na základě pohlaví
Muž je obklopen krásnými dívkami, z nichž každá ho chce, ale jemu to nevadí? „Výborně! Alfa! Má štěstí! Je dívka obklopena kluky a užívá si sexuálního života? „Děvka! Jak je to možné! Fuj, s někým takovým bych to neřešil!“
Můžete stokrát převyprávět příběh o tom, jak dobrý je klíč, který může otevřít každé dveře, a špatný je zámek, který lze otevřít jakýmkoli klíčem, ale to je zastaralý soud, zvláště po sexuální revoluci, která, připomenout, se konala na Západě v 70. letech a v Rusku – v 90. letech. Pokud si muž užívá sexuálního života s mnoha ženami, proč by totéž nemohla dělat žena? Samozřejmě za předpokladu, že oba užívají antikoncepci.
Dalším dvojím standardem souvisejícím se sexualitou a genderem je bi neboli homosexualita. Lesbičky vnímáme jako něco normálního a některým se nebrání podívat se na pár filmů pro dospělé, kde se účastní pouze dívky. Pokud se však bavíme o chlapech, tak sami víte, jaká reakce bude následovat.
5. Styl posuzování podle pohlaví a postavy
Pojďme se znovu dotknout tématu dvojích standardů spojených s genderovými rozdíly, konkrétně lidí s nadváhou. Není těžké si představit muže s obrovským pivním břichem, jak kráčí po ulici v horku bez trička a přivádí své okolí do rozpaků svým neforemným tělem s prsy většími, než mají mnohé ženy. A přes takovou ošklivost nikdo nic neřekne, protože to je „normální“.
Jakmile si kyprá dívka oblékne ne neforemnou róbu, ale něco více či méně těsného, už je to „hnusné“, „proč si to vůbec oblékla, když je tak tlustá“ a tak dále. Zároveň nevyhrnuje břicho, neukazuje všem svá neforemná ňadra, ale prostě nosí oblečení, které se jí líbí.
Mimochodem, z toho plyne další dvojí metr: „povolení“ nosit oblečení. Fit dívka si oblékla top a těsné legíny, ve kterých jsou doslova vidět primární sexuální vlastnosti? „Krása! Není nic špatného na tom, ukázat všechna svá kouzla.“ Kyprá dívka nosí stejné legíny a obyčejné tričko? „Fuj, nechutné! Jak to nevidět? Proč to máš na sobě?
6. Závodní záležitost
Žhavé téma na pozadí současných pogromů po celém světě. Pokud někdo jiné rasy než bílé řekne: „Jsem hrdý na to, že jsem členem této rasy, a líbí se mi to, je to moje kulturní identita,“ bude se chválit a nikdo nic neřekne. proti tomu. Pokud řeknete: „Rád jsem bílý a hlásím se k naší kultuře,“ pak můžete být obviněni z nacismu, šovinismu a slyšet mnoho dalších herezí, které jsou vám adresovány.
7. Náboženská otázka
Dokud patříte k jakékoli víře, jste podporováni a všechny vaše činy lze považovat za normu, i když jsou v rozporu se zásadami svatých knih. Ale jakmile se vzdáte své víry nebo přejdete k jinému náboženství, budete okamžitě většinou označeni za ďábla, modloslužebníka a tak dále. Dostává se to do bodu, že „dobří altruisté“, kteří vyhlašují světový mír, když se dozvědí, že jste ateista nebo že jste přijali jinou víru, vás začnou vnímat jinak, s negativní konotací. A veškerá laskavost se vypařuje a někdy je nahrazena přáním rychlého trestu z nebes, což se zjevně dostává do konfrontace s nejdůležitějšími normami téměř jakéhokoli náboženství.
Přečtěte si také:
- 8 společenských očekávání, kterých byste se měli vzdát pro svůj klid a pohodu
- 8 důvodů, proč se přestat bát problémů, bez ohledu na to, jak těžké se mohou zdát
- Co dělá génia: inspirace nebo tvrdá práce?
- 10 povahových vlastností, které mohou zkomplikovat život ostatním, ale vylepšit ten váš