5 faktů o hororových filmech, ze kterých vám bude běhat mráz po zádech

9 skutečných faktů o hororových filmech, které jsou několikrát děsivější než film samotný

Mnoho lidí si rádo lechtá nervy – k tomu jsou horory jako dělané. Někdy se dokonce objeví něco jako úleva: divák je doma nebo v kině, v bezpečí a hrdinové se ze všech sil snaží uniknout zabijákům a nestvůrám. Ve skutečnosti však může být realita mnohem strašidelnější než scénář typického slasher filmu.

Během natáčení kultovních hororů se na place děly věci, ze kterých běhal mráz po zádech. A nemusíte se ani dívat na samotný film – stačí se zajímat o historii jeho vzniku, někdy to stačí. Shromáždili jsme 9 podivných a děsivých faktů, díky kterým budou tyto filmy ještě děsivější.

Texaský masakr motorovou pilou, 1974

Na natáčení filmu se staly opravdu podivné věci. Nejprve si herečka Marilyn Burns skutečně pořezala prst – ale byly to jen drobnosti. Později byla její hrdinka podle scénáře pověšena na háky. Asistenti nevypočítali sílu a v důsledku toho dívku špatně zafixovali, hák jí skutečně propíchl rameno. Výkřiky ve scéně jsou tedy skutečné a toto uvědomění to jen zhoršuje.

Dracula, 1992

V tomto filmu roli Drákuly získal Gary Oldman. Herec se rozhodl, že každý na natáčení by měl mít nepředstírané emoce. Před natáčením scény, kdy se hrdina (nebo ještě lépe hlavní padouch) filmu promění v netopýra a odletí pryč, Oldman přistoupil ke své kolegyni Winoně Ryder a řekl: „Jsi tak otravná! Ať zemřeš!“ V důsledku toho se umělcův strach ukázal být více než skutečný – fungoval pouze ve prospěch režisérů.

Noční můra v Elm Street, 1984

Robert Englund, ten samý, který ztvárnil roli Freddyho Kruegera, kýžené místo ve filmu nezískal snadno. Během konkurzu si herec a režisér nerozuměli: Englund znervózněl a omylem popadl rekvizitu – rukavici s čepelemi. Rána se ukázala být tak vážná, že Robert začal zuřivě křičet, potřísnit všechno kolem krví a proklínat filmový štáb. Tehdy si tvůrci uvědomili, že tato role je rozhodně pro něj.

Candyman, 1992

Režisér filmu donutil vkládat živé včely do úst herce Tonyho Todda. Cítil, že hororové filmy by měly být natočeny naturalistickým způsobem. Výsledkem bylo, že v okamžiku, kdy měl hrdina vyděsit diváka, se sám umělec ukázal být vážně vyděšený. Mimochodem, Todd zůstal v bezpečí a zdravý – ale s podobnými dobrodružstvími už nesouhlasil.

Poltergeist, 1982

Šestiletá Heather O’Rourke hrála ve filmu dívku, kterou unesl démon. Nechápala, že všechny ty hrůzy kolem ní byly jen film, takže se opravdu bála. Steven Spielberg se snažil dítě uklidnit, ale ona dál naříkala: „Brzy umřu!“ Nejhorší je, že při natáčení třetího dílu malá herečka skutečně omdlela, ale do nemocnice se nedostala – zemřela na cestě. Důvod zůstává neznámý.

Paranormal Activity, 2007

Oren Peli utratil za film pouze 15 000 dolarů a jako místo natáčení použil svůj vlastní domov. Lidé se váhavě šli podívat na „levný hororový příběh“, ale nakonec diváci párkrát málem rozbili kina – tak zoufale toužili uniknout přímo uprostřed filmu.

The Shining, 1980

Herečka Shelley Duvall odcházela z natáčení filmu „The Shining“ s dehydratací a nervovým vyčerpáním. Stanley Kubrick a jeho tým se dívce záměrně posmívali – zdálo se, že všechny její emoce na obrazovce budou jasnější. Tato léčba však nevedla k ničemu dobrému – musel jsem zavolat doktora přímo uprostřed procesu. Duval byla tak vyčerpaná, že nemohla ani plakat – prostě nebyly žádné slzy.

Call, 1998

Sadako Yamamuri, stejná dívka, která ve filmu všechny vyděsila, měla ve skutečnosti prototyp v podobě skutečné osoby. Ve dvacátém století žila Shizuko Mifune v Japonsku – obyvatelé si byli jisti, že je čarodějnice. Jakmile vešla do domu, jeden z členů rodiny nečekaně zemřel. Obyvatelé se obrátili proti Shizuko a ona neunesla ponížení a spáchala sebevraždu – ale i poté záhadná úmrtí v osadě pokračovala.

Rozhovor s upírem, 1994

Hlavní postavy upírů měly neobvyklé modré žíly. Ukáže se, že to nebyl make-up – aby byli přesvědčivější, museli Cruise, Pitt a Banderas před natáčením hodinu a půl až dvě hodiny viset hlavou dolů. K takovým neúnosným zátěžím byly přidány speciální techniky škrcení, aby se efekt „opravil“.