5 finančních lekcí od nositele Nobelovy ceny Richarda Thalera

Proč dostal Richard Thaler Nobelovu cenu za ekonomii

Behaviorální ekonomové se za poslední dekádu a půl stali více než jednou laureáty Nobelovy ceny. To odráží rostoucí porozumění mezi odborníky, že lidé nejednají vždy racionálně, takže teorie racionální volby a efektivních trhů, které mezi ekonomy dominovaly po mnoho desetiletí, potřebují vážnou úpravu.

Nobelova cena za ekonomii za rok 2017 byla udělena také za studium ekonomického chování a za pochopení role, kterou hraje psychologie v ekonomii. Vítězem se stal Američan Richard Thaler. Je mu 72 let a je profesorem behaviorální ekonomie na Booth School of Business na University of Chicago. Thaler byl poradcem amerického prezidenta Baracka Obamy a hrál také ve filmu The Big Short o hypoteční krizi v letech 2007–2008.

Filmy o krizi: „Vykašlal bych se na ty bratry Limanovy“

Životní styl / Fotografie

Thaler „začlenil psychologicky realistické předpoklady do analýzy ekonomického rozhodování,“ uvedl v prohlášení Nobelov výbor Švédské akademie věd a „dal nám nový pohled na to, jak lidská psychologie ovlivňuje rozhodování“. Thaler sám prohlásil: „Nejdůležitější lekcí [mého výzkumu] je, že ekonomické subjekty – lidé a ekonomické modely – to musí vzít v úvahu.

Thaler vyvinul teorii „mentálních účtů“, která vysvětluje, jak lidé dělají finanční rozhodnutí tím, že si ve svých myslích vytvoří více samostatných účtů a zaměří se na konkrétnější důsledky než na kumulativní efekt. Jeho výzkum konceptu „spravedlnosti“, který ukázal, jak mohou obavy spotřebitelů způsobit, že se společnosti zdrží zvyšování cen v obdobích vysoké poptávky, ale nikoli, když rostou náklady, měl významný dopad na ekonomiku, uvedl Nobelova komise. Společnosti se už dávno naučily vydělávat peníze na iracionalitě spotřebitelů. Stejná láhev minerální vody v drahém hotelu stojí více než v plážové kavárně, protože to odpovídá představě lidí o spravedlivých cenách. A mnoho kupujících dává přednost slevám před trvale nízkými cenami, protože nákup se slevou uspokojuje základní lidskou touhu koupit produkt levněji.

Thaler ukázal, jak lidé podléhají chvilkovým pokušením, což vysvětluje neschopnost mnohých zapojit se do finančního plánování a spořit si na stáří.

Thaler se také domnívá, že chování investorů je určováno „údajně malými faktory“ souvisejícími s emocemi a náladou častěji, než bychom si rádi připustili. Apetit riskovat lze ovlivnit například tím, jak je investice popsána, zda je investor v době rozhodování hladový nebo sytý, jaké je venku počasí nebo zda jeho oblíbený tým vyhrál či prohrál. Všechny tyto faktory mohou ovlivnit rozhodování, i když si to dotyčný neuvědomuje.

Jako příklad Thaler uvedl příběh výrobce počítačových síťových zařízení 3Com. V roce 1997 3Com získal Palm, který vyráběl kapesní osobní počítače Palm Pilot. Během technologického boomu se Palm Pilot těšil neuvěřitelné oblibě (poněkud srovnatelné s dnešním milostným románkem s iPhonem) a tržní kapitalizace společností jako Palm překonala všechny rozumné odhady. Investorský optimismus se ale nepřenesl na samotný 3Com, když se stal vlastníkem 100 % akcií Palmu, což bylo menší než jeho kapitalizace. Když 3Com v roce 2000 uvedl akcie Palmu na burzu, jejich hodnota prudce vzrostla a během několika dní měl Palm větší hodnotu než jeho mateřská společnost, která stále vlastnila většinový podíl. Žádná teorie racionálního chování ekonomických subjektů a efektivních trhů to nemůže vysvětlit, upozornil Thaler.

Na základě svých zjištění navrhl strategii „libertariánského paternalismu“. Je zaměřena na dotlačení člověka k optimální volbě, diktované rozumem, a nikoli pocity nebo momentálními pokušeními.

V roce 2005 Thaler obdržel Samuelsonovu cenu. Na teorii finančního a ekonomického chování pracoval společně s dalším nositelem Nobelovy ceny, ekonomem a psychologem Danielem Kahnemanem. Jedním z jeho hlavních děl v oboru, za které získal Nobelovu cenu, je kniha Nudge, kterou napsal společně s Cass Sunstein.