film

6 důvodů, proč je Tarantino zasraný génius

Přiznejte se, když se řekne „film v duchu Tarantina“, objeví se vám ve fantazii nevzhledné krvavé scény masakru a násilí s černým humorem? Jistě jste vydáni napospas tomuto stereotypu. Tento článek vás vysvobodí z jeho řetězů. A budete se dívat čistýma očima a budete překvapeni, jak jste byli předtím slepí. Zvedněme závoj a podívejme se na spodní stranu tvorby tohoto hollywoodského režiséra.

Quentin Tarantino

Quentin Tarantino Fotografie: Depositphotos

Začněme tím, že Quentin Tarantino, ačkoliv byl synem herce, nezískal žádné „filmové vzdělání“ a nenavštěvoval jediný „filmový institut“. Nedokončil ani školu – v 15 letech odešel a začal pracovat jako uvaděč v kině, které promítalo „filmy pro velmi dospělé“. Dá se říci, že štěstí, vášeň pro kinematografii a odvaha mu pomohly dostat se do nedosažitelného světa Hollywoodu.

Svou oscarovou „Pulp Fiction“ napsal na fragmenty sešitů a poté ji nadiktoval po telefonu asistentovi slavného režiséra. Veškerý svůj volný čas trávil před plátnem a vstřebával všechny filmy, které našel: dobré i špatné. Možná právě tato teoretická zkušenost a příklad jiných režisérů mu pomohly rozvinout jeho vlastní individuální styl. Objevil se v „Reservoir Dogs“, prvním nezávislém filmu, a byl plně odhalen v „Pulp Fiction“.

V Tarantinových dílech stojí za zmínku jako první pravděpodobně dlouhé dialogy postav. Nejsou vůbec nudné, ale naopak neuvěřitelně poučné a plně odhalují své charaktery. Rozhovor dvou přátel v autě, setkání starých přátel u kulatého stolu v kavárně nebo dlouhý líný rozhovor mezi lovci odměn v kočáře uhánějícím nekonečným sněhem – to vše doplňuje situaci, kterou nám slavný režisér nabízí a neunaví se ani na vteřinu. Jste připraveni pokračovat v poslechu tlachání o masážích nohou nebo filmů o krádežích aut, tak organicky a přímo v záběru.

Zajímavé:  10 světelných televizních seriálů pro dobrou náladu.

O Tarantinových dialozích lze říci jen jedno – to je jeho silná stránka, jeho živel, kde se projevuje jako skvělý scénárista.

Dalším jedinečným rysem jeho stylu je nelinearita vyprávění nebo neobvyklé načasování. Jen si vzpomeňte na chaos kapitol v Čtení. Připomíná mi to „A Hero of Our Time“, že? Tyto klasiky se samozřejmě nedají srovnávat, ale tento způsob vyprávění umožňuje režisérovi a spisovateli říci mnohem více a podat děj mnohem dynamičtěji.

Co třeba Quentinův nejnovější film Once Upon a Time in Hollywood, kde strávil dobré dvě hodiny sledováním odměřených, nudných životů skomírajícího herce ze spaghetti westernu a jeho kamaráda kaskadéra, a pak nám dal 10 minut alternativní historické verze Mansonův rodinný příběh s tradičním dynamickým bojem? A tento masakr měl efekt ledové sprchy po teplé uspávací koupeli.

Quentin Tarantino na scéně Reservoir Dogs

Mimochodem, o alternativních verzích ve světových dějinách. Tarantino ve svém prvním historickém filmu o druhé světové válce Inglorious Basterds nezměnil svůj styl a podpálil Hitlera v kině, čímž nabídl svou vlastní verzi vývoje událostí. Historii samozřejmě nelze přepsat, co se stalo, stalo, ale kdo zakázal fantazírovat?

Není možné si nevšimnout jedinečné práce fotoaparátu. Každý ví, že Tarantino často sám stál za kamerou a vymýšlel možnosti, jak záběr natočit. A to se také stalo součástí jeho jedinečného stylu. „Výhled z kufru“ nebo „Holandský kout“, „Mexická slepá ulička“, kdy se na sebe dívají tři sudy, stejně jako tradiční kruh popsaný kamerou kolem reproduktorů u stolu vás nikdy nenechají nudit a budou doplňte své obrázky.

Pro režiséra v záběru je důležitý i detail. Právě ona nám může o charakteru hrdiny mnohé prozradit. Vraťme se k „Inglourious Basterds“, jmenovitě Hansi Landeovi, zarytému rasistickému esesákovi, kterému se pro jeho úspěšné zajetí Židů přezdívalo „Lovec Židů“.

Zajímavé:  14 finančních problémů, které stojí za to diskutovat ve vážném vztahu.

Ještě z filmu „Inglourious Basterds“, 2009.

Tarantino nám mlčky říká, že Landa je jakýsi záporák Sherlock Holmes. To nám vypráví jeho obrovská a směšná dýmka v první scéně na farmě, stejně jako jeho bystrá mysl. Pamatujete si, jak si potřásl rukou s farmářskými dcerami? To není projev zdvořilosti. Plukovník nahmatal puls, aby zkontroloval, zda se dívky jeho návštěvy nelekly, zda neskrývají nepřátele Říše.

Takových detailů a náznaků je spousta, a pokud jste si jich nevšimli dříve, pak je to jen důvod, proč si film znovu pustit pozorněji a vidět v něm nejen krvavý masakr.

Mimochodem, o tomhle. Na závěr bych rád řekl o hlubokém podtextu Tarantinových filmů, jeho jedinečné filozofii.

Věděli jste, že jeho oblíbeným spisovatelem a básníkem je Boris Pasternak? Teď víš. Práce našeho zesnulého krajana do značné míry ovlivnila Tarantinovo směřování. Biblické odkazy, oslavování kinematografie minulých let a staletí, evoluce hrdinů nebo jejich úplná duchovní degradace, jak se to děje u Julese Winnfielda a Vincenta Vegy – to vše mluví o Tarantinovi jako o skvělém režisérovi a subtilním psychologovi, který nám obratně vypráví příběhy. z obrazovky. A to nejen jako milovník krve a westernů.

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Back to top button