Herci a postavy z filmových adaptací, na rozdíl od jejich předobrazů

10 filmových postav, jejichž vzhled se radikálně liší od jejich knižních předobrazů

Sledovat filmovou adaptaci po přečtení knihy je nevděčný úkol. Ponoříme-li se do atmosféry literárního díla, sami si představíme hlavní postavy díla a často jejich podoba odpovídá portrétu nakreslenému autorem.

Když se ale podíváme na filmové zpracování, krutá realita nám místo pohledného blonďáka představí obtloustlého staršího muže a místo bledé dívky ženu středního věku s pronikavýma tmavýma očima. Níže si přečtěte o nejmarkantnějších nesrovnalostech ve vzhledu filmových postav a jejich literárních předobrazů.

Randle McMurphy, Přelet nad kukaččím hnízdem

Ve filmové adaptaci slavného románu Kena Keseyho se režisér Miloš Forman odchýlil od striktního dodržování osnovy textu v několika bodech najednou. Situaci chaosu, která se odehrávala na psychiatrické klinice, tak film neukázal z pohledu indického „náčelníka“ Bromdena, ale očima rebela Randlea Patricka McMurphyho. Jack Nicholson se role neopatrného zločince zhostil s úžasným přesvědčením, za což dostal Oscara i obdiv diváků. Zároveň už pro nikoho nebylo důležité, že tento charismatický herec vůbec není jako literární hrdina Kesey. Ostrý a lehce zuřivý pohled, tenké vlasy – tak známe Jacka Nicholsona. Zatímco Randle v románu má plnou hlavu jasně červených, lehce kudrnatých vlasů. To je naštěstí případ, kdy jakýkoli rozpor s knižní předlohou hrál jen ve prospěch filmu.

Woland, „Mistr a Margarita“

Poslední ruská filmová adaptace velkého a tajemného románu „Mistr a Margarita“ vyšla v televizi v roce 2005. Režisér Vladimir Bortko se snažil zprostředkovat obsah knihy co nejpřesněji a nejúplněji: text scénáře do značné míry opakuje Bulgakovovu aforistickou slabiku slovo od slova. Ale skuteční znalci románu vědí, že televizní seriál obsahuje také určité nesrovnalosti s originálem. Woland Bortko tak pozval Olega Basilashviliho, kterému bylo v té době již 70 let, aby hrál roli „moudrého Lucifera“. V záběru se před námi objeví mocný a spíše prošedivělý Woland, zatímco v románu má do asi čtyřicetiletého staříka s tmavými hustými vlasy daleko. Mimochodem, původní Woland má heterochromii: jedno oko je hnědé a druhé zelené. Tuzemští vizážisté se ale neuchýlili ke „zvláštním efektům“. Uškodil filmové adaptaci takový vnější nesoulad mezi postavami? Zde se názory diváků lišily.

Sherlock Holmes, „Sherlock“

Sherlock Holmes je bezpochyby jednou z nejoblíbenějších postav na světě – téměř každý rok se v té či oné zemi objeví film, televizní seriál nebo karikatura s velkým detektivem v hlavní roli. Kdo se ještě nestal nejlepším britským detektivem! Ruští diváci mají Vasilije Livanova v této roli velmi rádi (a redaktoři znayvse.ru jsou s nimi solidární) a jeho dílo zaznamenala i samotná královna Alžběta II. a moderní diváci si nejspíš pamatují Roberta Downeyho Jr. nebo Benedicta Cumberbatch na tomto obrázku. A pokud je vzhled bledého Brita byť jen vzdáleně podobný knižnímu popisu postavy, pak jsou rysy Downeyho obličeje daleko od Holmesových původních. Přesvědčte se sami: Conan Doyle v textu zmiňuje Sherlockův tenký orlí nos a jeho pevnou hranatou bradu, jasně vyčnívající dopředu. Zdá se, že Robert Downey Jr. má úplně jiný typ.

Prospero, „The Bouře“

Pravděpodobně jen ten nejpozornější a nejpečlivější badatel díla anglického dramatika dokáže spočítat televizní seriály a filmy podle děl Williama Shakespeara, protože Shakespeare napsal asi 38 her, z nichž každá je mistrovským dílem s nekonečným množstvím významů. Takže v roce 2010 režisérka Julie Taymor natočila svou verzi hry „The Tempest“, ve které byla Helen Mirren pozvána, aby hrála hlavní roli oklamaného čaroděje, takže se Prospero stal Prosperou. Překvapit moderního diváka takovou „náhražkou“ je již těžké, navíc nebyla volba „ve směru feminismu“ rozhodující pro neúspěch této fantasy filmové adaptace.

Červená, „Vykoupení Shawshank“

Slavný film Franka Darabonta Vykoupení z věznice Shawshank se také liší od zápletky Rita Hayworth a Vykoupení z věznice Stephena Kinga. Vězeň Red, kterého hraje slavný černý americký herec Morgan Freeman, je zrzavý Ir z knihy „krále hrůzy“. Prostý rozdíl ve vzhledu však Freemanovi nezabránil v tom, aby dokonale zapadl do postavy a hrál tak drásavě, že si ji zapamatovaly miliony diváků.

Yagupop, „Království křivých zrcadel“

Film „Království křivých zrcadel“ od Alexandra Rowea byl uveden v roce 1963 a rychle se stal oblíbeným mezi sovětskými školáky a jejich rodiči. Je pravda, že málokdo si všiml, že Yagupop, který je velmi podobný obrovskému papouškovi, se v knize nazývá Topsed (jeho jméno je slovo „despota“ pozpátku) a je popsán jako malý muž s krátkými pažemi a nohama. Hlavu má zploštělou a vypadá mírně řečeno neatraktivní. Obraz Yagupopa na obrazovce v podání Anatolije Kubatského se ukázal být atraktivnější a jistě mnohem zábavnější!

Anna, Anna Karenina

Je nepravděpodobné, že domácí diváci zapomenou na Annu Kareninu, která v každém smyslu „vyjela z kolejí“, v podání Taťány Samoilové. Ale ve filmové adaptaci Joe Wrighta z roku 2012 ztvárnila hrdinku nesmrtelného románu Lva Tolstého Keira Knightley, která se vzhledem ani povahou vůbec nepodobá knižnímu obrazu. Tolstoj popsal Annu jako baculatou ženu s černými kudrnatými vlasy a hustými tmavými řasami, která měla přirozeně růžové rty a baculaté malé ruce. Dramatický typ vzhledu Kareniny byl velmi důležitý pro román, jehož myšlenka, podle samotného klasika, původně vznikla z obrazu svůdné ženské ruky, která se mu zjevila. Nyní se podívejme na Knightley: je to elegantní, štíhlá dívka s tmavě hnědými vlasy a tenkými zápěstími. Všem fanouškům mistrovského díla Lva Tolstého doporučujeme přečíst si náš materiál o filmových adaptacích románu.

Ramsay, Hra o trůny

Psychopatický bastard Ramsay Bolton z populárního televizního seriálu „Game of Thrones“ se po celém Westerosu proslavil svými krutými činy. Mimochodem, na stránkách uznayvse.ru jsme opakovaně diskutovali o dalších hrdinech filmové adaptace „Píseň ledu a ohně“. Pohledný herec s pronikavým pohledem Iwan Rheon, který tuto zlovolnou postavu ztvárnil, se na plátně okamžitě promění a vzbuzuje vytrvalé nepřátelství jak svým chováním, tak mimikou a gesty. Zároveň se Reon díky svému charismatu a příjemnému vzhledu stále ukazuje jako okouzlující padouch a ne navenek ani vnitřně podivín, jako v Martinově knize. V knize je čtenáři představen ošklivý muž se šikmými rameny a uvolněným tělem; má dlouhé vlasy, široké a masité rty, blízko posazené bledé oči – popis ani z dálky nepřipomíná úplně pohledného herce.

d’Artagnan, „D’Artagnan a tři mušketýři“

Alexandre Dumas popsal d’Artagnana ve svém románu Tři mušketýři: je to osmnáctiletý Gaskoň s tmavými vlasy a šedýma očima, dlouhou tmavou tváří s jemnými rysy a vyvinutými čelistními svaly. Vzhled oblíbence sovětských žen Michaila Boyarského, který tohoto hrdinu ztvárnil ve třech sovětských filmových adaptacích, věkově vůbec neodpovídá „originálu“, zatímco herec je jen částečně podobný svému „prototypu“ v rysech obličeje. . Mimochodem, všechny mušketýry z filmu Yungvald-Khilkevich hráli herci, kteří byli mnohem starší než knižní „verze“.

Gleb Zheglov, „Místo setkání nelze změnit“

Jak víte, slavný sovětský televizní film Stanislava Govorukhina „Místo setkání nelze změnit“ byl založen na policejním detektivním románu „Éra milosrdenství“ bratří Weinerů. Velkolepý Vladimir Vysockij v roli zásadové a místy drsné opery Gleb Zheglov se literárnímu prototypu své postavy jen málo podobal. Navzdory svému neuvěřitelnému charismatu Vladimir Semenovich nezapadal do představy „hezkého 26letého muže s širokými rameny a tmavými vlasy“. Pravda, dojem z filmu to jen stěží zkazí: to je asi ten případ, kdy lze filmovou adaptaci vnímat odděleně od literárního zdroje. Samozřejmě námi uvedené nesrovnalosti nejsou tak hrozné, protože pro fanouška té či oné knihy je mnohem urážlivější, když je zkreslený nejen vnější vzhled postavy, ale i vnitřní obsah díla. Je zřejmé, že ani naprostá vnější podobnost herce s portrétem literárního hrdiny vůbec nezaručuje jeho přesné zapadnutí do obrazu – zde jsou již důležité jiné kvality.

Pokud v textu najdete chybu, vyberte ji a stiskněte Ctrl+Enter

Petrohrad, 2. ul. Krasnoarmejskaja, 7/4, písmeno A, provozovna. 2-n, část pokoj. č. 11