„Kodaňský kovboj“ – Nicolas Winding Refn opět natočil podivnou sérii s chrochtajícími muži

„Kodaňský kovboj“ – Nicolas Winding Refn opět natočil podivnou sérii s chrochtajícími muži

Dívka jménem Miu (Angela Bundalovic), oblečená v modrém olympijském obleku, uvízla v nevkusné výzdobě albánského panství u Kodaně. Ze stěn se jí na záda tisknou kýčovité obrazy, o nohy se jí třou koberce, televizi zkreslují laciné videoklipy a vlasy má ostříhané na amulety. Křehce vyhlížející Miu měla tu smůlu, že našla slávu „mince štěstí“ – jakmile se objeví ve vyschlé zahradě, všechny květiny rozkvetou, jakmile vstoupí do pekla, všechny démony přemůže smrt. Pověrčivá zralá statkářka Rosella si ho koupí jako talisman v naději, že jí pomůže počít dítě. Žena posadí „minci“ na židli, lehne si pod svého prasečího manžela a překříží prsty, zatímco Miin pohled dělá reprodukční zázraky. Ale štěstí talismanové dívky je selektivní, jak je často ve folklóru a mytologiích mnoha kultur, její dary mají pro chamtivého hrdinu strašlivé následky. Za pár nocí se Rosella probudí na zakrvácených prostěradlech, a když si spletla nadpřirozené síly se zlou prozřetelností, zaveze Miu do stáje pro sexuální otrokyně žijící pod kontrolou jejího bratra.

Stal se „svým“ v jiných světech a rozhodl se vrhnout diváka za horizont transgrese bez kompasu.

Děj série obsahuje i další prvky mystiky. Prastarý upír ze starého hradu, pijící krev ztracených dívek, oneirické lesy, fantastické předměstí. Místo, kde se příběh rozvinul, na našich mapách nenajdeme; „Kodaň“ v názvu je jen slovem označujícím režisérův návrat do rodné země. Série proto místy působí velmi pohádkově, dětsky odvážně a mladistvě smutně. Místo typických lokací pro Refn – noční kluby, stísněné byty, prázdné ulice, v „Kovboji z Kodaně“ jsou nepřetržité fantasmagorie přírody, romantické růžové zahrady kvetoucí v chladu mlh. Ale zůstávají huňaté orientální interiéry, stejně jako vzrušení z pomalé hry světla a neonových lamp – těm je při vývoji zápletky připisována obzvláště významná role.

Dříve se Refn ponořil do života kriminálního světa kvůli exotice – tragickým hrdinům žijícím ve stínu („Drive“), depresivní marginalitě („Dealer“), kolapsu reality a disociaci morálky („Too Old zemřít mladý“). V jeho filmech vždy vystupovala postava místního průvodce, který mluvil jazykem zločineckých kmenů a znal jejich rituály. Ale v „Kovboji“ změnil režisér narativní strategii – stal se „svým“ v jiných světech a rozhodl se vrhnout diváka za horizont transgrese bez kompasu.

Postavy na pozadí místy zamrzají a provádějí nepřirozené akce, jako by jim omylem zapomněly napsat kód

V této dimenzi jsou odstraněny všechny rozdíly – neexistuje dobro a zlo, skutečné a virtuální. Zde lidé a duchové, upíři a duchové, antropomorfní zvířata a hry NPC. Není možné dělit hrdiny na protagonisty a antagonisty, ale i při absenci dialektických dvojic charakter vyprávění nadále pulzuje a dává vzniknout excentrické ději. Občas nás vezme na návštěvu rodina upírů, v jejich sklepech s rakvemi a palácovými obývacími pokoji. Refn vysává nadčasovou představu mužského pijavice o jeho neochvějné síle, nyní nesmrtelného upíra – otroka v kryptě, který zůstal ležet v prasečím chlívku, odzbrojený dívkou se superschopnostmi. Společně s Miu se podíváme do bytu zločineckého don z Kodaně – Miroslava (Zlatko Buric), jehož architektura připomíná „nejstarší dům“ ze hry Řízení. Hrdiny spojuje společná minulost a nesplacené krevní dluhy. Svět groteskních postav, zahalený závojem marnivosti, se rozhodne si s ní pohrát, přičemž si v dívce nejprve nevšimne potenciálu proměnit se v kovbojku schopnou řídit a znepokojovat veškerý dobytek v okolí. Jediným magickým dotekem se mstí padouchům a vypořádává se s problémy trpících. V šesti epizodách bude mít Miu čas dopřát zotročeným dívkám chvíli vytoužené emancipace, vyřešit zločin, vzkřísit neživé novorozené dítě a tak dále. A o přestávkách nečinně sedí a andělsky lituje každého, kdo si to zaslouží.

Refn udává tón videohře pro svou show, ve které je mnohem zajímavější dívat se do fiktivního světa, přecházet z jedné lokace do druhé a bojovat s nepřáteli, než ztrácet čas zbytečnými konverzacemi. Stejně jako ve hrách i zde dialogy (jakoby s NPC), spíše doplňují tento vesmír prvky šílenství a nastavují požadovanou cestu, než aby odhalovali „psychologii hrdinů“. Postavy v pozadí místy mrznou, provádějí nepřirozené akce, jako by náhodou zapomněly napsat kód, a sama Miu se občas pletou – když je sama se sebou, začne sebou nepřirozeně škubat, tančit a dělat obličeje. Dějově se to vysvětluje tím, že v takových chvílích hrdinka zmutuje a vyvine novou superschopnost. Neonové světlo a syntetické rytmy se pro ni mění v energetický zdroj, fotony se stávají její manou.

Všechno to nejdůležitější a vzrušující se děje zde – v dramaturgii vizuality

Kinematografie Magnuse Nordenhofa Joncka pomáhá vidět v seriálu virtuální, řízenou dimenzi. Yonk otáčí kamerou kolem své osy a vytváří tak pocit, že se ovladač pohybuje ve hře během období klidu nebo hledání artefaktů. Chvílemi ji nechává ve ztuhlé poloze a umožňuje, aby se v rozích pohybovaly drobné detaily a mizanscéna pulzovala v rytmu hudby. Během pěti hodin se z obrazovky vrhají rázové vlny a elektrické odlesky neonu, zatímco postavy splývají s jeho ohněm a pomalu putují hrou světla. Všechno to nejdůležitější a vzrušující se děje zde – v dramaturgii vizuality. Čím déle divák zůstává v atmosféře nadpozemské „Kodaně“, tím se tento svět stává fyzičnějším a hmatatelnějším.

V závěrečné epizodě Miu bojuje s bossem čínské mafie, který ji chce navždy získat. Dívka překročí „zamlženou bránu“ mezi spánkem a realitou a porazí svého protivníka a zároveň zabije její sentimentální slabosti. A pak skončí v lese, kde se setkává s verzemi sebe sama z jiných vesmírů. Kolem ohně se k posledním obřadům shromažďují různé dívky, oblečené v modrých teplákových soupravách jako čarodějnický satan. Ale v okamžiku jednoty s klanem se do Miuina podvědomí dostane výkřik probuzeného upíra a dívku přiměje křičet bolestí. Můžete to považovat za feministické poselství, můžete to považovat za cliffhanger pro příští sezónu nebo to můžete považovat za rozšíření herního světa.

Doslova v posledních minutách série je rozdělený mystický svět sestaven do plnohodnotného lore [termín aplikovaný především na videohry, znamenající souhrn základních informací o světě – pozn. vyd.] po veselém portrétu Hidea Kojimy, který přivolal nějaké obry, aby se postavili Miu. Co z toho vzejde dál, je velkou záhadou, ale už teď můžeme s jistotou říci, že mapy „Kovboje z Kodaně“ budete chtít procházet více než jednou.