„No Time to Die“ – sentimentální a neuvěřitelně krásné rozloučení s Jamesem Bondem

Dlouho očekávaná premiéra byla třikrát odložena a nakonec se uskutečnila 28. září v Royal Albert Hall. Zdá se, že tisk tehdy více než samotný snímek probíral outfity členů královské rodiny. Dva dny po premiéře byl v britských kinech uveden „No Time to Die“ a 7. října v Rusku. Kritici obecně uznali epizodu 25. výročí za úspěšnou – velkolepou a emotivní, s vynikající akcí a působivým finále.

Scénář mnoha špionážních akčních filmů začíná poklidným životem hrdiny, který je zničen jistými okolnostmi neuvěřitelné síly. Bondův klid v důchodu a promočený na Jamajce naruší návštěva důstojníka CIA Felixe Leitera (Jeffrey Wright).

Je nutné najít vědce Obručeva (David Densik), který zmizel spolu se smrtícími biomateriály. Je snadné uhodnout, že vědec byl unesen, a právě od tohoto okamžiku začíná Bondova poslední konfrontace s megalomanským padouchem Luciferem Safinem (Rami Malek).

Délka filmu je 2 hodiny 43 minut, ale pro fanoušky Bonda, kteří čekali 6 let od vydání předposledního dílu, uletí bez povšimnutí!

Je pravda, že Daniel Craig se od Casino Royale trochu změnil. Sám ale proměnil image bondovky. Před Casinem agenta více či méně úspěšně hráli různí respektovaní herci, ale všichni hráli dost monotónní roli. Jakási vize pánského oděvního časopisu z 20. století o aristokratech Jeho Veličenstva, vycvičených k tomu, aby krásně drželi láhev a zbraň.

V tomto ohledu byl Craig spíše ostražitý hlídač. Svým vzhledem ztratila Bondova image jakékoli náznaky sladkosti a polygamie a získala trochu dramatu a dokonce i příjemné reflexe. Nyní 007 nemění ženy jako rukavice. Proměnil se v oddanou bestii, i když ke své vlastní škodě. Je logické, že od té doby jsme na plátně vídali méně Aston Martinů a slavných Omeg na Jamesově zápěstí. Mnohem více jsme se obávali chladné jiskry v Bondových očích.

Režisérem 25. filmu byl Cary Fukunaga („Jane Eyre“, „True Detective“), ale my se naštěstí nebo bohužel nikdy nedozvíme, jaký by byl příběh Dannyho Boyla, který z projektu vypadl. Producenti Barbara Broccoli a Michael Wilson se po přizvání Careyho k režii odchýlili od neměnného pravidla: film poprvé režíroval nebritský režisér.

Fukunaga, Američan s japonskými kořeny, v rozhovoru řekl: „Můj Bond nemusí být nejlepší na světě. O co se opravdu snažím, je něco, co se lidí dotkne, něco, co zasáhne srdce.“ Na scénáři s režisérem pracovali Neal Purvis a Robert Wade a také Phoebe Waller-Bridge (Killing Eve) a jedním z hlavních cílů týmu bylo Bonda ještě více oživit a posílit ženské postavy.

Pro ty, kteří neviděli Craigovy předchozí filmy, je lepší se podívat alespoň na „Spectre“. Zápletky obou filmů jsou propojené: v „No Time to Die“ je mnoho odkazů na předchozí film a „všechny známé tváře“ (M, Q, Madeleine Swann, Blofeld).

Obecně je charakteristickým rysem bondovek od roku 2006 jejich celistvost, spojující všechny díly do jediné dějové linie. „No Time To Die“ je logickým závěrem éry Craiga Bonda. Divák sleduje vysloužilého agenta, jak cestuje s Madeleine po Itálii.

Aby se James konečně rozloučil s minulostí, jde k hrobu Vesper Lyndové. No, pak dojde k výbuchu a nyní Bond v Aston Martinu s kulomety místo světlometů vstupuje do bitvy s dalšími padouchy. A romantická cesta jeho a Madeleine každou minutou skončí rozchodem.

Fukunaga a Linus Sandgren dovedně zaujmou diváka od prvního snímku: panoramata Sardinie rychle ustupují úzkým dlážděným uličkám v honičkách. A nesnažte se pochopit, proč je Bond po tolika smrtelných kouscích a kulkách do hlavy stále veselý a svěží (kromě pár skvrn na límci).

Na tom vůbec nezáleží. Hlavní je, že scéna je závratná! Máte pocit, jako byste seděli v autě, ohlušeni praskotem kulometné palby na jedné straně a „zlomeni“ neprůstřelným Bondem na straně druhé.

Co někoho potěší a jiného rozhodně popudí, jsou ženské postavy. Tři dámy ve filmu Není čas zemřít se v ničem nepodobají hrdinkám žádné bondovky z minulosti.

Bondův milostný zájem, Madeleine Swann, je od samého začátku středem příběhu (viděli jsme už něco takového?) s tragickou historií dětství a zvláštním spojením s antagonistou. Divák ji přitom po docela typické bondovské milostné scéně vidí v autě. A tady to vůbec není ta velkolepá dívka agenta 007, ale obyčejná žena: vyděšená, uslzená, s vrásčitým čelem, ztrácející důvěru milovaného člověka.

Nebo Naomi (Lashana Lynch), sexy Afroameričanka s jasně zvýšeným testosteronem. Budete překvapeni, když zjistíte, kdo tato dáma je, ale odpovědí je vodítko, proč je vždy o krok před Bondem.

Ana de Armas jako kubánská agentka CIA Paloma je diamantem filmu: jasná, rychlá a milující zábavu. Zvlášť v kontrastu s věčně uplakaným a kyselým obličejem Seydouxe. Ana totálně zaboduje scénu přestřelky a dodává filmu nádech odvahy a zábavy. A je tak nějak upřímně škoda, že její role je epizodická pětiminutová.

Kritici jsou si jisti: hrdina Rami Malek nedokázal zastínit Christopha Waltze (na chvíli se zde objeví). Mnohým se navíc nelíbila navenek stereotypní podoba Safina. „Jak může? – psali novináři a vzpomínali na Ernsta Blofelda, Raoula Silvu a (dokonce!) bratra Lvího krále. — I v animacích pro děti jsou negativní postavy zobrazovány s jizvami a jizvami. To posiluje myšlenku, že jakýkoli rozdíl je špatný.“

To znamená, že producenti jsou obviňováni z extrémně klišoidního přístupu a diskriminace lidí s postižením při vytváření image zločince. Ale nebuďme přehnaně vybíraví: zlo má mnoho tváří a zároveň je příliš monotónní. Málek hraje především Bondova intelektuálního protivníka, velmi vyrovnaného a bláznivého zároveň.

Někomu se jeho image může zdát nedostatečně rozvinutá, ale rozhodně není vnímán jako šedý nebo nudný. Navíc Safinovy ​​záblesky velkorysosti a nezaujaté sentimentality v některých epizodách z něj dělají skutečně tajemného padoucha.

Film nezahrnuje pouze typickou sadu bondovských prvků: charakteristický antagonista, automobilové honičky s přestřelkami, biologické zbraně – hrozba pro lidstvo. Jubilejní film navazuje na témata předchozích filmů s Craigem-Bondem a do děje přidává vybrané melodrama.

Cary Fukunaga vede diváka k logickému, velmi malebnému konci. A i s přihlédnutím ke všem výtkám stojí za to uznat: přednosti filmu převyšují jeho drobné nedostatky, jako je zdlouhavé načasování.

„No Time to Die“ je vynikající prostředek proti bolesti pro všechny fanoušky Jamese Bonda v očekávání pauzy a spekulací o tom, kdo se příště ujme role agenta 007 (černý nebo bílý, muž nebo žena).

Navíc (a slzy některých diváků ve finále toho byly důkazem) jde o sentimentální rozloučení se samotným Danielem Craigem. A také dle tradice velmi smyslný a moderní soundtrack. Děkuji!

Poznámka: „Je čas se rozloučit“ – „Je čas se rozloučit.“