Obsah
„Pokud máte příležitost letět na Mars, měli byste o tom přemýšlet“: rozhovor s vědeckým novinářem Iljou Kabanovem
„Pokud máte příležitost letět na Mars, měli byste o tom přemýšlet“: rozhovor s vědeckým novinářem Iljou Kabanovem
V posledních dnech byla čtvrtá planeta od Slunce v epicentru pozornosti všech. NASA oznámila objev kapalné vody na Marsu. Google o tom udělal sváteční logo a právě vychází filmová adaptace románu Andyho Weira The Martian. O tom, jak přežít na Rudé planetě a kde hledat život ve Sluneční soustavě, hovořil T&P s vědeckým redaktorem ruského překladu knihy, slavným astronomem Vladimirem Surdinem.
– Hlavní vesmírnou zprávou posledních dnů je, že NASA našla na povrchu Marsu kapalnou vodu. co to je?
„Samozřejmě nikdo nenašel kapalnou vodu a nikdo neviděl, jak teče.“ Jsou nám předkládány pouze stopy interpretované jako stopy proudění vody a usazování různých látek, které se z vody vysrážely. To je velmi silný důkaz, že tam kdysi tekla voda, ale buďme upřímní: nikdo to nikdy neviděl. Poselství NASA je čistý informační šum. Velmi hlasité prohlášení téměř bez důvodu. Už dlouho nikdo nepochybuje o tom, že na Marsu je voda v té či oné podobě. Ještě v 19. století byl nalezen ve formě sněhových čepiček zamrzlých na pólech. Hlavní záhadou je, kde přesně se kapalná voda nachází.
Vladimír Surdin
astrofyzik
— Proč je takový zájem o kapalnou vodu?
— Voda na Marsu se velmi obtížně skladuje v otevřených vodních plochách (řeky, jezera a dokonce i velká moře), protože je zde nízká teplota a velmi nízký atmosférický tlak. Fyzici tvrdí, že tento tlak je pod trojným bodem vody. Když je tlak nad trojným bodem (asi 0,006 zemské atmosféry), voda může být kapalná, pevná nebo plynná, v závislosti na teplotě. Ale když je tlak pod touto hodnotou, voda nemůže být dlouho kapalná, ale pouze pevná a plynná. Na Marsu je jak led, tak pára, ale podle definice tam nemůže být čistá kapalná voda. Samozřejmě můžete na povrch hodit kbelík vody a chvíli tam zůstane, ale pak část zmrzne a část se odpaří.
– NASA však mluví konkrétně o kapalné vodě.
„Faktem je, že kapalná voda může na Marsu existovat, pokud do ní přidáte hodně solí. Čím více soli, tím nižší je bod tuhnutí kapek vody. Takhle rozpouštěli sníh v Moskvě. Objev vodních toků pro ty, kteří dobře znají historii průzkumu Marsu, je spíše špatnou zprávou: naznačuje, že tamní voda je nasycená solemi, nejspíše kyselinou chloristou. Takové soli jsou jed, velmi špatná věc pro život. Dokážou čistit a dezinfikovat záchody, jako kyselina chloristá, ale je těžké tam najít život. I když víme, že někteří mikrobi na Zemi v takových vodních plochách existují, vyvíjeli se k tomu dlouhou dobu. Ale zda v takovém prostředí může vzniknout život, není známo. Bylo by lepší, kdyby tyto „úniky“ nebyly objeveny. Bylo by lepší, kdyby voda na Marsu byla čistá, ale skutečnost, že je tam tekutá, je již dlouho známá: bylo vidět mnoho stop. Víceméně čistou vodu je potřeba hledat ne na povrchu, ale v hlubinách, kde je tepleji a vyšší tlak – v jeskyních. A chlorovaná voda nepřidá nadšení těm, kteří hledají život na Marsu.
– Proč stále hledají život na Marsu? Jaké formy života mohou existovat na Rudé planetě?
„Nevíme, jaký by mohl být život jiný než ten, který už známe.“ Víme, jaké podmínky, ty nejhraničnější, jsou potřeba pro existenci života: teplota, slanost, kyselost vody a tak dále. Zdá se, že Mars má potíže, ale zapadá do tohoto rámce. Zbytek těles Sluneční soustavy – alespoň jejich povrch – už do nich nespadá. Mars je tedy nejlepší ze špatných míst pro hledání mimozemských forem života.
Mnozí se však domnívají, že na povrchu Marsu není žádný život. Pokud tam najdeme otevřené vodní plochy – skutečné, ne průsaky – pak by tu šance byla. Na planetě jsou oblasti, kde by takové vodní plochy mohly existovat: jedná se o několik míst pokrytých ledem a pískem, rovný povrch připomínající kluziště. Ale na povrchu je vysoká radiace a vrstva jeden nebo dva metry hluboká, kde kosmické záření sterilizuje veškerý život. Pokud hledáte život na Marsu, pak pouze v hloubce několika metrů, nebo ještě lépe desítek či dokonce stovek metrů pod povrchem planety.
– Navzdory prostředí nepřátelskému životu lidstvo s nadšením připravuje několik pilotovaných expedičních projektů a dokonce i kolonii pro let na Mars. Jak opodstatněné jsou tyto projekty a jak se k takovým nápadům stavíte?
– Je důležité pochopit, že když jsme udělali jeden krok do vesmíru – na Měsíc – musíme hledat místo, kam bychom mohli vložit druhou nohu. Nejbližší je Mars. Lety na Venuši a Merkur jsou prakticky nemožné. Mars je nejbližším bodem, kam může moderní kosmonautika poslat člověka, aby nezemřel během letu a na povrchu planety. To také nebude jednoduché, ale tento krok je ideologicky opožděný. Lidé se ptají: Proč stále živíme vesmírný program desítky let po misích na Měsíc? Proč investovat tolik peněz do astronautů, kteří právě létají po oběžné dráze? Lidé požadují další postup. Zdá se, že dalším krokem je Mars, a to je přirozená volba.
– Jak lze vysvětlit, že zájem o průzkum Měsíce ustoupil do pozadí?
– Čí zájem? Vědci se vždy zajímali o Měsíc. Dosud byla téměř neprozkoumaná. Na odvrácené straně Měsíce jsme zatím nepřistáli s jediným vozidlem a na viditelné straně toho bylo prozkoumáno jen málo. V poslední době byl Měsíc aktivně studován americkými, evropskými, japonskými, čínskými a indickými kosmickými loděmi. Číňané dokonce přistáli se zařízením na Měsíci. Nejsou to vědci, kdo ztratil zájem, ale ideologové slouží zájmům politiky. Krok byl učiněn, vlajka byla zapíchnuta, nyní každý ví, čí je Měsíc. Američané uspokojili svou ideologickou potřebu a teď je pryč. Samozřejmě, že pozorně sledují úspěchy Číny, ale zatím nejsou schopni poslat člověka na Měsíc a Spojené státy mohou klidně mluvit o letech na Mars – mluvit, ale v žádném případě plnit sliby.
– Nyní je tu třetí hráč v průzkumu vesmíru – obchodní korporace. Má komerční průzkum Měsíce smysl?
— Je těžké zakázat společnostem investovat peníze do čehokoli. Zatím z toho nemají žádný ekonomický prospěch. Vždy však vyhrává ten, kdo začne podnikat jako první, lidé s romantickou povahou jako Henry Ford. Slibnou perspektivou je průzkum vesmíru soukromými společnostmi. Kdo do nového podniku vstoupí jako první, vydělá. Komerční přístup může být rychlejší, ekonomičtější a kreativnější než vládní přístup.
– Vraťme se na Mars. Byl jste akademickým redaktorem překladu románu Andyho Weira Marťan. Co si o tomto příběhu myslíte jako čtenář a jako učenec?
— Toto je velmi zajímavá kniha, jejím autorem je moderní Jules Verne. Obsahuje zábavnou zápletku a kompetentní vědecký a technický aspekt. Pravděpodobně ne každý bude mít zájem si to přečíst, protože je tam málo intrik, lásky, ale mnoho technických výpočtů souvisejících s tím, jak si Weir představoval život Robinsona Crusoe na Marsu. Jsou tam samozřejmě nějaké natahování a drobné technické chyby, ale je jich tak málo, že vůbec nekazí dojem z knihy.
Andy Weir. „Marťan“
– Kniha nastoluje otázky kolonizace Rudé planety. Kde by podle vás mohla začít kolonizace Marsu?
— Kniha není věnována kolonizaci, ale průzkumu Marsu. V příběhu tam pracovala malá vědecká expedice a kolonie vyžaduje soběstačnost. Co dnes na Marsu můžeme najít? Není tu vzduch, voda se velmi obtížně čistí – snad se nám ji podaří získat z polárních čepiček. Mars je složitá planeta. Stále neexistuje jediná skutečně nezávislá kolonie, dokonce ani v Antarktidě! Je tam hodně vody, atmosféra je úžasná, ale je zima a rajčata nerostou. Jsou zásobovány z pevniny – bez produktů zvenčí se neobejde ani jedna stanice. Pod vodou není jediná kolonie: podmínky jsou tam ve skutečnosti znatelně lepší než na Marsu. Proto je kolonie na Marsu stále fantazií, protože její zásobování ze Země bude příliš drahé. Samotná myšlenka kolonizace je stále předčasná: nejprve je třeba prozkoumat novou planetu. Pokud se však díváte hodně dopředu, je to možné.
Elon Musk: Na Marsu budou moci žít nejen bohatí
Šéf SpaceX v rozhovoru s reportéry mluvil o pokroku společnosti v plánech kolonizace Rudé planety a také řekl, že existuje „70procentní“ šance, že se on sám vydá na Mars.
„V poslední době jsme dosáhli řady úspěchů. A opravdu jsem o tom přemýšlel,“ řekl Musk a dodal, že zvažuje, že se na Mars přestěhuje sám.
Na otázku, zda by kolonie na Marsu byla „záložní možností“ pouze pro bohaté lidi, Musk odpověděl: „Ne, protože na Marsu pravděpodobněji zemřete než na Zemi.“
Elon také popřel řeči o tom, že by ti, kdo by chtěli letět na Mars, museli s největší pravděpodobností zaplatit „několik set tisíc dolarů“, což je jistě hodně pro obyčejné lidi, ale velmi levné pro cestování vesmírem. Zaznamenal velké nadšení tisíců lidí, kteří by se chtěli kolonizace Marsu zúčastnit mezi prvními, ale zároveň znovu připomněl, že nejde o žádné dobrodružství. Jakmile bude člověk na Marsu, bude čelit všem těžkostem přežití. A prostředí, ve kterém budou muset lidé žít, se bude výrazně lišit od podmínek, na které jsou bohatí lidé na Zemi zvyklí.
Šéf SpaceX navíc v rozhovoru poznamenal, že první kolonisté budou muset pracovat velmi intenzivně a dodal, že každý, kdo půjde mezi prvními, musí být připraven na „nepřetržitou“ práci na výstavbě první marťanské základny. Na odpočinek nebude téměř žádný čas. A i když jsou první osadníci schopni přežít let na Mars a každodenní práci na planetě, stále bude vysoká pravděpodobnost, že si marťanské podmínky vyžádají více než jeden život. Bude také vysoká pravděpodobnost, že ti, kteří odešli na Mars, se už nikdy nebudou moci vrátit zpět na Zemi.
„Zní to všechno jako záložní plán pro bohaté?“ zeptal se Musk novinářů.
V loňském roce na zasedání Mezinárodního astronautického kongresu v Guadalajara v Mexiku Musk řekl, že se bude snažit zajistit, aby základní náklady na let na Rudou planetu byly podobné průměrným nákladům na soukromý dům ve Spojených státech. .
„Nemůžete vytvořit nezávislou civilizaci, pokud je cena vstupenky 10 miliard na osobu. Pokud dokážeme snížit náklady na létání pro člověka na průměrné náklady na domov v USA, což je asi 200 000 dolarů, pak si myslím, že možnost vytvoření soběstačné a soběstačné civilizace by byla poměrně vysoká. A jsem si téměř jistý, že všechno bude takové,“ řekl tehdy Musk.
Musk také zaznamenal sponzorství, ke kterému by mohlo dojít v budoucnu, a navrhl, že průměrný občan by si jednoho dne mohl našetřit na cestu na Mars.
„Ne každý by tam chtěl jít. Ve skutečnosti by tam chtělo létat jen relativně malé množství lidí. A mezi těmito lidmi je dost těch, kteří by si takový výlet mohli zaplatit. Pomoci může sponzoring. Téměř každý, kdo si dá za cíl si na tuto cestu našetřit, si nakonec může koupit letenku a vydat se na Mars. A vzhledem k tomu, že tam bude dlouhodobě nedostatek pracovních sil, budou volná místa pro nové zaměstnance vždy otevřená.“