„Titan“: proč se dívat na odporný horor s tělem, ve kterém hrdinka otěhotní z auta
Byl uveden do kin dlouho očekávaný film „Titane“, vítěz Zlaté palmy na posledním filmovém festivalu v Cannes, který vážně nadchl ctihodné publikum na Azurovém pobřeží. Film Julie Ducornau, která se dříve proslavila strašidelným hororem „Raw“, vypráví příběh dívky, které jako dítěti implantovali do hlavy kovový implantát, což vedlo k nevratným následkům. . Filmový kritik Ivan Afanasyev otřásl svým železným egem, podíval se na „Titan“ a vypráví, jak tento film dokáže překvapit i ostříleného filmového fanouška.
Také jste nervózně škytali při slově „Cronenberg“? Nemluvím samozřejmě o pivu, ale o velkém kanadském režisérovi, který se proslavil tělesným hororem – žánrem kina, ve kterém se s lidským tělem děje něco strašného. Abych byl konkrétnější, okamžitě si vzpomenu na jeho možná nejskandálnější film v jeho kariéře, „Car Crash“, film o sexuálním fetiši spojeném s autonehodami, šílený svým deviantním kouzlem. V roce 1996 se pak šéf poroty filmového festivalu v Cannes, maestro Francis Ford Coppola, neodvážil udělit hlavní cenu filmové adaptaci Jamese Ballarda a „omezil se“ na zvláštní cenu poroty – cenu útěchy pro někoho, kdo byl měl dostat „Zlatou ratolest“, ale zůstal bez ní. Identifikace člověka s autem ve světě, který pomalu vstupuje do high-tech XNUMX. století, bylo příliš bolestivé téma.
Takže téměř o čtvrt století později, kdy se auta už naučila jezdit bez jakýchkoli zvrhlíků uvnitř, zvítězila spravedlnost: porota v čele s dalším pozoruhodným provokatérem Spikem Leem přidělila nešťastnou větev Julii Ducorneau, talentované Francouzce. který zničil celé festivalové kino. „Titan“ je tak nekompromisní film, že jsem sám slyšel příběhy dobře oblečených lidí, kteří šli na Croisette, aby popadli dech a neomdleli. Lze je pochopit: přibližně stejný efekt měl svého času například Screen Test Takashi Miike, další drsný horor, ve kterém se lidé doslova propadali mezi řadami v bezvědomí. Obecně se festivalová veřejnost s horory s velkým P špatně baví. Vtipné ale je, že „Titan“ může ostříleného znalce žánru dost dobře vyřadit.
Pojďme se rozhodnout na břehu: tohle je film, kterému je jedno, jak ho vnímáte. Hlavní hrdinka je jakousi koncentrací všech femme myšlenek posledních let, od více či méně liberálních až po extrémně radikální, shromážděné a nabobtnalé sirupem kritiky postindustriální společnosti, který jimi nasákl. Alexa je bisexuální: může kousat dívky do bradavek a chlapce do rtů. Pozitivita těla: podpisová jizva se proměnila v strašidelný doplněk svého druhu. Zažívá zjevné pohrdání muži kvůli tomu, že muži přehlížejí její život a zájmy. Na slušnost jí nezáleželo a s nikým se nekuchala – otravný chlap by dostal jehlou přímo do ucha a odjel, ne v autě. Konečně je ve všech směrech silnější než všichni kolem ní: dokonce ani hasič, který ji hostil (francouzská filmová hvězda Vincent Lindon), který dokáže postavit kohokoli na své místo, se proti ní neodvažuje nijak namítat.
Ve skutečnosti ji do tohoto stavu přivedla překrmená konzumní společnost. V prvních snímcích je nám představeno její působiště: předvádí obscénní tance ve frivolních kostýmech na drahých sporťákech, kam chodí zírat chlípní muži s penězi (ne nutně auty). Svůdný go-go tanec je záměrně natočen jako očima takového nenasytného alfa samce: Alexa jako by schválně roztáhla nohy pro kameru a olizovala kapuci, až příliš potěšila pohled diváka a přivedla akci do bodu absurdity , čímž se intelektuální arthouse stává ekvivalentem strašidelného porna. Toto téměř kultovní splynutí člověka a stroje v nezdravý svazek vede nepřekvapivě k již zmíněnému sexu s autem – a pro vás je lepší to vidět na vlastní kůži (nebo nevidět vůbec).
„Titan“ schválně působí trochu trapně, když ho sledujete. Ty nejšťavnatější momenty si samozřejmě nechám na pozdější zhlédnutí, ale věřte, že tento film své postuláty rozhodně zprostředkuje. Nebo si odplivnete, odejdete ze sálu a už se v životě nepodíváte na film a nazvete režiséra filmu nějakým řetězcem urážlivých, ale zatraceně zasloužených slov. Ducornau je opravdu jedno, jak je její film přijat – a to je to, co nás uchvacuje v procesu sledování. K divákovi mluví rovnocenně, aniž by volila výrazy. Cílem jsou všichni: náboženští fanatici, nositelé dluhopisů, sexisté, nakonec majitelé aut. Tohle je film, který měl být zakázán, a ne „Pokušení“, soudruzi z ministerstva kultury (to je vtip, nemělo by se zakazovat vůbec nic, pokud nás čtete)!
Problém je v tom, že průměrný moralista, který film zhlédl, si nejspíš hloupě neuvědomí, že ho Ducorno horlivě a velmi zlomyslně trolluje. Ale aby se nikdo necítil prázdný, věnujte pozornost postoji Alexova „otce“ k jeho „synovi“ a pozorně poslouchejte, co říká ve scéně na hasičské zbrojnici, a pamatujte blíže do konce. To je taková kraslice pro ty, kteří si troufnou vydržet až do konce a nemusí jich být tolik. Na druhou stranu je to skvělá příležitost otestovat svou sílu. A zároveň se postarat o to, že k tomu, abychom si zasloužili hlavní cenu ve světě kinematografie, někdy stačí natočit film, který by ji neměl dostat ani v paralelním vesmíru sestávajícím výhradně z perverzních aut.
Filmový kritik a filmový expert, tak trochu scénárista. Thrillery a horory miluji stejně jako složité festivalové filmy.