18 skvělých rockových kapel, o kterých jste možná ještě neslyšeli

23 málo známých nebo nezaslouženě zapomenutých ruských rockových kapel (část II)

14. Zákon hříšníků. Za nicneříkajícím názvem se skrývá jedna z nejúžasnějších teen hardcorových kapel. Co se týče drive a upřímnosti, může se s nimi srovnávat pouze Humanity Regress. V roce 2013 jsem označil Law on Sinners za nejlepší ruskou kapelu, alespoň mezi teenagery hrající hardcore. Ale samozřejmě kluci rychle vyzráli a vstoupili do fáze dospělých. Nemyslím si však, že by někdo ocenil jejich ušlechtilé impulsy. — Obvyklým údělem náruživců v moderní době je zbavit se nějakého druhu války ve všech ostatních ohledech jsou persona non grata.

15. Mauser. Momentálně se jedná o one-man projekt Dimona Mausera, který hraje na všechny části nástrojů. Zpočátku skupina mladých pankáčů z nějaké vesnice v Nižním Novgorodu. V přísném slova smyslu nelze Mausera označit za nepovšimnutou skupinu, naopak jsou často zmiňováni jako téměř jediná pozoruhodná skupina ruského punku (samozřejmě po Letovovi). Sám Dimon se však ze všech sil snažil, aby nebyl slavný. Důvody k tomu volně uvedl v jednom rozhovoru (viz zde). Z objektivního hlediska se úroveň skupiny pohybuje někde kolem statusu Offspring (podobná technika a překvapivě zvučná modulace hlasu), nebýt těžkých témat skladeb (Red Terror, WWII, postperestrojkové peklo) a naznačená principiální pozice Dimona. Kreativita projektu Mauser je jasně rozdělena na skupinové období a sólové období reprezentované Dimonem. Za dob skupiny Mauser, jak se na vášnivce sluší, hráli rychlý „cválající“ pouliční punk, pak se přidalo něco z hard rocku a skladby byly odměřenější a těžší. Klipů bylo obrovské množství, ale z nějakého důvodu je Dimon všechny smazal. Neustále také maže příspěvky ve své skupině, což znemožňuje formulovat jakýkoli obrázek o jeho práci. Obecně můžeme být spokojeni pouze s tím, co máme. A to jsou vynikající příklady ruského rocku v jeho street-punkovém duchu. Pozoruhodná je zejména vysoká kvalita textů – více než polovina je vynikající poezie, cenná sama o sobě.
https://vc.videos.livejournal.com/index/player?ad_template_id=9268&player=new&record_id=1189506

16. Srubový dům. U skupiny Srub je situace podobná – jsou známí a milovaní, ale ne široce známí. Srub patří k západosibiřské vlně ruského rocku, představující slavnou novosibirskou studenou vlnu. „Tato vlna se objevila nečekaně a udělala naprosto ohromující dojem, protože nikdo nečekal nic zvlášť nového. To se ale děje vždy – něco skutečného se objeví náhle a v nepředvídatelných podobách. Srub je velmi akademická skupina, jedna z těch, o kterých můžete mluvit donekonečna a chcete jen napsat dizertaci) Vnitřní náboj je samozřejmě vášnivý, takže se vyrobilo mnoho produktů. Postupem času se objevuje statika, ale to je záležitost temperamentu. Je zvláštní, že Srub nezveřejňuje texty svých písní, ve kterých se lidem podaří slyšet něco vlastního. – No, není to mystické?

18. Projekt KAI Cyber-Core. Kdysi jsem tento projekt spolu s Adaptací včel nazval nejjasnějším a nejlepším příkladem nejnovějšího ruského rocku. Ale čas plyne, skupina zestárla a v 16. roce se úplně rozpadla; po dojmech ze skupiny Adaptace včel nezůstalo ani stopy (ale i tak jsem je zmínil – snad někoho jejich tvorba zaujme, pokud ovšem nyní lze tuto skupinu nazvat vzácnou a nepovšimnutou). Dojem však zůstal dodnes. Nelze se nedivit, jak 15letí teenageři, kteří život pořádně neznali, dokázali vytvořit texty, které se svým psychologickým nábojem vyrovnají Dostojevského románům, ale tohle je opravdu potřeba poslouchat. .. Doufám že KAI CCP přesto dokázali ohromit značné množství lidí, což je přimělo představit si možnou strašlivou budoucnost sterility a kybernetiky se zjevnými narážkami na román „Město a hvězdy“ od Arthura C. Clarka, kde je všechno sterilní a pod kapuce. Jen si poslechněte tento příběh.

19. Entropie. Existuje několik skupin s tímto názvem, mluvíme o indie projektu z Krasnojarsku. Musím říct, že na ruské indie scéně nebyla žádná tak úžasná kapela jako tato. Člověk se může jen divit, jak takový jev mohl zůstat bez povšimnutí a zcela ignorován. Nyní je příliš pozdě, tvůrčí vrchol pominul, ale skupina se ani ve svých nejlepších letech nedočkala velkého uznání. Kreativní práce je vyčerpávající, rockeři málokdy dosáhnou 40 let a ti, kteří ji dosáhnou, jsou jako nějací vychrtlí staříci. To je pochopitelné, když uvážíte, kolik energie je vynaloženo během procesu stvoření. Jen blázen by si myslel, že stačí „vzít a složit jasnou, brilantní píseň s hlubokým významem a jasnými slovy. To vše se rodí v krevní plazmě a horečnatém deliriu. Rocková scéna je obrovský hřbitov talentů. Takže s Entropy se stalo totéž, co s Dimanem Mauserem z Nižného: kolosální talent nebyl ani zaznamenán, ani oceněn, ale hulváti ve VK jsou prostě děti, které nedokážou ocenit něco, co si zaslouží. na jejich malou inteligenci a nezkušenost. Stejné děti kvílí slastí, když poslouchají nějaký monstrózní trus. Takže skupina Entropy, jak se na Sibiře sluší, pracovala na cestě sibiřského rocku, ale poněkud jemnějšího a konceptuálnějšího – v duchu indie, nikoli punku. Docela profesionální opatření, určitá zdání propagace – to vše samozřejmě v Krasnojarsku zviditelnilo skupinu, ale země své hrdiny nikdy neuznala, protože jí to bylo prostě jedno.

20. Sova obecná. Hysterické a dramatické kompozice tohoto úžasného projektu je dokonce těžké nějak stylisticky definovat, ale to asi nenajdete v celém ruském rocku. Skupinu si téměř nikdo nevšiml, což je podle mě úplně špatně.

21. Tumulus, (Nezaměňovat se stejnojmenným smradlavým mlátem Xiongnu!) Na závěr přidám ruské metalové kapely, které nebyly dostatečně doceněny, ukázaly se jako příliš talentované a zásadové na prostituci ruského folklóru, stejně jako „Arkona“ matskvechi, který na evropských scénách působil ve zvířecích kůžích a v Udmurtské klobouky, tančící farmářský „kozák“ a to „up-up!“ no tak, pojďte “, to je zobrazení toho, co v Evropě chtěli vidět z „divokého ryuzke“. To vše nemá nic společného s ničím pozoruhodným – už jsem stokrát říkal, že na Matskvě nejsou, nikdy nebyly a nebudou dobré kapely (jak říkají ruští rockeři: „Čím dále od Maskvy, tím lepší kapely“ ). Jaroslavl je jiná věc. Jaroslavl a Rybinsk byly známé svými pohanskými a lidovými skupinami, z nichž jednou byl Tumulus. Slavím je, protože zaprvé nebyli slavní a zadruhé vytvářeli výhradně původní hudbu. Jak zvuk skupiny, tak konstrukce skladeb s překvapivými, místy až záhadnými texty nese rysy originality. Dodnes si pamatuji své dojmy z prvního poslechu písní této skupiny – vyrazil se mi dech a byl jsem poslechem tak unesen, že jsem nevnímal, jak album skončilo! Je jen velmi málo kapel, které se zdají být tak zajímavé, že si nevšimnete času. Tumulus, jak se mi zdá, se nestal široce známým kvůli své extrémní náladovosti – možná je prostě obtížné ji vnímat.

22. Alkonost. Nižnij Tagil posílá pozdravy do Nižního Novgorodu (Diman Mauser). — Skupina Alkonost je tak fenomenální a grandiózní, že bez ohledu na to, jak je neuvěřitelná, předčí originalitou a čistotou stylu i Tumulus. Alkonost je ryzí zlato, jaksi magicky vyjádřeno v nevýslovně rozkošné hudbě. Říci, že tyto písně jsou krásné, KRÁSNÉ a naprosto kouzelné, je slabé slovo. A pokud jsem Tumulus poslouchal v jakémsi lehkém strnulosti, zamyšleně zvedal obočí a kroutil pochvalně hlavou, pak mě album „On the Wings of a Call“ (2010) od skupiny Alkonost roztřáslo jako záchvat a od vyšší sféry jsem byl politý ledovou energií, vlnami, znovu a znovu. Fyzicky jsem cítil, jak na mě tyto ledové vlny dopadají. A přitom se celý třásl jako Parkinson. – To je to, co to znamená dobrá hudba. ) To se mi stalo – říkejme tomu „surging“) – pouze jednou, a ne z hudby; — Totéž jsem zažil při prvním čtení Nietzscheho v srpnu 1997. Pocity byly naprosto stejné. Ano, rozhodně, Alkonost je hudba, která na mě nejvíce zapůsobila, alespoň čistě fyzicky, na nějaké molekulární úrovni) A ano, nedostali ani setinu toho, co si zasloužili. Všichni ruští lidé sklouzli k „ups-ups, pojď, pojď“, ale něco skutečného přešlo. I když nemůžu říct, že by bylo ticho. jen velmi nahlas)

23. Paracels. Tuhle partu jsem znal v 90. letech a sledoval jejich snažení téměř s humorem. Hodně jsme si dopisovali a poprvé jsem od Paracels dostal takovou kuriozitu jako CD – neřeknu přesně, jaký to byl rok nebo století (možná to byl konec 90. let, nebo úplný začátek 00. let) . Samozřejmě jsem jim také posílal nějaké své věci – chrlil jsem v té době několik projektů měsíčně. Paracels hráli něco, co se mi dodnes těžko definuje, a až o pár let později začali hrát jasně definovaný deathcore. Co však hráli dříve, jak se říká, se do žádné branky nevejde. Bubeník skupiny, který byl jejich kontaktní osobou (jmenoval se Cels), do mě něco vtíral, ale já už jsem všechno zapomněl, už je to dvacet let. ) Ale zvuk skupiny mám velmi čerstvě v paměti . Opravdu, nikdy předtím ani potom jsem nic podobného neslyšel. Možná kvůli nějaké velmi archaické výbavě, kterou kluci měli. Mimochodem, jejich bicí byly s největší pravděpodobností elektronické, takže nevím, co tam Celsus dělal, mlátil do kláves syntezátoru nebo tak něco. ))

Touto veselou poznámkou ukončím svou recenzi.

Dodatek 1
Kdo není zmíněn, ale koho bych opravdu rád zmínil:

Pandora – jeden z mála poslouchatelných příkladů grindcore v ruském rocku; Znám jen jednu jejich písničku.
Na spálené zemi – obyčejný, zdálo by se, emo-hardcore, nebýt mimořádně úspěšného tématu „Stalingrad“.
Stalingrad 42 – úžasně cool levicová hardcore kapela; Znám dvě jejich písně – „Stalin“ a „They Sold“, ale na kanálu skupiny jsou i další.
Ahnenerbe — Z té skupiny znám jen jedno album, je docela dobré; Kapela je zajímavá použitím saxofonu, který v rocku (ale ne v jazzu!!) zní vždy tak svěže.
9. obvod – dnes již zcela zapomenutá skupina, ale jejich album „Don’t Forget“ z roku 1992 poslouchala v první polovině 90. let celá republika; Mimochodem, z nějakého důvodu si mysleli, že to zpívá Butusov.
Titul je velmi zajímavý temný folk-elektro projekt.
Masky pro psy – téměř jediná dobrá grungeová skupina (och můj bože. ) v ruském rocku; Píseň „Milk on Your Lips“ je skvělá.

(Ruský grunge v podání tria Dog Masks)

Dodatek 2
Nebudu psát o západních málo známých nebo podceňovaných kapelách, protože nazývat Suicide a Misfits málo známými je prostě směšné a říkat, že Husker Du jsou podceňovaní, je nesmysl. Existují však dvě skupiny, které jsou opravdu málo známé, ale docela pozoruhodné – jde o irský projekt Pushkin Crowley a velmi zajímavý americký projekt Ferrum Dei. Za zmínku stojí také album „Give Rise To Doubts“ (1995) projektu ABC Diabolo a z metalu chorvatská skupina Skytský.