Obsah
Prosím, pomozte mi, jsem opravdu zoufalá a nechci s tím vším žít. Vždycky jsem byla hodná holka, všichni mě milovali, ale teď všechny otravuji a všichni mě nenávidí. Neustále brečím, nic nedělám, už se nemůžu dobře učit, takže máma s tátou už na mě asi nemohou být pyšní. Neustále se hádám se svým přítelem, protože jsem si jistá, že mě nemiluje a nestará se o mě. Není tomu tak a takové myšlenky ho urážejí, je ze mě unavený, nechce ani mluvit. Ale nevím, co si bez něj počnu, je mi velmi drahý. Bojím se, že ho ztratím, ale kvůli tomuto panickému strachu vždy bojujeme. Co bych měl dělat?
Prosím, pomozte mi, jsem velmi blízko zhroucení a hysterii
Máte otázky?
Zeptejte se psychologa hned!
Dobrý den, Sashulya. Váš stav mě velmi mrzí. Teď, když vás „všichni nenávidí“, se musíte cítit nedůležití a nepotřební? Těžký pocit s bolestí – je mi moc líto, že si tím musíš projít. Řekněte mi – kde začala „nechuť“ lidí kolem vás? Jak dlouho to cítíš? Jsou ve vašem životě nějaké zajímavé věci, koníčky, které vás baví? Máš nějaké sklony nebo úspěchy, na které jsi sám hrdý? Co by mohl tvůj přítel udělat, abys věřila v jeho lásku k tobě? Miluješ ho sám? Těžké otázky, nespěchejte s odpověďmi.
– O tom se přesvědčuji každý den. A čím dále, tím více!
– Jak přesně se o tom ujišťujete?
„Všichni jen přemýšlí, jak mi ublížit!“ Dnes ráno jsem odešel z domu a soused, projíždějící kolem v autě, mě postříkal od hlavy až k patě. V kavárně mi naservírovali studenou kávu. Autobus, kterým jsem jel do práce, byl plný a já musel celou cestu stát. Ve dveřích vaší kanceláře jsem potkal vaši asistentku a ona se na mě podívala tak. sklopeně, jako bych byl nějaký netvor. Tady jsi taky!
„Místo toho, abyste mě podporovali, nutíte mě znovu projít celou tou hrůzou!“
– Ano. situace je vážná. Ale zkusme na to přijít. Opravdu si myslíš, že všichni kolem tebe myslí jen na to, aby ti ublížili?
„Říkám ti, jsem si tím jistý!“
– Pojďme otestovat vaši víru hned teď! nevadí ti to?
– Pojďme zkontrolovat. I když si nemyslím, že to pomůže.
– Irochko, pojď prosím na chvíli dovnitř!
Do kanceláře vstoupil asistent.
– Irochko, prosím, řekni mi, když jsi se dnes ráno probudil, přemýšlel jsi o tom, že bys Alexeji nějak ublížil?
– Ne. Ani jsem nevěděl, že dnes bude s tebou.
– Proč ses k němu moc nekamarádila?
– Promiň, ani jsem si toho nevšiml. Možná myslela na své problémy s manželem.
— Děkuji, Irochko, moc jsi nám pomohl. Vidíš, Alexey, tvůj předpoklad je špatný.
– To nic neznamená. Řekněme, že jsem se zde mýlil, ale ve všech ostatních případech.
— Chcete si ověřit další předpoklady?
– Ano ano. Zvu vás, abyste si svou víru vyzkoušeli v praxi. Obleč se, jdeme.
— Promluvme si se sousedem a číšníkem v kavárně.
Alexey nabídku bezpochyby přijal a šli do kavárny. Číšník jim vyprávěl smutnou historku o tom, jak ho už druhý den bolí zub a kvůli tomu byl velmi duchem nepřítomný. Omluvil se za studenou kávu a nabídl Alexejovi šálek horké kávy na vlastní náklady.
U dveří vchodu potkali stejného souseda, který ráno tak zrádně postříkal Alexeje. Také se omluvil a řekl, že dnes konečně zasype tuto díru na silnici, kterou nelze objet a ve které se vždy vytvoří louže.
Alexey byl tímto stavem nesmírně překvapen.
– Studna? Teď půjdeme hledat autobus?
– Není třeba. Myslím, že všemu rozumím. Tito lidé mi nechtěli ublížit. Všechno se to stalo náhodou.
– Souhlasím s tebou. Stejně jako vy jsou i ostatní lidé většinou zaujatí svými vlastními myšlenkami a zkušenostmi. Prostě na vás nemají čas.
– I když. je jeden člověk, který se k tobě nechová zrovna laskavě.
– Jmenuje se Alexey a stojí přímo přede mnou.
– Co máš na mysli?
„Myslím, že by ses mohl více respektovat a oceňovat.“ Jsem si jistý, že si to zasloužíš.
„Nejsem si jistý. ale rád bych si to myslel.“
– Tak se uvidíme za týden! Rád to s vámi proberu.