Obsah
- 1 Nakupování do pekla. Nenávistné nakupování – co dělat?
- 2 12 kroků pro shopaholiky: jak přestat plýtvat a neskončit v „peklu“
- 3 Vítej v pekle
- 4 „Lednička je zásobena tvarohem, který se prodává, ale já je nemůžu jíst.“
- 5 Najít sponzora a sloužit
- 6 Přečtěte si také
- 7 Co dělat, když nenávidíte nakupování
- 8 co kupujeme?
- 9 Výběr webu
- 10 Kdy koupit
- 11 Studovat, studovat a zase studovat
12 kroků pro shopaholiky: jak přestat plýtvat a neskončit v „peklu“
Dlouho jsem pochybovala, jak se obléknout na své první setkání shopaholiků v životě. Rozhodl jsem se vyžehlit lepší oblek a nasadit dražší hodinky. A určitě si vezměte značkovou tašku Armani (říkají, že jsem neodolal a nezastavil jsem se na nákup).
Obecně vypadal jako drahý blázen.
Ke schůzce těch, kteří trpí hříchem plýtvání (neříkají si zde shopaholici), došlo v jakémsi starém výzkumném ústavu, jehož kanceláře si dnes pronajímají manikérky, taneční studia a kanceláře, které pořizují fotografie na dokumenty.
Vítej v pekle
Místo setkání se často mění. Skupina shromažďuje dary od členů a pronajímá vše, co je k dispozici.
– Tohle je pořád normální pokoj! Nějak nemohli sehnat peníze na nájem a naplánovali si schůzku ve food courtu v nákupním komplexu. V obchodě, víš? Je to jako shromáždit anonymní alkoholiky v palírně,“ vtipkuje moje první kamarádka ze skupiny Lena.
Obecně platí, že Lena nemusí být vůbec Lena. Protože schůzka je anonymní a vaše právo o sobě nic neříkat je posvátně respektováno. Což někdy vede k vtipným věcem.
– Ahoj, já jsem Lika, oh, Veronica. To jsem já v jiné skupině, pro anonymní podřadníky, takto se představuji. Tady jsem Veronika – dlužnice, závislá a utrácející.
Ukázalo se, že v Moskvě existuje dobře rozvinutá síť anonymních komunit pomoci. Vše mají na starosti vyznavači programu 12 Steps. Včetně této sbírky utrácejících a dlužníků. Stručně řečeno, toto je mezinárodní asistenční program pro pravděpodobně všechny neřesti. I pro sexaholiky. Nebo ti samí „podškoláci“ – lidé, kteří nemají dost peněz na to, aby dostatečně zabezpečili sebe a své rodiny.
Jde o to, že musíte přijmout 12 zásad a dodržovat je. Principy pro všechny programy jsou stejné – stačí nahradit požadovaný neřest. Přiznejte si svou bezmocnost vůči závislosti, udělejte si seznam lidí, kterým bylo ublíženo, a hluboce se ponořte do svých prohřešků. Ale hlavní je věřit v Boha.
Je jedno, který konkrétní. V určitou sílu, ke které se můžete modlitbami obrátit a uvědomit si svou bezvýznamnost ve srovnání s nejvyšší prozřetelností. Zní to trochu sektářsky. A návody pro shopaholiky jsou více o Bohu než o závislosti.
Není zde nic překvapivého: 12 kroků vzešlo z protestantského prostředí ve Spojených státech. Proto je naše Ruská pravoslavná církev vůči programu ostražitá. I když jsou misionáři a duchovní, kteří chválí a schvalují. Ale v takových pomocných skupinách je jakákoli náboženská nebo jiná propaganda tabu.
Pro usnadnění jsou názvy skupin zkráceny. Například AA znamená Anonymní alkoholici, NA znamená Drogově závislí. Když jsme se se mnou poprvé setkali, vedoucí schůzky oznámil:
— Vítejte v AD (anonymní dlužníci)! – a mrkl.
„Lednička je zásobena tvarohem, který se prodává, ale já je nemůžu jíst.“
Lika-Veronica je již šest měsíců v remisi. Na poměry tohoto klubu je to nováček. Účastníci jsou přesvědčeni, že úplně překonat rozhazování až do konce života je nemožné. Během příběhu ženě několikrát zazvoní telefon. Podívá se na displej a jako samurajský nůž odmítne výzvu dlouhým pěstěným nehtem.
„Sběrači volají,“ vysvětluje žena. — Mám čtyři nevyřízené kreditní karty a mé dluhy stále rostou. Ale teď se cítím lépe! Než jsem sem přišel, moje lednička v mém domě byla plná glazovaných tvarohových koláčů, protože se prodávají v akci „kup čtyři, získejte pátou zdarma“. A jsem alergický na mléčnou laktózu, nemůžu je ani jíst!
Poslouchal jsem anonymní utrácející a dlužníky a bylo jasné, že tu žádní superbohatí nejsou. Proto můj oblek a taška Armani vypadaly mírně řečeno k světu.
– Já jsem Valery. Když jdu na benzínku zaplatit palivo, koupím polovinu obchodu – sušenky, sodu, ubrousky do interiéru.
– Já jsem Olga. Nemůžu si pomoct, ale vyzvednout si na ulici slevový leták. Když se konají letní a zimní výprodeje, žádám rodinu, aby mě zamkla doma.
— Andrey, 33 let. Před měsícem jsem si z kanceláře opět půjčil peníze na novou televizi. Nemůžu si pomoct! Až vyjde další inzerovaný model, jdu si ho koupit.
– Kolik máte televizorů? – Zeptal jsem se.
Vedoucí porady však varoval: je zakázáno rušit nebo vyslýchat účastníky.
Na každém setkání je přečteno stejných 12 kroků k zotavení. Navíc těm, kdo je chtějí recitovat, není konce. Také čtou různé návody. Například seznam 20 otázek, kde i tři odpovědi „ano“ znamenají, že vás nutkavě utrácíte.
Nemůžete odolat obchodu 2 za 1?
Jít nakupovat bez nákupního seznamu?
Nezkoumáte před nákupem ceny?
Kradete věci, které nepotřebujete?
Věřili jste, že koupě vyřeší vaše problémy?
Máte ve skříni spoustu nenošených věcí?
Důležitější je, kolik času zabere výběr a spotřeba zboží. Foto: Valentin DRUŽININ
Najít sponzora a sloužit
Veřejná přiznání na setkáních nejsou pro shopaholiky jedinou metodou na cestě k uzdravení. Každý dostane hromadu literatury a doporučení. Musíte si vést deník výdajů a jasně plánovat svůj rozpočet. Přejít online pouze pro podnikání. Před jakýmkoli nákupem si udělejte 72hodinovou přestávku, abyste zvážili jeho nezbytnost.
— A zůstaňte v neustálém kontaktu se svým sponzorem! – byli účastníci informováni.
V tu chvíli jsem sebou trhl. „Osobní sponzor“ zní poněkud vulgárně. Všechno se ale ukázalo být jednodušší: sponzor je zkušenější utrácející (pokud jde o obnovu, nikoli hotovostní výdaje).
Shopaholikům je navíc „předepsáno“ sloužit. Další slovo, které zavání sektářstvím. Ale když se na to podíváte, ve skutečnosti se ukáže, že mluvíme o metodě dobře známé každému sovětskému člověku – pracovní terapii.
Práce totiž z opice udělala člověka náchylného k rozhazování. A dokáže zahnat škodlivé touhy. Stručně řečeno, jde o převzetí odpovědnosti za něco, abyste s touto odpovědností mohli zabírat čas, který shopaholik tráví nakupováním. Službu můžete dělat buď ve skupině (organizovat schůzky, pracovat s nově příchozími atd.), nebo někam vyrazit jako dobrovolník.
Obecně se shopaholici ukázali jako docela fajn chlapi. Po setkání pijí čaj v neformálním prostředí. Všichni jsou až přehnaně zdvořilí, děkujeme za každou historku, kterou o sobě vyprávíte a zvete vás do svých domovských skupin (scházejí se tam v malém počtu, na stejném setkání bylo asi 20 lidí) a na chaty.
Požádal jsem svou první kamarádku Lenu, aby mi řekla, jak často na sobě pracuje a navštěvuje taková setkání.
— Každý den v sedm ráno se připojuji k ranní online konferenci. Je tam několik stovek lidí. Každý, kdo se chce vyjádřit. Dvakrát týdně chodím do domácí skupiny. Se svým sponzorem jsem v kontaktu každý den. A také modlitba, služba, vyúčtování osobních výdajů a deník, jak jdu krok za krokem.
– Zdá se, že to pomáhá. Na špatné věci prostě nezbývá čas.
Komentář odborníka
„Shopaholik může být člověk, který utratí pouze 300 rublů denně.“
Lékařský psycholog, soudní znalec Oleg Dolgitsky:
— Neexistuje žádná oficiální diagnóza „shopaholic“, ačkoli problém byl identifikován v polovině 19. století. Používá se termín oniománie (slovo má řecké kořeny, které lze přeložit jako „na prodej“ a „šílenství“. – pozn. red.). Z lékařského hlediska se nejedná o nemoc. Ale v psychologii je shopaholismus příznakem existenciální krize (když se zdá, že život postrádá smysl. – pozn. red.). Člověk plní své myšlenky a čas nákupy, aby získal potěšení a vzrušení. Objevuje se patologická přitažlivost k získávání věcí.
— Je tento problém v Rusku běžný?
– Každý desátý obyvatel může být náchylný k tomu – to jsou stále minimální hodnoty. Zažíváme rekordní tempo růstu inflace na pozadí dluhového přetížení. Pobočky tržišť nadále přebírají města a vesnice. Online nakupování se doslova přiživuje na nesmyslnosti existence. Lidé slyší na svých chytrých telefonech zvuky upozornění a jsou rádi, že jsou zapojeni do procesu spotřeby. To je doslova „injekce“ štěstí ve chvílích šedé prázdnoty každodenní práce.
— Jak poznáte, že za nákupy utrácíte příliš mnoho? Možná existuje limit: čtvrtina nebo polovina platu?
– Nejde o částky! Důležitější je, kolik času zabere výběr a spotřeba zboží. Hospodyňka na mateřské dovolené s poporodní depresí si může koupit cetku za 300 rublů, ale přitom strávit celý den v internetových obchodech. Čas, ne peníze, jsou nejcennějším zdrojem člověka.
— Kdo je v ohrožení?
— Čím více volného času a peněz, tím vyšší je riziko, že se setkáte s těmito problémy. Město a věk nejsou důležité. I když ke konzumaci jsou náchylnější ženy. Výdaje na domácnost obvykle padají na jejich bedra. Jsou hlavními klienty tržišť, chodí nakupovat častěji.
— Pomáhají vám podpůrné skupiny vyrovnat se s problémem?
– Myslím, že ne. Problémem velkého množství lidí je, že nemají dostatečně vyvinuté „já“. Nemohou ovládat své chování v tomto složitém světě. A spadají do nekonečného koloběhu vydělávání peněz a nadměrné spotřeby. Pokud je problém shopaholismu akutní, musíte se poradit s psychologem nebo jít do kostela, abyste našli smysl života.
— Za poslední tři roky bylo v ekonomice všechno těžké: pandemie, válka se sankcemi. Jak to ovlivňuje počet závislých na nakupování?
— Teoreticky jich mělo být méně, protože měly klesnout příjmy. Ale vidíme nárůst dluhové zátěže a spotřeby antidepresiv. Zdá se, že počet shopaholiků naopak přibývá.
OTÁZKA – ŽEBRA
Jak překonat nutkání utrácet?
„Nejprve musíte upřímně přiznat: „Utrácím peníze a teď je to jediná věc, která mi dělá největší potěšení a zároveň přináší problémy,“ říká psycholožka Kateřina Frolová. „Uvědomění se nedostaví hned; musíte se ponořit do sebe, do svých minulých činů. A pochopte, že zbytečné nakupování zabírá čas, který by měl být využit k tomu, abyste sebe i svět udělali lepším místem. A pak se snažte a odstraňte ze svého života zbytečné utrácení.
Najděte si volný čas a koníčky, které nezahrnují utrácení peněz. Nejjednodušší a nejužitečnější věcí jsou dlouhé procházky a lehká gymnastika na sportovišti u domu. Snažte se být ve svém volném čase zaneprázdněni: úklid, drobné opravy kolem domu, praní, žehlení. Pomozte bližnímu. Vyplatí se začít u své rodiny – rodičů, dětí, manželů, starších sousedů. Tím se také obnoví důvěra.
Můžete nabídnout pomoc dobrovolnickým organizacím ve vašem městě. Například „LizaAlert“ hledá pohřešované lidi. Zároveň s nimi není nutné bloudit lesem temnou nocí. Pro každého bude něco: věšení letáků, sezení u telefonu. Nebo zajděte do nejbližšího pravoslavného kostela a dejte jim vědět o své touze pomoci. Ale nezapomeňte lidi varovat, že jste náchylní k utrácení.
Přečtěte si také
Věková kategorie webu 18 +
Online publikace (webová stránka) je registrována Roskomnadzorem, certifikát El č. FS77-80505 ze dne 15. března 2021.
ŠÉFREDAKTOR OLESIA VYACHESLAVOVNA NOSOVÁ.
HLAVNÍ REDAKTOR STRÁNEK – KANSKY VIKTOR FEDOROVICH.
AUTOREM MODERNÍ VERZE EDICE JE SUNGORKIN VLADIMIR NIKOLAEVICH.
Příspěvky a komentáře čtenářů webu zveřejněny bez úprav. Redakce si vyhrazuje právo je ze stránek odstranit nebo upravit, pokud jsou tyto zprávy a komentáře zneužitím svobody médií nebo porušením jiných požadavků zákona.
Nakladatelství JSC Komsomolskaja Pravda. INN: 7714037217 OGRN: 1027739295781 127015, Moskva, Novodmitrovskaya 2B, Tel. +7 (495) 777-02-82.
Výhradní práva na materiály zveřejněné na webových stránkách www.kp.ru v souladu s právními předpisy Ruské federace o ochraně výsledků duševní činnosti náleží vydavatelství JSC Komsomolskaja Pravda a nejsou předmětem použití jinými osobami v v jakékoli formě bez písemného souhlasu držitele autorských práv.
Nákup autorských práv a kontaktování redakce: kp@kp.ru
Jmenuji se Irina, je mi 43 let a nesnáším nakupování. O mé „nemoci“ vědí jen moji nejbližší, kteří byli ušetřeni diagnózy – maminka, dcera a dokonce i manžel s radostí chodí nakupovat, vybírat, zkoušet, kupovat, radovat se. A já sedím v nejbližší kavárně s knížkou v ruce a občas sebou trhám výkřiky: hele, něco jsem koupil a hlídám balíčky s věcmi, které jsem nekoupil já. Jak jsem se k tomuto životu dostal?
Moje „nemoc“ se zpočátku nijak neprojevovala. Všechno bylo jednoduché – v SSSR se nenakupovalo, stejně jako sex. První zvonek zazvonil, když jsem v 19 letech poprvé přijel do Paříže a paní průvodkyně nás vzala nejen kamkoliv, ale do Galeries Lafayette. Když jsem viděl toto množství oblečení, doplňků a bot, moje křehká psychika byla traumatizována na celý život. Toulal jsem se jako v muzeu, kruh za kruhem a zářivé šaty splývaly v nekonečný kaleidoskop. O pár hodin později mě našla dívka z naší turistické skupiny, ověšená značkovými taškami a zeptala se: proč jsi nic nekoupil? Uvědomil jsem si, že když jsem odcházel z obchodu, čekal na mě turistický autobus a všichni odsuzovali (můj bože, NIC nekoupila!), ocitl jsem se před téměř nemožným úkolem – jet tam, nevím kde, a koupit něco, co nevím. Ve výsledku jsem popadl první věc, na kterou jsem narazil – naštěstí z toho byl šedý kašmírový svetr, který věrně sloužil 10 let. Ale jak se říká, sediment zůstává.
Pak se vše zhoršilo – s příchodem obchodů, supermarketů a hypermarketů u nás. V mega centrech se moje „nemoc“ rychle rozvíjela a nebylo pochyb: nerad nakupuji. Nemohu jít nakupovat „jen tak pro radost“, „podívat se“, „pobavit se“, „rozveselit“. Můj matematický mozek požadoval jasné cíle a optimalizaci nákupní funkce, aby se minimalizovalo plýtvání časem, penězi a energií.
Obecně jsem se s touto diagnózou musel naučit žít, protože jsem dokonale viděl rozdíl mezi dobře oblečenou a špatně oblečenou ženou – a chtěl jsem být mezi prvními. Stálo za to přijít s něčím, co by mi zmírnilo utrpení. Magický lék byl nečekaně nalezen v mé minulosti obchodování s akciemi.
Ostatně, co je to vlastně nakupování? Jde o investici do šatníku, která by nám měla přinést dividendy v podobě komplimentů, sebevědomí, dobré nálady, postavení – a to navíc k čistě užitkovým funkcím oblečení a bot.
To znamená, že nakupování se musí řídit pravidly burzovního obchodování.
co kupujeme?
Prvním pravidlem investora, který vstoupí na burzu, je diverzifikovat své portfolio. Co to znamená? To znamená „nedávejte všechna vejce do jednoho košíku“, pokud chcete maximalizovat svůj příjem. To znamená, že naše portfolio by mělo obsahovat jak „blue chips“, tak slibná zajímavá aktiva. Modré žetony jsou stálicemi šatníku, které se časem vyplatí. Ano, modré žetony obvykle stojí hodně – to je úroveň Rosněft, Gazprom, Sberbank – ale hra stojí za svíčku, vyplácejí vynikající dividendy. Počet předmětů v základním šatníku se může lišit – je zvláštní radit obyvatelům Soči a Norilsku totéž. Moje verze byla vytvořena před 5 lety a dodnes generuje příjmy:
- kabát klasického střihu: dlouhý černý a středně béžový;
- béžový trenčkot
- svetr černý a šedý
- Tričko s rukávy
- bílé tílko
- bílou košili
- vestavěná vesta
- černé sako
- tmavě modré džíny rovného střihu
- šedé pouzdrové šaty
- malé černé šaty
- černá sukně tužky
- černé a nahé boty na vysokém podpatku;
- černé kozačky na podpatku
- tenisky
- sandály
- černá taška
- brýle a světlý šátek.
Výběr webu
Výběr místa je jednou z nejdůležitějších fází obchodování na burze. Proto je třeba mu věnovat náležitou pozornost. Existují dvě hlavní možnosti – online platformy (online obchody) a offline (běžné obchody). Výběr je v obou kategoriích velký, takže jej musíte zúžit podle kritérií, jako je váš věk (nechodím do obchodů pro mládež), velikost (opět ne všechny obchody jsou připraveny pracovat s velikostí 48+), stav a rozpočet (od TSUM až po obchody s ojetinami), dostupnost (pro některá města zní rada k nákupu v megamallech stejně jako rada k nákupu na Měsíci).
S internetovými obchody je to trochu složitější – musíte si být jisti velikostí a počítat s tím, že někdy není všechno tak, jak se zdá, takže před rozhodnutím stojí za to si přečíst recenze. Pamatujete si na senzační příběh o nákupu polštářku, který se stal kusem nábytku do domečku pro panenky? Nebo fotografie „očekávání-realita“? Chcete-li určit velikost, musíte si pečlivě přečíst pokyny na webu nebo jít do obchodu s podobnými velikostmi – například anglicky nebo francouzsky a vyzkoušet si sukni, kalhoty, šaty, top a zapsat výsledky.
Kdy koupit
Obchodování s akciemi má pouze tři složky: vstup, držení pozice a výstup. Přeloženo do jazyka nakupování: kupujeme, nosíme, vyřazujeme ze šatníku. Kontroluji celý svůj sezónní šatník z hlediska relevantnosti a kompatibility; Dávám dohromady sety a studuji názory odborných stylistů, určuji, za co se v této sezóně vyplatí utrácet peníze, abych získal maximální dividendu.
Nejprve jsem nespoléhal na svou paměť a vyfotografoval snímky vzniklé analýzou – a to mě navždy zachránilo od přemýšlení o tom, „co si vzít na sebe?
Výsledkem analýzy by mělo být jasné pochopení toho, co přesně, jakou barvu a styl potřebujete. Pár slov o barvě: Radím vám, abyste se rozhodli pro svůj typ, pořídili si paletu vhodných barev a šli s ní nakupovat a aplikovali ji na ty možnosti, které se vám zdají vhodné. Výrazně tak zvýšíte návratnost vaší investice!
Jak tento přístup vypadá v praxi? Tuto sezónu jsem potřebovala bílé balerínky na podporu „námořnického tématu“ mého šatníku – a koupila jsem si nádhernou verzi z perforované kůže s modrými a červenými prvky podél podrážky. Byl jsem ušetřen nutnosti trávit spoustu času nakupováním, protože jsem prostě musel jít do obchodu, strávit dvě minuty prohlížením vitrín a regálů, abych pochopil: neexistuje žádná vhodná možnost – jdu do jiného obchodu; Existuje vhodná možnost – zkouším to!
Pokud pochopím, že mi nějaký předmět věrně sloužil alespoň jednu sezónu, perfektně zapadá do mého šatníku, ale už se stal irelevantním, odstraním ho ze svého šatníku. Se svými oblíbenými věcmi byste se neměli navždy rozloučit – móda je vrtkavá a po několika letech se vrací a výlet do osobního skladu „Já a moje bývalé věci“ vám umožní doplnit šatník zcela zdarma.
Studovat, studovat a zase studovat
No, a samozřejmě, investor musí neustále studovat, zlepšovat praktické dovednosti a hledat nestandardní řešení, prozkoumávat trh – objevují se noví hráči, staří upadají v zapomnění. Sledujte proto módní trendy, zůstaňte v trendu, naučte se kombinovat „blue chips“ a „slibné aktiva“. Ještě důležitější je naučit se ovládat a přiznat si své chyby včas. A úspěch jako investor se jistě dostaví i k vám!
Ano, stále mě nebaví nakupovat. Ale moje okolí o tom neví – naučil jsem se vyrovnat se svou „nemocí“!