6 citátů od Kurta Vonneguta o životě a práci

Ve věku 85 let zemřel Kurt Vonnegut, jeden z moderních klasiků světové literatury. O smrti mluvil a psal dlouho – vše v jeho díle je tak či onak spojeno s koncem jeho životní cesty.

Ve věku 85 let zemřel Kurt Vonnegut, jeden z moderních klasiků světové literatury. Je zbytečné vyjmenovávat jeho četné zásluhy: spisovatelův život se již dlouho stal samostatnou legendou a důvodem k vytvoření samostatného románu nebo filmu.

Sám Vonnegut vše řešil s úžasným klidem. V jeho rozhovorech, které mimochodem v poslední době poskytuje velmi zřídka, není ani stín ješitnosti či narcismu. O smrti mluvil a psal dlouho – vše v jeho díle je tak či onak spojeno s koncem jeho životní cesty. „Smrt je zajímavá pro každého,“ vysvětlil.

V jeho rozhovorech se sarkasmus nevysvětlitelně snoubí s upřímností. Na vážné otázky odpovídal vtipně, mluvil o hluboce osobních věcech, dotýkal se zdánlivě povrchních témat.

12 citátů od Kurta Vonneguta.

1. „Jedna dívka, moje studentka, si jednou stěžovala, že v životě neviděla mrtvého člověka. A řekl jsem jí: „Buď trpělivá – všechno se stane.“

2. „Často jsem si představoval posmrtný život, protože je zajímavý. Jsou tam problémy s pohostinností a málo zábavy, takže se tam prostě nedá žít. V nějaké knize (už si nevzpomínám v jaké) jsem přišel s rájem, ve kterém byste po smrti museli neustále existovat ve věku, kdy jste byli na Zemi nejšťastnější.

3. „Křesťanství, které nejvíce obdivuji, je křesťanství symbolizované jemnými lidmi, kteří spolu jedí.“

4. „11. září bylo také opravdové peklo. A samozřejmě šok z toho, co jsme viděli v televizi. Žijeme tím, co je tam ukázáno. A reagujeme přesně na to, co se děje v krabici. Ale můj bože, jací jsou chytří lidé, kteří provedli tyto útoky! Nikdy by mě nenapadlo, že budovy jsou tak křehké.“

5. O jeho smrti: „Když jsem byl voják, chtěl jsem jediné: neublížit. Asi bych volil bezbolestnou smrt. Nesnáším bolest a miluji spánek. Moje milovaná sestra zemřela na rakovinu a její poslední slova byla překvapením: „Už žádná bolest.“ Bylo to tak dobré. „

6. „Když píšu, stávám se sám sebou. A měřím šest stop dva palce, vážím asi dvě stě kilo, pohybuji se neobratně, ale plavu dobře. Celá tato dočasně pronajatá mršina píše knihy. Ale ve vodě jsem krásná.“

7. Moje sestra příliš kouřila. Můj otec příliš kouřil. Moje matka příliš kouřila. Moc kouřím. Můj bratr také příliš mnoho kouřil a pak přestal, což byl zázrak, jako evangelijní zázrak o chlebech a rybách.

8. Jednou na večírku na koktejlovém večírku za mnou přišla hezká dívka a zeptala se: „Co teď děláš?“ „Zabíjím se cigaretami,“ řekl jsem.

Myslela si, že to bylo velmi vtipné. Ale nemyslel jsem si, jak je nechutné pohrdat životem a neustále sát karcinogenní věci. Kouřím „poll-mal“. Skuteční sebevrazi říkají „poll-mal“. Amatéři tuto odrůdu nazývají „pel-mal“.

9. „Naši zdravotní úředníci nikdy neřekli, proč tolik Američanů nuceně kouří. A důvodem je, že kouření je naprosto spolehlivý a naprosto slušný způsob sebevraždy.“

10. „Ze všech laureátů Nobelovy ceny nejvíc miluji Alberta Camuse. Řekl: „Jediná filozofická otázka, kterou stojí za to položit, je, zda spáchat sebevraždu.“ Ano, jistě, pojďme na to všichni. Svět je takové smetiště, že to příliš bolí, než abychom zůstali naživu.“

11. Na otázku novinářů: „Jaká budou poslední slova Kurta Vonneguta?“ odpověděl: „Všechno bylo v pořádku a ani to nebolelo. „

12. „Bez ohledu na to, jak zkorumpovanou, chamtivou a bezcitnou se naše vláda, náš velký byznys, naše média, naše náboženské a charitativní organizace stanou, hudba nikdy neztratí své kouzlo. Pokud jednoho dne zemřu – nedej bože, samozřejmě –, žádám vás, abyste mi na hrob napsal následující epitaf: „Hudba pro něj byla nezbytným a dostatečným důkazem existence Boha.