Dejte mi vědět: jak přežít rekonstrukci, aniž byste se zbláznili?

Jak přežít velkou rekonstrukci. Nezbláznit se při rekonstrukcích?

Metoda jedna. Při opravách jít do Edrena Fenya.

Tedy ne nějaké konkrétní Fenyi – je to tak, obrazný idiomatický výraz.

Příbuzným, přátelům, jako poslední možnost pronajmout dočasné bydlení.

Ne nadarmo se říká (i když z jiného důvodu): „Sejde z očí, sejde z mysli“.

Když máte možnost normálně žít, a stres zažíváte jen občas, zastavíte se podívat na průběh oprav – to je pro tělo mnohem šetrnější situace.

Druhá metoda. Najměte, pozvěte nebo najděte z vlastních řad „dozorce“.

Tedy člověk, kterému ty důvěru v zastupování vašich zájmů v komunikaci s týmemprovádění oprav.

Protože, jak ukazuje praxe, takové týmy se obvykle skládají ne nejinteligentnější, ne nejslušnější a ne nejšikovnější proletáři.

Vést takové lidi je stále potěšením, a pokud je to možné, bylo by lepší se vyhnout.

Metoda tři. Odmítněte všechny proletáře a provádět opravy sami.

Například na zákonné dovolené.

Je dokázáno, že to nejsou bohové, kdo odpaluje hrnce, zvláště v éře internetu, kdy může být jakákoliv stavební činnost podrobně studovat na obrazovce.

Tato možnost má dvě výhody: bude vynaloženo méně peněza práce se bude dělat lépe.

Ach ne, je tu třetí: nebude potřeba komunikovat s těmi proletáři.

autor otázky zvolil tuto odpověď jako nejlepší
komentovat
přidat do oblíbených odkaz děkuji
Anna1 156 [172 tis.]
více než před rokem

Když byla moje matka naživu, prováděla renovaci bytu každých 4-5 let. Vyměnil jsem tapety, nábytek, něco přestěhoval a víš, nezbláznil jsem se. Mimochodem, všechno jsem dělal sám. Můj manžel a syn nepomohli; na stavitele nebyly peníze.

Po letech se přestěhovala od rodičů k manželovi do špinavého bytu. A postupně začali s opravami. Na všem šetřil, všechno dělal sám. Příbuzní nám pomohli pouze s 1 místností a i poté se tapety sloupaly a byly vidět okraje. Jo a taková pomoc, strýc neustále pil, potřeboval doping. Takové lidi nemám rád a nevážím si jich.

Po letech jsem se rozvedl, teď je to také špinavý byt se starým příborníkem. Nehnu vůbec prstem. Protože v prvním manželství jsem vynakládal energii na to, abych se vrátil z práce a lepil tapety. A v důsledku toho jsem investovala trochu energie a peněz do manželova bytu a nezbylo mi nic. Nevím, zda se situace bude opakovat.

Soused se 3x oženil a 3x rozvedl. Každý z nich byl renovován.

Prostě nás nenaučí, že žena by neměla záviset na muži. Musí pracovat, vydělávat peníze na byt a pak plánovat rodinu a děti. Ať muž přijde a investuje do jejího domova, a když se něco stane, vyhodí ho, ale zůstane u svého. Jak do bytu, tak i na rekonstrukce.

Jsem kreativní člověk a renovace pro mě znamená vyjádřit se, udělat něco neobvyklého, například fototapetu v ložnici, houpačku v domě, čajový stolek na balkoně. A tady všichni myslíme velmi podobně jako JZD. Opravy ale musí dělat speciální lidé se vzděláním. Šetřete mou energii, čas.

Soused právě provádí rekonstrukci. No a jak to dělá, je tam dělník, který pokládá podlahu a lepí tapety. A každý den mi stěžovala na opravy. Takže v obchodě nehnula prstem, jen si vybrala tapetu a ukázala. Proč je člověk unavený, vůbec nechápu.

Jak a s jakými myšlenkami člověk žije, kdo to bude dělat nebo tým. Renovace není zrada, ne smrt, je to krása v bytě. Nechápu, jak lidé žijí s nezaskleným balkonem, se starými roztrhanými tapetami a starým příborníkem? Žádné cíle, žádné touhy. Pijí pravděpodobně celý den.