„Minulé životy“ – citlivé melodrama A24 o duchovní intimitě

„Minulé životy“ – citlivé melodrama A24 o duchovní intimitě

Originální název:
Minulé životy
Rok: 2023
Země: USA
ObsazeníHvězdy: Greta Lee, Theo Yu, John Magaro a další
Ředitel: Celine Syn
U pokladny: od 29. února

„minulé životy“
2023

Nora je od dětství zamilovaná do své nejlepší kamarádky. Spojení mezi nimi se ale přerušilo, když dívka opustila rodné město. Vdala se, stala se spisovatelkou a nyní žije v New Yorku. Jednoho dne Norin klid naruší zpráva na sociální síti – o 20 let později se na obzoru objeví její první láska. Teď spolu musí strávit týden a rozhodnout se, kým jeden pro druhého jsou.

Nový projekt studia A24. Hit na žánrových festivalech, pětinásobná nominace na Zlatý glóbus a dvojnásobná nominace na Oscara.

Recenze filmu „Minulé životy“ – jemné melodrama od studia A24

Young-na (Greta Lee) a Hae-sung (Te Yu, Viktor Tsoi z „Summer“) spolu chodili každý den po škole jako děti domů a vypadalo to, že jsou zamilovaní. Dívka ale s rodinou emigrovala do Kanady a poté do USA. Ten chlap zůstal v Jižní Koreji. O 12 let později se z Young-na stala Nora a nyní píše hry v New Yorku. Hae-sung už sloužil v armádě a pokouší se stát inženýrem. Od dětství se nikdy neviděli, ale našli se na sociálních sítích – aby se pak zase ztratili. A po dalších 12 letech se hrdinové přesto rozhodnou pro osobní setkání. Romantické pocity jsou stále živé: teprve v té době měla Nora manžela spisovatele Arthura (John Magaro z „První krávy“).

„Minulé životy“ mohou znít jako nejstandardnější milostný příběh na světě: ztracený vztah, náhle znovuobjevené city, desetiletí stará vášeň, která si vždy najde způsob, jak propuknout. Pokud nás ale posledních pár let v kině mělo něco naučit, pak je to to, že A24 se tolik nezajímá o standardní příběhy. Alespoň pokud nejde o další metaforický horor o emancipaci. Film Céline Son dokáže vyprávět velmi známý příběh z neobvyklé, střízlivě realistické perspektivy. Tohle není film o ztracené lásce. Spíš citlivé zamyšlení nad tím, jak si lidé v hlavě budují příběhy, aby do nich zapadly realitu.

Není náhodou, že film začíná malou lyrickou odbočkou. Na tři hlavní postavy – Hae-sung, Noru a jejího manžela Arthura – se podíváme z pohledu náhodných zákazníků baru, kde sedí. Hlasy v zákulisí si kladou otázku, kdo by pro sebe tito tři lidé mohli být. Své teorie budují na základě nepatrných faktů: jak sedí, jak vypadají, jak komunikují. Zbytek filmu může být právě tento odhad náhodného člověka, který někde viděl zvědavou společnost a vymyslel pro ně krásný příběh. Nikdy skutečně nepoznáme ani Noru, ani Hae-sunga: detaily jejich života zůstanou jen krátkými záblesky. Film se zaměřuje výhradně na jejich vztah. A jejich vztah je založen na útržkovitých vzpomínkách z dětství, kterým samotné postavy přikládají větší význam, než by možná měly. A oni sami to chápou, ale nemohou nic dělat.

Hrdinové „Minulých životů“ obecně příliš chápou svou situaci. Například Nora a Arthur jsou spisovatelé, lidé, kteří nejvíce znají klišé stejných romantických příběhů. Dobře si uvědomují, jak moc děj jejich života připomíná laciné melodrama. A Arthur, nejúžasnější a nejsrdečnější postava filmu, sám sebe definuje jako padoucha. Ostatně v každém takovém příběhu by se z „bílého amerického manžela“ patrně vyklubal parchant, aby se divák snáze smířil se zradou hlavní hrdinky a jejím návratem ke své dětské lásce. Ale Norin manžel není padouch, ale dobrosrdečný muž, který si zjevně nezasloužil ocitnout se v tak choulostivé situaci. „Minulé životy“ nejen vtipně podvrací očekávání a boří žánrové stereotypy, ale také dává příběhu zcela unikátní perspektivu. Historie zde zahrnuje lidi informačního věku – ty, kteří jsou natolik obeznámeni s „příběhy“, že už nedokážou vnímat svět jinak než jako soubor různých známých příběhů.

K veškerému utrpení postav nedochází kvůli nějaké bláznivé lásce, ale proto, že se samy, vědomě či nevědomě, zapisují do zavedených mýtů. O vztazích, které trvají desítky let. O „skutečných“ pocitech a osudu. O minulých i budoucích životech, kde se jejich spojení mohlo ubírat úplně jiným směrem. Své pocity se snaží vysvětlit pomocí hotových vzorců, ale pokaždé něco nesedí: všechno se ukáže být mnohem složitější než ve starých legendách nebo hollywoodských rom-comech. Jen samotná Celine Son se vyhýbá opakování – a i ve finále, kde se zdá, že se režisérka chystá sklouznout a dát průchod sentimentalitě, zůstává věrná nikoli velkým hlasitým citům, ale citlivé něze tiché každodennosti.