WHO hlásí případy smrtícího viru Marburg v Africe

Virus Marburg: co potřebujete vědět o propuknutí smrtelné nemoci

Statisticky v průměru zemře asi 50 % lidí nakažených virem. Úmrtnost se liší podle zátěže a pohybuje se od 24 % do 88 %.

V Africe bylo zaznamenáno propuknutí viru Marburg, který způsobuje smrtící hemoragickou horečku. Informuje o tom NewScientist. V červnu loňského roku byly v Ghaně zjištěny tři případy. Tentokrát se ohnisko objevilo v Rovníkové Guineji, kde byl virus objeven posmrtně u zesnulé osoby a o několik dní později byly identifikovány dva podezřelé případy v Kamerunu.

Zdravotní služba Rovníkové Guineje naznačuje, že na virus Marburg ve skutečnosti zemřelo nejméně osm dalších lidí. Dalších 16 lidí je nyní nemocných: mají charakteristické příznaky, jako je horečka, slabost a zvracení krve. 21 lidí, kteří byli v kontaktu s nemocnými lidmi, je izolováno doma. Mluvil o tom šéf WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus. Organizace vyslala do Rovníkové Guineje odborníky v oblasti epidemiologie a prevence nemocí. Pomoc při identifikaci nemoci poskytují také úřady Kamerunu a Gabonu.

Podle statistik zemře v průměru asi 50 % lidí nakažených virem Marburg. Úmrtnost se liší podle zátěže a pohybuje se od 24 % do 88 %. Virus Marburg patří do stejné rodiny virů jako Ebola a způsobuje podobné příznaky: silnou slabost, bolest hlavy a krvácení. Závažné krvácení se obvykle vyskytuje týden po nástupu onemocnění. Nejčastěji se krev objevuje ve zvratcích a průjmech. Kromě toho může dojít ke krvácení z nosu, dásní a pochvy.

Propuknutí obvykle začíná poté, co se někdo nakazí virem při dlouhodobém vystavení kaloňům – obvykle v jeskyních nebo dolech. Poté se šíří z člověka na člověka – ne kapénkami, ale přímým kontaktem s tělními tekutinami nebo kontaminovanými povrchy. V ohrožení jsou rodinní příslušníci a lékaři, kteří se starají o nakažené lidi.

Neexistuje žádná vakcína ani žádná oficiálně schválená léčba viru Marburg, ale má se za to, že udržení hydratace prostřednictvím pití nebo intravenózních tekutin může zlepšit přežití. Na schůzce WHO tři vývojáři léků řekli, že jsou připraveni vyrobit dostatečné množství dávek pro testování vakcín ve vývoji. WHO svolává komisi, která má určit, kteří kandidáti na vakcínu jsou nejslibnější.

Odborníci hodnotí riziko šíření viru Marburg mimo Afriku, například do evropských zemí nebo Spojených států, jako extrémně nízké.

WHO varuje, že virus Marburg objevený v Africe by mohl překonat COVID-19

Zdravotníci po celém světě hledají experimentální vakcíny, které mohou chránit před virem Marburg, který byl identifikován 13. února v Rovníkové Guineji. Virus souvisí s ebolou a způsobuje příznaky podobné hemoragické horečce. Úmrtnost dosahuje 88 %, píše britský vědecký časopis Nature.

A Světová zdravotnická organizace (WHO) svolala naléhavou schůzku do Ženevy, aby projednala možnost testování vakcín Marburg, které jsou v různých fázích vývoje. Hlavními kandidáty jsou všechny vakcíny založené na virových vektorech, podobné vakcíně COVID-19 vyvinuté AstraZeneca a Oxford University.

WHO však doufá, že se virus nebude široce šířit. Hlavní je rychle zavést karanténu v regionech, kde došlo k propuknutí nebezpečné nemoci.

Je třeba poznamenat, že k propuknutí nemoci došlo na severu Rovníkové Guineje, v provincii Kieu Ntem, která sousedí s Kamerunem a Gabonem. Nakazilo se 25 lidí, 9 zemřelo.

Celkem bylo v současnosti ve světě v různých letech registrováno 16 ohnisek viru Marburg. „Výskyt nákazy byl obvykle malý a skončil relativně rychle poté, co byla přijata účinná opatření,“ uvádí publikace. Výjimkou je epidemie v Demokratické republice Kongo v letech 1998–2000, která byla spojena se 154 případy a 128 úmrtími, a epidemie v Angole v letech 2004–2005, která měla za následek 227 úmrtí z 252 hlášených případů.

Rospotrebnadzor varuje, že Marburg je jedním z nejnebezpečnějších virů na světě. Podle WHO byla nemoc poprvé popsána ve dvou velkých ohniscích, ke kterým došlo současně v roce 1967 v německém Marburgu a Frankfurtu a v srbském Bělehradě. Tato ohniska byla spojena s používáním afrických zelených opic dovezených z Ugandy v laboratořích. Následně byla ohniska a ojedinělé případy hlášeny v Angole, Demokratické republice Kongo, Keni, Ugandě, Jižní Africe (u osoby, která nedávno cestovala do Zimbabwe) a Ugandě. V roce 2008 byly v Ugandě hlášeny dva epidemiologicky nesouvisející případy po návštěvě jeskyně obsahující netopýří kolonie.

K šíření viru v lidské populaci dochází v důsledku přímého fyzického kontaktu (poškozením kůže nebo sliznic) s krví, sekrety, orgány nebo jinými fyziologickými tekutinami infikovaných lidí, jakož i kontaktem s povrchy a materiály kontaminované biologickými tekutinami (například lůžkoviny, oblečení).

Inkubační doba se může pohybovat od 2 do 21 dnů.

Nemoc, způsobená virem Marburg, začíná náhle a je doprovázena prudkým zvýšením tělesné teploty, silnou bolestí hlavy a silnou malátností. Častým příznakem je bolest svalů. Třetí den se může vyvinout akutní vodnatý průjem, bolesti a křeče v břišní oblasti, nevolnost a zvracení. Průjem může přetrvávat až jeden týden. Pacienti upadají do apatie.

5. – 7. den nemoci se u mnoha pacientů objevují závažné hemoragické příznaky, krvácení, často mnohočetné, dochází k poškození centrálního nervového systému, které se může projevit zmateností, podrážděností a agresivitou.

Smrt, které obvykle předchází těžká ztráta krve a šok, nastává nejčastěji 8-9 dní po nástupu příznaků.

Pro Marburg neexistují žádné registrované vakcíny ani antivirotika. Ke zlepšení přežití pacientů je indikována podpůrná terapie (orální nebo intravenózní rehydratace) a symptomatická léčba.