10 případů, kdy slavní režiséři natočili filmy, které byly pro ně netypické

10 skutečně mimořádných filmů posledních let od nezávislých režisérů

Když se řekne autorské kino, mnozí si okamžitě představí plátna plná povznesené nudy, což je velmi nespravedlivé. Proto se dnes zkusíme podívat na film, který lze jen stěží nazvat jak intelektuálním snobstvím, tak mainstreamovým nesmyslem. Zde je hitparáda filmů, které si zaslouží pozornost milovníků skutečně mimořádné kinematografie, natočených jak kultovními slavnými režiséry jako Jarmusch a Wright, tak debutanty-nováčky.

Co se stane, když vezmete tradiční dobový kousek, příběh o upírech, sitcom, slasher horor, kriminální drama nebo zombie film a okořeníte ho skutečnou režisérskou vizí? Výsledkem bude úžasný koktejl, kde se snoubí vzrušující akce s pestrými vizionářskými plány, vtipnými vtipy s mistrovským střihem, děsivé bude koexistovat s vtipným a vtipné se smutným. Níže naleznete seznam velmi neobvyklých filmů, které spojuje nikoli žánr, ale právě míra vlastní originality. Každý z nich vyčnívá nad ostatními svým humorem, erotičností či zvládnutím stylizace, ale všechny si rozhodně zaslouží pozornost diváka, který od žánrové kinematografie očekává nejen zábavu a od autorské kinematografie nejen nudné patetické noty.

Vévoda z Burgundska (Peter Strickland, 2014)

Hodnocení IMDb: 6.6; Kinopoisk: 6.4

Třetí film režiséra a scenáristy Petera Stricklanda je koncipován v duchu erotických sexuálních produkcí 1970. let a vzdává hold mistrům staré školy levné masové nenáročné provokativní kinematografie v postavách Jeana Rollina a Jesuse Franca. Zároveň se ukazuje, že samotný film není tak jednoduchý a poskytuje divákovi esteticky příjemnou akci odehrávající se na plátně. Vzory, zvuky z jiného světa a symboly ruší, vzrušují, matou. Zlomyslný vztah paní a otrokyně mezi imperiální Cynthií a bázlivou Evilin je jádrem zápletky, na níž se začínají točit ponuré zvraty plné podceňování. Naprostá nadčasovost filmu je matoucí – vše, co se děje, může být jak vlastnictvím naší doby, tak vizionářskou projekcí do minulosti. Film balancuje na hraně reality a neskutečnosti, jako lucidní sen. Je zcela nejasné, kde začíná skutečný svět a kde končí fantazie jeho hrdinek, jakoby zavřené ve skleněné kouli, kterou nemohou opustit, kde se místo vloček míhají stovky motýlů.

Skuteční ghúlové / Co děláme ve stínech (Jamen Clement, Taika Waititi 2014)

Hodnocení IMDb: 7.7; Kinopoisk: 7.4

Tento snímek, který proslavil své autory a přivedl je k vrcholným režisérům Hollywoodu, není třeba nijak zvlášť představovat – ostatně série podle původního filmu vzbudila poprask teprve nedávno. Tato parodická komedie plná vtipných vtipů a nezapomenutelných scén vypráví příběh komunity nemrtvých v duchu reality show. Divák je zván, aby sledoval, jak by hypoteticky mohl vypadat život upírů v reálném světě: jak by vlastně vypadal hon na lidi postrádající tragický patos, jak by spolu nemrtví vycházeli, jak by komunikovali se svými možné jídlo – zástupci lidské rasy, jak bych bojoval s všudypřítomným denním světlem nebo dokonce. umyl nádobí. Zapojení diváka usnadňuje natáčení ve stylu mockumentary, které stírá čtvrtou stěnu, a tím i hranice mezi realitou a fikcí. Někdy se proto film z černé a voňavé komedie může nečekaně proměnit v tragikomedii, ukazující upíry nikoli jako pány života, ale jako rukojmí jejich postavení, když se vrchol potravního řetězce nezdá být tak žádoucím cílem.

Mokré horké americké léto (David Wayne, 2001)

Hodnocení IMDb: 6.7; Kinopoisk: 6.0

Od samého začátku film působí jako vaše průměrná letní teenagerská komedie. Jasné slunce, bystré dívky, problémy související s věkem, humor na hraně. Film v podstatě pohltí všechna klasická klišé, ale to jej v žádném případě nezhoršuje. Kvintesence je to správné slovo. „Mokré horké americké léto“ si rozhodně zaslouží být nástupcem komedií Davida Zuckera nebo dokonce Monty Pythonů, které nezdědí formou, ale duchem. Duch svobody. Za úspěchem není o nic menší zásluha brilantního hereckého ansámblu, ve kterém jiskří Bradley Cooper, Elizabeth Banks, Paul Rudd a další. To vše přineslo filmu nejen kultovní status, ale také zplodilo řadu prequelů, pokračování a sériových adaptací s různým stupněm úspěchu. Film se odehrává poslední den poslední směny na židovském letním táboře. Děti i poradci, zapomínajíce na řád a pravidla, se připravují na poslední přestávku, aby získali to, co dříve nestihli získat, především – sex. Silná parodická složka, výbušný absurdní humor a závratné typické sitcomové zvraty dělají z tohoto filmu, který musí vidět každý, kdo byl na letním táboře.

Brawl in Cell Block 99 (S. Craig Seiler, 99)

Hodnocení IMDb: 7.1; Kinopoisk: 6.7

S. Craig Seiler si příznivci mimořádné kinematografie zapamatují jeho temný a sépiový hororový western „Bone Tomahawk“ s Kurtem Russellem a Patrickem Wilsonem v hlavních rolích. Kanibalský slasher film nebyl senzací, ale předvedl režiséra se silnou a neobvyklou vizí. To je přesně to, co lze jasně vidět ve filmu „Boj v bloku 99“. Stejná pomalá akce a přísnost světa obklopujícího hrdiny (nebo spíše hrdinu), kde jeskyně a prérie byly nahrazeny vězeňským blokem; stále stejné násilí, ale nyní jen více motivované, téměř racionální. Navzdory až grindhousové násilnosti konce film nesklouzává ani do komedie, ani do nudného patosu. Osamělý hrdina v podání Vince Vaughna si zaslouží zvláštní zmínku. Herec známý komediálními rolemi hraje temnou, neústupnou, neuvěřitelně silnou a neméně krutou postavu, která však žije podle svých zásad a přesvědčení. Příběh bývalého boxera, který skončí ve vězení a je nucen bojovat o přežití s ​​celým gangem, vás nutí čekat na krvavý konec se zatajeným dechem.

Mandy (Panos Cosmatos, 2017)

Hodnocení IMDb: 6.6; Kinopoisk: 6.3

Cosmatos, objevený po filmu Beyond the Black Rainbow ve stylu Cronenberga, pokračoval ve svém vzestupu na vrchol kontramainstreamové kinematografie s Mandy. Jde o naprosto vizionářskou akci, jejíž děj by v podstatě stačil na krátký film. Ale režisérova dovednost spočívá právě v utkaní magneticky přitažlivého plátna z barevných odstínů, sekvencí obrazů a nečekaných dynamických explozí na pozadí celkově pomalého rozjímání nad obrazem. Cosmatos tak matně připomíná Refna se svojí vášní pro neon a natahováním scén přesně do okamžiku, kdy má diváka propuknout trpělivost, aby ho nakonec ponořil do světa násilí. Režisér vypráví příběh dřevorubce, který žije poklidným rodinným životem, dokud jeho manželku neunesou ministři jistého kultu a jejich hlídací psi – ďáblí pekla na motorkách. Hlavní postava v osobě Nicolase Cage, na kterou hlavní režiséři nezaslouženě zapomněli, zde začíná provádět neuspořádanou, šílenou krvavou pomstu.

Only Lovers Left Alive (Jim Jarmusch, 2013)

Hodnocení IMDb: 7.3; Kinopoisk: 7.4

Jim Jarmusch. pro milovníky nezávislé kinematografie je toho v tomto názvu tolik. Jarmusch během své dlouhé kariéry natáčel „klasický art house“, westerny, existenciální melodramata (vše samozřejmě s autorskou omáčkou) a nyní se dostal k upírským příběhům. Je těžké přijít s mainstreamovější myšlenkou, že? Jarmusch by ale nebyl sám sebou, kdyby Only Lovers Left Alive neproměnil v existenciální drama, které se dotýká vážných problémů, nastolených kupodivu ve výše zmíněných Skutečných ghúlech. Slogan: „Nesmrtelnost začíná být nudná. „okamžitě navodí tu správnou náladu. Hlavními postavami jsou Adam (Tom Hiddleston) a Eva (Tilda Swinton), upíři, kteří si pamatují většinu pozorovatelné historie lidstva a jsou v životě naprostými protiklady. Adam žije jako samotář, skládá ponurou hudbu, zatímco Eva se naopak snaží zhluboka dýchat, hledá nové zážitky a zábavu. Adam i Eva přitom obyčejné lidi hanlivě nazývají „zombie“. Navzdory rozdílům nalézají hrdinové útěchu v lásce, a proto, když Adamova deprese začíná nabírat na síle, Eva spěchá na jeho záchranu. Koneckonců. přežít by měli jen milenci, ne?

Čarodějnice z lásky (Anna Biller, 2016)

Hodnocení IMDb: 6.3; Kinopoisk: 6.2

Další pocta exploatační klasice od debutantky Anny Biller. Film je prošpikován vzácnými kamerami, dějovými zvraty a hereckými typy – je těžké si představit, že to není polovina sedmdesátých let. Mladá a krásná hrdinka jménem Elaine se vydává přes ztracenou Ameriku „zlatého věku“ hledat svou lásku. Muži se vrhají k nohám sexy svůdkyně, jejíž kouzlo krásy posilují kouzelné lektvary, ale nedokáže odolat čarodějčině lásce. To však Elaine nemrzí a poté, co zničila jednoho milence, se okamžitě ujme dalšího. Tento film lze vnímat jako nostalgickou kinematografickou kuriozitu, můžete v něm hledat narážky na moderní problematiku feminismu, nebo si jej jednoduše užít. Brilantní historická a výtvarná stylizace, znepokojivá erotika, záměrný jas barev a samozřejmě rituální vraždy nebudou fajnšmekry při sledování nudit.

Pole v Anglii (Ben Wheatley, 2013)

Hodnocení IMDb: 6.3; Kinopoisk: 6.4

Ben Wheatley, kterého si divák zapamatoval díky filmové adaptaci „High-Rise“ od J. G. Ballarda a který režíroval zuřivou „Shootout“, vydal v roce 2013 detektivní příběh s prvky hororu a dramatu s názvem „A Field in England“. .“ Podle zápletky tři dezertéři prchají před armádou a ocitnou se v kafkovském neeuklidovském letadle uprostřed velmi podivného pole, které nemohou opustit (toto se velmi protíná se stejnou Ballardovou „Katastrodou“). . Podobenství o člověku a ďáblovi, připomínající buď Bergmanovu Sedmou pečeť, nebo Stoppardův Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtví. Zbabělost, obžerství a chamtivost se pro hrdiny promění v sérii bolestivých změněných stavů. Dotýká se i esoterických a teosofických konstrukcí, nezapomíná se obracet k podivnému humoru, aby diváka okamžitě šokoval fyziologickými detaily. Toto je alarmující a zároveň vzrušující cesta, kterou ne každý zvládne, ale kdo uspěje, bude určitě odměněn.

Shaun of the Dead (Edgar Wright, 2004)

Hodnocení IMDb: 7.9; Kinopoisk: 7.3

Velkolepý tandem Edgar Wright a Simon Pegg není třeba nijak zvlášť představovat. Britský humor, vytříbený až k hrubosti, ve spojení s režijními rozhodnutími (Wrightův střih je předmětem samostatných doxologických studií) udává náladu každému filmu spoluautorů. A obsazení, které tvoří hvězdy britské kinematografie jako Bill Nighy, Nick Frost nebo Martin Freeman, vám umožní plně realizovat nápady, které autoři položili (kdo jiný než Pegg přesně ví, jak hrát postavy, které napsal). Živá komedie s relativně lehkým nádechem „černosti“ o invazi zombie v obyčejném skotském městečku a poraženém Seanovi, který při boji s živými mrtvými znovu získává víru v sebe sama, se ukáže jako jiskřivě vtipná, místy dojemná a vizuálně dokonalé.

Deathgasm (Jason Lee Howden, 2015)

Hodnocení IMDb: 6.3; Kinopoisk: 6.1

Novozélandský scenárista a režisér Jason Lee Howden svým filmem „Deadly Orgasm“ vrací k životu komediální splatterpunk, kde se cákance krve létající všemi směry dokonale snoubí s černým humorem, který by vypadal velmi dobře ve filmu Sama Raimiho “ The Evil Dead“ a další kultovní filmy. hororové komedie ze staré školy. V příběhu jsou Brody a Zach hudebníci hrající ve skupině „Deadly Orgasm“, která si získala oblibu mezi satanisty. Jednoho dne se rozhodnou zahrnout do textu písně slova ze starověkého rukopisu, který přivádí k životu řadu příšer z jiného světa, kterým nyní odolají jen samotní hudebníci. Nadsázka toho, co se děje na plátně, může být na první pohled otřesná, ale to, čemu se běžně říká „nezdravý zájem“, nakonec zavládne a divák sleduje, jak jsou démoni vyháněni z našeho světa pomocí černých robertků a análních korálků. Odvážný, necenzurovaný humor dělá z tohoto filmu jednoznačného favorita mezi fajnšmekry, kteří jej doporučují sledovat ve velké skupině s přáteli.