15 filmů Alfreda Hitchcocka, které musíte znát

Všechny filmy Alfreda Hitchcocka se umístily od nejhoršího po nejlepší

Od 10. května zahajuje kino Illusion retrospektivu filmů Alfreda Hitchcocka s úplným ponořením do retra: na 35mm film a se simultánním překladem. K promítání bylo vybráno 10 filmů z 52 natočených velkým mistrem napětí. Time Out je všechny připomíná – a zároveň řadí: vždyť i géniové mají své mouchy.

52. Topaz, 1969

Vzhledem k tomu, jak důležitý byl Hitchcock na přelomu 1960. let, je na tom, že byl na konci dekády mimo provoz, něco depresivního. Tento nudný, nevýrazný globální špionážní thriller postrádá hvězdy, energii a občas i soudržnost. Hitchcock dostal také alternativní zakončení.

51. Rodinná zápletka, 1976

Ve svém závěrečném díle se Hitchovi, bohužel, nepodařilo hlasitě zabouchnout dveře – a to i přes scénář Ernesta Lehmana, který napsal „North by Northwest“. Zápletku, která zahrnuje falešnou jasnovidku (Barbara Harris) a prohnaný únos, je lepší ignorovat a Hitchcockův pověstný akční talent brzdí laciné speciální efekty.

50. Muž, který věděl příliš mnoho, 1956

Hitchcockův remake jeho vlastní detektivky z roku 1934 (viz bod 24) není vůbec špatný film a ve srovnání se zbytkem filmografie působí jen průměrně. Mistr napětí zde opět nasazuje své oblíbené téma muže zaměněného za někoho jiného: James Stewart hraje amerického lékaře, který se na dovolené zaplete do vražedného spiknutí.

49. Tréma, 1950

Jane Wyman a Richard Todd zopakují klasickou honbu za vrahem v Hitchcockově špatně přijaté detektivce. Nicméně stojí za to alespoň počkat, až se v roli Wymanovy konkurenční herečky objeví kýčovitá Marlene Dietrichová, která se chlubí větami typu: „Proč si ženy berou odporné muže?“

48. „Sabotér“ (Sabotér), 1942

Tato dobrodružná detektivka působí jako suchý výtažek z North by Northwest, ale sama o sobě si docela zaslouží pozornost. Podezřelý žhář z Air Bureau (Robert Cummings) závodí po celé zemi, aby zastavil skutečného útočníka, špióna, který má v úmyslu vypálit další továrnu uprostřed války.

47. Juno and the Paycock, 1929

Spolu s Dial M for Murder jde o jeden z Hitchcockových nejdivadelnějších filmů – není náhodou, že se také ukazuje jako jeden z nejméně významných, a to i přes silné výkony Sarah Allgood a Maire O’Neill. Dělnická dublinská rodina zdědí jmění – a rychle začne ztrácet duši. Jaký druh páva? Nechme mistrovi napětí právo na hádanku.

46. ​​„Vídeňské valčíky“ (valčíky z Vídně), 1934

Tento fiktivní příběh o synovi Johanna Strausse, jeden z nejtypičtějších Hitchcockových filmů, nepatří mezi jeho nejlepší díla. Tentýž Truffaut ve své knize rozhovorů s mistrem taktně poznamenává: „Tehdy jste neprožívali nejlepší časy.“ Má pravdu – díky bohu, že Hitch rychle skončil s muzikály.

45. Číslo sedmnáct, 1932

Scénář k této detektivce o bezdomovci, který narazí na kriminální doupě, napsal sám Hitchcock. Následně však režisér označil film za katastrofu – a byl na sebe příliš přísný: za hodinu běžícího času se „Číslo sedmnáct“ alespoň nestihne nudit. Ale autorčiny nejlepší filmy byly stále před námi.

44. Rich and Strange (1931)

Znuděný manželský pár cestuje po světě – a po cestě se oba manželé oddávají vedlejším záležitostem. „Rich and Weird“ je okouzlující výstřední (ne-li perverzní), i když to nedělá skutečně soudržný film. Přesto je to fascinující poznámka pod čarou k ústřední Hitchcockově myšlence, že za nejpodivnější chování jsou obvykle zodpovědní naši přátelé a rodina, nikoli zločinci.

43. Mladý a nevinný, 1937

Toto je v některých ohledech předělávka 39 kroků – a znatelně nižší než oni –, ale Hitchcockův nadčasový spiknutí mylné identity není bez kouzla. I když to zní příliš povědomě: z vraždy je obviněn nevinný muž, který utíká hledat skutečného viníka ve společnosti temperamentní dámy, která je předurčena stát se něčím víc než jen spojencem.