7 škodlivých postojů dobré matky: říká psycholožka Anna Babich

„Doufám, že se netopí moje? Jinak tě zabiju.“ Psycholožka Anna Babich – o chybách výchovy

„Rodiče dělají chyby, protože i když jsou rodiči, jsou také živými lidmi.“ Jaké jsou důsledky nesprávných kroků?

Nejprve to nejdůležitější: rodiče dělají chyby, protože i když jsou rodiči, jsou také živými lidmi. A když udělají něco špatně ve vztahu ke svému dítěti, buď to neumějí (jak je rodiče naučili, tak jednají automaticky), nebo neví jak – hlava už ví, jak na to je to správné, ale dovednost jednat jinak se ještě nevytvořila. Kdyby věděli a věděli, jak to udělat, nedělali by chyby. Proto je velmi často pocit viny, který rodiče roky trápí, absolutně nekonstruktivní. Bylo by dobré naučit se brát svou energii ze smutku nad chybami a sebemrskačstvím a nasměrovat ji ke změně chování. Což zase zlepší vztah s dítětem.

No, pojďme si projít 5 hlavních chyb?

1. Rodiče zapomínají na živou vodu vztahů – lásku.

Takto milují své děti všichni duševně intaktní rodiče, to je pochopitelné. Jenže v každodenním shonu rodiče prostě ZAPOMÍNAJÍ, že je životně důležité, aby to děti samy pocítily. To znamená, že rodiče v sobě vědí, že své dítě samozřejmě milují, ale navenek to nedávají najevo.

A navenek se vyjádří: „Běž si vyčistit zuby, jdeme pozdě!“, „Jak mluvíš s mámou?“, „Moment, nemám čas,“ „Zas mi volala učitelka. “

Dítě vidí „povrchní produkt“ – podráždění, rozhořčení, únava, hněv. Ale to, co je ve vás, nevidíte ani necítíte ve vztahu k sobě. A zvykne si cítit a myslet si: „Nejsem tu moc rádi, nejsem vítán.“

Následky: dítě se nejprve snaží získat lásku (která by mu ve skutečnosti měla být dána od narození), pak se vzbouří. A tak dále v kruhu. Dospělý člověk má buď citovou závislost na rodičích a infantilismus (nadále si zaslouží lásku), nebo chladný, vzdálený vztah k rodičům.

Jak opravit: Každý den si připomínejte, že nejdůležitější věcí ve vztahu s vaším dítětem je láska. Ne pro nic, jen proto, že „mám tě.“ Když máte konflikt, vysílejte nejen své chvilkové podráždění, ale i svůj hlavní pocit, nezapomínejte na to: „Moc se na tebe zlobím za. Ale pořád tě miluji, jsi moje dítě. “

2. Strach o dítě vám brání projevit sympatie a podporu.

Jednou jsem viděl situaci, kdy si asi 5letá dívka štípla prst, běžela k matce a její matka na ní vypustila všechny psy, protože „je to její vlastní chyba, vždy se pleteš, kam nemáš!“ Šumí se tady máma? Samozřejmě že ne! Maminka je v panice, a to je její první reakce – vyhodit ze sebe agresi, za kterou se skrývá hrůza, bezmoc a strach o dítě. Co je v tuto chvíli v dítěti posíleno: když se cítím špatně, nemusím jít k matce, bude to ještě horší.

Následky: ztráta důvěry v rodiče. Po velkém počtu takových situací k nim dítě nepůjde pro pomoc a podporu v pro něj těžké situaci. A jak děti rostou, čelí v životě mnohem vážnějším výzvám, než je skřípnutý prst. A důvěra v rodiče je zde velmi důležitá.

Jak opravit: pokud je dítě malé, naučte se reagovat jinak. Ve chvíli, kdy je to bolestivé/děsivé/urážlivé, ho zvedněte, obejměte, mluvte na něj tichým, jemným hlasem, naučte ho správně dýchat. Pokud je dítě dospělý, vzpomeňte si na všechny podobné situace s ním, požádejte o odpuštění, vysvětlete, že jste takto vyjádřili své zděšení a nevěděli jste, jak to jinak udělat. Řekněte svému dítěti, že jeho důvěra je velmi důležitá a vy se naučíte reagovat na situace, kdy je v ohrožení, nikoli agresí, ale ochotou podpořit a pomoci zvládnout. A buďte trpěliví. Obnovení důvěry trvá dlouho.

3. „Podívejte se, jak skvělý je Vasja!“

Jeden z oblíbených „vzdělávacích“ nástrojů rodičů. Rodič si myslí: „Jakmile nastavím laťku, dítě o ni začne usilovat!“ Dítě si myslí: „Máma miluje Vasyu, protože je skvělý. Ale on mě nemiluje, protože nejsem skvělá.“

Následky: dítě se buď vzdává a snižuje motivaci (stejně jsem horší, proč se snažit), nebo se u něj vyvine patologický perfekcionismus (stále „nestačím“ – špatně, neprofesionálně, nezadaná). Obojí výrazně snižuje kvalitu života.

Jak opravit: V raném věku je nesmírně důležité, aby si dítě upevnilo pocit „jsem vítěz“. To znamená, že se musíte častěji cítit úspěšní, vítězové. Pokud se tento pocit vytvořil před 10. rokem, pak dítě snese konkurenci, neničí ho, ale stimuluje. Nesrovnávejte své dítě s dětmi jiných lidí nebo se sourozenci. Zdůrazněte jeho jedinečnost, že je jediný. To pomůže dítěti, aby se bolestně nesrovnávalo s ostatními lidmi, ale poznalo svou jedinečnou cestu životem a pohybovalo se po ní.

4. „Člověk způsobený“ pokles sebevědomí dítěte.

„Ay! Vždy děláte věci náhodně. Nech mě to udělat sám“, „Tvůj názor zatím nikoho nezajímá, až budeš velký, promluvíme si“, „Musíš se uskromnit, jsem poslední písmenko v abecedě“, „Neobtěžuj já“, „Myslíš, že to dokážeš?“, „Nejprve se starej o druhé a pak o sebe,“ „Jaké tenké, křivé nohy!“, „Proč 4?! Potřebujeme 5.“ Rodiče si nevšimnou, jak každý den podkopávají sebevědomí svého dítěte. Vtipy, ironie, zákazy, nejistota v jeho síle, falešné hodnoty.

Následky: Nízké sebevědomí ovlivňuje všechny oblasti lidského života. Pro každého. Kolik peněz vydělává, pracuje v práci, kterou miluje, je ve svém vztahu šťastný. A vůbec – žije nebo přežívá.

Jak opravit: Nízké sebevědomí se dědí. To znamená, že pokud má vaše dítě nízké sebevědomí, naučilo se to od vás. Opatruj se. Udělejte si v hlavě pořádek – protřepejte postoje, které jste získali z dětství, zpochybňujte „škodlivé“ hodnoty jako „Jsem poslední písmeno abecedy“. Naučte se respektovat svou vlastní hodnotu a vaše dítě se to od vás automaticky naučí. Vysoké sebevědomí se také dědí.

5. „Řekni otci, aby. “

Zavlečení dítěte do manželských hádek je jednou z nejtraumatičtějších (pro dítě) každodenních situací v životě rodiny. Když se dva nejdůležitější lidé v životě dítěte střetnou a udělají z něj nástroj pro řešení manželských problémů, dítě upadá do těžkého stresu. Pokud se strategie rodičů nezmění, pak dítě chronicky žije v tomto stresu. Dítě se zapojuje do koalic a řeší nedětské problémy, snaží se stát nárazníkem mezi manželi a usmířit je. Neustále se přitom cítí jako zrádce – ať už ve vztahu k matce, když komunikuje s otcem, nebo ve vztahu k otci, když komunikuje s matkou.

Následky: „Kéž bych mohl vyrůst a dostat se odsud!“ Budování nezdravých, závislých vztahů s lidmi, opakování stejného scénáře ve vlastní rodině.

Jak opravit: Rodiče, naučte se rozlišovat rodičovskou úroveň ve vaší rodině od manželské. Jako rodiče jste svému dítěti rovni, nenuťte ho k výběru. I když se pohádáte, neponižujete, nediskreditujete obraz druhého rodiče v očích dítěte, velmi mu to škodí. Manželské konflikty řešte společně, mezi sebou, aniž byste do toho zatahovali dítě.

Doufám, že jsem nepřeháněl, ale naopak jsem vám dal nápady, jak můžete žít a jednat novým způsobem. Aby se váš vztah s dítětem stal těsnější a pevnější. Nesypte si prosím popel na hlavu, pokud se poznáte v „jak ne“. Přečtěte si znovu začátek článku a odpusťte si svou neznalost. A nasměrujte energii, která bude osvobozena od pocitů viny, aby byl váš život s vaším dítětem šťastnější. Hodně štěstí s tím, sebezvědači!

Sloupek byl napsán speciálně pro dámské vydání časopisu Delovoy Kvartal ze dne 5.03.2018. března XNUMX.