Dáváte čtenářům také zajímavé rady?

10 přikázání čtení | Tipy pro čtenáře od společnosti Valuetainment. Můj názor.

1. přikázání: nečti žádné nesmysly. SOUHLASIT!

2. přikázání: při čtení neposlouchejte písničky s texty. ROZUMNÉ.

3. přikázání: číst několik knih současně. KONTROVERZNÍ! Pokud je kniha zajímavá, prostě ji nemůžete odložit! Proto považuji takovou radu za pochybnou. „Aby se mozek neunavil monotónností.“ Když, jak se říká, hltáte jednu stránku za druhou, o jaké monotónnosti se bavíme? Protože je pro vás kniha upřímně nudná, bude opravdu zajímavější, když k ní přidáte pár dalších dílů? Jaký nesmysl!

4. přikázání: Nedávejte svou knihu ostatním, dejte jí raději novou. ANO I NE. Přemýšlím. Zaprvé, přátelé, jaksi nepřipadá v úvahu dát knihu pokrytou vlastními poznámkami, omlouvám se. Pokud ovšem váš přítel nebude chtít získat tuto konkrétní kopii a vaše autogramy. O čemž silně pochybuji. Dále. Za druhé, vy sami nechcete, aby někdo sledoval vaše značky na přímé cestě vašich vlastních vhledů. Pamatujete si situaci s Taťánou Larinou v Oněginově knihovně? Když dívka prohlížela knihy majitele domu, z poznámek a poznámek na stránkách, začala nejasně chápat duši člověka, do kterého se náhodou zamilovala. Učebnicový příklad toho, jak nebezpečné je věřit svým myšlenkám na papíře, pokud nechcete být odhaleni, rozpoznáni, známí, chyceni atd. Pravda, Oněgin se nejméně staral o to, kdo bude číst jeho knihy po něm a dozví se o něm něco zajímavého. Tím, že svou knihu posetou vašimi ikonami dáte do nesprávných rukou, riskujete, že odhalíte své nejtajnější myšlenky cizím lidem, je dobré, když se ukážou být alespoň slušné a nekriminální. Dělat si srandu. Takže s tímto se zdá být vše jasné. Rozdávat knihy se svými poznámkami je téměř totéž, jako pozvat někoho, aby si přečetl váš osobní deník. Nemyslím si, že existuje mnoho lidí ochotných provést tak nebezpečný experiment. Ale pokud je kniha vaše, zdá se vám něco cenného a nevadí vám sdílet toto bohatství s přáteli, tak proč se nevyzbrojit gumou, odstranit některé poznámky a nechat užitečné, zajímavé, relevantní ( co jiného?) kniha procházka kolem světa! A pokud se chcete podělit o své myšlenky o tom, co čtete, pak vaše známky na okrajích knihy budou docela vhodné. Co takhle dát všem nové výtisky, tak pokud je vaším cílem prostě dát soudruhům knihu ke PŘEČTĚNÍ, aby se také dotkli tématu, které se vás dotklo, dotklo, nadchlo (atd.), tak nebuďte lakomí a klidně dát knihu komukoli, koho považujete za nutné. A rozdávat nové knihy všem je podle mě moc. Nejste milionář. Dejte jednomu a jedinému příteli stejnou knihu, jako je ta vaše. To je pravda. Souhlasím. A pokud místo toho, abyste svou knihu jen tak někomu dali k přečtení, utíkáte pokaždé do obchodu pro novou kopii, pak je to úplný nesmysl.

5. přikázání: Nelistujte bezmyšlenkovitě v knihách. ŽE JO. Abyste pochopili, zda má cenu tuto knihu vůbec začít číst, je užitečné si v ní zalistovat. Na tom není nic zvláštního. Pokud ale listování počítáte jako plnohodnotnou četbu a v duchu si dáváte „zásluhu“, že jste si tuto knihu údajně PŘEČETLI, pak to samozřejmě není dobré dělat.

6. přikázání: přehlušit hlasy ve vaší hlavě, když si sednete ke čtení. PŘESNĚ TAK. Komentář není potřeba. Jak moc budete rozumět a pamatovat si, pokud jsou vaše myšlenky jinde?

7. přikázání: dělat si poznámky a zdůrazňovat důležité věci. TAKÉ KONTROVEZNÍ. A pokud je kniha cizí, pak se ukáže, že jste vzali novou a vrátili natřenou?! A kdo vám po tomhle dá něco dalšího ke čtení? A pokud je knížka z knihovny, nejdřív vás pořádně vynadají a pak budete muset zaplatit i pokutu za poškozování státního majetku. Pokud samozřejmě na stránkách objeví vaši tužkou napsanou výmluvnost. Stal se tak říkajíc filozofičtějším. Pokud je kniha vaše, pak je rozhodnutí na vás. Ze všeho výše uvedeného je zřejmé, že po poznámkách na okrajích knihy se pak budete muset hodně namáhat s gumou, pokud knihu dáte do rukou dalším čtenářům. Pokud se ale o knihu nehodláte s nikým dělit, je vaše, k práci je velmi potřebná, vlastně kvůli tomu byla zakoupena, pak je na vás, zda ji smažete nebo ne. Pamatuji si, že celé dětství mi bylo vštěpováno, jak si knihu vážit a pečovat o ni, neušpinit ji, zabalit ji při čtení do přebalu. A také: skládání stránek je špatná forma psaní nebo kreslení plnicím perem je obecně zločin. Ukazuje se, že přikázání tohoto typu přijímáte nepřátelsky. Poznámky si dělám i jednoduchou tužkou, ale pak se je snažím mazat, zvláště když knihu dávám cizím lidem. Vždy mažu z výše uvedených důvodů. A o tom se nediskutuje. „Usměju se, když vidím muže s potrhanou knihou.“ Toto tvrzení z videa pro mě osobně není argument. Spíš bych si o takovém člověku myslela špatně než dobře. Ten špinavý chlap pravděpodobně neví, jak věc ocenit a postarat se o ni, zvláště pokud je to kniha. Přesně takhle to u mě vypadá.

8. přikázání: vstoupit do knižního klubu. NEVIDÍM TO ZVLÁŠTNÍ POTŘEBU, ale dá se to tak udělat. Do všech klubů byste se měli přidat ne kvůli parádě, ale z vnitřní motivace. Pokud chcete být slyšeni a naslouchat druhým, pak pokračujte, ale pokud takovou touhu nemáte, proč si komplikovat život? Pro většinu lidí je mnohem důležitější to, co si sami myslí o tom, co čtou, než to, co si o tom myslí ostatní. Ale lidé jsou různí. A je mnoho těch, kteří touží sdílet, cítit zpětnou vazbu atd. Pak je samozřejmě lepší jít do klubu.

9. přikázání: Sdílejte s ostatními, co čtete. Krátce řeknu: ZCELA SOUHLASÍM. Bez komentáře. A k tomu nemusíte být členem klubu.

10. přikázání: povzbudit ostatní, aby četli knihy. SOUHLASIT. Tady to začíná být legrační: na základě své profese je to vše, co dělám celý život. Když jsem si jednou vybral humanitní univerzitu, prakticky jsem se tomuto pravidlu přihlásil. Takhle. To je prozatím vše.