Autofagie: co to je a jak nám může objev laureáta Nobelovy ceny nabourat život

Udržujte hlavu chladnou, žaludek hladový a nohy v teple. Hlad je nejlepší lék. Čím více vymožeností, tím méně odvahy.

– Alexandr Suvorov

Slavný ruský velitel sdílel tento vzorec se světem před více než 200 lety. Za celou svou vojenskou kariéru tento muž neprohrál jedinou bitvu, naopak často zvítězil nad nepřítelem značně převyšujícím počtem. Není to důvod, proč poslouchat jeho moudré poučení?

A přesto pojďme přijít na to, v čem spočívá tajemství velké síly hladu a jak pauza na jídlo ovlivňuje posílení fyzického a duševního zdraví.

Tento článek nebude hovořit o nuceném odmítání jídla nebo potravinové izolaci kvůli extrémním podmínkám. Budeme hovořit o procesu v těle, který je spuštěn půstem – autofagii [1].

autofagie – přirozený proces regenerace a očisty těla na intracelulární úrovni, jehož prostřednictvím jsou lysozomy schopny zpracovat nepotřebné, nefunkční složky našich buněk. Během procesu autofagie organely využívají intracelulární zbytky – poškozené proteiny a organely; předcházet a zpomalovat rozvoj infekcí a vnitřních zánětlivých procesů.

Na počátku 60. let tento jev poprvé objevil biochemik Christian De Duve a v 90. letech japonský vědec Yoshinori Ohsumi dokázal, že autofagie se vyskytuje i v lidském těle. V roce 2016 získal Nobelovu cenu „za objev mechanismů autofagie“. Osumi zjistil, že v období půstu se díky enzymům v kyselém prostředí lysozomu uvnitř buňky začíná zpracovávat autofagozom (smetí). Rozkládá se na menší prvky, které následně vyživují obnovenou, „vyčištěnou“ buňku. Tento mechanismus je po infekci schopen využít intracelulární bakterie a viry. Proto musí být tento proces zachován, aby byla zachována obranyschopnost těla – zejména v obdobích epidemií.

Brzy v roce 2017 byl japonský vědec oceněn cenou za průlom v lékařství. To není překvapivé, protože proces autofagie má pozitivní vliv na lidské zdraví. Autofagie může například potlačit vývoj nádorů v jejich raných fázích vývoje a využít poškozené proteiny, které způsobují Alzheimerovu nebo Parkinsonovu chorobu. Dá se to přirovnat k programu, který vyčistí pevný disk od nepotřebných a spamových souborů, které mohou ucpat procesor a zpomalit celý počítač.

Kromě toho si výraz „autofagie“ získal zvláštní oblibu ve výživě. Studie z roku 2018 publikovaná v časopise BMJ Case Reports zjistila vztah mezi obdobími hladovění a normalizací hladiny inzulínu v těle, který, když je nefunkční, ovlivňuje hromadění tukové tkáně.

Za jakých podmínek dochází k přirozené obnově?

Naše tělo je již dlouho obeznámeno s autofagií. Je nezbytný pro vyvážené fungování všech živých buněk. Jednoduše řečeno, tento proces začíná pokaždé, když dojde zásoba příchozích živin zvenčí. Poté jsou buňky nuceny sdílet své organely a makromolekuly, které jsou následně zpracovány na prvky, z nichž tělo syntetizuje bílkoviny, lipidy, sacharidy a nukleové kyseliny. Naše tělo tak využívá již „nefunkční“ částice umístěné v cytoplazmě jako „palivo“ a stavební materiál. Právě díky tomuto mechanismu mohli naši předkové vydržet bez jídla po dlouhou dobu.

Ale v současných podmínkách se proces autofagie u moderních lidí spouští jen zřídka kvůli neustálé konzumaci nekvalitních potravin a syntetických nápojů ve velkém množství. Takové nepromyšlené až nebezpečné jedení vede k nadměrnému hromadění odpadu a toxinů, které tělo nestíhá přirozeně vyloučit – nejčastěji ve spánku během 10-12hodinové pauzy na jídlo. A pokud uvážíte, že se často večer přejídáme, zatěžujeme žaludek moučnými, tučnými, slanými a sladkými jídly, tak se škodliviny spolu s večeří nestihnou vůbec strávit, což následně vede ke zpomalení trávení, zánětům a snížení imunita.

Jak spustit proces autofagie? Může to být nebezpečné?

Naše tělo funguje podle „cirkadiánních rytmů“ – vnitřního rozvrhu, který určuje načasování produkce kortizolu a melatoninu.

Ráno se produkuje kortizol, hormon zodpovědný za energii a chuť k jídlu. A večer se uvolňuje melatonin, který způsobuje pocit ospalosti, zpomaluje vnitřní procesy, snižuje chuť k jídlu – připravuje tělo na spánek. Proto je důležité přestat jíst před spaním, abyste si nezatížili žaludek a nenarušili své cykly. Jinak vaše zažívání, které se večer zpomaluje, příliš nepotěší dodatečná zátěž v podobě pozdní večeře, která se pozitivně projeví na snížení kvality spánku.

Doporučuje se jíst 6-8 hodin denně – toto období se nazývá stravovací okno. Například vaše snídaně byla ve 12, proto by večeře měla být v 6-8 hodin. Budete tak mít čas strávit to, co jíte, vyložit žaludek a připravit tělo na spánek, vytvořit ideální podmínky pro seberegeneraci a další regenerační procesy – včetně odbourávání tukové tkáně.

Během prvních několika dnů půstu budete pravděpodobně pociťovat hlad před spaním. Ale brzy (2-3 dny) večerní chuť k jídlu klesá kvůli snížené kyselosti v žaludku. Tělo se zbaví nočního přetěžování a začne mnohem rychleji a lépe aktivovat regenerační procesy.

Delší půst však může způsobit nadměrnou autofagii – nadměrnou buněčnou smrt (nekropózu a apoptózu). Proto byste měli sledovat svou pohodu a jíst vyváženou stravu během jídelního okna, abyste získali všechny potřebné živiny (denní potřeba vitamínů).

Polina Boriskina