4 situace, kdy úvodní slovo vyžaduje pouze jednu čárku

Úvodní slova jsou slova, která formálně nesouvisí s členy věty, nejsou členy věty a vyjadřují postoj ke sdělovanému sdělení nebo jeho vlastnostem. Z gramatického hlediska jsou uvozovací slova zastoupena různými slovesnými tvary (osobní tvary, infinitivy, gerundia), podstatnými jmény a zájmeny (s předložkami i bez nich), příslovcemi, jmennými a slovesnými frazeologickými jednotkami.

Úvodní slova a kombinace slov jsou zvýrazněny (nebo odděleny) čárkami. Je však nutné čtenáře upozornit na dvě úskalí spojená s interpunkcí v úvodních slovech.

Prvním problémem je, že mezi úvodními slovy a kombinacemi je jen velmi málo těch, která jsou použita pouze jako úvodní slova, a proto jsou vždy izolovaná (např. za prvé, podle mého názoru, pokud to tak mohu říci). Ve většině případů lze stejná slova použít jako slova uvozující i jako členy věty (obvykle predikáty nebo příslovce) nebo funkčních slov (spojky, částice). Rozdíly mezi nimi se objevují v kontextu. Příklady interpunkce slov a kombinací, které lze použít nebo se vždy používají jako úvodní slova, jsou uvedeny v příslušných článcích příručky.

Druhým problémem je, že interpunkce slov, která jsou uvozovací, závisí také na jejich prostředí. Základní pravidla a vzory, které nejsou komentovány v heslech slovníku, jsou uvedeny níže.

1. Setkání dvou úvodních slov

Když se setkají dvě úvodní slova (úvodní kombinace, věty), vloží se mezi ně čárka.

On je stejný bohužel, jak vidíte, hezký, to znamená ryšavý, hladký, vysoký. I. Gončarov, Obyčejná historie.
Ve skutečnosti, abych byl upřímný, Chci lásku, nebo co, nebo jak se tomu říká? V. Veresajev, sestry.
A tady, jako hřích, jako schválně, Přichází strýc Míša. A. Rybakov, Těžký písek.
Vlastně, přísně vzato, v této situaci by se člověk měl prostě probudit. A. a B. Strugackij, Miliarda let před koncem světa.
. Tato návštěva zabrala celý večer a úplně zničila pocit osamělosti, který tak miloval. Koneckonců možná a je dobře, že to zničil. V. Bykov, Chudí lidé.

2. Úvodní slovo a samostatná fráze

Úvodní slovo nebo kombinace se může objevit na začátku nebo na konci samostatného členu věty, stejně jako v něm. Interpunkční znaménka jsou v těchto případech umístěna takto:

A) Pokud je úvodní slovo na začátku samostatné fráze, umístí se čárky před úvodním slovem и po celém izolovaném obratu. Za úvodním slovem se nepíše čárka (jinými slovy, čárka, která měla „uzavírat“ úvodní slovo, se přesune na konec izolované fráze).

Postupně se všichni připojují k jejich společnosti a mají za sebou docela důležité činnosti v domácnosti, jako je: povídání si se svým lékařem o počasí a o malém pupínku, který jim vyskočil na nose, poznávání zdraví koní a jejich dětí, mimochodem ukazující velké talenty. N. Gogol, Něvský prospekt. . Vera Nikolaevna cítila úctu v lásce před svým pánem – který obecně nebyl vůbec jako Ivan Hrozný, možná i obdiv loajálního poddaného. V. Kataev, Tráva zapomnění. I já jsem zvyklý si zapisovat své myšlenky na cokoliv, zejména na krabičkách cigaret. K. Paustovský, Zlatá růže. . Pokud jde o zlato, které Cagliostro těžil bez jakékoli práce ze všech ostatních kovů, například z mědiStroganov, který je dotekem svých rukou proměnil ve zlato, měl také nízké mínění. Yu. Tynyanov, občan okrová.

B) Pokud je úvodní slovo uvnitř samostatné fráze, je to oddělené čárkami na obou stranách, přičemž znaky na začátku a konci samostatné revoluce jsou zachovány.

Překonaný těmito hořkými myšlenkami, ne však úplně spravedlivé a inspirované Anikanovovým dopisem, který ho vzrušovalTravkin vyšel ze stodoly do chladného svítání. E. Kazakevič, Zvezda. Toto je můj esej – nebo spíš přednáška – nemá konkrétní podobu ani chronologickou strukturu, kterou neuznávám. V. Kataev, Moje diamantová koruna.

C) Pokud je úvodní slovo na konci samostatné fráze, umístí se čárky před samostatným obratem и po něm. Před úvodním slovem se nepíše čárka.

A místo skvrny se před námi objevila jiná cesta, to znamená, že to ve skutečnosti nebyla silnice, jen škrábanec na zemi, spíše drážka. V. Astafiev, Takhle chci žít. Rozhodli jsme se jet někam na prázdniny, například do Kyjeva.

Poznámka 1. Pokud je fráze uzavřena v závorkách, pak se úvodní slovo na jejím začátku nebo konci odděluje čárkou podle obecného pravidla: Byl to Kazach s téměř ruským příjmením a Rus (myslím, že je to počáteční) vzdělání. Yu Dombrovský, strážce starožitností. Dva jsou naživu (pokud je jejich účet prodloužen), // třetí (asi zbytečné) pohřben v nebi. B. Okudžava, Černý havran se podívá skrz bílý mrak. Jeden čas jsem měl dokonce slabost (nebo možná odvaha) v duchu si představ, jak bych to vzal, kdybych jen mohl. V. Nabokov, Dar.

Poznámka 2. Úvodní slova před frázemi začínajícími spojkami „jak“ a „tak, aby“ se oddělují čárkami podle obecného pravidla: Den, který prožila, jí připadal bezvýznamný, v podstatě jako a veškerý život. Na chvíli přemýšlel, pravděpodobně k vybrat správná slova.

Poznámka: 3. Některé zdroje uvádějí, že úvodní slova nebo přesněji řečeno, ty, které dávají výpovědi vysvětlující charakter, jsou odděleny čárkami, zatímco členy věty následující za nimi odděleny nejsou. Taková interpunkce je skutečně možná: Ale pro tebe, chlapče, nebo raději, něco dlužím tvému ​​jménu. L. Cassile, buďte připraveni, Vaše Výsosti! A před Tanyinými dveřmi, nebo raději, patro níže se hemžilo řadou gratulantů. S. Soloveichik, kapela „Seven Winds“. Otáčím se ze strany na stranu, nebo raději, od žaludku až po záda a přemýšlím. O čem? Ano, je to o tom samém. V. Nekrasov, Podívejte se a něco. Leonid věděl, že za oknem byla usušená větev starého topolu a k ní připojená, přesněji, je do něj přišroubována „sklo“ rádiového vedení. V. Astafiev, Smutný detektiv.

V příkladech z beletrie se však často vyskytuje jiné uspořádání interpunkčních znamének: objasnění částí věty uvozené slovy nebo přesněji řečeno, jsou izolovaná a tato slova samotná, stojící na začátku samostatné fráze, v souladu s obecným pravidlem, nejsou od ní oddělena čárkou (ale někdy je lze oddělit pomlčkou): Bohužel lékaři mají stále malou schopnost rozpoznat hysterické, nebo spíše duševní, povaha řady nemocí. I. Efremov, Ostří břitvy. Celá řada postav nebo spíše nositelé názorů, zdá se mi možné vtělit do postav moderní sovětsko-lidské komedie. Y. Olesha, Kniha rozloučení. Partyzánský vůdce přesněji řečeno, vojevůdce kežemského spolku partyzánů Transuralské oblasti, seděl přímo před nosem řečníka ve vyzývavě nedbalé póze. B. Pasternak, doktor Živago. . Vlčice v sobě najednou jasně slyšela, přesněji uvnitř dělohy, živé otřesy. Ch. Ajtmatov, Lešení. Analyzujte minulost nebo raději – špatné věci v minulosti, má smysl pouze tehdy, je-li na základě tohoto rozboru možné korigovat přítomnost nebo připravit budoucnost. V. Nekrasov, V zákopech Stalingradu. Chci napsat něco, co je snadné, ne těžké. Nejtěžší je, když píšete v domnění, že to někdo bude číst. větev syntaxe, nebo raději – tyč syntaxe, vám neustále vyhrožuje. Y. Olesha, Kniha rozloučení.

3. Úvodní slovo a spojka

Úvodní slova a kombinace mohou nebo nemusí být odděleny čárkou od předchozí koordinační spojky v závislosti na kontextu.

Čárka za spojkou dát, lze-li uvozovací slovo vynechat nebo přeskupit na jiné místo ve větě, aniž by došlo k narušení její struktury.

Dozvěděl jsem se jen, že byl kdysi kočím jedné staré bezdětné paní, utekl se třemi svěřenými koňmi a na celý rok zmizel и, musí býtpřesvědčiv se v praxi o nevýhodách a pohromách potulného života, vrátil se sám, ale již chromý. I. Turgeněv, Singers. Když však Volodya viděl, jak těžké to pro chlapce bylo, vůbec nepřísahal, а, naopak, řekl něco povzbudivého. Yu Vizbor, Alternativní vrchol Klyuch. Před odchodem jsem vytáhl zpod skla seznam a velkým tlakem jsem duhovým perem vyškrábal slovo „Volobuy“. Rozhodl jsem se to udělat, protože byl chlupatý s papírovým chmýřím. и, tak, už byl přede mnou poškrábaný drápem. K. Vorobjov, Přichází obr. Po rozchodu trpěla velmi dlouho, но, jak je známo, čas zahojí všechny rány.

Není-li možné odstranit uvozovací slovo (tj. spojka je zahrnuta v uvozovací konstrukci a tvoří s ní jedinou kombinaci), pak čárka za spojkou nenastaveno (obvykle se to děje s odborem а).

„Vůbec mě neobtěžuješ,“ namítl, „když se prosím zastřelíš, ale mimochodem, jak si přeješ; váš výstřel zůstává za vámi; Jsem vždy připraven k vašim službám.“ A. Puškin, Výstřel. Zdá se, že jsi tehdy miloval Portugalce, // Možná, odešel jsi s Malajcem. A. Vertinsky, kde jsi teď? Tráva na naší mýtině, zažloutlá a uschlá, stále zůstávala živá a měkká, bez hry, lidé na ní šťourali. nebo ještě lépe, ztracení kluci. V. Rasputin, Lekce francouzštiny. Objevuje se plyn náhodně nebo ne, je spojen s cyklóny, což znamenáZda je možné na základě tohoto kritéria předvídat, je otázkou, která vyžaduje objasnění. A. Gladilin, Předpověď na zítra.

Úvodní slovo se většinou neodděluje interpunkcí od spojovací spojky na začátku věty.

A ve skutečnosti, za ty čtyři roky, co sloužím na gymplu, cítím, jak mě každý den po kapkách opouští síla a mládí. A. Čechov, Tři sestry. „Ne, život je stále moudrý a my se musíme řídit jeho zákony,“ řekl zamyšleně. – A kromě toho, život je krásný“. A. Kuprin, Lenochka. A obecně řečeno, teď, když byl trochu vytržen z myšlenky na ztrátu houslí a začal uvažovat, co přesně mu bylo ukradeno z jeho osobních věcí, majetku domácnosti, objevila se v něm jakási plachá nešikovnost. A. a G. Weinerovi, Návštěva u Minotaura. Ve druhém patře byl na chodbě měkký koberec a Dmitrij Alekseevič cítil blízkost svých nadřízených. A vskutku, okamžitě uviděl tlustý skleněný nápis: „Ředitel.“ V. Dudincev, Nejen chlebem. V roce 1925 se zdálo, že mu ještě zbývá nějaký čas. Ano kromě toho, už udělal něco, co stojí za to. D. Granín, Zubr.

Poznámka. Při intonačním zdůraznění úvodního slova jej lze oddělit čárkou od spojky: Ale, k mému velkému rozhořčeníShvabrin, obvykle blahosklonný, rozhodně oznámil, že moje píseň není dobrá. A. Puškin, Kapitánova dcera.

4. Úvodní slovo na rozhraní stejnorodých členů nebo částí souvětí

Úvodní slova a spojení, která stojí na hranici stejnorodých členů nebo částí souvětí a vztahují se ke slovu nebo větě, která za nimi následuje, se od ní neoddělují čárkou: Bylo slyšet ostré zaklepání musela spadnout závěrka. A. Čechov, Nevěsta. (St: Bylo slyšet ostré zaklepání. Musí to být, spustila se závěrka.)

Úvodní věty mají významy blízké významům úvodních slov a kombinací. Jsou odděleny čárkami nebo, mnohem méně často, pomlčkou: Vedla mě jak se říkalo za starých časů, tajemná síla předurčení. V. Katajev, Svatá studna. nyní, как odpovídající skutečný stav, Shvambrania potřebovala získat historii. L. Cassil, Conduit a Schwambrania. Jak to se běžně říká v novinových zprávách, „jeho zdi vidělo“ mnoho slavných lidí. K. Paustovský, Zlatá růže. . Sedí zde s bolestí smrti a – co je horší – v prudkém dešti. E. Kazakevič, Zvezda.

V beletrii se občas vyskytují příklady zvýraznění pomlček a úvodních slov: Gladyshev se podíval na svého partnera a najednou si uvědomil: „Ale ty, Vanyo, pravděpodobně ani nevíš, že ten muž pochází z opice.“ –“Pokud jde o mne „dokonce i od krávy,“ řekl Chonkin. V. Voinovič, Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina.