22 psychologických efektů, které zkreslují vnímání reality

20 kognitivních zkreslení: jak ovlivňují naše životy

Přistihli jste se někdy při myšlence, že všechno na tomto světě není náhodné a každý dostane to, co si zaslouží? Znáte lidi, kteří dokážou nafouknout jakýkoli menší problém do rozsahu univerzální katastrofy? To všechno jsou kognitivní zkreslení a psychologové tvrdí, že takové chyby v myšlení nejsou vůbec neškodné.

Pohled na svět není určen okolnostmi. Sami si volíme svůj postoj ke všemu, co se kolem nás děje. Jaký je rozdíl mezi někým, kdo zůstává optimistický navzdory mnoha protivenstvím, a někým, kdo je naštvaný na svět, protože si štípl prst? Všechno je to o různých vzorcích myšlení.

V psychologii se termín „kognitivní zkreslení“ používá k popisu nelogického, zaujatého závěru nebo přesvědčení, které zkresluje vnímání reality, obvykle negativním způsobem. Tento jev je poměrně běžný, ale pokud nevíte, v čem je vyjádřen, není snadné ho rozpoznat. Ve většině případů je to výsledek automatických myšlenek. Jsou tak přirozené, že si člověk ani neuvědomuje, že je může změnit. Není divu, že mnozí přijímají průběžné hodnocení pro neměnnou pravdu.

Kognitivní deformace způsobují vážné poškození duševního zdraví a často vedou ke stresu, depresi a úzkosti

Pokud se neřeší okamžitě, automatické myšlenky se stanou vzorem a mohou negativně ovlivnit chování a logiku rozhodování. Každý, kdo si chce udržet zdravou psychiku, by udělal dobře, kdyby pochopil, jak fungují kognitivní zkreslení a jak ovlivňují náš pohled na svět.

Běžné kognitivní zkreslení

1. Černobílé myšlení

Člověk s dichotomickým myšlením vnímá svět z pozice „buď/nebo“, třetí možnost neexistuje. Dobré nebo špatné, správné nebo špatné, všechno nebo nic. Neuznává, že mezi černou a bílou se téměř vždy najde alespoň pár odstínů šedi. Každý, kdo vidí lidi a události pouze ze dvou stran, odmítá akceptovat střední (a nejčastěji nejobjektivnější) hodnocení.

2. Personalizace

Lidé s tímto typem myšlení mají tendenci přeceňovat svou důležitost a brát si mnoho věcí osobně. Chování jiných lidí je obvykle vnímáno jako důsledek vlastního jednání nebo jednání. Výsledkem je, že ti, kteří jsou náchylní k personalizaci, přebírají odpovědnost za vnější okolnosti, ačkoli na nich ve skutečnosti nic nezáviselo.

3. Přehnaný smysl pro povinnost

Postoje v duchu „musím“, „musím“, „musím“ jsou téměř vždy spojeny s kognitivními distorzemi. Například: „Měl jsem přijít na schůzku dříve“, „Měl bych zhubnout, abych se stal atraktivnějším.“ Takové myšlenky způsobují pocity hanby nebo viny.

Chováme se k ostatním neméně kategoricky a říkáme něco jako: „Měl zavolat včera“, „Je mi navždy zavázána za tuto pomoc.“ Lidé s podobným přesvědčením se často rozčilují, urážejí a zlobí na ty, kteří nesplňují jejich naděje. Ale bez ohledu na to, jak moc chceme, nejsme schopni ovlivňovat chování ostatních lidí a rozhodně bychom si neměli myslet, že by někdo „měl“ něco dělat.

4. Katastrofizace

Zvyk vnímat jakýkoli menší problém jako nevyhnutelnou katastrofu. Řekněme, že člověk neuspěje u jedné zkoušky a hned si představí, že kurz vůbec nedokončí. Nebo je ještě zkouška a on „ví“ dopředu, že určitě neuspěje, protože vždy očekává to nejhorší – takříkajíc „předsunutou“ katastrofu.

5. Přehánění

S takovým kognitivním zkreslením je vše, co se děje, nafouknuté do kolosálních rozměrů. Případ připomíná katastrofu, ale ne tak závažnou. Nejlépe to popisuje rčení „dělat hory z krtinců“.

6. Podhodnocení

Ti, kteří mají tendenci přehánět, snadno bagatelizují význam příjemných událostí. Dvě protichůdná zkreslení často končí ve stejném svazku. Lidé si myslí něco takového: „Ano, byl jsem povýšen, ale jen trochu, což znamená, že nejsem v práci oceněn.“

7. Telepatie

Lidé s tímto myšlenkovým vzorem si připisují psychické schopnosti a věří, že dokážou číst ve svém okolí jako v otevřené knize. Jsou si jisti, že vědí, co si ten druhý myslí, i když dohady jsou jen zřídka pravdivé.

8. Jasnovidectví

Takzvaní „jasnovidci“ se snaží předpovídat budoucnost, obvykle v černém světle. Bezdůvodně například tvrdí, že všechno dopadne špatně. Před koncertem nebo filmem většinou říkají: „Nemusíme nikam chodit, mám pocit, že nám lístky dojdou před nosem.“

9. Zobecnění

Generalizace znamená zvyk dělat závěry na základě jednoho nebo dvou případů a popírat, že život je příliš složitý na unáhlené závěry. Pokud přítel na schůzku nepřijde, neznamená to, že není vůbec schopen svůj slib splnit. Ve slovníku člověka náchylného k takové kognitivní chybě se často vyskytují slova „vždy“, „nikdy“, „neustále“, „pokaždé“.

10. Odpisy

Extrémní forma myšlení „všechno nebo nic“, která se projevuje tendencí znehodnocovat jakékoli úspěchy, události, zkušenosti (včetně vlastních) a vidět ve všem naprostou negativitu. Člověk s takovými stereotypy obvykle komplimenty a chválu zanedbává.

11. Selektivní vnímání

Kognitivní zkreslení, podobné předchozímu, je vyjádřeno ve zvyku filtrovat jakoukoli informaci a zvolit „vhodné“ tvrzení. Člověk si například přečte referenci ze školy nebo doporučení zaměstnavatele, vyloučí všechny dobré věci a zafixuje se na jedinou kritickou poznámku.