Celé lidské tělo je erotogenní zóna

Erotogenní zóna je zvláště citlivá oblast těla nebo smyslového orgánu. Zvláštní citlivost je vždy podmíněna a nerozlučně spojena s vektorovými duševními vlastnostmi člověka. V systémové vektorové psychologii se výklad termínu „erotogenní zóna“ radikálně liší od obecně přijímaného výkladu, který se týká oblastí těla, které stimulují člověka k sexuálnímu vzrušení.

Erotogenní zóna je fyziologicky a mentálně extrémně citlivý kanál pro příjem informací z vnějšího světa nebo pro výstup informací o sobě do vnějšího světa. V případě příjmu informací zvenčí hovoříme o kolosální schopnosti „erotogenního“ senzoru vnímat nesrovnatelně větší množství informací z vnějšího světa než v případě funkčně stejného senzoru, který nemá „ erotogenita“.

„Erogenita“ zrakového, sluchového, chuťového nebo čichového senzorického systému je způsobena přítomností odpovídajícího horního vektoru (zrakového, sluchového, orálního a čichového) u člověka.

V případě výstupu informací o sobě do vnějšího světa je vhodné dát do souvislosti lokalizaci erotogenních zón s psychofyziologickou predispozicí plnit svou vrozenou specifickou roli. Podstatou nižších vektorů je libido, touha po životě. Erotogenní zóny spodních přenašečů jsou nerozlučně spjaty se schopností přijímat pozitivně zabarvené libidinální podněty, které zajišťují správný duševní vývoj jedince. Když je člověk na svém místě, tedy plní svou specifickou roli, tak nějak stimuluje svou erotogenní zónu v procesu. Stimulace erotogenní zóny způsobuje pozitivně zabarvené zážitky. Erotogenní zóny nižších vektorů tedy slouží jako sekundární regulátory chování, odměňující člověka za jednání, které je správné, z hlediska přežití a plození. Například svalovci mají přirozeně tendenci hromadit svalovou hmotu, jsou typicky extrémně tvrdě pracující, fyzicky silní a dobře fungují při těžké fyzické práci, jako je stavba nebo zemědělství. Anální postižení se vyznačují sedavým zaměstnáním, baví je sezení, čímž spouští svou erotogenní zónu (to si člověk většinou neuvědomuje). Jsou pilní a schopní shromáždit velké množství informací.

Člověk, který nemá tu či onu erotogenní zónu, zažívá méně intenzivní zážitky nebo obecně zůstává lhostejný k její stimulaci. Existuje 8 erotogenních zón, které odpovídají 8 vektorům:

• Kožní – kožní. Zvláštní citlivost kůže na hmatovou iniciaci a také na změny prostředí. Nejcitlivější oblastí u žen je klitoris a u mužů předkožka. Lidé s kůží získávají maximální sexuální potěšení z orálního sexu od partnera.

• Anal – anální kanál a řitní otvor. Pozitivně zabarvené zážitky při defekaci a pohybu střev, kdy je aktivován anální svěrač. Anální milenci si užívají sexuální laskání spojené se stimulací řitního otvoru a často si užívají i anální sex.

• Uretrální – močová trubice. Zvláště příjemné pocity při ejakulaci a močení.

• Svalové – svaly těla. Požitek ze stahování svalů při těžké fyzické práci. Touha hromadit svalovou hmotu. Jediná erotogenní zóna, která nemá přímý přístup k vnějšímu světu. Jeho spojení s vnějším světem je vyjádřeno otevřením pupeční šňůry, přes kterou měl sval spojení s matkou v děloze, tedy ještě před narozením.

• Vizuální – zrakový senzorický systém. Schopnost vnímat a rozlišovat očima obrovské množství vizuálních informací, které ostatní lidé nevnímají, rozlišit co největší počet barevných odstínů. Schopnost vidět krásu, schopnost vizualizovat vlastní emoce a promítat tyto vizuály do vnějšího světa.

• Zvuk – sluchadlo. Zvláštní citlivost na vnější zvukové vibrace. Schopnost slyšet ty nejjemnější zvuky. Touha a schopnost absolutně se soustředit na zvuky, zejména rušivé zvuky. Ucho pro hudbu. Schopnost odhalit faleš v intonacích hlasu někoho jiného. Schopnost rozlišovat a dotýkat se abstraktních významů prostřednictvím zvukových vibrací.

• Čich – vomeronazální orgán. Nejsilnější schopnost rozlišovat chemické signály nevnímané vědomím – feromony. Každý člověk při interakci s ostatními a vyjadřující se emocionálně vyzařuje určité feromonové pozadí, které je hmotnou projekcí (molekuly pachu) jeho duševního stavu a záměrů. Čich je schopen tyto stavy lidí odlišit, vycítit jejich zápletky, nepřístupné mechanismům vědomé interpretace lidí bez čichového vektoru. Čich je prostřednictvím svého vomeronazálního orgánu schopen zachytit a interpretovat kvalitativně odlišný objem čichových informací. Podstata těchto informací je neverbální a patří do kategorie nevědomých procesů, které regulují přežití lidstva jako druhu, tedy do kolektivního nevědomí. Čichový smysl je králem nevědomí, vlastníkem intuitivní neverbální mysli.

• Ústní – rty a dutina ústní. Potřeba mluvit jako neustálá stimulace vlastní erotogenní zóny. Mimořádně příjemné pocity z procesu mluvení, stejně jako ze změny chuti jídla a nápojů. V sexuálních vztazích získávají uživatelé orálního sexu potěšení z orálního laskání partnerovi az líbání. Oralista nemyslí to, co mluví, myslí tím, že mluví. Jediný nositel verbální inteligence. Vyslovuje neverbální významy, které jsou přístupné čichu. Nemluví do obočí, ale do očí, bez přemýšlení.

Nižší vektory

Uretrální a anální erotogenní zóny

Uretrální a anální vektory jsou vnější a vnitřní částí časového kvartilu. Odpovídající erotogenní zóny jsou zvláště citlivé kanály pro uvolňování lidského odpadu do vnějšího prostředí. Spermie také vycházejí močovou trubicí. Urethra je dominantní samec, jehož přirozeným úkolem je zachovat celistvost svého hejna a vést ho do budoucnosti. Vůdce je od přírody jediný zodpovědný za rozmnožování ve smečce, má největší sexuální potřeby a dokáže si sexu maximálně užít. Rád dává možnost otěhotnět všem ženám schopným porodu, které si z toho či onoho důvodu nevybrali jiní muži (muž z močové trubice nemá problémy s neopětovaností svých sexuálních nároků na ženy). Nesmírně si užívá iniciaci své erotogenní zóny prostřednictvím ejakulace a močení.

Ve světě zvířat dominantní jedinci označují hranice území hejna močí. Moč obsahuje feromony, které cizincům sdělují, že území je obsazené, a pokud to bude nutné, bude třeba jednat v jeho hranicích s dominantním jedincem – zoufalým, nebojácným a majícím přednost smečce před vlastním životem (zvířecí altruismus). Pro dítě z močové trubice je moč neméně důležitá. Jasným příkladem je dětská soutěžní hra na identifikaci nejsilnějších ve schopnostech: kdo nejdál vystřelí moč, je nejodvážnější.

Pokud je uretrální muž bit svým análním otcem za neúctu a neposlušnost, pak jako protest a demonstraci otci svého postavení může uretrální muž vylézt na stůl a močit na něj.

Analnik je strážce krbu, zadní podporovatel ve válce, člověk, který má vrozenou predispozici zapamatovat si a strukturovat obrovské množství informací, aby následně učil v první řadě děti a až potom dospělé. Erotogenní zóna řitního otvoru je jedinou tabuizovanou zónou v přírodě. Každé anální dítě ví, že přímé veřejné podněcování vlastního erotogenního místa je neslušné a ostudné. Anální opatření je jediné tabuizované opatření v přírodě. Psychika análního člověka je zcela zaměřena do minulosti s cílem jejího podrobného studia a analýzy pro potřeby přítomnosti a budoucnosti. Příroda však tabuizuje žít minulost, zakazuje žít minulost tady a teď a zakazuje ji oživovat. Vývoj obecné psychiky není evolventní, za žádných okolností neprobíhá návratem do minulosti. Pouze anální člověk, frustrovaný neschopností realizovat se v profesi a společnosti, se snaží zříci přítomnosti, čímž se v podstatě vyloučí ze života (neplést se zvukovou depresí).

Toto tabu se projevuje i v přímém využívání vlastních libidinálních tužeb zaměřených jak na chlapce, tak na dívku ve školním věku. Toto nediferencované anální libido má zkrácenou podobu – touhu předávat dětem informace, vzdělávat je, místo přirozené sexuální touhy předávat jim svou genetickou informaci, tedy spermie. řitní otvor stimuluje svou erotogenní zónu nepřímo sedavým zaměstnáním.

Pro análního pacienta je akt defekace nesmírně důležitý, je s ním spojeno mnoho pozitivních pocitů, zejména v raném dětství, kdy dítě začíná poznávat a studovat samo sebe. Akt defekace je pro něj pomalým a důkladným čištěním výkalů ze střev. Analnik rozděluje vše na čisté a špinavé. Zažívá velké potěšení z čistých věcí, snaží se vše kolem očistit od špíny, fyzicky i psychicky, nacházet a odstraňovat nedostatky.

Sluší se dodat, že ve zvířecím světě jsou výkaly nejsilnějším pachovým a feromonovým markerem osobní přítomnosti a z velké vzdálenosti předávají informace o míře agresivity a nebezpečnosti každého jednotlivého zvířete na daném území.

Erotogenní zóny kůže a svalů

Kožní a svalové vektory jsou vnější a vnitřní části kvartilu prostoru. Kůže zvenčí pokrývá celé tělo a odděluje ho od vnějšího světa. Svaly vyplňují významnou část vnitřního prostoru lidského těla a umožňují člověku pohybovat různými částmi těla.

Pro skinnera je primární rozdělení pocitů vnitřní a vnější. Psychika skinnera rafinovaně zachycuje kolísání mezi vnitřním a vnějším, tedy mezi vnitřní touhou a možnostmi jejího uskutečnění ve vnějším světě. Pleťové libido je schopno vytvořit rovnováhu mezi vlastními potřebami a neustále se měnícím vnějším prostředím. „Sametová“ pokožka se zvláštní citlivostí – erotogenní zóna – nám umožňuje uchopit okraje této rovnováhy. Kožní vektor je adaptivní, snaží se přizpůsobovat změnám, miluje neustálé změny. Smyslem života kožedělníka je získat co nejvíce jídla a peněz. Kůže je zákon a omezení, je to ekonomika a racionalita, je to oddělení a regulace. Lidé z kůže jsou vynikající manažeři, sportovci, tanečníci a vojenští velitelé. Koženíci mají skvělý smysl pro prostor a čas. Schopnost vnímat omezené úseky časových a prostorových délek, rytmus kolísání pohybových trajektorií. Bez hodinek znají čas a perfektně se orientují v okolí. Často si říkají, že to „cítí svou kůží“.

Milovníci pokožky milují hlazení a jemné doteky, masáže, to je dočasně přivádí do vyrovnaného psychického stavu.

Svalová erotogenní zóna je jediná ze čtyř, která nemá přímý přístup ven. Stimulace erotogenní zóny, tedy napětí a práce svalů, již v raném věku prozrazuje svalovci jeho přirozenou touhu užít si fyzickou práci. Svalnatý člověk má extrémně nízké libido a malou mentální kapacitu. Nároky svalnatého muže na život vyjadřuje jednoduchý vzorec: jíst, pít, spát, dýchat (EPSD) a udržovat tělesnou teplotu (mít střechu nad hlavou). Nic jiného nepotřebuje. Neexistují žádné velké vnitřní touhy, ambice nebo aspirace obsadit nějaké zvláštní místo v životě, neexistuje touha po umění a vědění. Emoce mají tendenci k nule, neexistují žádné nároky na vnější svět jako celek. Svalnatý člověk není nikdy společensky nebo sexuálně frustrovaný. Všechny vlastnosti svalového vektoru jsou zaměřeny na zajištění základních potřeb EPSD. Nicméně, stejně jako všechny ostatní vektory, existuje další touha ve svalech. Tyto touhy, navíc k EPSD, sublimují, se projevují v touze svalovce zajistit fyzickou existenci hejna, například obdělávat půdu, ze které se bude celé hejno živit, postavit obydlí, ve kterých bude celé hejno bude žít.

Korektor: Anna Katargina