„Tohle je peklo“: 3 upřímné příběhy lidí, kteří byli ve škole šikanováni

V této sekci si můžete prohlédnout všechny zprávy od tohoto uživatele.

Zprávy – admin

Stránky: 1. 926 927 [928] 929 930. 9540
13906

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / Znamení kance: přeběhnout silnici znamená nekrolog

« : 23. října 2023, 04:01:03 »

Řidič mikrobusu si všiml divočáka na silnici na Kurské kose příliš pozdě.

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / V Khakasii byli medvědi v zoo převezeni do nových luxusních výběhů

« : 23. října 2023, 04:01:03 »

Práce na přemístění medvědů probíhaly bez uspání zvířat.

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / Lov jelenů ve Skotsku

« : 23. října 2023, 04:01:03 »

Lov jelenů ve Skotsku

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / Mládě medvěda chytili turečtí rybáři sítí (video)

« : 23. října 2023, 04:01:03 »

Když si rybáři všimli zvířete ve vodě a tak daleko od břehu, rozhodli se pro každý případ pomoci.

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / Dva losi spadli na vozovku během bitvy (video)

« : 23. října 2023, 04:01:02 »

Motoristé se málem stali účastníky nehody na silnici, když dva bojující losi doslova vypadli ze svahu lesního pásu na dálnici

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / Altajský zloděj ukradl rybáři bankovní karty a pytlík červů

« : 23. října 2023, 04:01:02 »

Žena byla zadržena na území Altaj za krádež bankovních karet z rybářova auta.

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / Inspektoři zadrželi v noci pytláky na řece Oka pomocí termokamery

« : 23. října 2023, 04:01:02 »

Ve Vladimirské oblasti byli zadrženi dva pytláci s rybami, kteří chytali jesetera červeného pomocí sítí

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / U Kostromy los převrátil auto VAZ na dálnici

« : 23. října 2023, 04:01:02 »

V regionu Kostroma nedokázal řidič vozu VAZ-32113 obejít losa, který náhle vyskočil na silnici a zdemoloval ji

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / Chodí za ním po vesnici: medvěd Sachalin se stal rádcem pro telata

« : 23. října 2023, 04:01:01 »

V jedné z vesnic na ostrově Iturup přišel medvěd k lidem a začal se procházet ulicemi

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / Kočka čeká na sendvič: na Sachalinu umírá tuleň

« : 23. října 2023, 04:01:01 »

Na břehu sedí tuleň kožešinový a nechce od lidí plavat.

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / Jak lovci zachránili dva jeleny zavřené v paroží u stromu (video)

« : 23. října 2023, 04:01:00 »

V jednom z lesů narazili myslivci na dva jeleny, kterým se v osobním souboji podařilo proplést paroží kolem stromu natolik, že se již nemohli sami dostat ven

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / Více než 60 vajec uvnitř: na Floridě lovec chytil krajtu barmskou

« : 23. října 2023, 04:01:00 »

Není to poprvé, co profesionální americký lapač hadů úspěšně loví obří plazy.

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / V blízkosti Kirova budou podél tras instalovány ploty, aby se zabránilo vstupu zvířat na silnice

« : 23. října 2023, 04:01:00 »

Ministerstvo dopravy Kirovské oblasti instaluje podél silnic speciální pletivové ploty, které mají chránit zvířata před přejetím auty.

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybaření, lov, turisty / Ve Francii se výstřelové nábojnice od lovců staly palivem pro továrny

« : 23. října 2023, 04:00:59 »

Ve francouzském departementu Morbihan se shromažďují obaly z použitých nábojnic za účelem jejich recyklace.

Zdroj: Hunters.ru

Domácí produkty pro rybolov, lov, turisty / Nestřílejte na houbaře: Ruští lovci jsou povoláni k zdravému rozumu

« : 23. října 2023, 04:00:59 »

V souvislosti se zahájením lovecké sezóny kopytníků a kožešinových zvířat v mnoha regionech Ruska úřady varují myslivce, aby dodržovali bezpečnostní opatření pro běžné občany v lesních oblastech

Zdroj: Hunters.ru

Stránky: 1. 926 927 [928] 929 930. 9540

• Výroba domácích produktů není snadná, ale velmi jednoduchá! Prosamodelki.ru © 2018-2023, od MaximaN
  Kopírování je povoleno pouze při použití aktivního odkazu na web Prosamodelki.ru

SMF 2.0.18 | SMF © 2017, Simple Machines

Stránka byla vygenerována za 1.139 sekund. Požadavky: 21.

„Rukou držel zátylek a druhou ho tvrdě udeřil do obličeje.“ Zpověď přeživšího pekla školní šikany

Dětská krutost je někdy horší než krutost dospělých.

Domácí násilí, o kterém jsme nedávno psali, jak se ukazuje, nemusí být tou nejhorší možností v životě dítěte. Jeho vrstevníci, děti ho mají rády, mu někdy nezpůsobují menší, nebo dokonce větší utrpení. Zvenčí může skupinka chlapců vypadat jako ňadra a málokdo tuší, že ve skutečnosti jde o smečku šakalů, která je připravena roztrhat souseda jen tak ze zájmu. Bez důvodu. Prostě.

Anton Petrov (příjmení změněno) je hrdinou našeho dnešního příběhu – muž, který kvůli neustálé šikaně ve škole i na ulici málem spáchal sebevraždu. Žil v plnohodnotné rodině, s otcem a matkou, ne mezi narkomany nebo opilci. Ale přesto je jeho život peklem. A to vše kvůli každodenní společenské krutosti spolužáků. Nyní je mu něco málo přes čtyřicet, žije sám, nikdy nebyl ženatý. Možná nebude.

Práce s takovými lidmi je vždy velmi obtížná. Plynulý text a klidná řeč jsou výsledkem úpravy. Anton komunikoval s velkými obtížemi, moc toho nenamluvil, skryl oči. Původně měl být tento materiál zveřejněn před materiálem o sadistickém otci, ale komunikace s Antonem se protahovala. Setkali jsme se vícekrát, drze jsem využil své dlouholeté známosti s ním a získal si jeho důvěru. A abych byl upřímný, byl v tom i nějaký alkohol. Pak strávil několik dní tím, že to dával dohromady a přeměnil nesouvislé kousky v plnohodnotné vyprávění.

Anton měl dvě podmínky: změnit si příjmení a nezobrazovat konečnou verzi textu. On sám, jak tomu rozumím, to číst nebude. Samozřejmě zůstává mnoho otázek. Opravdu učitelé nevěnovali pozornost tomu, co se jim dělo pod nosem? Jak to, že si rodiče nevšimli modřin na těle svého syna, protože se bez nich zjevně neobešli? A samozřejmě není jasné, jak objektivně si Anton pamatuje, co se stalo.

Školní peklo

— Na základní škole bylo vše v pořádku. Byl jsem součástí týmu, dokonce i jeho vedoucího. Vtipkoval, vyčníval ve skupinách a vždy vymýšlel nové hry. Byli se mnou přátelé. Vše skončilo po třetí třídě. Třídní učitelka zavolala rodiče na schůzku, dlouho se o něčem bavili v kabinetu, pak mi zakryli oči a řekli mi: „Antošo, tady je ta věc. Natalja Alexandrovna navrhla přesunout tě do paralelní třídy . Studium tam bude snazší a celkově zajímavější. Noví přátelé, noví kluci. Souhlasíš?“.

Samozřejmě jsem souhlasil, protože rodiče a třídní učitelka Natalja Aleksandrovna, která provinile skrývala své pokrytecké laskavé oči, vše tak dobře popsali. Noví přátelé usnadní učení. Ani tady to pro mě nebylo těžké, dodnes nechápu, proč jsem byl vývojově tak odlišný od svých spolužáků, že jsem musel přestoupit. A staří přátelé mi docela vyhovovali. Ale jak můžete nedůvěřovat laskavým dospělým? A další akademický rok jsem začal v novém týmu.

„Skoro nikoho jsem tam neznal, kromě jednoho chlápka, který bydlel ve vedlejší budově. Nicméně ani my jsme s ním nebyli ve skutečnosti přátelé, byli jsme různé společnosti. Ale ten první den nového školního roku jsme spolu šli do školy. Celou cestu mi vyprávěl, jak super tam kluci studují a jak moc by mě bavilo letět od nich zpátky. Poslouchal jsem a připravoval se a tiskl si hlavu na ramena. Do třídy jsem samozřejmě přišel s pevným pochopením, že zde nejsem vítán. Tato důvěra pravděpodobně hrála roli. Při setkání s novými „kolegy“ jsem se nemohl otevřít, skryl jsem pohled, odpovídal jednoslabičně, tvářil se strnule a oni logicky vyvodili patřičné závěry.

„Nemůžeš říct, že se život okamžitě změnil v peklo.“ Jednu dobu se mě nedotýkali, dívali se pozorně. Pak začaly kruté vtipy a posměch. Když jsem si uvědomil, že neodpovídám, byl jsem trpělivý, tito zlí bastardi pocítili svou beztrestnost. Stal jsem se absolutní omegou. Teď vám říkám, a v mé hrudi zuří oheň, stále je všechny nenávidím. Tak snadno vás mohli plácnout po hlavě, udeřit nebo plivat na otevřenou učebnici; A čím byli starší, tím byla šikana horší.

Všechno bylo prezentováno, jako by to byla moje chyba. Jeden alfa chlapík požádal, aby hlídal svůj kufřík (pokud odmítnu, dostanu šťouchnutí), zatímco půjde na záchod. Druhý přišel a vzal kufřík (jak jsem ho nemohl vrátit? Bál jsem se). Výsledkem je vynikající příležitost být první, kdo mě požádá o tento kufřík. Takových situací bylo mnoho.

„Vytvořila si vlastní speciální společnost, jejíž hlavní zábavou bylo zesměšňování mě. Dva lidé jsou z naší třídy, další tři z paralelní třídy. Po škole hlídali, mlátili mě a požadovali peníze. Začal jsem vynechávat školu. Třídní učitel se nesnažil přijít na to, proč hraji záškoláka. Důležitá byla samotná skutečnost. Zavolala rodičům do práce, přišla domů a stěžovala si. Myslím, že její výkon byl důležitější než osobní problémy nějakého dítěte, navíc ne zrovna nejmilovanějšího ve třídě.

Proč mě miluješ? Kvůli neustálé šikaně jsem studium úplně opustil a ztratil jsem o něj zájem. Škola vypadala jako pekelná větev, jaké je tam studium? Rodiče také neměli čas se se mnou moc zabývat. Byly tam vážné rozhovory s mým otcem, opravdu. Ale nezeptal se proč. Řekl, co by se mnou udělal, kdybych nepřestal hrát záškoláka. To na dlouho nestačilo. Žil v neustálém strachu mezi otcem a školáky. Neměl jsem vůbec žádné přátele.

— Z nějakého důvodu se stalo, že to byli ti kluci z paralelní třídy, kteří byli obzvlášť sadističtí. Naši dva alfové zbledli na jejich pozadí. Možná se jim opravdu nelíbilo zesměšňovat mě. Hlavním úkolem proto bylo zmizet pryč, zatímco výuka neprobíhala. V osmé třídě jsem se pravděpodobně naučil vyklouznout ze třídy minutu před přestávkou nebo ve chvíli, kdy zazvonilo. Vyběhl jsem do prvního patra, kde jsme měli ordinaci psychologa a stanoviště první pomoci. Psycholog na místě nikdy nebyl a já jsem toho využil, protože jeho kancelář se nacházela na samém konci úzké spleti chodeb a zákoutí.

Běžel jsem tam, schoval se a seděl v rohu, dokud nezazvonilo na hodinu. Asi po pěti minutách vyšel ven a opatrně se vrátil do třídy. Toto schéma jsem použil snad desetkrát. Dokud si mě nevšimla nějaká maličkost. Zírali na mě a křičeli: „Tady je, tady je!“ a běžel. Je zřejmé, že mě spolužáci přemlouvali, abych si mě našel nebo nahlásil, kdyby mě náhodou potkali. A tak se děti, bastardi, začaly klepat. Nicméně, proč bastardi. Nevěděli nic o tom, jaká noční můra se odehrává v mém životě.

– Místo abych utekl, dokud byl čas, vrátil jsem se do svého kouta se slabými nohami. O pár minut později sem přiletěli naši alfíci ze třídy, které přivedli ti nejmenší. A zbili mě docela vážně. Několikrát mě dokonce udeřili do obličeje. To bylo poprvé, co jsem dostal doslova pěstí do obličeje. Předtím nás bili jen po těle: do hrudníku, břicha a zad. Vážné udeření člověka do obličeje je však dalším krokem krutosti. Nějaká nová postava mě udeřila do obličeje. Říkali mu Denis. Byl znatelně starší než jeho spolužáci. Pravděpodobně desátá třída, ještě jsem ho neviděl. Potom řekli: „Pokud znovu utečete během přestávky, skončíte.“

Školní peklo

– Proč jsem se nebránil? Proč se králík nebránil hroznýšovi? Stále si pamatuji tu mdlobu, znehybňující strach, slabé nohy a ruce. Jednou mě přišpendlili v rohu na ulici, začali mě bít a posmívat se mi a kolem jel chlap v autě. Zastavil se, vyskočil a všechny je praštil do hlavy. A byla jsem tak morálně zničená, že jsem na jeho dotazy a nabídky pomoci poslušně brblala, že je vše v pořádku, jen si hrajeme. Nakonec si odplivl a odešel. Ale tihle pankáči uznale poznamenali, že jsem se choval správně. A nechali mě jít domů a ten večer se mě už nedotýkali. Šel jsem a byl šťastný, nebylo pochyb o tom, že jsem udělal správnou věc. Dokonce jsem byl těmto potvorám vděčný za jejich ušlechtilost. Stále nedokážu jasně vysvětlit, proč jsem to neřekl rodičům, nešel na policii, proč jsem si nestěžoval tomuto přímluvci v autě. nevím.

„A o pár týdnů později mě chytili po škole.“ Obvykle jsem chodil domů za roh, abych nepotkal své sadisty. Tady ale schéma selhalo. Buď si uvědomili, kde jsou moje stezky, nebo na ně náhodou narazili. Chytili mě z obou stran a odtáhli na nějaké opuštěné staveniště. No, myslím, že teď zabijí všechny. Nejsou žádní svědci, žádní přihlížející. Zabijí tě a hodí tě do nějakého dolu. Nejhorší bylo, že mezi nimi byl tentýž Denis, který ho udeřil do obličeje před psychologovou ordinací. Tento večer se stal peklem.

Hlavní hvězdou byl samozřejmě Denis, jak se později ukázalo, notorický sadista. Myslím, že měl zvláštní radost z toho, že byl šikanován. Přišel, jednou rukou mě vzal za hlavu a řekl: „No tak, uklidni se, všechno je v pořádku. Jsi dobrý chlap“ – poté ho tvrdě udeřil druhou rukou do obličeje.

Ten večer byla také klasika: zbili mě vlastní rukou, byli upřímně překvapeni: „Proč se, Petrove, biješ?“ Pamatuji si, že jsem to tehdy nevydržel a začal brečet. Už jsem to prostě neměl sílu vydržet, bylo to úplné nervové zhroucení. Chtěl jsem se osvobodit a vrhnout se do jedné z výtahových šachet.

— Když mě pustili, byl už večer, stmívalo se. Proplížil jsem se domů, zamkl jsem se v koupelně, dostal vodu a pevně se rozhodl spáchat sebevraždu. Přinesl si lékárničku a pro jistotu i ostrou stavební frézu. Seděl jsem v koupelně, poslouchal tekoucí vodu, třásl jsem se po celém těle a tiše polykal slzy. Tiše, aby je neslyšeli příbuzní. Neobviňuji je, ale nemohl jsem jim věřit, mluvit nahlas nebo si stěžovat. Styděl jsem se, že jsem takový šmejd. Nakonec, jak chápete, jsem nespáchal sebevraždu, neodvážil jsem se, neměl jsem dost vůle.

„Poté jsem se nakonec sám rozhodl, že do školy nepůjdu. Bude lepší, když mě můj otec zabije. Ať se stane cokoliv. Ráno jsem vyšel z domu s kufříkem, potichu jsem vyšel na odpočívadlo mezi osmým a devátým patrem našeho domu, sedl si tam na schod a četl knihu nebo jen o něčem přemýšlel. V posledním, devátém patře, tam bydlela stárnoucí teta. Několikrát do mě narazila a zeptala se, proč nejsem ve škole. Samozřejmě jsem jí nic neřekl. Odvrátil pohled a něco zamumlal stranou. Byla toho názoru, že jsem jen blázen, který se nechce učit. A sousedka vyhrožovala, že mě předá rodičům, pokud nezačnu chodit. „Dobře, rozumím, půjdu do školy, děkuji,“ odpověděl něco takového.

Druhý den šel k jinému vchodu. Nebylo možné zůstat na dvoře: tito sadističtí parchanti nebo jejich přátelé mě mohli najít, všichni kolem už věděli, že mě mohou beztrestně mučit. Rodiče na to mohli narazit náhodným předčasným návratem z práce. Zůstat doma také nepřipadalo v úvahu, protože babička by mě hned první den vzdala. Vchody zůstaly.

– A pak, když bylo teplo, šel se projít daleko do města. Toulal se ulicemi, díval se na řeku, stál na železničním mostě a mával rukama na projíždějící vlaky, řidiči v reakci na to troubili. V těchto dnech jsem byl opravdu šťastný, začal jsem tát z krutosti. Cítil jsem se jako plnohodnotný člověk. Lidé se o mě nestarali, ale mě to netrápilo. Čím méně pozornosti, tím lépe, i když úplně zapomněli na mou existenci. Neměl jsem moc peněz, věřilo se, že je nepotřebuji, protože mi dali oběd ve škole a hlady jsem netrpěl. Někdy bylo možné vyprosit hrst od žen prodávajících semena. Taky radost.

A když bylo špatné počasí, šel jsem do knihovny. Posadil se do vzdáleného rohu čítárny a seděl tam několik hodin. Naštěstí moji posměvači neradi četli. Tak se dostal do devátého. Třídní učitelka mě nechala samotnou a nešla k mým rodičům. Očividně už to se mnou vzdala. V deváté třídě mi dali vysvědčení a vyhodili mě, o nějaké desáté třídě nebyla řeč.

— Viděl jsem své pachatele později? Viděl jsem to a narazil na to na ulici. Dělají, že se nic nestalo. Natahují ruce, zdraví a ptají se, jak se máš. Usměju se, potřesu rukama a nedávám najevo, že je nenávidím. A já je nenávidím. Ještě pořád. A pravděpodobně tě budu nenávidět navždy.

Psycholožka Natalya Sidorova komentuje

— Tato situace odhaluje několik problémů. A každý se dá rozebrat samostatně. Proč například učitelé ve škole nereagovali správně, nebo dokonce jen nevěnovali pozornost? Na úplném začátku mohlo vše dopadnout jinak, kdyby se spojila učitelka, psycholog a rodiče. Nemůže se stát, že by tolik let nikdo nic nevěděl ani netušil. Navíc to všechno začalo už na základní škole. Zmeškaný okamžik.

Rád bych vás upozornil na tuto nuanci. Jak se pokusit předejít takovým situacím, které pak trvají celý život, zůstávají v paměti a ovlivňují i ​​chování dospělých? To je důležitost podpory. Dokud je dítě malé, podporují ho dospělí, jeho rodiče, prarodiče. Ve vyšším věku – učitelé, mentoři. V těch ještě starších – přátel a příbuzných.

Podpora, zejména v těžkých, těžkých chvílích, jistě dodává sílu a sebevědomí. Dává naději, že bez ohledu na výsledek zůstává člověk milován a je přijímán se všemi obavami a vlastnostmi. Rodiče by měli být vždy ostražití, zajímat se o život dítěte, podporovat ho, nenechat ho napospas jeho osudu a rozhodně ho nenadávat za projev slabosti. K tomu ale potřebují mít sami rodiče rozvinutou emoční inteligenci a být zodpovědnými, zralými lidmi. Jinak vše dopadne přesně jako Antonovo.

Natalya Sidorova je perinatální a rodinná psycholožka, autorka několika seminářů pro mladé a nastávající rodiče. Můžete se s ní setkat a popovídat si na Instagramu

Fotografie z databáze Pixabay