Obsah
12 černobílých filmů posledních let
12 černobílých filmů pro ty, kteří nemají rádi černobílé filmy
Dlouhý život Charlieho Chaplina zahrnoval všechny hlavní přechodové body ve vývoji kinematografie, setkal se s nástupem zvuku a barev v kinematografii, a co už – Chaplin se dočkal éry speciálních efektů, i když v té době už filmování vzdal . Je těžké vybrat hlavní film v kariéře tohoto mimořádně talentovaného komika, který se samostatně podílel na scénářích, režii a hudbě, ale pro první seznámení bychom navrhli „City Lights“ – snad nejromantičtější dílo tohoto mistra všechny obchody. „Lights“ vyšlo na pomezí éry němého a zvukového filmu, takže ve filmu nejsou žádná slova, přestože je film doprovázen hudbou a zvukovými efekty. Diváky milovaný Tramp se tentokrát setkává se svou láskou – slepou květinářkou, která si spletla chronicky chudého muže s bohatým kupcem. Film se trvale umisťuje mezi desítkou nejromantičtějších filmů v historii kinematografie.
Casablanca, 1942
Režie: Michael Curtiz
Hrají: Humphrey Bogart, Ingrid Bergman, Paul Henried, Claude Rains
Další velký milostný příběh, který se již neodehrává na pozadí Velké hospodářské krize, ale v kulisách vypuknutí druhé světové války. Zpočátku ani samotní tvůrci filmu příliš nevěřili, ale výsledky předčily všechna očekávání – film se stal jedním z nejcitovanějších v historii kinematografie. Otevřený, upřímný tón „Casablanca“ udělal z filmu příběh pro všechny časy i dnes se film sleduje jedním dechem. Přísný černobílý tón ještě více zdůrazňuje vztah mezi postavami Humphreyho Bogarta a Ingrid Bergman, absence barev jen umocňuje upřímnost lásky postav. Mimochodem, zájemci dokážou ocenit rozdíl mezi černobílou a barevnou verzí filmu, protože „Casablanca“ byla kolorována již v 80. letech. Diváci zvyklí na klasické obrazy dárek neocenili, moderní televizní kanály se snaží promítat klasickou verzi.
Třetí muž, 1949
Režie: Carol Reed
Hrají: Joseph Cotten Alida Valli Orson Welles Trevor Howard
Z mnoha filmů Orsona Wellese není vůbec snadné vybrat ten, který by se stal jeho vizitkou. Někteří poukazují na „Občan Kane“, ale my bychom vybrali „Třetí muž“, příklad noiru, žánru, který v polovině minulého století uchvátil Hollywood na mnoho let. Je zajímavé, že zemí původu thrilleru je Velká Británie, ale v zámoří se film stal natolik populárním, že „Třetí“ byl považován za místní klasiku a Americký filmový institut film označil za „jednu z nejlepších amerických detektivek“ v historii. No ano, americká detektivka odehrávající se ve Vídni. V polovině století se Oscary udělovaly samostatně umělcům, kameramanům a designérům v barevné a černobílé kategorii. Film „Třetí muž“ tedy získal svou jedinou akademickou sošku za práci kameramana – natáčení v temnotě vídeňských katakomb je skutečně fenomenální.
Římský svátek, 1953
Režie: William Wyler
Hrají: Gregory Peck, Audrey Hepburn, Eddie Albert Hartley Power
Kdo neviděl první významnou filmovou roli Audrey Hepburnové, nikdy ani nepřičichl k životu. Melodrama Williama Wylera „Roman Holiday“ mohlo vypadat úplně jinak, protože v čele měl stát Frank Capra a hlavní role dostaly Elizabeth Taylor a Cary Grant. Naštěstí hlavní herecký pár byl Gregory Peck a Hepburn a diváci dostali milostný příběh pro všechny časy. Moderní Popelka už netřídí hrách a čočku, nyní je princeznou, která se ztratí v ulicích Říma, aby padla do spárů cynického fotografa. Gregory Peck, který pracoval v rámci s mladou Hepburnovou, si byl naprosto jistý, že herečka za svou roli dostane Oscara, a tak požádal, aby její jméno bylo uvedeno na prvním místě v titulcích. Bylo to jako pohled do vody – Oscar a Zlatý glóbus. A jedna z nejslunečnějších romantických komedií v historii černobílé kinematografie!
Někdo to rád horké, 1959
Režie: Billy Wilder
Hrají: Marilyn Monroe Tony Curtis Jack Lemmon George Raft
Jak lze projít kolem filmu, který se stal na dlouhá léta vzorem hudební komedie? Smlouva Marilyn Monroe se studiem Fox vyžadovala, aby herečka hrála pouze v barevných filmech, ale režisér Billy Wilder už byl rozhodnutý točit černobíle. Za prvé, Wilder neměl rád barevné filmy, a za druhé, cílem režiséra bylo stylizovat obraz jako gangsterské filmy 20. let, bez ohledu na barvu. Nakonec po barevných testech převlečených a nalíčených Jacka Lemmona a Tonyho Curtise došel celý filmový štáb k závěru, že veškerý „převlek“ byl v barvě marný. Výsledkem je, že nemáme jen krásný černobílý film, „Some Like It Hot“ se stal slámou, která zlomila velbloudí hřbet Haysova cenzurního kodexu a zároveň posloužila jako první rána staromódnímu studiový systém, který nevyhovoval požadavkům nové doby.
Psycho, 1960
Režie: Alfred Hitchcock
Hrají: Anthony Perkins, Vera Miles, John Gavin, Janet Leigh
Teprve v první třetině minulého století byli režiséři po válce striktně vázáni na černobílý film, o barevnou kinematografii už nebyla nouze. Někteří režiséři se však po sérii barevných filmů čas od času vrátili k monochromatickému obrazu. Jedním z nejvýraznějších příkladů je Psycho Alfreda Hitchcocka. Hitchcockovo jméno si dnes diváci spojují s thrillery a dokonce i horory, ale režisér na plátně vůbec nebyl fanouškem krve. Ve skutečnosti se Psycho stalo černobílým ze dvou jednoduchých důvodů. Režisér nechtěl, aby naturalistická jasně rudá krev odváděla pozornost diváka od psychologické složky hororu v domě Normana Batese. Hitchcock navíc v tomto projektu ušetřil doslova na všem a plánoval na natáčení použít místo krve čokoládový sirup. Barevný film k tomu není vhodný. Ale u nás, víte, i z černé a bílé mi naskakuje husí kůže.
Dr. Strangelove aneb: Jak jsem se naučil přestat se bát a milovat bombu, 1964
Režie: Stanley Kubrick
Hrají: Peter Sellers George C. Scott Sterling Hayden Keenan Wynn
Stanley Kubrick se vyzkoušel v různých žánrech, ale podle mnohých bylo vrcholem jeho práce rozsáhlé filozofické podobenství „2001: Vesmírná odysea“. Rádi bychom vás upozornili na snímek, který se nápadně liší od „The Odyssey“ – výstřední satirické černé komedie s dlouhým názvem. Snímek, přestože se jednalo o soubor fiktivních scén s účastí fiktivních postav, zanechal na diváky nezapomenutelný dojem a mnohé šokoval jaderná konfrontace mezi USA a SSSR v té době byla možná více než kdy jindy. Vezměte si skutečnost, že Ronald Reagan, který se stal prezidentem Spojených států, požadoval, aby byl odveden do tajné válečné místnosti, kde postavy filmu dělají osudová rozhodnutí. I když se ukázalo, že tato tajná místnost je Kubrickův vynález! Bohužel, za padesát let se ručičky na číselníku dějin uzavřely a svět je opět nemocný válkou. Sledovat znovu Dr. Strangelove je nejen příležitostí se zasmát, ale i důvodem k zamyšlení. Znovu.
1966
Režie: Eldar Rjazanov
Hrají: Innokenty Smoktunovsky Oleg Efremov Lyubov Dobrzhanskaya Anatoly Papanov
Sovětská kinematografie má takový seznam velkolepých filmů natočených monochromaticky, že vybrat jeden jediný film je odvaha hraničící se šílenstvím. A přesto jsme riskovali, že budeme klást zvláštní důraz na komedii Eldara Rjazanova „Pozor na auto“. Jako člen našeho top seznamu tento film udivuje nočními scénami a bezchybně natočenými honičkami. No, zapsali jsme ji jako oblíbenou pro její mimořádný herecký soubor – Smoktunovskij, Efremov, Mironov, Papanov, Žženov, Evstigneev, Banionis, Volchek a mnoho dalších oblíbených herců. O filmu s takovým obsazením si v dnešní době můžeme nechat jen zdát. Cesta filmu na plátno trvala dlouhé čtyři roky, vedení Goskina Detočkinovo jednání neschvalovalo a obávalo se, že se diváci po zhlédnutí filmu budou chtít stát stejným „Robinem Hoodsem“ jako skromný pojišťovací agent s davem nemocných příbuzných; po celé zemi.
Noc oživlých mrtvol, 1968
Režie: George A. Romero
Hrají: Duane Jones Judith O’Dea Carl Hardman Marilyn Eastman
Zde je další příklad úspor, které se proměnily v mistrovské dílo. Debutový film George Romera byl na něj zjevně příliš, režisér musel opustit barevný film a herci se mohli rekrutovat pouze z řad umělců místních divadel. Nicméně, každý mrak má stříbrnou linii – není tam žádná barva a nejsou žádné problémy s krví a make-upem. Krev byla opět nahrazena čokoládovým sirupem a jako make-up na filmu byl použit vosk z pohřebního ústavu. Spolu s oblečením z nejbližšího bazaru tvořila čokoláda a vosk výbornou sadu zombie. Nyní jsou chodící mrtví desetník, buď virus, nebo kosmické neštěstí, a v roce 1968 Romero ve své „Noci oživlých mrtvol“ poprvé přinesl na obrazovky skutečnou armádu zombie. Proč potřebujeme barvy, když se diváci v hrůze schovávali za zády sedadel v kině? V roce 2005 byla „Noc“ barevná. Film nebyl zkažený, ale karma pro sebe je dost pravděpodobná.
Schindlerův seznam, 1993
Režie: Steven Spielberg
Hrají: Liam Neeson Ben Kingsley Ralph Fiennes Caroline Goodall
Steven Spielberg je známý svým důkladným přístupem k režijním projektům, bez ohledu na to, jaký film si vezmete, ukazuje se, že režisér na něj kouká pět, deset nebo dokonce patnáct let. „Schindlerův seznam“ má ještě delší osud – pouze Spielbergovi trvala příprava inscenace 11 let a předtím si příběh Židů zachráněných Schindlerem dalších dvacet let hledal cestu do Hollywoodu. Byla nutná pečlivá příprava, aby film dopadl tak, jak ho známe, a nic méně – nejdražší černobílý film, držitel sedmi Oscarů, mistrovské dílo, od kterého začala Spielbergova tvůrčí spolupráce s kameramanem Januszem Kaminskim. Přísně vzato je film uveden v referenčních knihách jako černobílý a barevný. Jak to může být? Jedna ze scén filmu obsahuje černobílé záběry dívky v červeném kabátě. Barva se na pásce objeví za méně než minutu.
Město hříchu, 2005
Režie: Frank Miller Quentin Tarantino Robert Rodriguez
Hrají: Bruce Willis, Mickey Rourke, Clive Owen, Rosario Dawson
„Sin City“ Roberta Rodrigueze je černobílé a jen to předstírá – komiksový film Franka Millera dodává obrazu malou barevnou skvrnu téměř v každém snímku. Zelené oči, šarlatové rty, žlutá pleť, zlaté kadeře – těmito akcenty dosahuje režisér provokatér soustředění publika. Film, koncipovaný jako určitý druh vizuálního experimentu při uvedení ručně kresleného komiksu na velké plátno, by mohl zůstat nepovšimnut, kdyby v něm nefigurovalo tolik populárních herců. Rodriguez přivedl do svých černobílých her, natočených výhradně na chromakey pozadí, řadu umělců, autora původního grafického románu jako spoluscenáristu, a Quentina Tarantina, který režíroval jednu ze sekvencí filmu. Mimořádný snímek, hypertrofovaná sexualita a násilí udělaly své – 150milionový zisk, divácká láska a pokračování, které vyjde v nejbližších dnech.
Umělec, 2011
Režie: Michel Hazanavicius
Hrají: Jean Dujardin Bérénice Bejo John Goodman James Cromwell
Stejně jako hodinová ručička jsme prošli dvanáctistupňovým kruhem a vrátili se do němého černobílého kina. Nyní však ke stylizaci. Ke stylingu, který je zručný a svým způsobem okouzlující. Režisér Michel Hazanavicius dlouho snil o natočení černobílého němého filmu. Ale který investor by riskoval investici do tak podivného úsilí? Aby Michel dokázal vážnost svých lehkomyslných úmyslů, natočil několik komedií, které byly docela úspěšné po celém světě. Nyní si lze jen představit, jak si ti, kteří ve fázi nápadu nevěřili v „Umělce“, rvali vlasy – černobílá romantická komedie o hvězdě němého filmu ztrácející svou bývalou slávu dosáhla skutečného jackpotu: 5 Oscarů a 3 Zlaté glóby. Film navíc z režiséra a herců Jeana Dujardina a Berenice Bejo a s nimi i psa Uggieho udělal světové hvězdy. Vtipné je, že kvůli nesouladu mezi moderními standardy černobílého filmu musel být film natočen barevně a následně převeden na monochromatický. Ach, ředitelé. Stále si pro sebe vymýšlejí bolesti hlavy.