5 kognitivních zkreslení, které zabíjejí odhodlání

9 kognitivních zkreslení, které vám brání dělat dobrá rozhodnutí

Váš mozek je výkonný stroj, který dokáže zpracovávat proudy informací, vytvářet domněnky a vyvozovat závěry. Je také líný, a tak se naučil stavět logické řetězce a pamatovat si je. Někdy je to pohodlné. Není třeba pokaždé znovu přemýšlet o rutinních činnostech. Například jak dýchat nebo pohybovat nohama při chůzi. Mozek tak šetří zdroje, aby se mohl soustředit na důležitější věci.

Když se ale unaví, začne si budovat myšlenkové vzorce. Objevují se tak kognitivní zkreslení, jakési „logické pasti“. Něčím si můžete být naprosto jisti, ale ve skutečnosti se to ukáže jako chyba. Existuje obrovské množství kognitivních zkreslení. Pojďme se zabývat těmi, které se vyskytují nejčastěji a brání vám ve správných rozhodnutích.

1. Konfirmační zkreslení

V ideálním světě lidé uvažují racionálně, logicky a nestranně. Ve skutečnosti je ale vše přesně naopak. Lidská mysl má tendenci přijímat pouze informace, které potvrzují přesvědčení. Navíc dokáže ignorovat skutečná fakta a „upravit“ je tak, aby zapadaly do celkového obrazu světa. Proto je pro vás někdy těžké pochopit a přijmout jiný úhel pohledu. Zvláště pokud je to v rozporu s tím, čemu věříte.

2. Kotevní efekt

Vaše rozhodnutí může být ovlivněno vaším prvním dojmem ze situace. Mozek „lpí“ na přijatých informacích, takže všechna následující fakta týkající se první se zdají méně pravdivá.

Představte si, že přijdete do restaurace, kterou všichni chválí. Zadali jste objednávku a s očekáváním očekáváte, že nyní získáte skutečné potěšení. A pak vám přinesou ochablý salát, přepečený steak a lepkavé těstoviny. Jste zklamaní a rozhodnete se, že na toto místo už nikdy nepůjdete. Možná, že šéfkuchař ten den nebyl v pořádku, nebo vaši objednávku připravil stážista. Příště může být jídlo skutečně chutné, ale nebudete přesvědčeni. Nic tě nedonutí tam jít znovu.

3. Konformní zkreslení

Vaše rozhodnutí jsou ovlivněna nejen vaším vlastním přesvědčením, ale také chováním ostatních. Navíc si pro sebe vybíráte okruh lidí, kteří se drží vašich názorů a přesvědčení, ale ani si to neuvědomujete.

Typický příklad: pracujete-li v IT oblasti, s největší pravděpodobností většina vašich přátel, známých a kolegů jsou také IT pracovníci. A vy všichni jste si tak či onak podobní: nosíte džíny a mikiny, trávíte téměř všechen čas před obrazovkou monitoru a o přestávkách hrajete počítačové hry a jíte pizzu. „No, oni to pořád dělají, takže já taky.“ Souhlaste s tím, že je snazší se rozhodnout na základě již známých zkušeností, než přijít s něčím novým.

4. Předpojatost týkající se přežití

Vzpomeňte si na příběhy Billa Gatese a Marka Zuckerberga, kteří opustili vysokou školu a vybudovali úspěšné podniky. Jsou známé všem. Nikdo ale nemyslí na miliony dalších lidí, kteří také odešli ze školy a nedosáhli úspěchu, neučinili důležitý objev a nijak se neosvědčili. Jde o to, že naše mysl se soustředí a pamatuje si pouze výjimečné, neobvyklé případy a ignoruje vše ostatní.

Proto můžete závidět „synovi přítele mé matky“, který byl studentem C ve škole a nyní vlastní miliony a jezdí v Mercedesu. Zaměřujeme se na to, co vyčnívá, a zapomínáme na běžné případy, které ne vždy mají pozitivní výsledek.

5. Averze ke ztrátě

Lidé raději minimalizují rizika, než aby se zaměřovali na potenciální přínosy. Představte si, že jste si koupili nový smartphone s dobrou slevou a po několika měsících jste se rozhodli jej prodat na Avito. Jakmile zjistíte jeho skutečnou cenu, s největší pravděpodobností se jej pokusíte prodat za více, než za kolik jste ho koupili. Lidé se těžko loučí s věcmi, které mají, ale často na to nemyslí.

Další příklad: slavný hrnkový experiment, který provedli psychologové Kahneman a Tversky. Lidé, kterým byl hrnek nabídnut, byli ochotni za něj zaplatit 3,30 dolaru. A když jim bylo nabídnuto k prodeji, mnozí zvýšili cenu na 7 dolarů.

Když se člověk bojí, že něco ztratí, má větší sklony neriskovat, ale nechat vše tak, jak to je. A nepřemýšlí o potenciálních výhodách, které by na oplátku mohl získat.

6. Iluzorní korelace

Jednoduše řečeno, je to iluze spojení. Jde o to, že lidé mají tendenci přeceňovat význam událostí, které se snadno pamatují. A naopak, nevěnujte pozornost tomu, co je obtížné vybavit v paměti.

Člověk tedy může vidět neexistující vztahy mezi parametry, vlastnostmi nebo jevy. To vede k četným stereotypům, že „všechny blondýnky jsou hloupé a zrzky zrádné“, „Italové jsou vášniví milenci a Němci jsou pedanti“ a tak dále. Ve skutečnosti neexistuje žádná souvislost mezi barvou vlasů a inteligencí nebo národností a charakterem.

7. Hazardní omyl

Často se lidé při rozhodování opírají o své životní zkušenosti. Mysl vnímá události jako propojené a ignoruje skutečnost, že se mohou stát „náhodou“.

Představte si experiment s hodem mincí. Pokud se hlavy zvednou 9krát za sebou, je logické předpokládat, že ocasy se objeví 10. Zdá se, že čím častěji dojde k jedné události, tím větší je šance, že příště se stane opak. Ve skutečnosti to není pravda. Podle teorie pravděpodobnosti je výsledek náhodné události vždy stejný a je 50/50 %. V tomto případě okamžitě upadnete do dvou „pastí“ kognitivního vnímání. Na jednu stranu se snažíte najít řád a vzor ve všem, co řešíte. Na druhou stranu slepě důvěřujete své intuici a ignorujete logiku.

8. Iluze kontroly

Nejistota znervózňuje lidi. Člověk chce mít jistotu, že může situaci ovládat. Lidé si proto často nevědomě přisuzují roli „subjektu“, i když v tomto případě vlastně neexistují. Například, když se někdo z vašich blízkých dostane do problémů, řeknete: „Kdybych jen já. tohle by se nestalo.“ Ale ve většině případů nemůžete situaci ovlivnit.

Ukázkovým příkladem iluze kontroly je hraní v loterii. Když hráč nezávisle vybere „šťastná“ čísla, přijde s vlastním vzorcem, který mu pomůže vyhrát. Zdá se, že výsledek ovlivňujete sami. Teorii pravděpodobnosti je to ve skutečnosti jedno;

9. Zkreslení slepého úhlu

Nyní víte o osmi kognitivních distorzích a naivně předpokládáte, že jste se jim naučili vyhýbat. Bohužel, právě jste se setkali s dalším zkreslením. Slepá skvrna je mylná představa, kvůli které si člověk myslí, že není tak náchylný ke kognitivním předsudkům jako ostatní.

Jednoduše řečeno, pokud si myslíte, že dokážete myslet logičtěji než většina ostatních lidí, pak jste s největší pravděpodobností pod vlivem jiného zkreslení.

Jak se vyhnout pádu do pasti zkreslení

Všechny kognitivní pasti mají jedno společné – neochota přemýšlet o svých činech, ohlížet se zpět a hodnotit celkový obraz. Pokud ale zavřete oči před zjevnými fakty, je nepravděpodobné, že učiněné rozhodnutí bude správné.

V tomto případě stojí za to položit si několik otázek a upřímně si na ně odpovědět:

• Proč věříte, že se věci mají takto?
• Existují nějaké argumenty, které váš názor vyvracejí? Jak odpovídají realitě?
• Kdo nebo co ovlivnilo vaši volbu?
• Sleduješ skupinu, protože věří stejným věcem jako ty?
• Co ztratíte, když uděláte toto a ne jinak? A co tím získáte?
• Jsou vaše akce skutečně podle vašeho plánu?

Na jedné straně jsou „myšlenkové vzorce“ užitečná věc. Pomáhají člověku neztrácet čas a mozkové zdroje na zpracování nepotřebných informací. Ale na druhou stranu mohou vést do slepé uličky. Nebuďte proto líní neustále kontrolovat a analyzovat informace. Žít „automaticky“ je nepochybně snazší, ale povědomí poskytuje více výhod.

Přečtěte si také:

• Odkud pochází pocit nespokojenosti a co s tím dělat?
• Jak zjistit, zda máte syndrom hlavního hrdiny
• Jak pochopit, že jste epizodický egocentrik
• Jak váš typ osobnosti ovlivňuje vaše zdraví