VIDEO: Učíme se od hráčů, jak přistupovat k životu a překonávat životní těžkosti
Pamatuji si, že jsme v dětství hodně hráli, ale většinou na ulici a ne s konzolemi a počítači, ale s kozáky-loupežníky, hady, fotbalem a tak. Ale s příchodem kamarádovy konzole se svět otočil vzhůru nohama. (toto byl rok 1997) Tyto první hry s tanky a Mario mě uchvátily. Pamatuji si, jak jsem snil, že mi koupí konzoli, a jak na ní hraji, jak chci. Tohle byl sen. Ale splnil se až příliš pozdě v roce 2002, když mi už bylo 12, ve 14 letech jsem měl Segu a moc se mi to líbilo, ten samý rok jsem hrál PlayStation a bylo to úžasné.. .
Obecně, když vzpomínám na ty časy, cítím nostalgii, protože teď je velmi těžké znovu cítit stejnou bezstarostnost a vzrušení ze hry.
Každým rokem začínáte hry stále více považovat za prázdnou zábavu a nebýt kanálu Perpetuumworld, možná bych toto podnikání opustil úplně, ačkoliv jsem zkušený hráč a hry opravdu miluji. Takže odbočuji. Pojďme ke komplikacím.
Když jste školák ve věku 10-12 let, je tu jen jeden problém – rodiče. Vždycky tě nenechají hrát tak dlouho, dokud to ani nevíš. Myslím, že rodiče mají pravdu. V tomto věku můžete hrát hry ne déle než 2-3 hodiny. Znám příklad od kamarádky ml. můj bratr onemocněl z hraní s duševní poruchou. Musel jsem mu zabránit, aby si vůbec hrál – teď je to normální dítě.
Když jste teenager ve věku 14-17 let, hry jsou stále ve velkém množství nebezpečné a kromě rodičů se problémem stává i problém dospívání, kdy hry tvoří koncept světa a vztahů. Sledovat, jak se dospívající hráč se stará o dívku, někdy se můžete jen válet smíchy.
Když už jsi dospělý a máš přítelkyni, úplně ti nahrazuje rodiče a vyžaduje si pozornost a hry na ni jsou předmětem žárlivosti. I když některým holkám samotným hraní nevadí 🙂
Pokud se hráč ožení, tak často končí herní život a začíná herně-vojenský. Děti, problémy, peníze a tak dále, prostě nedají nejen čas, ale ani potěšení ze hry, které bylo před.
Takhle se ukazuje, že život hráče je plný problémů. Ale možná je to tak k lepšímu. Přece jen, když je něčeho hodně a je to neomezené, nudí se to. A dospělý Hráči mají vyšší prioritu být se svou rodinou a ne s virtuálním světem.
PS Osobní názor.
Na ty, kteří cítí nostalgii, čekám na kanálu Perpetuum Mobile Games 🙂
V příštím příspěvku vám řeknu, jak tyto problémy obejít 🙂