Víte, proč psi nemají rádi kočky?

Mohou za to kočky? Proč psi nemají rádi kočky a jak je spřátelit?

„Jako kočka a pes“ = špatný vztah mezi někým. Proč mezi sebou přátelští a veselí psi a klidné líné kočky vedou staletí trvající válku? Důvodů je mnoho a zkusme porozumět hlavním důvodům a tomu, jak se spřátelit mezi kočkou a psem.

Smečka versus samotář

Každý ví, že psi jsou smečková zvířata. Neustálý život ve skupině znamená neustálou připravenost ke komunikaci. A nemluvíme jen o smečkách toulavých psů – lidští majitelé pro domácího psa jsou také smečkou s vlastní hierarchií.

Kočka, jak také každý ví, žije sama, bez ohledu na její velikost. Existují samozřejmě výjimky, jako jsou lví pýchy, ale jsou to jen výjimky.

A pak pes, který se věnuje své práci, uvidí kočku. co je třeba udělat? Je to tak – pojďte blíž, abyste se poznali. Co v této situaci udělá naprostá většina koček? Je to tak – sprintuje k nejbližšímu stromu nebo díře v plotě. Pohled na něco, co utíká, okamžitě vyvede psí mozek ze zvláštního režimu „hej, co to je?“. v lovu „uteče? dohnat!“ Tisíc let staré instinkty vás okamžitě nutí vidět kočku jako kořist. A i dobromyslný pes v běžném životě je okamžitě připraven projevit spící vlčí geny.

A tady nezáleží na tom, zda je to kočka, mutalisk nebo chupacabra – musíte to dohnat a kousnout. Obecně platí, že kočka dělá přesně to samé. Rozdíl je v tom dospělý Kočka zpočátku nebude mít zájem přiblížit se k psovi, aby se seznámila. A pes nemá chuť mučit žádného živého tvora jen tak pro zábavu.

Zde je vhodné připomenout, že mladé a nebojácné kotě může chtít poznat psa. A pak záleží. Pokud kotě přežije, pak ho tato lekce pravděpodobně příště přiměje utéct.

Co když je to naopak, když se štěně rozhodne potkat kočku? Obvykle jsou dvě možnosti:

1. Kočka zase utíká. pak se od štěněcího věku stává kočka v psích očích tím, kdo utíká, tedy obětí.
2. pokud životem ošlehaná pouliční kočka nechá štěně přiblížit se k sobě, vše skončí tím, že štěně poprvé ochutná kočičí drápky. Ze štěněte vyroste pes, který se od dětství naučil, že kočka je nepřítel.

„No, tak jsem, co můžu dělat?“

Za připomenutí také stojí, že existují psí plemena se zvýšenou agresivitou. A nemusíte být kočka, aby vás takový bojový pes kousl, když vás potká někde na venkovské uličce.

Stejně jako existují plemena loveckých psů, která prostě potřebují za někým běžet, je pro ně kořistí každé pohybující se zvíře.

„Překračuješ čáru!“

Bez ohledu na to, jak odlišná jsou obě tato zvířata, mají společnou vlastnost – ochranu svého území. Pokud se někdo zatoulá na dvůr, bude pro psa především považován za vetřelce, ať už je to kočka nebo bohužel kuře, které přeletělo plot od sousedů.

Kočka opravdu oceňuje svůj osobní prostor. A pokud před psem vůbec neutekl, pak po narušení těchto hranic bude připraven přejet drápy přes nos i mnohem většímu psovi, i když to pro něj bude první a poslední rána.

V druhém případě pes dostane další lekci, že kočka je nepřítel. Kočky však dobře vědí, že je lepší se do psího teritoria nemíchat a na dvůr, kde pes žije, se může zatoulat jen nějaká velmi arogantní, hloupá, hladová nebo mladá kočka. Většina koček se prostě pokusí zůstat někde, kam pes nedosáhne.

„Promiň, špatně jsme si rozuměli. „

Kdo tam je, Bulhaři přikyvují, když chtějí říct „ne“, a kroutí hlavou, když myslí „ano“? Je snadné jim v tomto případě porozumět?

Kočky a psi mají stejný příběh. Kočka i pes posuzují záměry svého protějšku podle řeči těla. A tady je problém: u psů a koček je to úplně jiné.

Jak dá pes najevo, že má dobrou náladu? Jak řekne „hej, jdu v míru, buďme přátelé!“? Je pochopitelné, že často vrtí ocasem ze strany na stranu. Jak kočka řekne majiteli: „Přestaň mě tankovat petrolejem, neškrábej mě na břiše, teď to dostaneš!“? Oh, opravdu. často vrtí ocasem ze strany na stranu.

Co když malý pes, vyděšený kočičím syčením, se strachem přitiskne uši k hlavě? Pro kočku to bude známé gesto připravenosti k útoku.

Ve výsledku to vypadá, jako by k prvnímu kontaktu s lidmi přišlo něco, co má vlasy na hlavě a divoký řev. Pro astronauta by to bylo jasné znamení ohrožení, ale pro obyvatele Omicron Perseus 8 by to byl projev největší pokorné úcty a přátelskosti.

Neochota a neschopnost podívat se na to, co se děje očima někoho jiného, ​​touha měřit svět kolem jen svým obvyklým metrem, však prolila hodně lidské, a nejen kočičí krve.

„To je chemie, zlato!“ Pochybný.

Na internetu jsou informace, že britští vědci (bez specifikace, ovšem na úrovni „proslulých psích expertů“ ze známé reklamy na krmivo) Zjistili, že kočky jsou schopny vylučovat nějaký druh feromonu, který na psy působí dráždivě.

Tuto pochybnou informaci, že si za to mohou samy kočky, mohou snadno vyvrátit ti, se kterými žijí psi i kočky. Ano, vlastně jsem nikdy neviděl psa bez důvodu nějak zuřil a projevil agresi vůči kočce.

Všechny důvody jsou skutečné, a ne „Jsem pastevecký pes, nechám tě pást?“ útoky se obvykle scvrkají na skutečnost, že kočka strčila hlavu do psí misky nebo že ho hladí a ne ji: je rudá a extrémně žárlivá.

Nikdy jsem neviděl psa náhle a bez důvodu zapnul berserk mód.

Jak se spřátelit mezi psem a kočkou?

S velkou pravděpodobností má však každý ze čtenářů známé, v jejichž rodině obě čtyřnohá zvířátka klidně koexistují. Jak se spřátelit mezi kočkou a psem?

Ideální, pokud seznamujete štěně s dospělou kočkou. Zpočátku štěně pouze přátelská a zpočátku velikostně srovnatelná s kočkou (neberu v úvahu příklady plemen všemožných vzorových psů, které ani v plné dospělosti nejsou děsivé ani pro potkana).

Kočku tedy zpočátku vzhled štěněte v rodině překvapí, ale postupně si na sebe zvyknou. Možnost štěněte a kotěte je však také dobrá. Společné hry rychle sblíží dvě zvířata.

Na fotografii níže moje kočka poprvé viděla štěně Shortbread. A to byl právě ten případ, kdy se jim podařilo seznámit se rychle a jen za cenu odřených kočičích nervů a vousů. Není to tak, že by nyní žili v dokonalé harmonii a navzájem se olizovali, ale koexistují docela mírumilovně.

Jiná situace je mnohem složitější, když se kotě přivede do domu, kde je již dospělý pes. Zde se objeví jak žárlivost, tak touha tuto maličkost jednoduše řídit. A pro tuto maličkost bude stačit jen jedno sousto, připomenu.

Přesně to se stalo asi před 3 lety, když se kočka z výše uvedené fotografie uprostřed noci objevila na verandě s toulavým kotětem.

Výsledkem bylo, že asi měsíc bydlel v samostatné místnosti. Jeho seznámení s malým pejskem bylo odměřené a pod dohledem majitelů. A nic, teď spolu vycházejí docela dobře.

Neměli byste vystrkovat čumák psa do kotěte a říkat „přátelství je zázrak, teď bude žít s námi, pojďme se seznámit!“

Abychom uhasili žárlivost, stojí za to ukázat psovi, že je stále milován. Ještě jednou ji pohladit, hrát si, chodit s ní.

Další důležitý bod. Pokud jde o potravu, dokáže vyvolat hádky i mezi zvířaty, která spolu vycházejí celkem mírumilovně. Miska je posvátná. Proto je moudré mít misky na jídlo na různých místech. A pak se v domě skutečně objeví zázrak – přátelství psa a kočky.

Jak je z většiny fotek patrné, mám doma psa i kočky. A vycházejí spolu docela mírumilovně. Podařilo se nám spřátelit dospělou kočku a štěně a kotě s dospělým psem.

Máte nějaký zajímavý příběh o společném životě různých čtyřnohých zvířat? Pokud ano, podělte se o to v komentářích.

A obecně, kdo má podle vás za tento svátek větší vinu, psi nebo kočky?