Obsah
Velké vlákno o Černobylu: o pravidlech vstupu, zajímavých lokalitách a radiaci
Velké vlákno o Černobylu: o pravidlech vstupu, zajímavých lokalitách a radiaci
Často se mě ptají na úroveň radiace v Černobylu. V dnešním příspěvku budu hovořit o skutečných úrovních radiace v moderní uzavřené zóně Černobylu. Budeme cestovat do všech hlavních míst v zóně a všude měřit úrovně radiace. Dá se tam bez obav cestovat? Ohledně radiační bezpečnosti řeknu toto – na krátkou cestu je pozadí prakticky bezpečné, ale je zde možnost vdechnutí mikroskopické radioaktivní částice během cesty. Tato pravděpodobnost je prakticky nulová, ale míru rizika konkrétní akce si určuje každý sám.
Moje počítadlo se zobrazuje v mikrosievertech, ale ze zvyku a pro usnadnění počítání budu počítat v mikro-roentgenech – když čárku upustíte, čísla jsou téměř stejná.
Pro kalibraci: normální přirozené radiační pozadí ve vašem městě je v rozmezí 10-20 mikroroentgenů/hodinu. To znamená, že při setrvání v tomto pozadí po dobu 1 hodiny dostanete dávku záření 10 nebo 20 mikrorenten. 1 mikroroentgen je jedna miliontina rentgenu. Úrovně záření, které je nebezpečné pro zdraví, se měří v miliroentgenech (tisícinách rentgenu) a v rentgenech. Jednorázová dávka 10-20 rentgenů rozhodně neprojde bez zdravotních následků, dávka 150 rentgenů způsobuje nemoc z ozáření a dávka 400 rentgenů je smrtelná.
Pozadí ve městě Pripjať 26. dubna 1986 bylo 1 rentgen (jeden milion mikroroentgenů) za hodinu, radiace kolem zničeného čtvrtého energetického bloku dosahovala 50-100 rentgenů za hodinu a úrovně kolem kolapsu hořícího reaktoru dosahovaly 10.000 XNUMX rentgenů. a vyšší.
02. Měření v Kyjevě, centrum města blízko nádraží. 16 mikronů/hod. Černý dozimetr byl právě zapnutý, takže stále ukazuje „nulu“.
03. Vstup do třicetikilometrové uzavřené zóny. 12 mikroroentgenů/hod, ještě nižší než v Kyjevě. S tímto kontrolním bodem je spojena jedna vtipná novinářská historka ze série „radiofobie“. Jednou na kontrolním stanovišti došlo k určitému zpoždění v průjezdu autobusů, z nichž jeden stál před závorou kontrolní stanoviště a druhý již za ní, tzn. Formálně už byl na území ChEZ. Novináři později napsali, že ti, kteří stáli za bariérou, dostali během půlhodinového zpoždění „monstrózní dávky přeexponování“.)
04. Vjezd do Černobylu, město se nachází ve třicetikilometrové zóně. 16 mikronů/hod v blízkosti vstupní stély. Obecně je moderní Černobyl velmi čisté město podle standardů uzavřené zóny.
05. Památník hasičů poblíž hasičské stanice města Černobyl. 18 mikronů/hod.
06. Výstava zařízení pro likvidátory. Pět metrů od kbelíku jednoho z přístrojů ukazuje dozimetr mírný přebytek pozadí, není třeba se přibližovat.
07. Okraj zasypané vesnice Kopachi, to už je deset kilometrů. Pozadí – asi 200-300 mikroroentgenů/hod.
08. Uvnitř mateřské školy v Kopachi. Pozadí je o něco vyšší než normálně.
10. Okapové žlaby zahrady – ze střechy tu tekly nejrůznější nechutnosti. 3000 mikronů za hodinu. Právě tady, pod tímto stromem, někde v zemi leží transuranové prvky z reaktoru nebo radioaktivní částice grafitového zdiva.
Při pohledu dopředu řeknu, že jde o největší pozadí, které jsme byli schopni během cesty vytvořit.
11. Černobylská jaderná elektrárna, pohled na „Třetí etapu“. 89 mikronů/hodinu na silnici; na trávě u silnice je znatelně vyšší.
12. Most chladícího jezírka (stejného, ve kterém žijí obří sumci). Téměř normální. Za mnou, sto metrů dál, jsou budovy jaderné elektrárny Černobyl. Všechna místa v okolí byla na konci osmdesátých let velmi dobře oceněna.
13. Vyhlídková plošina jaderné elektrárny Černobyl. Pozadí je cca 300-400 mikroroentgenů/hod, vítr fouká směrem ke stanici. Pokud proudy vzduchu přicházejí ze strany sarkofágu, může zde být pozadí až 600-800 mikroroentgenů/hod.
14. Stella “Pripyat” poblíž města. 110 mikroroentgenů/hod, krajnice v těchto místech jsou velmi, velmi špinavé, v těchto místech byl kdysi nechvalně známý „Red Forest“. Pokud jste v Pripjati, je lepší nefotit poblíž stély. A nepřibližujte se k autům Avtodroma v zábavním parku.
15. Pohled na obchod Rainbow v Pripjati. Pozadí je v pořádku.
16. Centrem Pripjati jsou šípky na náměstí, které byly kdysi růžemi. Pozadí 129. Téměř celá oblast „září“ přibližně 150 mikroroentgeny/hod.
17. Pojďme do zábavního parku.
18. Jehličnaté stromy v parku (mimochodem jehličí je nezvykle obrovské). Existuje asi stovka pozadí.
19. Opouštíme Pripjať, míjíme tzv. „Western Trail“. Pozadí vyskočí na 700-800 mikroroentgenů/hodinu na několik minut, poté klesne na normální hodnoty.
20. Antény zařízení Černobyl-2. Pozadí je téměř normální.
21. Jen pro zajímavost jsem dozimetr nasadil na jednu z hub, které rostou v nížině poblíž. Do nížiny tečou splašky, je tu hodně mechu a houby by měly vydávat slušný hluk. A určitě – tato russula „svítí“ asi sto, pravděpodobně je to cesium-137 a stroncium-90. Pokud jeden sníte, radionuklidy mohou zůstat v těle a způsobit velmi vážné problémy za několik let. Proto obecně nedoporučuji sbírat houby v Bělorusku a severních částech Ukrajiny – vysávají všechnu špínu jako houba. Zejména hřiby mechové, kloboučky šafránové, polské hřiby a hřiby. Nejradioaktivnější odpad.
22. Po mých objevech celá skupina přestala fotit XNUMXmetrové antény a putovala s dávkovacími metry na měření hub 🙂
23. Jídelna v Černobylu. Pozadí je v pořádku.
24. Opouštíme vyloučenou zónu. Na dozimetru kontroluji nastřádanou dávku za den – 0,002 milisievertů, což přibližně odpovídá denní dávce v Minsku nebo Kyjevě.
No co říkáte, je to v Černobylu hodně děsivé?
PS V černobylské zóně jsou samozřejmě velmi „špinavá“ místa. Jedná se o různá pohřebiště, kam byla odvezena nařezaná zemina a další radioaktivní odpad (jsou roztroušeny po celé zóně), radioaktivní „severní“ a „západní“ stopy, hřbitovy likvidačních zařízení a samozřejmě samotný areál sarkofágu, uvnitř z nichž je stále zachováno pozadí několika rentgenových paprsků. Při běžné exkurzi na taková místa vás ale nikdo nevezme ani nepustí dovnitř, i kdybyste moc chtěli.
Pod štítkem „průmyslová turistika“ se skrývá mnohem, mnohem více zajímavých věcí.
Líbil se vám příspěvek? Řekněte nám o tom kliknutím na tlačítko níže: