7 „špatných“ charakterových rysů, se kterými nemusíte bojovat

7 „špatných“ charakterových rysů, se kterými nemusíte bojovat

• Koupit a stáhnout
• Získejte předplatné

Anotace

• Ke stažení na litry

Tyto vlastnosti mohou ztěžovat život ostatním, ale rozhodně zlepší ten váš. Připojte se k chatu Lifehacker Podcasts a chatujte! Zde je odkaz – https://t.me/lifehacker_podcast

V naší elektronické knihovně si můžete do telefonu, Androidu, iPhonu, iPadu stáhnout knihu „7 „špatných“ charakterových vlastností, se kterými nemusíte bojovat“ od autora Lifehacker ve formátu epub, fb2, rtf, mobi, pdf , a také číst online a bez registrace. Níže můžete zanechat recenzi na knihu, kterou jste četli nebo která vás zajímá.

Despicable Me: 8 „špatných“ charakterových rysů, se kterými byste opravdu neměli bojovat

Přijmout sám sebe „jaký je“ je pro mnohé nedosažitelný cíl. Říká se nám, že se musíme zlepšit, zbavit se nedostatků nebo je alespoň skrýt. V knize „Recept na štěstí: Přijměte se třikrát denně“ Ekaterina Sigitova, psychoterapeutka s nevyléčitelnou kožní chorobou – ichtyózou, vypráví, jak se naučit milovat se s jakýmikoli vlastnostmi a problémy. Zveřejňujeme úryvek o tom, proč se válka proti „špatným“ charakterovým rysům často ukazuje jako zbytečná a destruktivní.

Validace hraje důležitou roli při přijímání vaší postavy. To je potvrzením souladu určité volby nebo emoce se skutečným chodem věcí. Validace neznamená souhlas, souhlas nebo jakýkoli druh shovívavosti. Znamená to v podstatě jediné: Přiznávám, že jste k tomu měli dobré důvody a jinak to nešlo. Zde je návod, jak to může fungovat s vašimi „špatnými“ vlastnostmi.

1. Přecitlivělost nervového systému

Je v pořádku být přehnaně citlivý. Žijeme ve světě s obrovským množstvím signálů, podnětů a blikajících upozornění. Jsme nuceni strávit množství komunikační a smyslové zátěže, kterou naši předkové nezažili za celý svůj život. Není divu, že někteří lidé s malými prostředky si vyvinou jakousi vnitřní obranu. Jejich nervový systém rychle začne signalizovat přetížení. A tato přetížení samotná – emoční, nervová a smyslová – se obecně hromadí rychleji než u mnoha jiných. Bohužel to přináší „nositelům“ tak citlivého nervového systému spoustu problémů. Je pravidlem, že je pro ně nemožné radikálně změnit svůj vnitřní zdroj („stát se velkým“ – bohužel, nebude to fungovat), i když jej mohou postupně trochu zvýšit. Nejlepším řešením je samozřejmě přijmout tuto vlastnost v sobě a naučit se dobře slyšet tyto signály přetížení, stejně jako pečlivě vybírat své prostředí a měřit věci podle svých sil.

2. Deprese

Je normální být v depresi. V poslední době bylo publikováno mnoho výzkumů na téma výskytu deprese a depresivního charakteru. Existují různé teorie, ale většina vědců se shoduje na jednom: nikdy se nestane, že by se objevil jeden jediný důvod a po něm se všechno pokazilo. Ne, je to složitější. Lidé se rodí se sklonem k depresím, lidé se deprimují díky zážitkům a výchově v rodině, lidé přebírají vzory svých blízkých, lidé prostě mohou mít takový charakter. Ten je mimochodem pro ostatní vcelku neškodný a největší problémy přináší hlavně svému nositeli. Zde se dá změnit jen málo: jsou to jako „výchozí nastavení“, ke kterým se člověk nedobrovolně vrátí při jakékoli větší změně. Ano, je to těžké. Ano, je to těžké. Ano, můžete si trochu zlepšit kvalitu života – pomocí psychoterapie nebo různých praktik souvisejících s hledáním skrytých energetických zásob v sobě. Přijetí tohoto osobnostního rysu vám pomůže neplýtvat část této energie na konflikt se sebou samým, což může být velmi cenné. V případě deprese záleží na každém kousku síly.

3. Komplexní charakter

Je normální mít těžkou postavu. Obvykle se tím myslí postava, která je těžká nejen pro samotného člověka, ale i pro jeho okolí. Lidé do svého komplexního charakteru zpravidla zahrnují zranitelnost a nedůtklivost, závist, mrzutost, panovačnost, chamtivost, konfliktnost, hašteřivost atd. Podle mých zkušeností (nemám ověřeno, zda je to potvrzeno výzkumem) ti, kteří měli hodně projít. A který z nějakého důvodu nedokázal tuto nelehkou zkušenost zpracovat a strávit, tak se usadil jako kámen na krku a na celé osobnosti. Čím dříve se události, které bylo třeba strávit, staly, tím více energie vzaly a tím vyšší byla pravděpodobnost, že se u nich vyvine „obtížná“ postava. V psychoterapii je sice trochu napraven, ale stát se úplně jiným člověkem i s pomocí odborníka stále není jednoduché. Pomoci tedy může přijetí – odstranit alespoň jednu z obtíží, vnitřní protest proti sobě samému.

4. Touha po pozornosti

Je normální chtít pozornost. Potřeba pozornosti je charakteristická pro lidi, kterým se jí v určité fázi života (hlavně v dětství) nedostávalo tolik, kolik potřebovali, a tato zkušenost jim utkvěla a zafixovala se jako jejich hlavní způsob chování. Zřejmě by se jinak nedalo přežít. Něčí touha po pozornosti bývá ostatním lidem velmi obtěžující. Existuje teorie, že dráždí pouze ty, kterým by nevadilo dostat víc, ale z nějakého důvodu si to nemohou dovolit přímo tvrdit nebo se otevřeně snažit přitahovat názory jiných lidí. Ale to není tak důležité, důležitější je něco jiného: ti, které otravuje cizí žízeň, to často prezentují jako něco hanebného. Ale není se za co stydět. Jedná se o stejný, rovnocenný rys osobnosti jako všechny ostatní, založený na konkrétní emocionální zkušenosti a způsobech, jak se tomu v budoucnu vyhnout.

5. Agresivita, podrážděnost, horká nálada

Být agresivní a vznětlivý je normální. To je charakteristické pro všechny živé bytosti a je nezbytné pro mnoho věcí, zejména pro dostatečnou ochranu. Když lidé mluví o agresivitě jako o osobnostním rysu, obvykle mají na mysli, že je všeho příliš: člověk je příliš defenzivní nebo útočí, nebo špatně ovládá impulzy atd. Geneticky podmíněná vysoká agresivita je vzácná. Mnohem častěji se tak chovají lidé, kteří buď měli podobný vzor velmi, velmi blízko v rodině, nebo (nebo v kombinaci) na ně kdysi působil neadekvátní hněv, tedy byli obětí násilí. Pokud dojde k prožitku psychického traumatu spojeného s násilím a tato rána nebyla zahojena (v naší kultuře to bohužel není neobvyklá situace), pak je pravděpodobnost zvýšené agresivity v chování a struktuře osobnosti oběti velmi vysoká. vysoký. Netvor může porazit pouze monstrum, takže takové monstrum roste uvnitř většiny obětí násilí (bohužel ne vždy se mu podaří porazit vnější zlo. ). Samozřejmě pak toto monstrum nikam nechodí, vyskakuje sem a tam, bez velké konzultace s „majitelem“. Přijetí vám kupodivu pomáhá lépe se vyrovnat s vašimi vznětlivými výbuchy, protože síly, které byly dříve vynaloženy na pokusy o odmítnutí, jsou uvolněny.

6. Necitlivost k lidem / přehnaná empatie

Je normální být přecitlivělý, stejně jako necitlivý. Začněme tím, že stále neexistuje žádný standard citlivosti a empatie, a to i přes rozšířené používání dotazníků, které toto měří, v nichž je dáno určité „normální“ rozmezí. Ne. Vše je o přizpůsobení se prostředí: pokud jste vy a vaši blízcí celkově spokojeni se svou schopností empatie, pak je vše v pořádku, bez ohledu na to, jaké skóre získáte. Ale v moderní společnosti, ve které je na jedné straně módní a prestižní mít vysokou emoční inteligenci a na druhé straně každý druhý dává na odiv svou podobnost s lidmi s Aspergerovým syndromem, protože prošel určitým testem, přirozeně, oba necitliví. lidé a citliví mají mnoho problémů. Obvykle obojí pochází z raného dětství, ze zkušenosti blízké emocionální podpory dítěte ze strany pozorného dospělého. Pokud něco v tomto doprovázení do 2-3 let nebylo v pořádku, pak to může mít velký dopad na schopnost cítit druhé lidi, a to jak v pozitivním, tak v negativním směru. Vědci zjistili, že přehnanou empatii nelze snížit vůbec, ale nedostatečnou lze mírně zvýšit, pokud se ovšem nejedná o geneticky zděděnou věc (i to se stává). A samozřejmě výzkumy ukazují, že přijetí sebe takového, jaký jste, pomáhá v obou případech.