Obsah
- 1 5 frází, které pomohou podpořit blízké v těžkých časech
- 2 „Jsem nablízku“: 7 doporučení, jak podpořit člověka v smutku
- 3 co nedělat?
- 4 Co musíme udělat jako první?
- 5 Zhodnoťte své silné stránky
- 6 Zeptejte se, jak můžete pomoci
- 7 Postarejte se o základní lidské potřeby
- 8 Zůstaň v klidu
- 9 Buďte připraveni na:
- 10 Přijměte osobu nyní takovou, jaká je.
- 11 Co víc lze říci?
5 frází, které pomohou podpořit blízké v těžkých časech
„Jsem nablízku“: 7 doporučení, jak podpořit člověka v smutku
Studie provedená v Číně ukazuje, že většina lidí, kteří jsou v obtížné situaci nebo trpí depresemi, se obrací s žádostí o podporu na přátele (78,7 %) a rodinu (75,6 %). Ne vždy ale rodina a přátelé vědí, jak milovanou osobu správně podpořit. Stále dokola děláme stejné chyby, které člověku v nesnázích nejen nepomohou, ale mohou i ublížit.
O tom, jak a jak nepodporovat člověka prožívajícího smutek, mluví psycholožka Anita Vayakanti na svém blogu na Instagramu.
co nedělat?
- není třeba mluvit o sobě (jako bych to udělal já nebo o svém smutku atd.);
- není třeba dávat rady, pokud o to nikdo nepožádá;
- není třeba říkat: „nebreč, dej se dohromady“, „být tebou, tak bych. “, „mohlo by být hůř“, „čas léčí“, „dej se dohromady“ atd. .
„Nevíme, jak se člověk cítí, i když jsme sami někdy prošli něčím podobným. Proč? Protože každý je jiný a jejich reakce a pocity se také liší.
Nemáme ponětí, co cítí, můžeme hádat nebo hádat, ale nemůžeme s jistotou říci: „Chápu, jak se teď cítíte.“
Sdílet pocity neznamená „rozumět jim a žít je“. To znamená ukázat člověku, že ve svých zkušenostech není sám. Ne ve smyslu: „tímto si prochází každý“, ale ve smyslu: „Jsem tady, nejsi sám“.
Přítomnost „Jsem nablízku“ není ani o slovech podpory, ale o skutečném kontaktu a fyzické (nebo online, jen v kontaktu) přítomnosti.
Můžete říct: „Nevím, co říct. Ale jsem s tebou.“ Pokud řekli: „Jsem s tebou“, buď s touto osobou (co nejvíce),“ píše odborník (dále je zachován pravopis a interpunkce autora – pozn. red.)
Co musíme udělat jako první?
Zhodnoťte své silné stránky
„Mnoho z nás je právě teď ve stresu. Každý má svou vlastní úroveň stresu, to teď nebudu vysvětlovat, ale faktem zůstává: v poslední době bylo naše tělo mobilizováno více než kdy jindy.
Uvolňuje se obrovské množství hormonů, orgány, které tyto hormony produkují, pracují na doraz a jiným může chybět energie. A jedna věc by byla, kdyby to trvalo pár dní a tělo by se pak zklidnilo a adaptovalo na novou realitu.
Ale zatím je to velmi obtížné, téměř nemožné. Mnozí proto přešli do třetí fáze života se stresem – distres (chronický stres), který naopak ovlivňuje fyzické zdraví. Migrény, akutní respirační virové infekce, nevolnost a tak dále — to jsou první známky toho, že vaše tělo již bylo poškozeno,“ píše specialista.
Před pomocí buďte proto aktivní, sympatičtí a racionální – psycholog radí postarat se o sebe.
„Nyní komunikuji s těmi, kteří jsou nyní v bezpečí.“ Všichni musíme zhodnotit své síly.
Je lepší pomoci jednou nebo v jedné oblasti, než se někde šířit nebo dokonce předstírat sympatie, protože na to nemáte sílu. Psycholog se může například zaměřit na psychologickou pomoc druhým a podobně.
Zeptejte se, jak můžete pomoci
Zeptejte se této osoby: „Jak vás mohu nyní podpořit?“ Neváhejte se zeptat. Každý z nás prožívá smutek a stres jinak.
Někteří lidé chtějí mluvit a vypustit páru, jiní potřebují pomoc s konkrétními akcemi. Někdo má v hlavě nepořádek a spoustu otázek, na které neumí odpovědět. A někdo chce zůstat v tichu.
Proto nejlepší způsob, jak pochopit, co člověk potřebuje, je zeptat se. Pokud dostanete tvrdé odmítnutí, neberte si to osobně.
To je známka toho, že je to pro člověka neuvěřitelně těžké a je potřeba mu dát čas na vydýchání (bez slov o „čas léčí“ atd.).
Postarejte se o základní lidské potřeby
„Teď ani nemluvím o nejzákladnější potřebě: potřebě bezpečí, ale spíše o jídle, spánku, vodě.
Zeptejte se osoby, kdy naposledy spal, jedl, pil atd. Na základě jeho odpovědí vymyslete akce, které mohou pomoci tyto potřeby uspokojit,“ radí odborník.
Zůstaň v klidu
„Vy, jako podpůrná osoba, musíte být klidní (ne lhostejní, ale klidní). Calm je stabilní, stabilní, bezpečný.
Mít nablízku (nebo jednoduše v kontaktu) stabilního člověka, který nepropadá těžkým úzkostem a panice, je jaksi uklidňující. Bez znehodnocování citů, s empatií a soucitem,“ píše psycholožka.
Buďte připraveni na:
- Bude třeba hodně mluvit;
- Bude třeba hodně mlčet;
- Budete muset hodně poslouchat.
„To vše znamená, že jsme jiní a každý potřebuje svou vlastní podporu.“ Vaším úkolem je být u toho a dát, co potřebuje,“ vysvětluje specialista.
Přijměte osobu nyní takovou, jaká je.
„Bez úsudku nebo moralizování ze série: „proč se mnou tak mluvíš nebo tak reaguješ atd.“
V takových situacích nedochází k chybným reakcím, zvláště pokud mluvíme o smutku (mluvíme nejen o smrti, ale i o ztrátě plánů do budoucna, domova atd.).
Jakákoli emoce, kterou člověk prožívá, je normální. Vaším úkolem je přijmout a možná někde uvažovat o osobě: „Také jsem zraněný/bojím se/smutný/zlobím se, když o tom mluvíš/když to vidím/slyším/čtu.“
Ukažte osobě, že pláč je v pořádku. Mnoho lidí nyní city blokuje a ty se hromadí a pak mohou udeřit trojnásobnou silou,“ píše psycholožka.
Co víc lze říci?
Kromě konkrétních akcí, kterými můžete pomoci osobě v obtížné situaci, můžete říci následující:
- „Jsem s tebou, jsem blízko.“
- „Jsem vždy připraven tě vyslechnout.“
- „Kdybyste něco potřebovali, řekněte mi, jsem připraven vám pomoci.“
- „Můžete mě kdykoli kontaktovat.“ „
- Chci tě podpořit. Co pro vás mohu udělat? Chtít. „(nabídněte několik možností).
- „Nejsi sám. Můžete se se mnou podělit o vše, co je ve vás.“
- „Mohu se jednou za dva dny/týden zeptat, co se s tebou děje?“
- „Je mi to moc líto, soucítím s tebou, truchlím s tebou.“
„Když lidé procházejí těžkým obdobím, je pro ně důležité, aby bolest sdíleli, než aby ji snášeli sami. Je důležité, aby se cítili spojeni s ostatními.
Uvědomte si, že nejsou sami. Jsou vidět. Jsou slyšet. Jsou podporovány. Vidím tě. Slyším vás. Podporuji tě a objímám tě,“ uzavřela Anita Vayakanti.