3 způsoby, jak se jednou provždy zbavit perfekcionismu

Jak přestat být perfekcionistou: 12 způsobů, jak si zjednodušit život

Textař s diplomem z psychologie. Nemohu se dostat přes články o tom, jak funguje náš mozek.

Expert – Margarita Lopukhova

Rodinný psycholog. 8 let zachraňuji „rodinné buňky“ před rozpadem. Pomáhám párům znovu získat lásku a porozumění.

Už vás nebaví neustálý boj o dokonalost a touha být bezchybný? No, máme pro vás dobrou zprávu! V článku, který jsme připravili, vám prozradíme, jak přestat být perfekcionistou a začít se přijímat taková, jaká jste.

Zapomeňte na neustálý stres a úzkost spojenou s neustálou snahou o dokonalost. Podělíme se o praktické a účinné strategie, které vám pomohou vymanit se z okovů perfekcionismu a nalézt rovnováhu, štěstí a spokojenost ve vašem životě.

Co je to perfekcionismus?

Perfekcionismus je touha dosáhnout ideálu nebo dokonalosti v různých aspektech života. To je, když od sebe neustále vyžadujeme dokonalost, snažíme se o neustálé zlepšování a nepřijímáme se, pokud nesplňujeme tyto vysoké standardy.

Existuje více druhů perfekcionismu, pojďme se na ně podívat podrobněji.

Sebeorientovaný perfekcionismus. Zde si pro sebe nastavujete nerealisticky vysoké standardy a neustále usilujete o dokonalost ve svém osobním životě, práci nebo škole. Nikdy nejste spokojeni se svými úspěchy, stále hledáte chyby a nedostatky ve své práci a požadujete od sebe nestabilní dokonalost.

• Ovládání perfekcionismu. V tomto případě se snažíte ovládat všechny aspekty svého života a okolních událostí. Plánujete, organizujete a snažíte se předvídat každou možnou situaci, abyste se vyhnuli selhání nebo zklamání.
• Sebekritický perfekcionismus. Tady jste na sebe příliš přísný a kritický. Neustále nacházíte chyby, srovnáváte se s ostatními a často máte pocit nedostatečnosti a nedostatečnosti.

Perfekcionismus se může u různých lidí projevovat různě. Někdy nás motivuje k dosažení, ale někdy se může stát zbytečnou zátěží, která narušuje naše štěstí a relaxaci. Je důležité naučit se vyvážit naše aspirace a přijmout se takové, jací jsme.

Efektivní metody, jak se zbavit touhy být ve všem perfektní

Zveme vás k podrobnému prostudování 12 způsobů, jak přestat být perfekcionistou.

• Přijměte své chyby. Místo toho, abyste si chyby donekonečna vyčítali, naučte se je přijímat jako nedílnou součást života. Pamatujte, že chyby jsou příležitostí k učení a růstu. Buďte k sobě laskaví, odpusťte si chyby a jděte dál, poučte se z minulých zkušeností.
• Nastavte si realistická očekávání. Opusťte myšlenku dokonalosti a přestaňte vyžadovat, abyste byli dokonalí ve všem. Stanovte si realistické cíle a očekávání na základě vašich schopností a zdrojů. Pamatujte, že i malé úspěchy mají velkou hodnotu.
• Ujasněte si své hodnoty. Prozkoumejte své hodnoty a určete, co je pro vás v životě skutečně důležité. Pochopení vašich hodnot vám pomůže orientovat se a rozhodovat se na základě vašich vlastních přesvědčení, nikoli na základě vnějších očekávání.
• Uvědomte si svou jedinečnost. Věřte v sebe a v to, že jste jedineční. Přestaňte se srovnávat s ostatními, jinak se budete vždy cítit méněcenní. Rozpoznejte a oceňte své individuální kvality, talenty a úspěchy.
• Odpočívejte a relaxujte. Dopřejte si čas na odpočinek a relaxaci. Ne všechno musí být vždy dokonalé a produktivní. Relaxace a odpočinek obnovují energii, umožňují vidět věci z nové perspektivy a pomáhají udržovat emoční rovnováhu.
• Rozvíjejte zdravé návyky. Věnujte pozornost své fyzické a emocionální pohodě. Zdravé stravování, fyzická aktivita a pravidelný spánek jsou základními prvky udržení zdravého a vyváženého životního stylu.

• Spojte se s ostatními. Najděte podporu a pochopení od přátel, rodiny nebo podpůrných skupin. Spojení s ostatními, kteří mohou sdílet vaše zkušenosti a poskytovat rady, vám pomůže uvědomit si, že nikdo není dokonalý a všichni čelíme podobným výzvám.
• Uznejte své úspěchy. Oslavujte své úspěchy a mějte z nich radost, i když se zdají být bezvýznamné. Zaznamenávejte své úspěchy a pokroky, veďte si deník nebo použijte jiné způsoby, jak své úspěchy oslavit. To vám pomůže cítit se jistější a hrdí na své úspěchy.
• Buďte kreativní. Dovolte si vyjádřit svou tvůrčí energii a užijte si proces, aniž byste očekávali dokonalost. Kreslete, pište, tancujte, zpívejte nebo dělejte cokoliv jiného, ​​co vám přináší radost a umožňuje vám vyjádřit svou individualitu.
• Buďte k sobě soucitní. Procvičujte si soucit a odpuštění. Dovolte si být k sobě laskaví a starostliví, jako byste byli k jiné osobě. Přijměte sami sebe se všemi svými silnými a slabými stránkami a pochopte, že nikdo není dokonalý.

Nyní znáte 12 účinných způsobů, jak přestat být perfekcionistou. Pamatujte, že každý krok k přijetí sebe sama a svých nedokonalostí je krokem k osvobození a psychické pohodě. Jste hodni lásky a přijetí, i když nejste dokonalí. Nebojte se být svým autentickým já a dovolte si užívat si života v jeho nepředvídatelné a krásné složitosti.

Je špatné být perfekcionistou?

Jak špatné je být perfekcionistou a k čemu to může vést? I když má perfekcionismus své pozitivní stránky, může mít také negativní důsledky na naši fyzickou a emocionální pohodu.

• Neustálý stres a napětí. Perfekcionisté neustále cítí tlak a úzkost, aby dosáhli vysokých standardů. Často se obávají, že dělají chyby nebo nesplňují očekávání. Výsledkem je zvýšená hladina stresu, která může negativně ovlivnit vaše zdraví a celkovou pohodu.

Smutek z dokonalosti: jak se zbavit špatného perfekcionismu. Osobní zkušenost a životní hacky

Za každým mistrovským dílem stojí každý cool produkt perfekcionista, který se nevzdal, nezměnil své požadavky a dotáhl výsledek k dokonalosti. Zdá se, že za vše krásné na tomto světě vděčíme perfekcionistům. A přitom perfekcionista je sprosté slovo. To je člověk, který se bude vztekat, dokud se logo na webu neposune o 1 pixel. Jako člověk, který trpěl perfekcionismem, vám řeknu, kdy je to dobré a kdy zlo, a jak proměnit špatný perfekcionismus v užitečný.

Běda perfekcionismu

Začněme špatným perfekcionismem. Jakékoli psychologické jevy vznikají z nějakého důvodu a perfekcionismus není výjimkou. Proč je potřeba, jaké výhody přináší a proč je těžké ji odmítnout, i když škodí věci? Zvlášť když to poškozuje příčinu? Zde jsou tři příběhy z osobní zkušenosti.

Zóna s názvem „Komfort“

Pamatuji si, že jsem v 10 letech trpěl perfekcionismem. Psal se rok 1990 a moji rodiče koupili počítač Vector. Na tehdejší dobu to bylo úžasné a neuvěřitelně progresivní zařízení. Samotný počítač vypadal jako klávesnice se zdrojem, programy se nahrávaly z audiokazet a jako monitor posloužila sovětská přenosná televize, kterou bylo nutné trochu přepájet. Zaujalo mě programování BASIC a chtěl jsem si vyrobit jednoduchou hračku – tank jezdí a střílí na cíle. Tank jel a střílel, ale nemohl jsem ho přimět k výbuchu, když se srazil s jiným tankem. Místo toho, abych se tím problémem zabýval, vrhl jsem všechno své úsilí do grafiky – nekonečné leštění krajiny, kreslení zbraní a letadel, jedním slovem, dělat to, v čem jsem dobrý, a ne to, co jsem potřeboval. Samozřejmě jsem si vysvětlil, že grafika by měla být ohnivá, a docházela s každým pixelem, ale ve skutečnosti mě před selháním zachránil perfekcionismus. Bylo by trapné přiznat, že nemám dost mozků na to, abych vyřešil problém kolizí tanků.

Dokonalost v každém slově

Perfekcionismus se velmi zřetelně projevil na střední a vysoké škole, kdy jsem se zavázal psát příběhy. Méně než mistrovské dílo, nesouhlasil jsem, a proto jsem se zabýval každou linií a nepokračoval, dokud to nebylo dokonalé. Pokud tato metoda stále válcovala příběhy, pak když jsem se stejným způsobem pokusil napsat román, pokaždé jsem selhal. Investoval jsem hodně úsilí, olízl text a pak se ukázalo, že potřebuji změnit charakter postavy a přepsat 30 hotových stránek. Tady jsem se vyděsil a své pokusy nechal na lepší časy. Ochrannou roli opět sehrál perfekcionismus. Nikdo ten nedokonalý návrh neviděl, prostě neexistoval. Pouze ověřené fráze, pouze bezvadná verze, kterou se nestydíte ukázat veřejnosti, nebo vůbec nic (ale žádný soud neexistuje).

Touha překvapit

Zároveň jsem se za svou snahu styděl a bagatelizoval. Ostatně, jak by se měla rodit mistrovská díla? K poeticky poetizujícímu básníkovi přiletí múza a on bez sebemenší námahy a skvrn vydá Velké dílo. Proto jsem poctivě čekal na podněty inspirace a skutečné dílo zamaskoval – zdiskreditovalo to mého génia. Vzhledem k tomu, že inspirace nepřicházela podle plánu, psal jsem velmi, velmi pomalu.

Význam perfekcionismu: co mají tyto 3 příběhy společného?

Ve všech třech případech posloužil perfekcionismus důležitému účelu – ochránil mě před nárazem do mého sebevědomí a obrazu, který jsem si pro sebe vymyslel. Dokud jsem donekonečna odkládal to, co nefungovalo (srážka tanků a romantika) a pilně dělal to, co se mi povedlo, nemohl jsem to podělat. Chránil jsem se před situacemi, které by ukázaly, že můj talent a dovednosti nestačí, že výsledek mého snažení je upřímně slabý.

Perfekcionismus chránil před sebezklamáním

Navíc to také slibovalo druhotné výhody, pokud se použije moudře. Někdo by mohl být například smutný z toho, že okolnosti nedovolí naplnit se a napsat skvělou knihu. Sedíš a lituješ se a doufáš, že jednou, jednou. – takový hluboký a příjemný pocit.

Věčný švih: od velikosti k bezvýznamnosti

Člověk, který nikdy netrpěl špatným perfekcionismem, může mít logickou otázku: „Proč zvedat laťku do přemrštěné výšky a usilovat o mistrovská díla? Možná snížit nároky na sebe a uklidnit se? Je to také jednodušší, ne? Faktem ale je, že perfekcionismus je způsob, jak si udržet víru ve vlastní výjimečnost. Snížení laťky znamená dělat průměrné úkoly na průměrné úrovni a kdo dělá průměrné úkoly? Obyčejní lidé. Tedy průměr. To je průměrnost. Perfekcionista se ale nemůže uznat jako obyčejný – to zasadí svému obrazu nenapravitelnou ránu. Co dělat, když i přes veškerou snahu nejsou žádné vynikající výsledky?

Stojí za to se prohlásit za nevěřící!

To je také extrémní, také výjimečné. Být tím nejpodlejším člověkem je skoro stejně vzrušující jako být tím největším. Pokud jste viděli velkolepý film Miloše Formana „Amadeus“, pak je tu velmi objevný okamžik. Kněz přichází vyzpovídat Salieriho, který se obviňuje ze zabití Mozarta, a vyslechne si příběh o závisti, žárlivosti, soutěživosti s Mozartem, kterou Salieri prohrává. A jak film končí? Salieri odpouští knězi hřích průměrnosti. „Dám ti dobré slovo, svatý otče,“ říká Salieri na závěr. „Postavím se za všechny průměrnosti tohoto světa, protože jsem mezi nimi první. Jsem patronem jejich řádu. Pokud je perfekcionista nucen uznat se jako průměrnost, pak největší. Jediná možnost.

Rozdíl mezi škodlivým a prospěšným perfekcionismem

Dobře, tak jaký je rozdíl mezi špatným a dobrým perfekcionismem? Přeci jen ne každý fanoušek jeho tvorby trpí přeludy vznešenosti. Podle mě je rozdíl v zaměření. Perfekcionismus je dobrý, když se soustředím na to, co dělám, a škodlivý, když se soustředím na sebe. Pokud jsem zaměřený například na své podnikání, snažím se co nejpřesněji volit slova, abych vyjádřil to, co chci sdělit, pak se taková tvrdohlavost hodí. Umožňuje vytvářet vysoce kvalitní věci. Pokud mi ale jde o to, jak čtenáři článek ohodnotí, zda mě poznají jako skvělého autora, zda článek získá 1000 lajků, pak přichází na řadu škodlivý perfekcionismus. Nutí vás snažit se ne kvůli dobrému článku, ale proto, abyste potěšili veřejnost. Tady přichází strach z hodnocení, tu se zapíná prokrastinace, tu kvetou nápady, že spousta práce výsledek znehodnocuje. Stává se to mimochodem i naopak. Někdy se člověku zdá, že musí hodně trpět, aby výsledek byl hodný. Navíc nejde o užitečné úsilí, které skutečně ovlivňuje kvalitu produktu, ale o kreativní muka, pocity a sebenenávist. Ale kvalita sebetrýznění nezaručuje kvalitu produktu.

Perfekcionismus nás neučí usilovat o to nejlepší nebo růst nad sebe. Učí nás přemýšlet o tom, co si o nás myslí, cítí nebo říkají ostatní. Perfekcionismus vás učí předstírat, potěšit a dokazovat. Vychází ze studu za to, kdo jsme, a z pocitu, že nejsme hodni lásky. Brené Brown, z Dare Greatly

Jak se vypořádat s perfekcionismem

Strach z toho, že budeme čelit pravdě o sobě samých, ničí mnoho podniků, brání nám v rozvoji a růstu.

Perfekcionismus zabíjí

Nestačí tedy porozumět tomu, jak perfekcionismus funguje, bylo by hezké naučit se překládat špatný perfekcionismus v užitečný a také umět ho v případě potřeby odmítnout. Existuje pár triků, které mi pomohly výrazně snížit perfekcionismus. Rád se svými problémy nebojuji, ale využívám je ve svůj prospěch. Řekněme, že perfekcionismus vyžaduje, abych byl dokonalý. Dobře, takže tuto touhu po dokonalosti musíte nasměrovat k jiným cílům.

Láska ke zpětné vazbě

V době, kdy jsem začal psát reklamy, dělat webové stránky a dělat průzkumy, byl můj perfekcionismus, i když nafouknutý, stále dost silný. Rozhodl jsem se to zacílit na rychlé získání kvalitní zpětné vazby od klienta: „Jdu správným směrem? Dělám blbosti? Místo abych web vypiloval k dokonalosti, vyrobil jsem prototyp a probral ho s klientem. A svému vnitřnímu perfekcionistovi vysvětlil, že v této fázi není cílem cool web, ale cool zpětná vazba, takže je důležité probrat všechny těžké body, zeptat se na všechny otázky, ujasnit si vše, co se dá objasnit. Vnitřní perfekcionista se tomuto přístupu bránil „Jak mohu ukázat návrh / prototyp?!“ Kvůli tomu jsem stále hrál na jistotu a dělal práci navíc, ale postupem času toho bylo méně a méně. Nakonec jsem se naučil odhadnout, jaký by měl být dostatečně dobrý výsledek, který se klientovi líbil a nevyžadoval zbytečné úsilí.

Našroubujte na max

Dalším trikem, který snižuje míru perfekcionismu, je souhlasit sám se sebou s tím, že se jen učím a musím to podělat. Dejte si právo dělat chyby, a ještě lépe, dělat chyby svou odpovědností. Nastavte si například úkol napsat ten nejnemotornější text. Natočte to nejslabší video vůbec. Šlápnout na všechny mentální hrábě. Ve skutečnosti je to neuvěřitelně obtížné a nikdy jsem nebyl schopen provést toto drastické nastavení. Skvěle se jí ale povedlo uvolnit límeček perfekcionismu.

Udělejte to rychle

Vzhledem k tomu, že perfekcionismus vyžaduje, abyste dělali vše dokonale, můžete vyzvat svého vnitřního perfekcionistu, aby napsal článek za půl hodiny. Jediná věc, kterou lze během této doby udělat, je vypracovat strukturu a vyhodit soubor tezí. Ale pomáhá to rozhýbat se a neustrnout v marných pokusech napsat perfektní první odstavec. Ve skutečnosti jsem tak skončil při psaní svého románu. Domluvil jsem se s kamarádkou, že jí každé dva dny pošlu stránku s textem. Posadil se a napsal, jak musel, aniž by skutečně něco opravoval, a poslal to. Tak vzniklo první vydání, které jsem později dovedl k tomu, že se nestydím ukázat lidem.

Udělám, co budu moci

Další skvělou technikou je zjednodušení úkolu podle vašich možností. V určitém okamžiku jsem chtěl ilustrovat články na svém blogu. Dříve mě můj vnitřní perfekcionista posílal studovat jako umělce a balil obrázky, dokud jsem neukázal působivé výsledky. Ale zvolil jsem jinou cestu – zjednodušit obrázek, dokud ho nebudu moci ztělesnit pomocí dovedností, které již mám. Zní to jednoduše, ale musíte si dát rozum, abyste od spousty detailů izolovali to, co je opravdu důležité. Pamatuji si, jak jsem bojoval s obrazem žebráků. Nejdřív jsem chtěl kreslit opravdové žebráky. Pak začal zjednodušovat jejich figury, odhazovat nadbytečné. Pak vše zredukoval na abstrakce, dokud nedostal, co chtěl. Vytěžit podstatu a vymýšlet zajímavé obrázky je užitečná dovednost, takže vnitřní perfekcionista je spokojen.

Cesta k počátkům

Všechny výše uvedené techniky hrají podle pravidel vnitřního perfekcionisty – jednoduše přesměrovávají jeho zaměření na jiné cíle. Můžete se ale vydat na nebezpečnou cestu do hlubin své vlastní psychiky a pokusit se zničit to nejniternější, co chrání perfekcionismus – víru ve vaši výlučnost a velikost. Proč vlastně potřebujeme tyto nároky na exkluzivitu? Co je tak hrozného na tom být jako všichni ostatní? Co je tak hrozného na tom být obyčejným člověkem? Ano, obecně nic. Ochota přiznat si, že jsem ten nejobyčejnější člověk s hromadou slabostí, per a spíše skromných úspěchů, značně zjednodušuje život. Navíc taková pokora otevírá cestu ke skutečnému mistrovství, které lze zvládnout jen krůček po krůčku, chybovat a spálit se. Problém je přesně jeden. Prsten dokonalosti nelze jednoduše hodit do Orodruinu v naději, že tam shoří modrým plamenem, protože dokonalost je nosnou strukturou perfekcionistů. Někdy vědomě, ale častěji nevědomě, perfekcionisté věří, že exkluzivita je měna, za kterou si lze koupit lásku, úctu, přijetí, obdiv, uznání. Ztráta exkluzivity se rovná smrti – odsuzujete se k osamělosti, zapomnění a nuzné existenci. To je důvod, proč je tak těžké se zbavit špatného perfekcionismu. Tato měna je ale vysoce nadhodnocená. Můžete si za něj koupit obdiv, ale nemůžete si za něj koupit lásku a přijetí. Naopak perfekcionistovi se často zdá, že nedělá dost, že se musí více snažit a teprve pak si dokáže zasloužit lásku a štěstí. Chcete-li opustit myšlenku své vlastní exkluzivity, musíte se naučit vážit si sebe nejen pro své úspěchy. Jde o dlouhodobý proces, který lze urychlit psychoterapií, podporou druhých lidí a lepším pochopením sebe sama. Toto je testovací článek pro Habra a mám mnohem více materiálů o tom, jak funguje naše psychika. Takže pokud se vám to líbilo, dejte mi prosím vědět.