Pračky: typy a jejich vlastnosti. První auta. Životnost a princip činnosti, „chytré“ modely, s velkým zatížením a další

Co nás čeká v budoucnosti? Jaké domácí spotřebiče vstoupí do našeho života? Roboti, různé stroje, které si vše dělají samy a nevyžadují speciální dohled. Chytré a spolehlivé stroje. Ale takového chytrého a poslušného robota používáme už dlouho. Nevypadá jako člověk a umí jen jedno – umýt se. Ale dělá to velmi dobře.

Mluvíme o automatická pračka. Všeobecně se uznává, že nejvíce se změnily naše životy auto, počítače и buněčný. Ve skutečnosti náš způsob života změnila i pračka – nejoblíbenější a nejužitečnější stroj, na který si jen vzpomenete. Opravdu se obejdete bez dokonalého sporáku a vařit bezpečně na starém sporáku. Vystačíte si s mikrovlnnou troubou, lednicí, nebo dokonce vysavačem. Jak se ale obejít bez pračky? Znovu si mýt ruce a přitom trávit abnormálně mnoho času v koupelně? Mám znovu stát a ohýbat se nad umyvadlem s namočeným prádlem? Ale je to těžké! A čas se krátí. Ne, za pračku není náhrada. A už se bez toho nedá obejít. Nebude to každodenní život, ale cesta do dávné minulosti.

Pračka má velmi jednoduché zařízení. Hlavní komponenty – kovová nádrž a aktivátor (kotouč s výstupky). Do nádrže se nalije horký roztok pracího prostředku a umístí se prádlo. Poté se stroj zapne, aktivátor se začne otáčet a uvede prádlo do pohybu. Během tohoto pohybu prací roztok interaguje s částicemi kontaminujícími látku, vymývá je a rozpouští. Další dopad vytvářejí různé věci umístěné ve stejné nádrži. A mycí proces urychlují aktivní detergenty, které chemicky interagují se škodlivinami.

Běžnější typ pračky typu aktivátor je rotační bubnový stroj. Výstupky aktivátoru jsou umístěny přímo na vnitřním povrchu dutého bubnu namontovaného na vodorovné ose (samotný buben se nazývá vertikální). Praní je efektivnější, protože veškeré prádlo se dává do pohybu a v nádrži nejsou žádné „mrtvé“ zóny, kde prádlo stagnuje a prací roztok se nemíchá.

Alternativou k bicímu automatu je pračka bublinkového typu. Jsou zde velmi vzácné, ale v Americe oblíbené. Jedná se o stroje s velkým horizontálně rotujícím bubnem, na jehož dně jsou speciální výstupky, které zachycují vzduch a vytvářejí proud vzduchových bublin v čisticím roztoku uvnitř bubnu. Bubliny vstupují do mechanické interakce s tkaninou a odnášejí částice, které kontaminují prádlo. Ale zde, opakujeme, bublinové systémy téměř nikdy nenajdeme (možná kvůli objemnosti samotných strojů).

Ať už se jedná o jakýkoli typ pračky, funguje na principu mechanického a chemického působení pracího roztoku na tkaninu. Vše je velmi jednoduché, i když samotné stroje mohou mít poměrně složitou strukturu.

Naše nejoblíbenější bubnové stroje jsou k dispozici ve dvou typech – s přední plnění prádla přes speciální poklop s průhledným oknem (tato auta jsou běžnější) a horní zatížení přes odklápěcí poklop v samotném bubnu (tyto pračky jsou méně běžné, ale zároveň mají své přívržence a jsou neustále žádané).

Hlavní otázka – Která pračka je lepší: vkládat prádlo zepředu nebo vodorovně? Obojí má své výhody i nevýhody. Přední nakládací stroj funguje velmi jasně. Můžeme se naklonit a skrz okno ve dveřích vidět, co se děje uvnitř nádrže. Samotná nádrž je vyrobena monolitická, jednodílná – je menší pravděpodobnost jejího selhání.

Na druhou stranu se musíte ohnout ke stroji s předním plněním, abyste vložili nebo vyložili již vyprané prádlo. Možná je to právě tato vlastnost, která přitahuje pozornost kupujících ke strojům s horním plněním. U těchto strojů je horní víko stroje odklopeno pro uložení prádla, ale není zde vůbec žádné průhledné okno. Prádlo je umístěno výklopným poklopem na povrchu bubnu (samotný buben je úplně stejný jako u stroje s předním plněním).

Nevýhodou pračky s horním plněním je, že absolutně neexistuje možnost vizuální kontroly nad chodem pračky. Musíte se orientovat podle světelných indikátorů na ovládacím panelu a polohy přepínačů. Horní panel korpusu stroje navíc nemůže sloužit jako polička na různé drobnosti, kterých se v koupelně hodně hromadí. Ale možná je to k lepšímu? Pračka během provozu, i když mírně, vibruje. Pod vlivem vibrací se drobné předměty kutálejí na podlahu a nejnepříjemněji i za auto (zákon nepříjemných nehod – když něco může spadnout, určitě to spadne a už vůbec ne tam, kam by to spadnout mělo).