Iluze vědění: proč je tak děsivá?

Iluze vědění – metakognitivní zkreslení, při kterém člověk přehání své chápání materiálu. Chyba v tomto případě může být 50-60%. Spolu s fenoménem smyslu pro vědění a Dunning-Kruger efektem je jedním z faktorů ovlivňujících objektivitu a přesnost metakognitivních soudů [1].

• 1 Historie konceptu
  • 1.1 Metakognitivní zkreslení

  Historie konceptu [ editovat | upravit kód]

  V procesu porozumění světu hrají důležitou roli kognitivní schopnosti člověka: paměť, pozornost, vnímání, myšlení, představivost, jazyk atd. Kognitivní neboli kognitivní procesy nám umožňují porozumět světu zpracováním informací z něj pocházejících. Ale duševní život člověka není omezen na toto [2] [3] [4].

  Jedinec zpracovává nejen informace přicházející zvenčí, ale i to, co je v něm samotném, tedy kde sám působí jako zdroj. Takovou informací může být například naše vlastní kognitivní aktivita – způsob, jakým naše myšlení postupuje. V tomto případě hovoříme o metakognitivních procesech [2] [4]. Schopnost pozorovat vlastní duševní činnost se někdy také nazývá sebereflexe. Z moderního vědeckého hlediska se jedná o metakognici (metakognici) [4].

  Jedním z prvků lidské kognitivní a metakognitivní činnosti jsou zkreslení, tedy systematické chyby v myšlení [5], respektive zkreslení myšlení o vlastním myšlení [6].

  Metakognitivní předsudky [ upravit | upravit kód]

  Metakognitivní deformace jsou spojeny s konceptem metakognice, tedy „přemýšlení o vlastním myšlení“. Metakognice je souhrn znalostí člověka o jeho vlastním kognitivním procesu, schopnost analyzovat své mentální strategie a řídit kognitivní činnost v průběhu získávání nových znalostí [7]. Jinými slovy, metakognikční systém zahrnuje dvě základní složky: „znalostní“ a „provozní“. První implikuje systém znalostí jednotlivce o jeho vlastní kognitivní sféře, druhý – dovednosti a schopnosti pro její rozvoj [8].

  Metakognitivní deformace jsou zase deformacemi v myšlení člověka o jeho vlastním myšlení. Právě u nich má člověk tendenci nevnímat chyby a problémy vlastního myšlení a přeceňovat se ve srovnání s ostatními lidmi. Patří sem také běžný názor lidí, že jsou to oni, kdo nejsou ovlivněni marketingovými triky, reklamou a médii, zatímco všichni ostatní jsou ovlivněni [6].

  Příkladem metakognitivních zkreslení je fenomén iluze vědění [1].

  Popis iluze vědění [ editovat | upravit kód]

  Odraz principů tohoto metakognitivního zkreslení lze nalézt v dialozích starověkého řeckého filozofa a myslitele Sokrata. Dialogy jsou prezentovány v dílech jeho žáků – starověkého řeckého filozofa Platóna a starořeckého historika Xenofónta [9]. Sokrates v rozhovorech se studenty procvičoval dialogické hledání pravdy prostřednictvím dotazování, aby v nich i v sobě identifikoval možné mezery v chápání předmětu diskuse [10]. To následně vytvořilo základ stejnojmenné vyučovací metody zvané „Sokratovský dialog“, ve které učitel klade studentovi řadu otázek, zpochybňuje přesvědčení a nutí ho přemýšlet o tom, co si skutečně myslí a co o tom ví, což aktivuje jeho myšlenkové procesy a spouští kritické myšlení [4].

  V 11. století, v době informací, se někdy zdá, že lidský mozek je srovnatelný s počítačem. Zdá se, že dokáže po léta uchovávat nespočetné množství informací z různých oblastí, které člověk někde slyšel, viděl, dozvěděl se. Nicméně není. Mozek postupně odstřihává nepotřebné informace, které pro něj vlastně nejsou nutné. Některé vzpomínky jsou rozmazané, některé zkreslené. A tak to, co se mu zdá být důkladně známé a známé, se ukazuje jako nic jiného než iluze vědění [XNUMX].

  Jednoduché praktické příklady: člověk používá kapslový kávovar každý den a pokaždé k tomu provádí jednoduché opakující se úkony. Začíná se mu zdát, že dobře rozumí struktuře a principům fungování kávovaru, ale pokud není odborníkem na elektroniku, pak bude tento názor s největší pravděpodobností chybný. Jiný příklad: student, který většinu hodin vynechává a nedělá domácí úkoly, se učí na zkoušku. Den předtím čte učebnici „úhlopříčně“ a upřímně se mu začíná zdát, že předmět je dobře známý a jeho dosavadní znalosti mu budou stačit. Učitel něco řekl, slyšel nějaký termín v jiných předmětech, obecný nástin vyprávění ve vzdělávací publikaci je také jasný. Ale ve skutečnosti, když přijde čas na odpověď, ukáže se, že zná jen obecné fráze nebo útržky informací. Takový student s největší pravděpodobností nebude schopen se v žádné problematice orientovat do hloubky.

  Tedy důvěra člověka, že dobře rozumí určité problematice, i když tomu tak de facto není, je metakognitivním zkreslením „iluze vědění“. A to souvisí právě s nesprávným, neobjektivním hodnocením vlastních znalostí [11].

  Téma iluze vědění je probíráno jazykem srozumitelným širokému publiku, například v knize „Illusion of Knowledge. Proč nikdy nemyslíme sami.“ Autory této práce byli Stephen Sloman, profesor kognitivních, lingvistických a psychologických věd na Brown University (USA), a Philip Fernbach, profesor marketingu na Leeds School of Business na University of Colorado v Bouldoru [12].

  Oba autoři se specializují na kognitivní vědu (kognitivní vědu) a ve své knize se se čtenářem podělili o svůj odborný názor na principy fungování a vývoje lidstva. Rozvinuli myšlenky anglického etologa a biologa R. Dawkinse, který psal o schopnosti genů v podobě jejich fenotypových projevů překračovat hranice hostitelského organismu. V paralele Sloman a Fernbach poznamenávají, že inteligence není vlastností individuální osoby, ale vznikajícím efektem existence lidské civilizace, což z ní činí fenotypový rys. Když tedy člověk věří, že něco ví jistě – iluzi vědění – nemusí to být nutně odraz skutečné reality, ale jeho subjektivní vnímání reality v důsledku rozptýlení znalostí, vlivu kolektivní mysli a souvisejících zkreslení. [12] [13].

  Literatura [upravit | upravit kód]

  • Kondrashikhina O.A. Metakognice a kognitivní zkreslení u studentů psychologie // World of Science. Pedagogika a psychologie. 2023. Č. 1.
  • Kryukova T.L., Ekimchik O.A., Khokhlova Yu A., Kirpichnik O.V. Fenomén kognitivních zkreslení v subjektivním hodnocení životních jevů a jeho měření (primární ruskojazyčná adaptace škály kognitivního zkreslení – CdS) // Bulletin Kostromské státní univerzity. Řada: Pedagogika. Psychologie. Sociokinetika. 2018. č. 4. 61-67.
  • Sloman S., Fernbach F. Iluze vědění. Proč nikdy nemyslíme sami. 2017. 390 s.

  Poznámky [upravit | upravit kód]

  1. ↑ 12Karpov A.V., Skityaeva I.M. Psychologie metakognitivních procesů osobnosti. – M.: Nakladatelství „Psychologický ústav RAS“, 2005. – S. 352.
  2. ↑ 12Bystrová E.A.(nespecifikováno) . 2019. Federální státní rozpočtová vzdělávací instituce vysokoškolského vzdělávání „Uralská státní pedagogická univerzita“. Datum přístupu: 21. září 2023.
  3. ↑Irina Šerbulová.↑ 1234Lera Golubčiková.(nespecifikováno) . KNIFE (20. listopadu 2022). Datum přístupu: 21. září 2023.
  4. ↑ Aleksandrov A. A. Integrativní psychoterapieWayback Machine
  5. ↑ 12Kognitivní psychologie #160. Metakognitivní zkreslení aneb proč si svých předsudků nevšimneme(nespecifikováno) . AiNews (2020). Datum přístupu: 21. září 2023.
  6. ↑(nespecifikováno) . Alina Efimová. SkillBox (31. března 2022). Datum přístupu: 21. září 2023.
  7. ↑Karpov A.D., Andriyanova N.V. Fenomén přetrvávajících chyb při řešení kognitivních problémů: popis a předpověď následků negativní volby // Bulletin Yaroslavl State University. P.G. Demidová. Série: Humanitní vědy. – 2015. – č. 3. – s. 98-104.
  8. ↑Vorobjov D.N.Sokrates jako prorok. Archaické rysy xenofonsko-platónského obrazu Sokrata // Filosofické myšlení. – 2017. – č. 11.
  9. ↑Ivanova O.E., Gnatyshina E.A.Č.4.
  10. ↑ 12Anastasia Dolbichkina.↑ 12Stephen Sloman, Philip Fernbach.Iluze vědění. Proč nikdy nemyslíme sami(nespecifikováno) 390. Držitel autorských práv: ABC-Atticus (2017). Datum přístupu: 21. září 2023.
  11. ↑(nespecifikováno) . Vznikající blog. Datum přístupu: 21. září 2023.

  Odkazy [upravit | upravit kód]

  • Zdroj – https://ru.ruwiki.ru/w/index.php?title=Illusion_of_knowledge&oldid=1179425271

  Iluze vědění: proč si vaše dítě myslí, že ví víc, než ve skutečnosti ví?

  Od dětí často slýcháme fráze jako „To už vím!“ nebo „Je to tak snadné, proč se to musím učit?“ Ukazuje se, že pocit důvěry ve své znalosti může být klamný. Tento jev je známý jako iluze vědění – když si myslíme, že víme více, než ve skutečnosti víme.

  Jaká je iluze vědění?

  Iluze znalostí je psychologický efekt, když člověk přeceňuje své znalosti o nějakém tématu. To platí zejména pro děti, které po obdržení trochy informací mohou mít pocit, že učivo zcela zvládly.

  Jak se to projevuje u dětí:

  Děti a mladiství náchylní k této iluzi často odmítají materiál dále studovat v domnění, že jsou již dostatečně kompetentní. To může vést k problémům ve škole, když jsou postaveni před složitější úkoly, o kterých nemají hluboké znalosti.

  

  Jak Matklass bojuje s iluzí vědění:

  V Matclass využíváme metody aktivního učení, aby si děti látku nejen „zapamatovaly“, ale také „porozuměly“. Poskytujeme například úkoly, které vyžadují aplikaci znalostí v nových kontextech, což pomáhá zajistit, aby dítě látku skutečně zvládlo.

  Výhody realizace iluze vědění:

  1. Hlubší pochopení látky. Děti se učí informace nejen opakovat, ale také je analyzovat a vysvětlovat.
  2. Zlepšené studijní dovednosti. Učí se, jak se učit, což se jim bude hodit po zbytek života.
  3. Důvěra ve skutečné znalosti. Dítě se cítí sebevědomě ne kvůli předpokladům o znalostech, ale kvůli jejich skutečnému porozumění.

  Povzbuďte své děti, aby kladly otázky a zkoumaly témata dále, i když si myslí, že už všechno vědí. Diskuse o tom, co se naučili a jak to mohou uplatnit, pomůže posílit jejich znalosti a rozptýlit iluze.

  Iluze znalostí se může zdát neškodná, ale ve skutečnosti může vážně narušit vzdělávací proces vašeho dítěte. V Matklass se snažíme, aby každý student nejen „znal“, ale „rozuměl“ a byl schopen své znalosti uplatnit v praxi. Pomozte svým dětem stát se nejen „chytrými“, ale také „moudrými“ a my vám s tím pomůžeme!

  Zajímavé:  Jak obnovit emocionální zdroje, pokud pracujete s lidmi.