10 běžných mýtů o moderním válčení

Vladimir Putin je mistr propagandy, zobrazující Rusko jako oběť Západu v historickém kontextu a jako zachránce utlačovaných zemí v moderní době. Dělá to pomocí „mýtů“, které však není těžké vyvrátit. Jako důkaz toho nabízí německá publikace The Huffington Post pohled na deset podobných „kremelských mýtů“ a přesvědčuje čtenáře, že NATO se nerozšiřuje na východ, i když nikdy neslíbilo, že tak neučiní, a že Rusko nebylo zemí, která nesla hlavní tíhu. světové války a není supervelmocí.

První obětí války je pravda. V případě Vladimira Putina však k šíření lží a překrucování historie ani není potřeba válka, píše německé vydání The Huffington Post.

Ruský prezident je z pohledu autora článku „mistrem propagandy“ především proto, že obratně zobrazuje Rusko jako oběť Západu a dělá z něj hrdinu pro utlačované země světa. Významná část Putinova „vymyšleného pohledu na svět“ pronikla do myslí lidí také v Německu a Evropě, píše Boris Reitschuster. Podle něj je snadné vyvrátit „mýty kremelské propagandy“. Čtenářům předkládá deset takových „mýtů“.

První z nich zní: Západ souhlasil, že NATO se nebude rozšiřovat na východ. Toto ustanovení bývá spojeno s jednáním ohledně sjednocení Německa a poté bylo skutečně přislíbeno vojenské nešíření aliance do východního Německa. Neexistují však žádné oficiální dokumenty, které by potvrzovaly, že NATO souhlasí s nerozšiřováním ve střední a jihovýchodní Evropě, vysvětluje novinář.

Později sám Gorbačov potvrdil, že taková dohoda na papíře nikdy nebyla: v roce 1990 neměla žádný význam, protože v té době platila Varšavská smlouva. Ale i kdyby něco podobného existovalo, bývalý stát stále neexistuje a jeho části – dnes je to Estonsko, Litva a Lotyšsko – již vstoupily do NATO, uvádí publikace.

Druhý „mýtus“ Kremlu je: „NATO se pohybuje na východ“. To vůbec není pravda, říká The Huffington Post. Ukrajina a Gruzie se léta vytrvale snaží o vstup do NATO, ale pod tlakem Německa bylo jejich přijetí do aliance v roce 2008 proti vůli amerického prezidenta George W. Bushe odloženo na neurčito. Brzy poté se obě země staly terčem ruských vojenských operací, tvrdí publikace. Moskva neustále a do značné míry nevyžádaně zasahovala do vnitřních etnických konfliktů bývalých sovětských republik. Dala tím najevo, že jejich nezávislost uznává jen částečně.

„Stěžovat si, že tyto země usilují o vstup do NATO, je nelogické,“ ujišťuje novinář. Navíc trvá na tom, že se stále agresivnější rétorikou Moskvy a hrozbami ruských politiků, že východoevropské státy by mohly být dobyty během několika dní, se na východ neposouvá NATO, ale spíše sousedé Ruska hledající západní ochranu.

Podle třetího moskevského „mýtu“ NATO i Rusko chrastí šavlemi. Rusko rozmístilo v Kaliningradu rakety středního doletu schopné nést jaderné hlavice. Jejich jediným cílem může být západní Evropa. Moskva pravidelně provádí cvičení, nacvičuje útoky na země NATO a systematicky narušuje jejich vzdušný prostor, uvádí publikace. Kreml navíc nedávno oznámil rozmístění tří divizí na západní hranici Ruska, což je asi 30 tisíc vojenského personálu.

NATO na to reagovalo až po dlouhých a vytrvalých žádostech Polska a pobaltských zemí a umístilo na své východní hranici čtyři prapory, tedy asi 4 tisíce lidí, zdůrazňuje Reitschuster.

Podle dalšího „mýtu propagandy“ Kremlu podala Moskva ruku Západu, což odmítla. Podle německého vydání The Huffington Post Západ po rozpadu SSSR v roce 1991 pomohl Moskvě miliardovými transfery a nesčetnými nabídkami spolupráce a také ji rychle uvedl do kontaktu se svými strukturami, jako jsou G7, Rada Evropy a NATO. V 90. letech uzavřela EU podobné dohody o spolupráci s Ruskem a Ukrajinou. Kromě toho byly připraveny programy pomoci v miliardách dolarů, mimo jiné ze Spojených států.

Do roku 2013 se summity EU-Rusko konaly každých šest měsíců. EU chtěla s Ruskem uzavřít volný obchod a dokonce asociační dohodu, ale Putin to zbrzdil, protože projekt vyžadoval vnitřní reformy. EU a její členské země už léta vyzývají Moskvu ke strategickému partnerství zaměřenému na modernizaci, vysvětluje novinář.

Pátý „mýtus“ tvrdí, že Putin dodržuje socialistickou tradici, píše The Huffington Post. Ruský prezident zčásti skutečně spoléhá na sovětské tradice – „ovšem pouze pokud jde o jejich autokratické mocenské metody a symboly“. Znovu tedy zavedl stalinistickou hymnu novými slovy. Ekonomickým systémem v Putinově Rusku je „mafiánský státní kapitalismus, ve kterém polozločinecké ekonomické klany soupeří o politický vliv“.

Nikde na světě není taková propast mezi chudými a bohatými. 74,5 % národního bohatství patří jednomu procentu populace. Ani v Thajsku nebo Indii není nerovnost tak velká: nejbohatší procento tamní populace má „jen“ 58 % národního bohatství.

Podle šestého „mýtu“ Putin zbavil zemi moci oligarchů. Vůdce Kremlu se ve skutečnosti zabýval pouze těmi nejnevhodnějšími a nejzatvrzelejšími oligarchy z Jelcinovy ​​éry a většina z nich byla politicky aktivní proti ruskému prezidentovi. Autor uvádí jako příklady Borise Berezovského, Vladimira Gusinského a Michaila Chodorkovského. Jiní byli Putinem zbaveni politické moci, ale stále mají nepředstavitelné bohatství a obrovský ekonomický vliv.

Navíc se objevili noví oligarchové, zdůrazňuje novinář. Podle něj jde především o Putinovy ​​staré známé z Petrohradu – například bratry Kovalčukové, Rotenbergové a Gennadij Timčenko. Vlastní miliardy dolarů a vydělávají gigantické sumy na státních zakázkách.

Sedmý „mýtus“ říká: „Rusko je supervelmoc“. Jak The Huffington Post ujišťuje, jedinou oblastí, ve které je Rusko skutečně supervelmocí, je jeho jaderný arzenál. Pokud jde o nejaderné zbraně, Moskva výrazně zaostává za Washingtonem. Ruské HDP v roce 2015 činilo zhruba 23700 47400 USD na hlavu, což je o polovinu méně než Německo (kde je to XNUMX XNUMX USD).

V roce 2015 žilo 22,9 milionu Rusů pod hranicí chudoby, která je mimochodem stanovena na velmi nízkou úroveň 10 tisíc rublů, poznamenává Reitschuster. „Putinovi se nepodařilo diverzifikovat ekonomiku; Rusko je nadále závislé především na exportu surovin, zejména v energetickém sektoru, a tedy na cenách ropy,“ popisuje novinář.

V důsledku centralizace vzrostl podíl státu na ekonomice za poslední desetiletí z 35 na 70 %. Byrokracie, nejistota ohledně práva a korupce brzdí ekonomický rozvoj. Proto Rusku chybí atraktivní sociální model, který by přiměl lidi v jiných zemích jej napodobovat nebo se k němu připojit, a to je významný důvod, proč se bývalé sovětské republiky obrátily k Moskvě zády, říká autor.

Podle následujícího „mýtu“ kremelské propagandy trpí obyčejní lidé v Rusku západními sankcemi. Sociálně-ekonomický úpadek Ruska od roku 2014 je do značné míry způsoben poklesem cen ropy a z toho plynoucími strašnými důsledky pro ruskou ekonomiku. V obtížné situaci se nacházejí i další státy produkující ropu, na které se nevztahují sankce.

Západní sankce uvalené kvůli „okupaci Krymu a skryté intervenci na východní Ukrajině“ způsobily pouze čtvrtinu ztrát způsobených poklesem obchodu mezi Ruskem a EU. Západní sankce se vztahují výhradně na ruský dovoz a soustřeďují se v oblasti financí a speciálních technologií. Ztížilo se například refinancování ruských společností na západních finančních trzích, i když je stále možné. Také některým vysoce postaveným Rusům byl selektivně zakázán vstup do západních zemí. „Západ zvolil tuto cestu záměrně, aby sankce neovlivnily ani ruské obyvatelstvo, ani evropskou ekonomiku,“ je přesvědčen novinář.

Podle něj to dělají spíše Putinovy ​​protisankce, které zakazují dovoz potravinářských výrobků do Ruska. Jsou to oni, kdo způsobil problémy s dodávkami a vyšší ceny, které se dotýkají obyčejných lidí. Ale v zemědělském sektoru je patrný růst, který přináší obrovské zisky mnoha Putinovým kruhům.

Reitschuster považuje tvrzení, že Rusko poskytlo Německu sjednocení, za devátý „mýtus“ Moskvy. Bez dobré vůle Sovětského svazu pod vedením Michaila Gorbačova, který měl v té době kromě Německa dost problémů, by k jeho sjednocení skutečně nedošlo, přiznává autor článku. Hovořit o „dárku“ je však podle jeho názoru zbytečné, protože na jedné straně šlo o miliardové platby a navíc odpor proti sjednocení Německa by byl v rozporu s kursem sebeurčení zvoleným evropskými zeměmi. . Novinář nás také vyzývá, abychom nezapomněli, že pád Berlínské zdi a sjednocení Německa neumožnilo Rusko, ale Sovětský svaz, tedy další stát, který zahrnoval Ukrajinu, pobaltské státy a Gruzii.

Podle desátého a posledního „mýtu propagandy“, což německý novinář navrhuje zvážit, neslo hlavní břemeno ve druhé světové válce Rusko. Autor přiznává, že německý útok na Sovětský svaz byl zločinem kolosálních rozměrů. Moskva se však nyní snaží vykreslit Rusko jako hlavního vítěze a stát, který přinesl největší oběť, a tím smazat historickou odpovědnost, kterou Německo nese vůči ostatním zemím bývalého Sovětského svazu.

Počet obětí a ztrát Běloruska a Ukrajiny ze sovětské éry byl v poměru k jejich oblasti dokonce vyšší než v Rusku, uvádí The Huffington Post. Na území obou zemí navíc probíhalo aktivní nepřátelství – na rozdíl od samotných ruských zemí, které zůstaly německou invazí z velké části nedotčeny.

Rusko často poukazuje na to, že některé ukrajinské jednotky bojovaly na Hitlerově straně, a to může být zavádějící, říká Reitschuster, protože existovaly některé ruské jednotky, které ještě aktivněji pomáhaly Hitlerovi v jeho boji proti Stalinovi. Je třeba si uvědomit, že tato spolupráce mezi Ukrajinci a Rusy nebyla způsobena sympatiemi k nacismu, ale nepřátelstvím vůči stalinistickému režimu, a proto je třeba na ni nahlížet v jiném světle, uzavírá novinář.

Pokud se vám text líbil a chcete jej sdílet se svými přáteli na sociálních sítích, klikněte zde

Pokud chcete dostávat neustálá upozornění na nové příspěvky z tohoto časopisu, klikněte prosím na záložku RSS v horní části stránky.
PŘEČTĚTE SI MATERIÁLY ČASOPISU NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH: