Obsah
- 1 Říct „miluji tě“ nestačí
- 2 Těžko říct o lásce. Důvody, proč o ní člověk nemluví ani s blízkými
- 3 Člověk je od přírody lakonický
- 4 Není připraven převzít odpovědnost
- 5 Strach z náklonnosti
- 6 Strach z odmítnutí
- 7 Osoba je příliš citlivá a zranitelná
- 8 Neviděl jsem pozitivní příklad
- 9 Nejsem si jistý svými pocity
Říct „miluji tě“ nestačí
Jsme tak zvyklí říkat „Miluji tě“, že už nechápeme, jak můžeme své pocity vyjádřit jinak. Níže vám prozradíme jak.
„Miluji tě“ – to jsou slova, která jsme zvyklí vyjadřovat naše vřelé city k člověku. Co když to však nestačí a existují lepší způsoby, jak někomu říct, jak moc si ho vážíte a jak ho milujete?
Harriet Lerner, nejprve milující manželka a poté doktorka psychologie, provedla malý průzkum, co by mělo nahradit tři nejznámější slova na světě. Výsledky vás překvapí.
Před několika lety si Harriet uvědomila, že se s manželem přestali navzájem chválit. Stále si navzájem vyznávali své city a říkali: „Miluji tě.“ Myslíte, že to stačí? Ukázalo se, že ne.
Asi víte, že děti každého věku by měly být za dobré chování odměněny. Nestačí jen říct: „Jsi nejlepší“ nebo „Moc tě miluji.“ Děti potřebují slyšet: „Dobře, že ses podělil o své hračky“ nebo „Myslím, že jsi byl velmi odvážný, když jsi svému příteli řekl, jak ses cítil, když tě nepozval na tvé narozeniny.“
Když si Harriet uvědomila, že stejnou chválu chce od svého manžela, cítila se zpočátku trochu hloupě. Běžně se říká, že pokud jste sebevědomý člověk, nepotřebujete chválu od ostatních. Ukázalo se, že tomu tak vůbec není. Rozhodla se proto tento zvyk osvojit a začala ho používat v komunikaci se svým manželem.
Začalo několik měsíců neobvyklých experimentů. Místo toho, aby znovu řekla svému manželovi frázi „Miluji tě“, Harriet ho pochválila za jednotlivé činy. „Na večírku jsi dělal velmi vtipné vtipy“ nebo „Udělal jsi velmi chutné palačinky.“ A tady je to zajímavé: čím více Harriet svého manžela chválila, tím více si ho začala vážit a vážit si ho. Výhra na celé kolo.
Říct „miluji tě“ je velmi důležité, ale nevyjadřujte těmito slovy všechny své pocity a emoce. Chvalte svou drahou polovičku a respektujte všechny její úspěchy. A uvidíte, co se stane.
Těžko říct o lásce. Důvody, proč o ní člověk nemluví ani s blízkými
Vyznání lásky není pro každého snadné. Právě zodpovědní lidé, pro které má slovo váhu, nikam nespěchají s vyhazováním frází do větru. A i když opravdu velmi milují, nemohou tato tři slova vyslovit, protože si jsou plně vědomi toho, co řeknou. Zde jsou důvody, které vám nedovolují vyznávat lásku tak často, jak byste chtěli.
Člověk je od přírody lakonický
Existuje kategorie lidí, pro které není komunikace obtížná. Mohou se snadno poznat, mluvit o různých tématech, popsat svůj stav a vyjádřit vše, co cítí. A jsou tací, kteří se nedokážou rychle otevřít. Takoví lidé se snaží vše utajit, otevírají se pouze svým nejbližším, a to až po dlouhé době.
Je pro ně velmi těžké vyjádřit vše, co se děje v jejich duši. A není to proto, že by se něčeho báli, prostě nejsou zvyklí o svých citech mluvit a láska není výjimkou. Věří, že slova v tomto případě nic neznamenají, důležité jsou činy, a to stačí pro harmonické vztahy.
Není připraven převzít odpovědnost
Ostatní lidé jsou velmi zodpovědní, a tak vždy myslí na důsledky. I když jsou velmi zamilovaní, věří, že teď není čas mluvit o lásce. Čekají na správný okamžik, kdy jsou po přiznání připraveni na jakékoli následky. Toto uznání je pro ně jakousi smlouvou, po jejím podpisu není cesty zpět. To znamená, že když jste řekli frázi „Miluji tě“, musíte pochopit, že od této chvíle není možné vypadnout z lásky nebo zradit člověka. Věří, že tímto způsobem uzavřeli spojenectví na celý život, ale zároveň si nejsou 100% jisti svými pocity. V důsledku toho se rozhodnou odložit uznání na později, aby v jejich duši nezůstal stín pochybností o upřímnosti jejich citů.
Strach z náklonnosti
Lidé velmi milující svobodu mohou také velmi milovat. Touha být vždy svobodný a neomezený ve svém jednání jim však nedovoluje se přiznat. Takoví lidé si myslí, že po vyslovení slov se všechno rozpadne. Tak dlouho svého partnera učili, že svoboda je pro ně prioritou, a nyní dovolují své vyvolené, aby tuto svobodu ovládala. Zdá se jim, že po slovech o lásce už nebude možné se chovat tak jednoduše jako dříve, rozhodovat se samostatně a vybírat si, co se jim líbí. Věří, že se nyní stávají závislými, a to je pro ně ta nejhorší věc na světě.
Strach z odmítnutí
Nemůžeme si být jisti pocity jiných lidí. Právě z tohoto důvodu se bojíme, že budeme nepochopeni nebo že naše přiznání budou předčasná. Někteří lidé, i když se cítí přitahováni k jinému člověku, se mu neodvažují o svých pocitech říct. Chtějí si ověřit, zda je vyvolený opravdu připraven to slyšet a zda toto uznání nezničí vše, co bylo vybudováno. Je například připraven pokračovat v přátelském nebo nezávazném vztahu. A když slyšel slova uznání, z překvapení odpoví kategorickým odmítnutím. To zničí naději na šťastné spojení dvou milujících se lidí, na které nedá dopustit ten, kdo se bojí odmítnutí.
Osoba je příliš citlivá a zranitelná
V návaznosti na předchozí téma můžeme říci, že mnoho lidí má pud sebezáchovy. Lépe řečeno, každý to má, ale někteří jedinci se starají o své pocity více než ostatní. Není to proto, že by byli příliš pyšní, prostě si uvědomují svou zranitelnost a neschopnost rychle se vyrovnat se stresem. Jakékoli slovo nebo čin s negativní konotací jim může velmi bolestně ublížit. S největší pravděpodobností už mají s takovými vztahy hořkou zkušenost nebo ji nemají vůbec, takže se bojí. Proto věří, že když řeknou slova lásky, nemusí se jim dostat reakce, kterou očekávali. Vyvolený z překvapení nebo také z přemíry citů může říct něco, čím bude citlivý partner opět trpět. Bude to například odmítnutí, výsměch nebo nesplnitelná podmínka. Pro takového člověka je mnohem snazší o svých pocitech mlčet, než experimentovat.
Neviděl jsem pozitivní příklad
Člověk vyrůstal v rodině, kde se rodiče k sobě chovali bez náležitého respektu. Nebo si žili relativně dobře, ale nikdy nedávali najevo své city v přítomnosti cizích lidí (do tohoto počtu jsou zahrnuty i děti). Jsou neúplné rodiny, kde nebyla možnost prokázat harmonický vztah mezi mužem a ženou.
V každém případě takový člověk nemá žádný vzor, který by mohl napodobovat. Proto se mu slova vyznání zdají za prvé nesrozumitelná a předstíraná, protože je slyšel pouze v podání hrdinů a postav. Za druhé, nevidí potřebu je vyslovovat. Po celý život není zvyklý své pocity a vjemy nahlas popisovat a ani teď se to nesnaží naučit.
Nejsem si jistý svými pocity
Existuje opravdu dobrý důvod, proč nevyznávat svou lásku. Člověk k partnerovi rozhodně cítí sympatie. Není si však jistý, že se tomu říká láska. Možná už hodně slyšel a četl o tom, jak romantická a vznešená láska může být. A protože tam není pocit létání, věří, že ho tento pocit ještě nepřepadl. Člověk si neuvědomuje, že láska se dá dělat různými způsoby a každý do tohoto konceptu vkládá něco svého. Někteří milují velmi opatrně, jiní tento pocit dělají destruktivním a zároveň upřímně věří, že opravdu velmi milují a přejí pro svého vyvoleného jen to nejlepší.