Jak se pobouřit na internetu, aniž byste skončili u soudu

Jak vyjádřit svůj názor na sociálních sítích a nenechat se potrestat za extremismus?

Mezi ruskými uživateli sociálních sítí je přes 35 milionů aktivních autorů, kteří za měsíc vygenerovali téměř 620 milionů zpráv.

Jak často ale každý z nich přemýšlí nad svými výroky na internetu? S největší pravděpodobností nikdy. Mezitím za některá slova nebo zveřejnění obrázků můžete získat skutečnou větu. Právník Kirill Bushurov pomohl ivbg.ru vypracovat návod, jak se vyhnout obvinění z extremismu.

2

Kde je svoboda a kde jsou omezení?

Ruská ústava zaručuje svobodu myšlení a slova a zakazuje cenzuru.

Zákon „O potírání extremistické činnosti“ zavádí zákaz propagace a agitace různých druhů extremistických informací a trestní zákoník a zákon o správních deliktech zakládají odpovědnost za porušení tohoto zákona.

3

Co je to úlovek?

Nebezpečí spočívá v vágních formulacích znaků „extremistických informací“. Nemůžete například zobrazovat nacistické symboly a hákové kříže za účelem propagace fašismu a nacismu. ALE zákon nezakazuje zveřejňovat fotografie z doby nacistické okupace, které zobrazují jednotky Wehrmachtu. Není to zakázáno, protože je to historický fakt.

Soudní praxe ale potvrzuje, že za zveřejnění historické fotografie mohou být lidé stíháni. Například novinář, který takovou fotografii zveřejnil na internetu, byl soudem shledán vinným z veřejného vystavování nacistických symbolů.

4

Co je na repostu zákeřného?

Okamžitě poznamenejme, že v legislativě neexistuje pojem jako „repost“. Soudy interpretují „repost“ jako šíření informací, tečka.

5

Čeho byste se měli vyvarovat?

Pokud není vaším plánem nést odpovědnost za extremismus, zdržte se zveřejňování informací, které propagují nebo podněcují sociální, rasovou, národnostní nebo náboženskou nenávist a nepřátelství. Vyhněte se diskusím o tom, která národnost nebo náboženství je lepší. Neposílejte znovu urážlivá prohlášení atd. Obecně buďte tolerantní v otázkách národnosti, náboženství a své emoce si nechte pro sebe.

A pokud jste opravdu chtěli zveřejnit fotografie Vyborgu během Velké vlastenecké války, které zobrazují fašistická vojska, proč ne? Ale je lepší se zdržet zveřejnění, pokud obsahují hákové kříže a další nacistické symboly.

6

Jaké akce jsou považovány za extremistické?

Informace o tom, jaké akce jsou považovány za extremistické, jsou obsaženy v článku 1 federálního zákona č. 114-FZ „O boji proti extremistickým aktivitám“.

Seznam je docela působivý, najdete ho ZDE. Z toho, co je pro sociální sítě nejdůležitější, zaznamenáváme veřejné ospravedlnění terorismu; podněcování sociální, rasové, národnostní nebo náboženské nenávisti, jakož i propagace nadřazenosti nebo podřízenosti osoby na základě její sociální, rasové, národnostní, náboženské nebo jazykové příslušnosti; propaganda a veřejné vystavování nacistického příslušenství nebo symbolů nebo příslušenství nebo symbolů podobných nacistickým; veřejné výzvy k provádění extremistických činů nebo k hromadné distribuci zjevně extremistických materiálů, jakož i k jejich výrobě nebo skladování za účelem hromadné distribuce.

Trestné je také veřejné vědomě nepravdivé obvinění osoby zastávající veřejnou funkci v Ruské federaci nebo subjektu Ruské federace ze spáchání extremistických činů. Například Dmitrij Semjonov z Čuvašska byl odsouzen za přemístění demotivační karikatury premiéra Dmitrije Medveděva na sociální síť VKontakte. Sám uživatel vysvětlil, že se mu text rozhovoru „líbil“ a karikatura byla automaticky „propojena“. Soud však rozhodl, že Semjonov veřejně vyzýval k extremistickým aktivitám.

7

Za jakých obvinění mohou být uvězněni?

Za prohlášení na sociálních sítích můžete být v souladu s článkem 280 a všemi odstavci článku 282 Trestního zákoníku Ruské federace zbaveni svobody až na 6 let a zároveň práva zapojit se do určitých činnosti po dobu až tří let. Soud může také zakázat službu u smluvních jednotek a orgánů činných v trestním řízení, ve státních a obecních úřadech, práci ve vzdělávacích institucích a provozování soukromých detektivních a bezpečnostních činností.

Jakým výrazům se na sociálních sítích vyhnout, abychom se vyhnuli problémům se zákonem

Násilné spory na sociálních sítích se stále více sypou z virtuálního prostoru a stávají se předmětem skutečných soudních řízení.

Soudy řeší případy od tragických po kuriózní. Obyvatel malé uralské vesnice Reftinsky a jeho přítel Odnoklassniki z Mytishchi se tedy nikdy osobně neviděli. Ale ve slovní přestřelce bojovali tak tvrdě, že si koupil lístky, přišel na Ural a zabil pachatele. Nyní slouží devět let v kolonii s maximální ostrahou.

Jiný muž se urazil za to, že ho před dámou nazval „blbcem“, a větu doprovodil charakteristickým gestem: poklepal si prstem na čelo. Poškozený se obrátil k soudu za ochranu cti, důstojnosti a náhradu za morální újmu, která mu byla způsobena. Soud se však nepřiklonil na stranu „němého“ kvůli nedostatečnému prokázání urážek, které mu byly způsobeny. A žaloba byla nakonec zamítnuta.

A přesto, jaká pravidla existují v komunikaci na sociálních sítích? Jak vybrat výrazy, abyste vyjádřili názor, aniž byste urazili svého oponenta? A kdy je snad lepší mlčet než mluvit, aby nedošlo k soudu a náhradě morálních nákladů na zjištění pravdy. RG se obrátila na odborníky s žádostí o vysvětlení.

To je místo, kde je pohřbeno @

Rozhodli jsme se záměrně nebrat v potaz vyjádření k tak závažným článkům, jako jsou výzvy k extremismu, urážení cítění věřících, šíření myšlenek terorismu, osobní údaje nezletilých a podobně. Zde jsou pravidla hry jasně daná, velcí i malí internetoví „hráči“ o nich vědí téměř vše. A Roskomnadzor to bedlivě sleduje i bez nás. Ale při živé, dalo by se říci, každodenní komunikaci na sítích stále existuje svoboda, i když zákonné hranice toho, co je zde přípustné, jsou samozřejmě známé.

Zde je jen jeden z nedávných případů, které krajský soud ve Sverdlovsku posuzoval ohledně prohlášení na Odnoklassniki. Předmětem vyšetřování byla věta „. je pravda, že z Kamence (místní název nemocnice – pozn. red.) kradete jídlo, platíte i taxikáře bramborami. Byla adresována vedoucímu skladu nemocnice D., která se nachází ve stejné Kamence. K čemuž vedoucí skladu podal na pachatelku S. žalobu na ochranu její cti, důstojnosti a obchodní pověsti. Ostatně nahrávku viděly desítky uživatelů – přátel, kolegů a známých. U D. začaly kontroly a audity. Žalobce požadoval vyvrátit informace, omluvit se jí a vymáhat morální škody ve výši 100 tisíc rublů.

Klíčovou frází v tomto případě bylo „kradeš jídlo“. S. ve skutečnosti svého oponenta obvinila z krádeže na jejím pracovišti, ale nedokázala to. Jak vyplývá ze závěru soudu, „žalobce nikdy nebyl přiveden ke správní ani trestní odpovědnosti za protiprávní jednání související se zpronevěrou majetku. Žádné další důkazy nebyly soudu předloženy.“ Jednoduše řečeno, žalobce nebylo možné označit za zloděje. Soud nařídil vyvrátit informace šířené na sociálních sítích a zaplatit morální újmu ve výši 10 tisíc rublů. Zajímavé ale je, že jak se ukazuje, nikdo nemá právo nikoho nutit, aby se omlouval, a to ani za ty nejsžíravější urážky.

Jen dobrou vůlí a voláním duše

Pokud jde o omluvu, jak vysvětlila mediální právnička Elena Ovchinnikovová RG, usnesení Nejvyššího soudu je v platnosti již 15 let.

Soud může nařídit zveřejnění vyvrácení rozšířených informací, trestat za osobní urážku, pomluvu a tak dále, ale nemůže člověka donutit k omluvě. Stalo se tak proto, že je v zásadě nemožné změnit názor člověka jinak než jeho osobní vůlí. Člověk může zůstat se svým hlubokým přesvědčením, i když soud nerozhodl v jeho prospěch. V podstatě by to člověka donutilo přemýšlet jinak, což je od přírody nemožné, pokud si to sám nepřeje. Požadavek omluvy proto Nejvyšší soud z právní praxe vyloučil.

Jako například v případě vedoucí skladu: její pachatel ji ostatně po rozhodnutí soudu nebude považovat za absolutně čestnou. Je zřejmé, že zůstane nepřesvědčená. Soud ji proto nemůže donutit k omluvě proti její vůli.

Co je považováno za urážku?

Co však lze považovat za urážku? Za jaké ohlasy na sociálních sítích můžete požadovat náhradu?

V Chanty-Mansijsku nedávno majitel laserového depilačního studia podal žalobu na jednoho ze svých klientů, aby ochránil čest, důstojnost a obchodní pověst. Dívka napsala odpověď na proceduru odstranění chloupků na sociálních sítích: „Šla jsem na odstranění chloupků, bylo to trochu hrozné. “. Neupřesnila přesně, jak „strašně“ byly její chloupky odstraněny, ale několik potenciálních klientů studia se nakonec rozhodlo vrátit již zakoupené předplatné v celkové výši 26252 XNUMX rublů.

Majitel salonu požadoval, aby mu byly vráceny ztráty za zrušené procedury, bylo vytištěno vyvrácení, byla mu učiněna veřejná omluva na stejných sociálních sítích a byla vyplacena náhrada za morální škody ve výši 50000 XNUMX rublů.

Tento proces je indikativní v tom, že na sociálních sítích a na webových stránkách samotných společností, které poskytují určité služby, je obvykle mnoho negativních ohlasů, ale zde je návod, jak v obecném toku určit, které z nich jsou skutečně urážlivé, a proto poškozují pověst společnosti a které nikoli?

Soud v Chanty-Mansijsku poté, co analyzoval frázi „Šel jsem na depilaci, bylo to hrozné. “, usoudil, že jde o hodnotový úsudek o postupu, nic víc. A pohledávku odmítl uspokojit.

„Každý z nás má právo vyjádřit svůj názor, a to jak veřejně, tak v médiích a na sociálních sítích,“ poznamenává Elena Ovchinnikovová. Což klient studia udělal. „Nějaký druh hororu“ je samozřejmě emotivní fráze, ale ne urážlivá. Je nemožné pro ni zaujmout. Nediskredituje čest majitele ani obchodní pověst studia. Každý subjektivně vnímá jakékoli výroky na adresu sebe nebo své organizace. Proto mohou být někdy nejobyčejnější hodnocení považována za urážlivá. A konečný verdikt může vynést pouze soud.

Je „blázen“ urážkou?

V obtížných případech se soudy zpravidla uchylují k pomoci znalců, lingvistů, kteří výpovědi odborně posoudí, srozumitelně vysvětlí jejich kontextový význam a podobně. Jedním slovem, kdo přesně co chtěl říct.

Obscénní jazyk je samozřejmě považován za absolutní urážku. A tady je téměř nemožné se vymlouvat.

„Někdy se jména zvířat používají jako urážky ve vztahu k lidem – špinavé prase, kráva, šakal a podobně,“ říká Elina Chepkina, vedoucí katedry ruského jazyka a stylistiky na Uralském humanitárním institutu UrFU, autor knihy řadu znaleckých posudků v právních sporech. — Někdy jsou použity historické postavy se zjevně negativním hodnocením jejich činnosti v historii. Například Hitler, Goebbels. Nebo slova, která jsou označena ve výkladových slovnících – hrubá, hovorová, pohrdavá, urážlivá. Je však nemožné vzít a sestavit jasně ověřený seznam slov nebo frází, za které může následovat odpovědnost. Pokaždé je to určeno výhradně z kontextu všeho řečeného. A každý případ je velmi individuální.

Například slova „blázen“, „blbec“ nebo „idiot“ se mohou stát důvodem k žalobě, ale pouze soud může rozhodnout, zda jsou považována za urážku. Mimochodem, lékařská komunita diskutuje o možnostech nahrazení slov jako „blbec“ a „idiot“, pokud jde o lékařskou diagnózu. V běžné řeči se z nich stala tolik nadávka, že to narušuje jejich použití v lékařské terminologii.

Je zajímavé, jak soud případ „prsa“ posuzoval a jak znalci toto slovo v této souvislosti hodnotili. Zde jsou výňatky z materiálů případu: „Soud s odkazem na zdroje uvedl, že uvedené slovo je hovorové a používané v běžné mluvě, v podstatě pohrdavé vůči muži, vysoký, hloupý, mladý, který nechce nic dělat. vážný, lenoch, hrábě, ignorant a gesto „krouť prstem na spánku“ znamená negativní hodnocení gestikulátora ve vztahu k osobě, které je gesto určeno: gestikulátor dává adresátovi najevo, že posuzuje jeho činy, někdo by si mohl myslet, že se adresát „zbláznil“.

Ukazuje se, že i tato kuriózní epizoda dokazuje, že musíte jasně vážit, co říkáte, píšete na sociálních sítích, blozích a komentujete mediální publikace. Jinak je to, jako byste nemuseli odpovídat za „prdlo“.