Obsah
„May December“ – odvážné drama o zneužívání s Julianne Moore a Natalie Portman
„May December“: recenze dramatu s Natalie Portman a Julianne Moore
Foto: Filmová distribuční společnost Artmainstream
„May December“ tak anglický jazyk charakterizuje románek s velkým věkovým rozdílem. V průběhu let se pro Gracie stal jakýsi „zakázaný vztah“ běžným: je matriarchou v domě a řídí všechny procesy. A bezpochyby vítá Elizabeth ve svém domě a mluví o období svého života navrženého pro film v 1990. letech. Jakmile se ale dotkne bolestivé minulosti nebo obtížné přítomnosti, Gracie se uzavře a změní téma. Zraněný syn z prvního manželství Georgie (Cory Michael Smith) vypráví nelichotivé příběhy o své matce a říká, že „její problémy jsou z traumatu z dětství spojeného s jejími bratry“, ale nikdo neví, zda je to pravda.
Foto: Filmová distribuční společnost Artmainstream
K filmovým postavám je však těžké cítit jen vřelé city: často se chovají odpudivě, pletou se v rozporech a touží po pozornosti víc než rozmrzelí teenageři.
V kádru kraluje Natalie Portman – její Elizabeth dobrou polovinu filmu balancuje mezi posedlostí a zvědavostí. Nekonečné výslechy Gracie, její rodiny a okolí, schopnost zvítězit a odhalit tajemství ji charakterizují jako velkou profesionálku.
Foto: Filmová distribuční společnost Artmainstream
Epizoda s rekonstrukcí intimního aktu v zadní místnosti, který se stal před mnoha lety, promění Elizabeth v posedlou herečku, která svou postavu potřebuje nejen cítit, ale doslova se jí stát. Tento proces je nakreslen ve filmu, Haynes si vychutnává postupné prolínání obrazů dvou žen: Gracie a Elizabeth nosí stejný make-up a oblečení, odrážejí se v zrcadlech a nakonec vstupují do vztahu se stejným mužem.
„May December“ je film na dlouhou trať. Vyprávění je hutné a prostor pro interpretaci zanechává prázdná místa, která diváka buď dráždí, nebo mu umožňují odchýlit se od autorova záměru bez výčitek svědomí.
Foto: Filmová distribuční společnost Artmainstream
Režisér si klade mnoho otázek souvisejících nejen s veřejnou nedůvěrou sňatků uzavřených lidmi s velkým věkovým rozdílem. Film otevírá zákulisí filmového procesu a ukazuje, jak se umělec ponoří do postavy. Pro Elizabeth je role Gracie vnímána jako téměř snová role, jak bylo naznačeno v závěrečné epizodě na place stejného filmu.
Foto: Filmová distribuční společnost Artmainstream
Jedná se o plátno utkané z typických prvků pro filmaře: žena v centru pozornosti, alarmující soundtrack, melodrama s tóny falše a dvojznačnosti a samozřejmě svět kinematografie, skrze který se láme realita. Kromě toho Haynes zkoumá, jak mohou společenské normy zničit životy lidí, kteří se prostě milují.
Foto: Filmová distribuční společnost Artmainstream
To, co drží příběh pohromadě, je dovednost a chemie Moora a Portmana, jejich konfrontace, sblížení a následné odmítnutí jeden druhého. Zdá se, že vedlejší postavy mají zdobit jejich soubor, i když by si zasloužily hlubší rozvoj. Navíc to umožňuje téměř dvouhodinová provozní doba. Přesto je film místy zábavný: nestává se často, aby se vám ústřední postavy dostaly pod kůži tak elegantně.
V nejednoznačném překrytí
Julianne Moore a Natalie Portman ve filmu May December
Je propuštěno psychologické drama Todda Haynese „May December“ s premiérou na filmovém festivalu v Cannes v roce 2023. Autoři, inspirováni bulvární senzací před třiceti lety, zkoumají hranice mezi pravdou v životě a v umění a docházejí k závěru, že obojí existuje pouze v oku diváka. Informuje o tom Yulia Shagelman.
Ukončete režim celé obrazovky
Rozbalte na celou obrazovku
Každým pohybem se Grace (Julianne Moore) ocitá pod pohledem Elizabeth (Natalie Portman)
Foto: Gloria Sanchez Productions
Anglický idiom „May December“ se nejčastěji ironicky používá k popisu vztahů mezi lidmi s velkým věkovým rozdílem. Přesně tak žijí Grace (Julianne Moore) a Joe (Charles Melton) na předměstí Savannah ve státě Georgia. Manželka je o více než dvacet let starší než její manžel, ale jinak žijí typickým provinčním americkým životem: on pracuje jako rentgenový technik v nemocnici, ona peče a prodává domácí koláče okruhu stálých zákazníků, nejstarší dcera je na vysoké škole, mladší dvojčata, chlapec a dívka, dokončují školu a také se připravují na vylétnutí z rodinného hnízda. O víkendech grilují na dvorku a o velkých svátcích chodí do restaurace, která je na místní poměry šik, kde se všichni návštěvníci znají a srdečně se zdraví.
Tato idylka má však i druhou stránku, o které také každý ví, byť se o ní často nemluví. Šestatřicetiletá vdaná žena Grace svedla tehdy třináctiletého školáka Joea, se kterým pracovala ve zverimexu. Skandální příběh byl dlouho pokryt žlutým tiskem, Grace si odpykala trest ve vězení a její a Joeova nejstarší dcera se narodila za mřížemi. V roce 2015, kdy se film odehrává, se všichni, včetně Graceina bývalého manžela a jejích dětí z prvního manželství, nějak smířili s neobvyklými okolnostmi a jedinou připomínkou minulosti je vzácný výskyt krabice s kravinami na veranda dokonalého domova dokonalého páru.
Tato minulost je však předurčena k tomu, aby se znovu objevila, když do města přijede Elizabeth (Natalie Portman), herečka, která se proslavila díky populárnímu seriálu, ale míří pevně na „vážné“ role. Zahraje si Grace v nezávislém filmu, který ovšem bude skutečným uměleckým dílem, na rozdíl od levného televizního filmu narychlo sestaveného v honbě za dvaceti lety. Elizabeth hodně mluví o poctivosti a pravdivosti charakteru, a aby jich dosáhla na obrazovce, žádá o povolení pozorovat životy Grace a Joea. Poměrně rychle se toto pozorování změní ve vloupání, ale předmět vyšetřování – samotná Grace – není tak jednoduchý, jak by se zprvu mohlo zdát.
Todd Haynes, cinefil a vizionář, je známý svou láskou k melodramatickým příběhům o zakázané lásce v retro kulisách („Far from Heaven“, minisérie „Mildred Pierce“, „Carol“), i když jeho filmografie zahrnuje i dekonstrukci rockových mýtů („Sametový zlatý důl“, „Nejsem tam“) a dokonce i docela přímočaré právně-environmentální drama („Temné vody“). Zdá se, že „květen prosinec“ podle formálních kritérií patří do první kategorie. Retro vzhled je zde zcela svěží, ale imitace natáčení na film a subtropický opar, který zahaluje každý snímek, na jedné straně vytváří dodatečný odstup mezi publikem a děním na plátně, a na druhé straně, zamlžují pohled a komplikují hledání notoricky známé „pravdy“. Pokud jde o „zakázanou lásku“, autoři pro Gracein čin nehledají omluvy a nevymýšlejí pro něj krásné eufemismy. Nejde jim o vynášení soudů, ale o vnímání situace zevnitř i zvenčí.
Film překrývá pohledy Elizabeth, Grace, Joea, jejich příbuzných, přátel a sousedů, svědků a účastníků těchto dávných událostí. Prolínají se, otáčejí se různými směry, odrážejí a deformují se – ne nadarmo se zde tak často opakuje vizuální technika se zrcadly. Elizabeth se na Grace dívá a zkouší si ji pro sebe, ale Grace si také buduje svou image tak pečlivě a pečlivě, že by jí záviděla každá profesionální herečka. Obě ženy neustále hrají tu či onu roli: starostlivá matka, milující manželka, demokratická hvězda, blahosklonná k prostým smrtelníkům, nevinná oběť, dříč, připravená obětovat na oltář umění vše. Haynes a na Oscara nominovaný scenárista Sami Birch si sundávají masky, odlupují mnoho vrstev, které si za ta léta vytvořili, a odhalují své tváře. A ukázalo se, že jsou docela děsivé.
Geniální duet obou hereček spolu s tvůrci nemilosrdně pitvajícími své hrdinky vyvažuje téměř debutující Melton, který s nimi vystupuje na stejné úrovni v roli nedožitého třicátníka Joea, kterému nebylo dopřáno vyrůst. nahoru, takže v některých ohledech navždy zůstal vystrašeným teenagerem. „May December“ je jak chytrá satira na hollywoodské pokrytectví, tak chladnokrevná analýza iluzí, do kterých se lidé dobrovolně ponořují a násilně ponořují ostatní. Srdce filmu je ale v srdceryvném příběhu Joea, který jako jediný dostane příležitost setřást tyto iluze. Zda toho využije, nebo se raději schová do útulného zámotku lží, jako to dělají ostatní, zůstává v zákulisí.
- Noviny „Kommersant“ č. 35 ze dne 28.02.2024, str. 11
- Yulia Shagelman přihlásit se k odhlášení
- Vše o kině odhlásit odběr
- Odhlásit odběr nových filmů