13 příkladů, jak náš mozek zkresluje realitu
Představte si, že řídíte auto. Slunečný teplý den, prázdná silnice, skvělá nálada. Najednou na okno auta dopadají vzácné kapky deště. Nepřikládáte jim žádný význam, protože nepřekáží při řízení a počasí je stále krásné. Déšť ale po chvíli zesílí, teď se mění v pořádný liják, nebe je zahalené mraky a přes přední sklo auta se valí kalné proudy vody. Pokračujete v jízdě i přes zaplavené sklo a doufáte v to nejlepší. Takový je život v neznalosti kognitivních předsudků, jemných vzorců a mozkových pastí. Ale pokud budete sledovat ty hlavní, budete schopni řídit své vnímání a vědomě pokračovat ve své cestě.
Tato chyba úzce souvisí se zaujatostí, když hledáte informační potvrzení svých myšlenek a přesvědčení. Obdobně funguje i obrácený efekt, ale je složitější: i kdyby skutečnost, kterou si pamatujete, byla nepravdivá, budete přesvědčeni o její pravdivosti navzdory vyvracejícím argumentům. Tento jev podrobně zkoumali vědci Jason Reifler a Brendan Nian v experimentu zveřejněném v časopise Political Behavior. Ti rozdělili respondenty do dvou skupin. Obě skupiny dostaly k přečtení články s nepravdivými fakty, ale polovina účastníků měla na konci článku podrobné vyvrácení. Po přečtení byli lidé požádáni, aby odpověděli na několik otázek týkajících se materiálu. Ukázalo se, že vyvrácení nemělo na respondenty prakticky žádný vliv: všichni se drželi původních faktů uvedených v článku.
Efekt zanedbání pravděpodobnosti
Mnoho lidí si myslí globálně: když vyhrajete, pak je to miliarda. Pokud jim navíc nabídnete účast v jiné loterii, kde můžete vyhrát milion, ale šance je o něco vyšší, většina bude raději hrát o větší částku s nižší pravděpodobností výhry. Jedná se o zanedbávání pravděpodobnosti, kdy člověk přemýšlí o rozsahu cílů, nikoli o možnosti jejich realizace. Vysvětluje to také strach některých lidí létat kvůli vyhlídce na havárii letadla. Každý z nich se přitom každý den sprchuje a chodí po schodech a statistika rizika úrazů v domácnosti je oproti cestování letadlem výrazně vyšší.
Znáte situaci, kdy odmítáte něco začít, když si nejste jisti, že to zvládnete? Tento problém může být způsoben nedostatkem sebevědomí nebo perfekcionismem. Do pasti efektu nejednoznačnosti se ale může dostat i člověk, který si věří, má pozitivní zkušenosti a nebojí se zkoušet nové věci. Kvůli této pomíjivé kognitivní zaujatosti mnoho lidí raději kupuje losy, než aby studovali akciový trh, protože první jsou jednoduché a přímočaré, zatímco druhé vyžadují spoustu času a úsilí. Ve skutečnosti efekt snižuje rychlost dosahování cílů, protože správná cesta není vždy zřejmá a nejčastěji vyžaduje svěží pohled.
Efekt připojení k většině
Všimli jste si, že při vstupu do metra lidé často následují ostatní do stejných dveří a turniketů, zatímco sousední mohou být prázdné? Málokdo v tuto chvíli vážně myslí, že průchod je uzavřený a nefunguje, takže tam nikdo není. Rozhodnutí následovat ostatní přichází na mysl automaticky. Efektu připojení se k většině se často nazývá „stádní mentalita“. Je to známka nedůvěry v sebe sama (člověk snáze přijme většinový názor i po zamyšlení se nad problémem) a kognitivní zkreslení lze překonat, pokud si ho jednoduše všimne. Až si budete příště vybírat mezi dvěma restauracemi, z nichž jedna je prázdná a druhá už má pár zákazníků, zeptejte se sami sebe, podle jakých kritérií se rozhodujete.
Špatný účes nebo skvrna na halence vás pronásleduje celý den. Všichni se tak na ně dívají, považují tě za flákače a o polední pauze nejspíš probírají tvé nepovedené vlasové experimenty a nemotornost. Neustále žijeme ve svých hlavách, takže se nám zdá, že i ostatní vidí přímo skrz nás. Na efektu reflektoru je to, že platí pro všechny, takže si vaše okolí méně pravděpodobně všimne vašich malých nedostatků. Pravděpodobně si někteří z vašich kolegů myslí jen na to, že nevěnujete pozornost jejich nedokonalostem pleti nebo pomačkané kravatě. Naše nedostatky ve vzhledu a chování jsou globální pouze pro nás.
Utopený nákladový efekt
Dočteš knihu, která se ti nelíbí? A sedět v kině až do konce představení, ačkoliv jste si v první půlhodině uvědomili, že pro vás film není zajímavý? Mnoho z nich je brzděno postojem „dělat věci do konce“, zoufale vnucovaným od dětství. Člověk si jen těžko přizná, že si vybral špatně, nebo si vůbec neuvědomuje nesmyslnost pokračování v procesu. Psychologové to považují za omyl utopených nákladů. Kvůli zkreslení trávíme spoustu času, energie a peněz na věci, které nepotřebujeme, protože nám neumožňují se rozvíjet a nepřinášejí nám potěšení. Mnozí tak pokračují ve studiu povolání, o které už dávno ztratili zájem, nebo udržují vztahy s lidmi, kteří jsou jim cizí, ale na které již bylo vynaloženo mnoho prostředků.
Celkem bylo popsáno asi 200 kognitivních zkreslení. Ale i když si o každém z nich přečtete, schopnost řídit svůj svět se dá naučit pouze praxí. Všímavost znamená naučit se rozpoznávat zaujatost, ať už je subjektivní nebo environmentální. Někdy stačí udělat si krátkou přestávku, abyste se zaposlouchali a podívali se na situaci z jiného úhlu. Každé kognitivní zkreslení je jako kapka deště na vašem čelním skle. Těžko se jim úplně vyhnout, ale pár kapek příjemné jízdě na rozdíl od proudů vody nenaruší.